Skauti v Ratíškovicích, Vracově a Vrbici
Než rozjedem nový skautský rok vydali jsme se se staršíma na rafty.Docukali jsme se autama do Bzence k Moravě, nafoukli rafty a mohlo se vyrazit. Splavili jsme se až do přístavu v Rohatci na kolonce. Cesta byla uplně příjemná a pohodová. Osypané břehy, stromy ve vodě, splávky rybářů, svačinka na plážce u Čertovy stěny, západ slunka …. no prostě super.
Již 30 let jsou Tuláci oddílem, jež nejen stále působí v Ratíškovicích, ale zapsal se i v duších mnoha členů, kteří jím za tu dobu prošli.
V sobotu 3. září léta páně 2011 jsme uspořádali pro všechny členy, jak nynější, tak i bývalé, oddílovou výstavu. K vidění byly fotky, kroniky a některé z mnoha artefaktů tuláckého života, jako jsou kaluty a oběžníky.
Co by to bylo za oslavu bez táboráku, jídla v podobě grilovaného masa, jehož přípravy se ujmuli rádci, a doprovodného programu, se kterým nám pomohl Čok a jeho lanové lávky.
Tímto chci ještě jednou poděkovat všem, kteří se podíleli na přípravě akce. Vedoucí oddílu Jiří “Hrach” Stokláska
Fotky z akce sou zde:
https://picasaweb.google.com/st.j.hrach/30LetOddiluTulaci#
Sešli jsme se poprvé v tomto školním roce. Sehráli jsme nějakou tu seznamku, aby si nás nováčci zapamatovali a my je. Pak jsme byli rozděleni do dvou skupin a soutěžili v seskládání zprávy, která sestávala ze skoro dvouset písmen. Jednotlivá písmena jsme museli bud přinést, nebo si zasloužit a pokud to šlo tak vyměnit se soupeřem. Boj byl dost vyrovnaný a ve chvíli kdy vítězná družina doplnila poslední písmenko druhým chybělo jen pět políček. Ve zprávě jsme se dozvěděli že se chystá expedice a pokud se jí budeme chtít zúčastnit musíme během roku dokázat že na to máme. Pak už jsme jen rozhodili termíny družinovek a rozešli se domů.
Pochrap byl od 9. 9. 2011 do 10. 9. 2011 (z pátku na sobotu). Na začátku jsme před klubovnou hráli chvilku hry a pak jsme si zanesli nahoru věci. Vzali jsme si bílé trička a šli jsme do velké místnosti. Trička jsme zdobili, aby vypadaly jako indiánské. Nazdobit jsme je mohli křídami na textil, fixami na textil, foukacími fixami, korálky a proužky kůže. Tričko jsme mohli i nastříhat. Poté jsme si dělali indiánské čelenky. Rádkyně nám nastříhaly proužky papíru a my jsme je vyzdobili. Změřili jsme si velikost čelenky a sešili ji sešívačkou. Uklidili jsme ze stolů a šli jsme ven opékat buřty. Chvíli jsme si hráli před klubovnou, než všichni dojedli. Vedoucí nám řekli, abychom se teple oblékli a šli ven. Venku jsme si vylosovali papírky s nemocí. Rádkyně nám vysvětlily, že máme dojít k živé vodě, ale že musíme jít tak, jak máme napsané na lístečku (např. zlomená noha-skákání po jedné noze). Šli jsme tiše lesem, než jsme došli k misce s živou vodou. Každý se jí trochu opláchl a mohli jsme zase jít normálně. Nazpátek jsme ale šli po dvojicích samotné. Po cestě nám svítily svíčky a ozařovaly cestu. Když jsme došli, uviděli jsme jak ostatní vedoucí a holky sedí kolem ohniště. Vedoucí nás vyzvala, abychom si sedli a počkali, než dojdou ostatní. Jak všichni došli, vedoucí nás zasvětili do indiánského kmene a zazpívali jsme si kmenovou píseň. Po tanci u ohně jsme šli do klubovny a rádkyně Terka nám rozdala zápisníky indiána. Vysvětlila nám, co si tam máme zapisovat. Poté jsme se šli připravit na spaní, před spaním nám ještě vedoucí pustila pohádku Pocahontas. Ráno o sedmi hodinách jsme se pomalu všichni vzbudili, šli se sbalit a převléct. Když byli všichni sbaleni, tak se šlo dolů nasnídat se. K snídani byla vánočka s marmeládou. Kolem půl desáté jsme se pomalu rozcházeli. Pochrap se nám moc líbil.
Zapsala Pleša
https://picasaweb.google.com/motlova.katerina/SquawZahajovaciPochrap9920…
Tady najdete všechny fotky z pochrapu 😉
15 dní nabitých kouzly a nekalostí uběhly v Nové Vsi jako voda. Fotky se zatím zpracovávají a časem budou dostupné na webu. Tímto chci ještě jednou poděkovat všem vedoucím za dobře připravený a zvládnutý program a servis týmu za podporu v zázemí. Děkuji i rodičům za velkorysé dary a důvěru, kterou nám prokázali svěřením svých dětí do našich “spárů”.
Vůdce tábora Hrach
V sobotu odpoledne se nás sešlo jen sedm, snad se někteří zalekli počasí, které bylo téměř aprílové, ale co už. Každopádně jsme vyrazili směr Růdník – tady jsme pěkně zmokli, naštěstí poprvé a naposled. Získali jsme souřadnice studánky Foukalky, u které jsme si měli vyzvednout odměnu. Nacvakali jsme je do GPSky a vyrazili – na některých křižovatkách se nám osvědčila metoda “motorová myš” …
když nevíte která z deseti cest na mapě je která ve skutečnosti – nafasoval někdo GPSku do baťohu, zajel sto metrů jednou cestou a vrátil se. Pak už bylo jasno. K Foukalce jsme dorazili zdárně a našli jsme i zmíněnou odměnu. Zpáteční cestu jsme zvolili přes Vacenovice. Po cestě jsme zase zahráli nějakou tu hru a u Vacenovic jsme zvládli rozhýbat i pár balíků sena.
A je to zase za námi! Tak jako každý rok proběhla poslední schůzka našeho oddílu. My,všichni od Tuláků,j sme se sešli v pátek 24 června v 17:00 u klubovny. Zatímco přicházeli poslední opozdilci byly dány jasné instrukce, postavte si „bungala“ na přežití jedné noci ať teplé, studené či deštivé. Až to všichni měli, tak se účastníci rozdělili do dvou skupin, jedni šli pro kuřata s Hrachem a zbytek chystal oheň, pod vedením rádců a Šama. Když dorazila kuřatová četa oheň už plápolal. Potřebovali jsme co nejvíc žižlu, tak Hrach vyhlásil, že každý musí nasbírat přesně 100 šišek, ani víc ani míň. O každů šišku vedle si viník oběhne kolečko kolem klubovny. Při přepočítávání se občas našli jedinci, kteří obíhali jedno nebo dvě kolečka, ovšem Šam prý neslyšel zadání, tak nasbíral o 51 šišek víc. Chudák, aj když mu pomáhali děcka vychodil kolem klubovny snad příkop.
Další program byl následovný, dát péct kuřata, a pak odchod na hřiště, kde měl Hugo nachystané dvě bojovky.Trestanecků hoňku s číslama na zádech a pak běh slepených dvojic. Vítězové s největším počtem bodů dostali čokolády. Po vyhlášení vítězů her následovalo důležitější vyhlašování, a to celoročního bodování. Vítězem u vlčat byl Jožka a u krokodýlků Flip, tyto konečné místa dostali maxi čokolády, mezi ostatní byly rozděleny zbylé ceny. Čas rychle ubíhal a všichni hladoví, se seběhli k ohni, kde se vytahovali kuřata. Dvě skupiny měli kuřata méně kořeněné a dvě hodně kořeněné (přáli si aby Hugovi a Kakaovi ujela ruka při kořenění). Všichnisi chválili to svoje kuře, když sedíce, klečíce ,ležíce ,mlaskali s plnými ústy, zaujatí pouze masem v alobalu před nimi. Po jídle byl volnější program, někteří si dodělávali své místana spaní, někteří rozdělávali raft. Pak na nástupu vystoupili z řady dobrovolníci, kteří šli na stezku odvahy. Zbytek se zívaje odebral ke spánku a příchozí odvážlivci je následovali. Jelikož začalo mírně poprchat Hugo s Pavlíkem se přišli vetřít děckám do bungala, kde saspalo bezpečně, oproti Hrachovi, který spal neznámo kde, asi u ohňa. (Kakao šel po kuřatech dom). První ranní ptáčata byli vysláni pro vánočky, zbytek šel hrát hru na probuzení. Po hře se uklidilovenku i vevnitř v klubovně a rozešli jsme se. Byl to suprový oddílový rok a proto byla i posledníoddílovka suprová :+) a tábor? Taky bude super.. Zapsal Hugo
V sobotu 18.6. z rána pofukovál větřík a sluníčko moc nevykukovalo zpoza mráčků, ale nepršelo a tak se našemu oddílu podařilo strávit příjemné poledne na Hliníku s raftama. Na začátku byla rozplavba se základama pádlování. Po celou dobu nám vycházelo počasí a tak se vedení rozhodlo že uvolní místo na raftech a budou raděj zavazet ve vodě, kde je místa více. Na konci hodinkové akce byl závod, kterého se zúčastnili dvě posádky raftů jedem malý člun a dva plavci. Trasa byla jednoduchá přeplavat hlíník od plážky pod Baštou napříč a dostat se zpět, skoro všichni volili cestu nazpátek po vodě až na Kakaa, který běžel na zpátky po souši. Hrach
Sešli jsme se v pátek u klubony a hned jsme se dali do her. Při obíhání klubovny u hry Středověk kdosi našel láhev se vzkazem od Trosečníka. Měli jsme se vydat na záchrannou cestu raftem. Nabalili jsme dva rafty, pádla a každý vestu a vyrazli jsme směr Hliník. Po nekonečném půlhodinovém nafukování raftu, hřmení nad hlavou a nekonečném vyskakování pump jsme vyrazili na vodu.
Po nalezení dalšího vzkazu v láhvi jsme se ještě trochu projeli na raftu. Potom jsme se vrátili na klubovnu a něco málo pojedli. Dle vzkazu jsme měli vytvořit přístřešek který by vydržel prolití kýblem vody. Hodinka stavění a vymýšlení – přístřešky byly parádní, ale bohužel ani jeden neobstáv ve tvrdé zkoušce. Následovala noční záchranná výprava. Trasu cesty jsme odhalovali postupně dle vyluštění šifry, která nám odhalila, kam máme pokračovat. Skončili jsme za vodárnou a tam jsme vypuslili lampión štěstí. Zpáteční cesta už byla rychlejší a tak jsme po půlnoci chystali ležení a ulehali do spacáků.
V sobotu 7.5. se rádci a krokodýlci z Tuláků vydali na společnou výpravu s rádkyněma od Squaw do Uherského Hradiště.Sešli jsme se o půl jedné na hlavní autobusové zastávce,účastníků bylo nečekaně dost.Po převzetí lékárničky a vybrání peněz přijel autobus,který nás odvezl do Kyjova.Přešli jsme na vlakové nádraží,odkud výprava dále pokračovala drncavým tempem vlaku na místa dějiště Uherského Hradiště.Ve vlaku byly rozděleny GPS,mapa,souřadnice a informace,pro krokodýlky a rádce zvlášť.Před vlakovým nádražím v UH na lavičce v parku byly tyto skupiny rozděleny,úkol byl jasný,najít 5 kešek aniž by při tom byla vzbuzena pozornost okolních lidí,což šlo velmi těžce,protože všechny kešky byly umístěny na rušných místech.Krokodýlci s Hugem vyšli jako první,krokoušům dlouho nevycházela šifra,ale nakonec ji rozluštili.Ze čtyřech lovených kešek byly nakonec objeveny jenom tři,čtvrtá byla těžko nalezitelná kvůli terénu.Polohy kešek byly různě po městě,takže postupně jsme pokračovali blíž a blíž k cíli,kterým byl aquapark.Rádci měli za úkol přijít dřív a zjistit jaká je skupinová sleva a kolik nás to bude stát.Úkol splnili a skupinová sleva byla tak velká,že nám za počítanou cenu vyšel vstup o půl hodiny dél.Vevnitřku se ujasnili pravidla co a jak a pak následovala hodina a půl blbnutí na tobogánech,vířivkách a vodním víru.Aquapark všechny chytl tak,že čas uběhl hodně rychle a nikdo si na něj ani nevzpoměl a tak byl před námi další nečekaný úkol – dostat se co nejrychleji ven.Kluci popohánění rádci to stihli tak tak,ale holky to měli horší kvůli sušení vlasů a byly pokutovány za přetažení času.Po občerstvení jsme se vydali na zpáteční cestu,abychom stihli vlak,obě skupiny si vyměňovali zážitky z lovení kešek,které kdo našel a které kdo vzdal.Z Uherského Hradiště nás vezl rychlík do Starého Města kde nás nabral spěšný vlak do Hodonína a odtud nám navazoval autobusový spoj do Ratíškovic. Zapsal Hugo
