Tábor T&S

Tábor Tuláci & Squaw 2026 – Cestování časem

by with No Comment Aktuality TuláciBlog Tuláci

Hezký den,

na tomto odkazu najdete fotogalerii ze skautského tábora oddílů Tuláci a Squaw 2026. Fotografie z jednotlivých dnů se budeme snažit průběžně doplňovat.

Den 1. – Neděle 19.7.2026

Všichni jsme se sešli na našem každoročním tábořišti v Nové Vsi u Ivančic. Někteří dorazili autem, někteří dodávkou a někteří dokonce pěšky. Letošní společný tábor Tuláci a Squaw 2026 jsme zahájili tradičním seznámením s tábořištěm a večerním táborákem s kytarou.

Den 2. – Pondělí 20.7.2026

Pondělní ráno jsme započali přestřelkou s vodními pistolkami při akční hře, po níž následovala první etapová hra, při které se děti rozdělily do jednotlivých týmů. Po obědě nás čekal začátek našeho celotáborového turnaje v ringu následovaný výrobou vlastních rozcestníků. Večer si užili mladší i starší účastníci po svém – mladší si s vedoucími zahráli sadu zábavných her a starší strávili pohodlný večer v čajovně.

Den 3. – Úterý 21.7.2026

Úterní dopoledne nám zpestřila návštěva bazénu v Nové Vsi. A odpoledne jsme se v celotáborové hře vypravili na naši první cestu časem. A to konkrétně do pravěku, kde jsme poznali pralidi i dinosaury. Po náročné etapě jsme si oddychli při zajímavých blocích o skautingu ve světě a rukodělné japonské technice hapazome. Večer jsme si zahráli na soud a řešili jsme vážná i méně vážná táborová témata.

Den 4. – Středa 22.7.2026

Středa započnula opět zápasy našeho turnaje v ringu, který byl vystřídán další cestou časem – tentokrát do starověkého Egypta. Kde jsme pomohli faraonovi v jeho pyramidě a obdarováni artefaktem jsme se vrátili v čase zpět do tábora. Odpolední čas jsme naplnili zeměpisnými kvízy a naučnými hrami i prací na chodu tábora. Později jsme se rozdělili na oddíly, abychom si užili jednotlivé oddílové bloky. Holky z oddílu Squaw měly rukodělky na téma táborové hlášky a kluci z oddílu Tuláci podnikli křížovou výpravu, a pak si zašermovali s vedoucími. Večerní hodiny jsme si již odpočinuli u filmu.

Den 5. – Čtvrtek 23.7.2026

Čtvrteční program byl poněkud zvláštní, protože si tentokrát vedoucí a děti prohodili role. Děti si pro vedoucí připravily celou řadu nejrůznějších stánků, obchodů či podniků. Po tomto zábavném dopoledním programu jsme se dozvěděli něco zajímavého o jízdních řádech a zdravovědě na výukových blocích a odpoledne na nás čekala v etapové hře starověká antická olympiáda. Večer se děti opět rozřadily na starší a mladší. Mladší účastníky čekalo večerní zpívání s kytarou a starší si ověřili vzájemnou spolupráci při hře Malomocní.

Den 6. – Pátek 24.7.2026

Ráno jsme se naučili něco nového z anatomie lidského těla a vypomohli jsme s chodem táborové kuchyně. Odpoledne jsme se časem vydali do středověku do dob Karla IV., kterému jsme pomohli najít na hedvábné stezce lék proti moru. Odpolední program pak zakončila hra o hledání skrytých relikvií. Večer jsme se opět rozdělili na mladší a starší. Starší si podruhé užili čajový dýchánek v táborové čajovně a mladší podali pomocnou ruku poslíčkovi z České pošty.

Den 7. – Sobota 25.7.2026

Sobotní dopoledne proběhlo ve znamení velkého úklidu. Pralo se oblečení a větraly se spacáky s matracemi. Zpestřením dne nám byla ceremoniální korunovace “tuláckého krále”. Po obědě za námi přijeli hasiči z Nové Vsi, kteří nám zaplnili táborové náměstíčko pěnou. Ta posloužila na skluzavku i jiné všemožné hrátky. Později odpoledne následovala naše další cesta do minulosti v rámci celotáborové hry, při níž se děti seznámily s renesančními umělci a učenci. Večer byl den završen táborákem, zpíváním písní a také slavnostním skládáním skautských slibů.

tulaci-teambuilding

Tulácký teambuilding Podyjí a Thayatal

by with No Comment Blog Tuláci

Jako zakončení letošního úspěšného skautského roku jsme uspořádali teambuilding, který byl tentokrát trochu jiný než obvykle. Místo tradiční akce nás čekal dvoudenní přechod malebným Národním parkem Podyjí.

Celý výlet začal ve Znojmě. Víťa, Ondra a Máťa vyrazili už po obědě, zatímco já jsem se na cestu vydal až kolem čtvrté hodiny odpoledne. Moje cesta proběhla bez komplikací, na rozdíl od kluků, které cestou potkala výluka na železnici a s ní spojené velké zpoždění.

Do Znojma jsem dorazil kolem 18. hodiny. Kluci už na mě čekali na náměstí, a jakmile jsme se všichni sešli, mohlo naše putování začít.

První den nás čekalo přibližně 14 kilometrů. Trasa vedla nádhernou krajinou Národního parku Podyjí až do malé a malebné vesničky Popovice, která leží na jeho okraji. Odtud jsme pokračovali do Havraníků, další půvabné obce známé především svým krásným kostelem. Právě tam jsme si udělali krátkou přestávku, doplnili síly a pokračovali dál k našemu prvnímu nocovišti.

Přístřešek, ve kterém jsme přenocovali, se nacházel uprostřed lesa nedaleko řeky. Po příchodu jsme si připravili večeři, odpočinuli si a strávili příjemný večer povídáním. Seznámili jsme se také s několika dalšími turisty, kteří nás požádali, zda by u přístřešku mohli přespat společně s námi. Samozřejmě jsme souhlasili a večer tak proběhl v přátelské atmosféře.

Po klidné noci, kterou nám zpestřila snad jen přítomnost několika zvědavých pavouků, nás budíček čekal už v šest hodin ráno. Po snídani jsme sbalili své věci a vydali se směrem do obce Hnanice. Tam jsme zamířili do místního obchodu doplnit zásoby na další část cesty. Už od časných ranních hodin bylo ve vesnici rušno – místní se totiž připravovali na tradiční hody, které se zde měly konat.

Z Hnanic jsme pokračovali k vyhlídce Unsere Liebe Frau am Stein, odkud se nám otevřel nádherný výhled na okolní vinice. Byla to jedna z nejkrásnějších zastávek celé výpravy a zároveň místo, kde jsme si na chvíli odpočinuli, pořídili několik společných fotografií a užili si krásu zdejší přírody. Od vyhlídky Unsere Liebe Frau am Stein jsme pokračovali po turistických stezkách směrem k rakouskému městečku Hardegg. Cesta vedla nádhernou krajinou Národního parku Podyjí, střídaly se lesní úseky s vyhlídkami do hlubokého údolí řeky Dyje a po celou dobu nás provázely krásné výhledy na okolní přírodu.

Po několika kilometrech jsme dorazili ke zřícenině hradu Kaja. Právě zde jsme si udělali delší zastávku na oběd. Ve stínu historických zdí jsme si odpočinuli, doplnili energii a chvíli si užívali jedinečnou atmosféru tohoto místa.

S přibývajícím časem však začalo být opravdu úmorné horko. Slunce nemilosrdně pálilo a každý další kilometr byl náročnější než ten předchozí. Vysoké teploty nás pořádně prověřily a chvílemi se zdálo, že vedro je téměř nepřekonatelné. O to více jsme se těšili do Hardeggu.

Po příchodu do tohoto malebného rakouského městečka jsme zamířili do místní hospody, kde jsme doplnili zásoby vody a dopřáli si zasloužený odpočinek. Po náročném pochodu nám přišel vhod i pořádný oběd – tradiční řízek s hranolkami, který nám dodal síly na poslední část dne.

Po odpočinku jsme se vydali na závěrečný úsek cesty. K večeru jsme dorazili k dalšímu turistickému přístřešku, kde jsme rozbalili své věci, připravili se na noc a po náročném dni plném kilometrů, krásných výhledů i letního vedra jsme brzy usnuli. Ráno jsme se probudili do posledního dne naší výpravy. Po snídani jsme sbalili vybavení a ještě ze zvědavosti spočítali, kolik kilometrů jsme za celý víkend ušli. Výsledek nás mile překvapil – naše trasa měřila něco přes 40 kilometrů.

S dobrým pocitem z povedené akce jsme se vydali na vlak a zamířili domů. Přestože nám horké počasí dalo pořádně zabrat, odváželi jsme si spoustu krásných zážitků, nádherné výhledy na krajinu Národního parku Podyjí a další společně strávený víkend, na který budeme ještě dlouho vzpomínat. Tento teambuilding byl skvělou tečkou za letošním skautským rokem a už teď se těšíme na další společná dobrodružství.

Za Tuláky zapsal: Jáchym Lunga

zaverecna-oddilovka-tulaci

Závěrečná oddílovka Tuláci

by with No Comment Blog Tuláci
Velká závěrečná výprava oddílu Tuláci napříč Hostýnskými vrchy

Velká závěrečná výprava oddílu Tuláci napříč Hostýnskými vrchy

by with No Comment Blog Tuláci

V pátek 12. června 2026 jsme se vlčata a skauti z našeho oddílu sešli na hlavní autobusové zastávce v Ratíškovicích, abychom společně vyrazili na poslední předprázdninovou výpravu. Tentokrát nás naše cesta zavedla až do Bystřice pod Hostýnem. Cesta nám trvala tak dvě hodinky a vyžadovala dva přestupy. My si ji však pohodlně krátili vyprávěním příběhů a debatami o agamách a bazilišcích. Když jsme konečně dorazili do Bystřice pod Hostýnem, čekala na nás cesta rovou na náměstí. Cestou jsme obdivovali řady pohodlně si hovících vilek a málem jsme přibrali jednoho z místních obyvatel do naší výpravy. U náměstí Ondra s Vojtou zašli na nákup jídla a my jsme na ně počkali u kašny. Hráli jsme kartičky a pozorovali jsme zlověstně se zatahující oblohu. Jakmile jsme si všichni rozdělili zakoupené potraviny, mohli jsme svižně pokračovat v naší cestě. Kolem zdejšího zámku rodu Laudonů jsme se vypravili nejkratší cestou na nedaleký kopec zvaný Hostýn. Cesta se pomalu stále více zvedala a my potkávali čím dál tím méně a méně lidí. Rozlehlé louky brzy vystřídaly tiché mozaiky bučin a smrčin. I když někteří z nás již ke konci výstupu byli celkem zadýchaní, měli jsme našeho motivačního kouče Pažu, který nás stále horlivě povzbuzoval. Naše snažení nakonec bylo odměněno krásným výhledem na červánky zbarvené nebe a chvilkou odpočinku u poutního léčivého pramene Svatá Voda. Odtud jsme se již za chviličku dostali na louku u vrcholku kopce, kde jsme plánovali přespat. Nemilým překvapením pro nás však bylo, když jsme s údivem zjistili, že na mapách zaznačené tábořiště, bylo před nedávnem zrušeno a stanování na louce zakázáno. Tato informace nám dost pohmoždila naše plány, a tak jsme se museli vydat do nitra svažitého lesa, abychom nalezli vhodné místo pro naše stany ještě předtím, než se setmí. Naštěstí se nám podařilo najít perfektní lokalitu, takže jsme postavili stany a za posledních slunečních paprsků jsme si pochutnali na večeři. Za zvuků bubnujícího deště o plachty stanů jsme pak usnuli a spali jsme až do rána. V sobotu jsme se probouzeli do mlhavé lesní krajiny, v níž člověk dohlédl sotva 20 metrů před sebe. Po snídani a zabalení věcí a stanů jsme se vydali zpět na vrchol Hostýnu k tamější svatohostýnské bazilice. Cesta byla místy behenitá, ale nebylo to nic, co bychom my Tuláci za vzájemné spolupráce nedokázali překonat. Díky tomu jsme již za pár okamžiků opět stáli na schodišti k bazilice, ve které jsme si mohli prohlédnout její monumentální výzdobu i k nebesům se klenoucí kupoli. Od poklidného okolí tohoto poutního místa jsme se přesunuli na cestičku vedoucí do nitra Hostýnských vrchů. Mezi divokými kvetoucími lučinami a vláhou kypícími lesy se nám skýtaly panoramatické vyhlídky do okolní malebné kopcovité krajiny. U vrcholu Skalný jsme prolezli všechny zdejší skály a zamířili jsme k rozcestí Klapinov. Tam na nás čekalo další překvapení v podobě cyklistického závodu Rusavská 50, který nám přeťal naši plánovanou trasu. Poté, co nás minul hlavní voj cyklistických závodníků, jsme opatrně v rychlosti překročili jejich závodní trať a nedaleko jsme se usadili, abychom se naobědvali typického tuláckého jídla – salámu s chlebem, okurkou a paštikou. Tato pochoutka nás řádně zasytila, takže jsme mohli pozvolným krokem pokračovat směrem k hoře Pardus. Bývala by tato cesta zabrala jenom chviličku, kdyby se nám do cesty nepřipletl elektrický ohradník ohraničující pastvinu pro krávy. Jelikož ohradník vedl i přes naši pěšinu, nezbylo nám nic jiného, než si vyšlapat vlastní pěšinku skrz mech a kapradí okolo ohradníku. K hoře Pardus jsme doputovali o půl druhé odpoledne a poprvé za celou naši výpravu na nás konečně úplně vykouklo sluníčko a zahřálo naše rosou zvlhlé ruce i nohy. Posezení na louce na vrcholu hory jsme využili k odpočinku a chvíli jsme se jen tak kochali panoramatickými výhledy. Sebe jsme slunili a naše stany zvlhlé nočním deštěm jsme sušili okolo na trávě. Mezitím kluci Šíma a Danny pilně poskakovali v okolní trávě a snažili se opatrně chytat nejrůznější hmyzí obyvatele. Nakonec se jim podařilo objevit a prohlédnout si kobylku zelenou, chrobáka lesního a na závěr dokonce i cvrčka polního. Naši entomologickou honbu za poznáním hmyzího světa jsme zakončili úspěšně a po sestupu z hory Pardus jsme postoupili až k nedaleké přehradě Rusava, v níž jsme si opláchli nohy a několik z nás si dokonce v osvěžující vodě zaplavalo. A po dokončení soutěže v žabkách z oblázků jsme se vydali směrem vzhůru do lesů na protější straně přehrady. Naším dalším cílem se stal Baďurů průsmyk, odkud nás naše nohy zanesly bez problémů až ke studánce Rybárka. Zde jsme se rozhodli naši sobotní pouť ukončit, a tak jsme nasbírali dříví a zapálili jsme si na veřejném ohništi táboráček, zatímco Ivičič rozložil naše stanové ležení. Po chutné, i když trošku pikantní večeři jsme ulehli do Hajan, abychom nabrali síly na poslední den naší výpravy. V neděli nás již čekala jen cesta ke skalám Králky a na mezi kopci se schovávající zříceninu hradu Lukov. Odkud to již bylo co by kamenem dohodil na autobus, s nímž jsme se zdárně vydali přes Zlín na návrat k našim domovům.

Za 1. junácký oddíl Tuláci Ratíškovice zapsal: Vít Kadlčík “Víťa”

Ringo-tulaci-2026

Ringo 2026

by with No Comment Blog Tuláci

V sobotu 23. května jsme se společně s oddílem SQUAW vypravili na turnaj v ringu do Veselí nad Moravou. Celá akce odstartovala ranním nástupem na hlavní zastávce v Ratíškovicích. Odtud nás autobus dovezl do Vlkoše, kde jsme přestoupili na vlak směr Veselí. Po příjezdu na místo nás čekal ještě zhruba kilometrový pěší přesun k místní skautské klubovně, v jejímž areálu se soutěž konala. Naši kluci reprezentovali Ratíškovice hned ve třech týmech a zároveň ve třech věkových kategoriích.

Samotný turnaj probíhal na přilehlém hřišti za účasti mnoha dalších oddílů z širokého okolí. Konkurence byla sice obrovská, ale našim skupinám se dařilo skvěle. Po celém dni plném maximálního nasazení se podařilo získat i jednu placku, a to našemu nejmladšímu členovi výpravy Dannymu, který si odnáší bronz 🥉.

Do Ratíškovic jsme se vrátili sice unavení po náročném cestování a sportování, ale s obrovskou radostí. Skvělý den jsme uzavřeli společnou fotkou a pak už se všichni rozešli do svých domovů.

Za oddíl Tuláci – Jiří Šťastný

Ivancena T&S 2026

Ivančena T&S (Ostrava-Ostravice)

by with No Comment Blog Tuláci

Začali jsme naši společnou výpravu Tuláků a Squaw v pátek 24.4. 2026 na zastávce před Hruškou v Ratíškovicích a potom jsme jeli do Hodonína, kde jsme čekali na zastávce. Měli jsme se rozdělit do pěti týmů s kterýmy budeme sedět v kupé a potom sme nastoupili do vlaku. Dojeli sme do Ostravy, kde jsme se přesunuli na zastávku na tramvaje odkud jsme odjeli do klubovny ve Starých Výškovicích. Zahráli jsme si hru a moc mě to bavilo. A poté jsme se nachystali na spaní a šli jsme spát. Druhý den jsme se probudili a vyrazili jsme na výšlap. Čekali jsme na vlak. A pak jsme se přesunuli vlakem do Ostravice. A potom jsme šli na Ivančenu. Bylo to unavující. Pořád jsme chodili nahoru i dolů a někdy rovně. ALE HLAVNĚ jsme letos poprvé nesli slavnostní oddílovou vlajku! Vyšli jsme k Ivančeně a tam jsme měli nástup společně se skauty z celého Česka. A vyměnili jsme s některými dost věcí. Například americké žvýkačky za chlebové boty. Donesli jsme náš společný kámen na mohylu a pokračovali jsme na Lysou horu, kde jsme se přesunuli do restaurace. Koupili jsme si malinovku a kolu, a pak jsme šli z Lysé hory dolů. Došli jsme na nádraží do Ostravice a dojeli jsme do klubovny. Navečeřeli jsme se a šli jsme spát. V neděli jsme se vzbudili a šli jsme pouklízet klubovnu pak jsme z Ostravy odjeli vlakem do Hodonína. Tam jsme se rozloučili a šli jsme domů. Výpravu jsme si všichni užili a těšíme se na další společné výpravy a Ivančenu příští rok.

Za junácké oddíly Tuláci a Squaw zapsal Šimon Pažický

 

Ukliďme Česko (Ratíškovice) Tuláci

Ukliďme Česko (Ratíškovice)

by with No Comment Blog Tuláci

V sobotu 28. 3. 2026 proběhla celorepubliková akce s názvem Ukliďme Česko, v našem případě Ukliďme Ratíškovice. Akce spočívá v tom, že dobrovolníci napříč občany společně uklidí celou obec od přebytečného nepořádku, a to i na méně obvyklých místech, jako jsou lesy a pole. Oddíl Tuláci se zapojil do akce společně s ostatními spolky v Ratíškovicích a setkali jsme se v 9:00 u obecního úřadu, kde jsme po skupinkách dostali přidělenou mapku s oblastí, kterou máme uklidit. Oddílu Tuláci bylo přiděleno okolí hlavní zastávky u Hrušky a přilehlé ulice a místa kolem pošty. Moc děkujeme Okrašlovacímu spolku obce Ratíškovice za možnost se zapojit. Za necelé tři hodiny sbírání odpadků se nám podařilo nasbírat skoro pět velkých pytlů nepořádku a společně tak přispět ke zvelebení naší obce.

Za oddíl Tuláci – Josef Příkaský

 

jarni-vychazka-benjaminku

Jarní vycházka benjamínků

by with No Comment Blog Tuláci

Oddíl Tuláci si pro nejmenší členy našeho oddílu připravil jarní vycházku po širším okolí skautské klubovny. Naše vycházka započala ve 13:00 u skautské klubovny a vydali jsme se směrem k Milencům, které byly také naší první zastávkou (Milencům se dříve říkalo dvěma prorostlým stromům do sebe, protože připomínaly pár držící se za ruce). Pokračovali jsme přes rozcestník až na „Vlčák“, kde náš oddíl už řadu let přespává a kde také pořádáme tzv. závěrečnou schůzku, na které vyhodnocujeme docházku za celý skautský rok. Dále naše cesta vedla po trase Bigglesova memoriálu pod napětím a kolem nově postaveného posedu. Cesta zpátky ke klubovně pokračovala také kolem „Voru“, nenápadného jezírka na pokraji lesa, a kolem již všem známého Hliníčku zpět ke klubovně. Ani pro ty nejmenší členy nebyla tato 8kilometrová vycházka žádným problémem a vše s přehledem zvládli.

Za oddíl Tuláci – Josef Příkaský

 

Velká jarní výprava oddílu Tuláci přes Chřiby

Velká jarní výprava oddílu Tuláci přes Chřiby

by with No Comment Blog Tuláci

V pátek 20.3. 2026 ve tři odpoledne jsme se sešli u Hrušky na zastávce odkud jsme se autobusem vydali do Kyjova, kde jsme museli běžet z autobusu do autobusu. Pak jsme jeli do Koryčan. A odtamtud jsme jeli do Střílek. Naším cílem byl vrchol hory Brdo, ale po cestě jsme se zastavili na stříleckém barokním hřbitově, vrcholu hory Hrad a za západu slunce i na zřícenině hradu Střílky. Když jsme scházeli z hradu, tak slunce již zapadlo, a tak jsme vytáhli naše čelovky a kolem motorestu Samota jsme za tmy pokračovali až na Vlčák, kde jsme si odpočinuli. Mezi Vlčákem a Brdem již nebylo nic jiného než 3 kilometry tmy a namáhavého pochodu. Po krátkém odpočinku na Brdu jsme se vydali do lesa pro dřevo a rozdělali jsme oheň v ohništi uprostřed turistického přístřešku, v němž jsme spali. Následně jsme si opekli špekáčky a za záře plemenů jsme si povídali. Druhého dne jsme se vzbudili do deštivého a mlhavého rána. Za zvuku dopadajících kapek jsme se sbalili, uvařili jsme si čaj a posilnění vánočkou s povidly jsme vyrazili směrem k Salaši. Prošli jsme podchodem pod zbytky Hitlerovy “Transchřibské” dálnice. Následovala náročná cesta lesem za doprovodu všudypřítomného bahna. Došli jsme až na rozhlednu Salaš. Tam jsme si dali tulácký oběd králů (chleba s Májkou a pikantním salámem). Z rozhledny nás čekal dlouhý sestup dolů a údolím do Velehradu. Kde jsme naši pouť zakončili u tamějšího kláštera. Odtud nás již čekala pouze cesta autobusy a vlakem přes Staré Město a Hodonín až domů.

Za oddíl Tuláci: Všichni společně

 

 

 

IMG_6427

Píškvorky-áda 2026

by with No Comment Blog SquawBlog StřediskoBlog TrojkaBlog Tuláci

Letošní Piškvorky-áda se zaplnila mnoha známými tvářemi, a především obstojnou návštěvou z Vrbic. Soutěžilo se ve 3 kategoriích 1. – 3. třída, 4. – 6. třída a ve spojené kategorii 7. – 9. třída a 15+. Zúčastnilo se zhruba 30 soutěžících, kteří se rozhodli zabojovat o výherní ceny. Všichni statečně bojovali a zapojovali veškerou mozkovou sílu, co měli, aby si zajistili místo na bedně. Nakonec ale hlavní ceny vyhráli jen 3 účastníci. Gratulaci i s výherními cenami obdrželi v kategorii 1 – 4 třída slečna Markéta, v kategorii 5 – 8 třída slečna Lucka a v poslední kategorii 15+ se umístil Vojta. Všichni jsme si to náramně užily a budeme doufat, že se potkáme ve stejném ne-li větším počtu i další rok.

Zapsal: Filip Koubek – Bali, 1. Junácký oddíl Tuláci Ratíškovice