Výprava na Vinohrádky – 17.2.2007
Dnes jsme se vydali po okolí Ratíškovic, sešli jsme se v celkovém počtu 15 lidí. Jelikož jsme byli přeneseni do pravěku a stali se z nás lovci mamutů, tak si každé družstvo (Lovci lebek a Maňáci) postavilo svoji chýš, která se nám velmi povedla.
Poté jsme se vydali na cestu, kde nás čekal další úkol – měli jsme si vyzkoušet jaké to je lovit po tmě. Tak jsme si zavázali oči a chytali mamuta.
Dál jsme po cestě hledali věci, které bychom určitě v pravěku nenašli a museli si je zapamatovat. Když jsme dorazili k Liliovému kříži, tak jsme se najedli a vydali se hledat stopy. Ty nejpěknější stopy jsme si odlili ze sádry abychom měli nějakou památku na dnešní výpravu. Zahráli jsme si na Opilé slony a nějaké další hry. Pak už jsme si jen pobalili věci a vydali se na cestu domů.
Jak jsme jednou vařili..
Jedno ho dne o jarních prázdninách(13.2.2007) se vydala skupina skoronských skautů (Víťa, Pavel,Peťa, Jarek,Vyk,Červ, Adla, Bára, Lucka, Michala, Kartáček) jako doprovod s námi jeli (Zdeňa a Essmo) na výpravu do Vřesovic na tábořiště.
Tato parta jela autobusem ihned v ranních hodinách do Vřesovic. Když jsme přijeli do Vřesovic, tak jsme se rozdělili na 2 skupiny na kluky a holky a Essmo a Zdeňa nás poslali do obchodu, abychom si koupili něco na objed a v přírodě si ho sami uvařili.Když jsme přišli na tábořiště tak tam byli 4 roveři (Mucha, Zdeňka, Kojot Vilda, Mara) Na oběd si kluci uvařili bramborový guláš a holky brambory a nějaké maso a taky polévky. Obědy byly celkem dobře uvařené. Sotva jsme pojedly a začalo pršet ale naštěstí za chvíli přestalo, ale bylo trochu blato.Po obědě jsme si zahráli různé hry. A taky tam měli roveři kuličkovky a zkoušeli jsme si z nich střílet.Pak jsme rozhodli že už pojedeme domů a Víťa, Jarek a Essmo nachystali hru na cestu zpět, aby si skauti co chtějí dělat nováčkovskou zkoušku zopakovali různé skautské znalosti, bohužel chodili tam nějaké děcka a rozbořili skautské značky, ale nakonec se hra podařila. Ale nestíhali jsme… Museli jsme rychle jít na autobus, mysleli jsme že to nestihneme, protože holky šli dost pomalu, ale stihli jsme to. A vše dopadlo moc dobře.
Víťa
Mikulov 20. – 21. 1. 2007 – Šídla
I přesto, že to byla naše první vícedenní výprava a řádila vichřice, tak jsme se sešli na autobusové zastávce v překvapivém počtu 9 dětí (pouze Šídla): Kuky, Ešli, Rychlonožka, Markétka, Michalka, Eliška, Skřítek, Peťka a Terka-baterka. A taky samozřejmě Šikulka a Svaťa. Všichni byli vzorně nabalení, tak nic nebránilo tomu, aby jsme opravdu odjeli :o). V Hodoníně jsme se ještě setkali se skautkami z Mutěnic.
V Mikulově jsme se ubytovali v krásném bytečku a zahráli si seznamovací hry (aby se seznámili Mutěnice s Ratíškovicemi). Poté jsme si zabalili svačinku, pití, pláštěnku a náhradní ponožku a vyrazili na výlet.
Dostali jsme za úkol zachránit bezhlavého jezdce a proto jsme museli dokázat, že jsme hodni toho být rytíři. Po cestě jsme museli skládat různé zkoušky bystrosti, vytrvalosti a chytrosti. Například jít kousek cesty poslepu, posbírat dračí slzy, apod. Po namáhavé a těžké cestě jsme se konečně dostali na Sirotčí hrádek, kde jsme seskládali rozbitou starodávnou nádobu a byli pasování na rytíře.
Na cestu zpátky jsme si nasadili reflexní vesty a trochu si štreku zkrátili. Ušli jsme dlouhých 11 km.
Večer už jsme byli schopní akorát zahrát si hry na bytě jako je například lidské “Člověče nezlob se”. Zvládli jsme i dvě večeře (každý měl totiž ještě něco z domu a navíc jsme dostali párky s chlebem).
Druhý den ráno jsme se původně vybavili, že půjdeme na další výlet, ale bohužel začalo pršet. Tak jsme se vrátili a nazdobili si šátky foukacíma fixema. Všechno jsme po sobě pěkně uklidili a vyrazili zase na cestu domů.