Pátek odpoledne bylo počasí pěkné, nikdo znás netušil ,co nás bude čekat dál. Rozdělení jídla, nákup jízdenek a možem jet. Celkem se výpravy učastnilo 6 členů Tuláků, 2 Squawky a bratr Jerry z Prušánek.
Když jsem dorazili do Frýdlantu nad Ostravicí lilo jako z konve. Celou cestu nikdo kromě mě netušil, kam že to jdeme a kde budeme v takovém počasí nocovat. Naštěstí sem měl plán i pro hodně špatné počasí, trochu jsme se prošli a po cestě jsme co pár kroků potkávali mloky. Za deštivého temna noci jsme konečně dorazili k mé tetě, která nás ubytovala ve své garáži, kde bylo krásně teplo a sucho.
Ranní budíček byl nepříjemný, nikomu se do deště vůbec nechtělo. Malá snídaně a šli jsme s hlavou vztičenou dál. Kopce i déšť nám stáli v cestě a i přes nepřízeň počasí, nevhodné boty poloviny výpravy, jsme všechno překonali a dorazili ke kýženému cíly, Ivančeně, mohyle postavené k poctě popravených skautů. http://www.ivancena.cz/o-mohyle/
Nikdo nechtěl pokračovat na Lisou horu, však když jsem zavelel, nic jiného nezbylo a nakonec byli všichni rádi, že zdolali naši druhou nejvyšší horu. Mladší skauti zde svou skautskou stezku započali.
Nejen výšlap nahoru, ale i sešup dolů byl namáhavý a to i když konečně přestalo pršet, autobus jenž nás měl dopravit do města se vůbec nedostavil, tak nám nezbylo nic jiného než jít pěšky a pokochat se dalšími částmi Beskyd. Noc jsme strávili v blízkosti vlakáču schováni ve stínu stromů s rozdělenýma nočníma hlídkama.
Ráno už stačilo jen sbalit krosny a vyrazit na cestu domů.
I promě to byl těžší výšlap, takže všechny chválím, že to zvládli!
Děkuju všem zúčastněným, rodičům a tetě Martině za přístřeší.
Frenký
.
