Skauti v Ratíškovicích, Vracově a Čejkovicích
V pátek jsme se sešli u klubovny a po několika hříčkách jsme se vydali na výpravu – teda výpravu byla to spíš procházka po oddílových místech. Na každém oddílovém místě jsme sehráli nějakou hru. V buši jsme hráli velkou bojovku s číslama na břichu – komu bylo přečteno číslo ztratil život. Po ceste zpátky ke klubovně jsme skoro zatměli, ale o to byla výprava zajímavější.
Rozpačitý začátek, dobrý konec, ke spojenosti všech. Počasí taky vyšlo, jen nějak”nevyšlo” budování vozítek, pravděpodobně je současná generace mladých tatínků velmi zaneprázdněná.
Než rozjedem nový skautský rok vydali jsme se se staršíma na rafty.Docukali jsme se autama do Bzence k Moravě, nafoukli rafty a mohlo se vyrazit. Splavili jsme se až do přístavu v Rohatci na kolonce. Cesta byla uplně příjemná a pohodová. Osypané břehy, stromy ve vodě, splávky rybářů, svačinka na plážce u Čertovy stěny, západ slunka …. no prostě super.
Před zahajovací oddílovkou jsme měli dvě oddílové rady, přesto se ještě těsně před začátkem konala krátká porada. Aby všechno proběhlo tak jak má být.
Za chvíli už nás bylo před klubovnou celkem dost. Na pořadu dne nebyly jen obyčejné honičky… Ale došlo i na “latrínu” 🙂 Po hrách přišla řada i na slavnostní chvilku – malý nástup.
Některé vlčata a světlušky přešli ke skautům a skautkám. Jonáš,
Žabka, Kuřátko, Lákačka, Áďa a Siréna. Potom nastal čas na rozdělování do družin a vymýšlení termínu družinovek. Nakonec se mezi námi objevila skupinka zvláštních lidí, postrádajících strýčka Emila. Byli to: pan Redhead, pan Ragulín, paní Stonožková a paní Tkanička. Vypadali věru zvláštně, ale i tak jsme jim přislíbili pomoc při jeho hledání. Jsme tedy zvědaví, co se bude dít… Na závěr jsme si rozdělali oheň, společně s přicházejícími rodči si chvilku poseděli a opekli špekáčky….
Již 30 let jsou Tuláci oddílem, jež nejen stále působí v Ratíškovicích, ale zapsal se i v duších mnoha členů, kteří jím za tu dobu prošli.
V sobotu 3. září léta páně 2011 jsme uspořádali pro všechny členy, jak nynější, tak i bývalé, oddílovou výstavu. K vidění byly fotky, kroniky a některé z mnoha artefaktů tuláckého života, jako jsou kaluty a oběžníky.
Co by to bylo za oslavu bez táboráku, jídla v podobě grilovaného masa, jehož přípravy se ujmuli rádci, a doprovodného programu, se kterým nám pomohl Čok a jeho lanové lávky.
Tímto chci ještě jednou poděkovat všem, kteří se podíleli na přípravě akce. Vedoucí oddílu Jiří “Hrach” Stokláska
Fotky z akce sou zde:
https://picasaweb.google.com/st.j.hrach/30LetOddiluTulaci#
Sešli jsme se poprvé v tomto školním roce. Sehráli jsme nějakou tu seznamku, aby si nás nováčci zapamatovali a my je. Pak jsme byli rozděleni do dvou skupin a soutěžili v seskládání zprávy, která sestávala ze skoro dvouset písmen. Jednotlivá písmena jsme museli bud přinést, nebo si zasloužit a pokud to šlo tak vyměnit se soupeřem. Boj byl dost vyrovnaný a ve chvíli kdy vítězná družina doplnila poslední písmenko druhým chybělo jen pět políček. Ve zprávě jsme se dozvěděli že se chystá expedice a pokud se jí budeme chtít zúčastnit musíme během roku dokázat že na to máme. Pak už jsme jen rozhodili termíny družinovek a rozešli se domů.
Pochrap byl od 9. 9. 2011 do 10. 9. 2011 (z pátku na sobotu). Na začátku jsme před klubovnou hráli chvilku hry a pak jsme si zanesli nahoru věci. Vzali jsme si bílé trička a šli jsme do velké místnosti. Trička jsme zdobili, aby vypadaly jako indiánské. Nazdobit jsme je mohli křídami na textil, fixami na textil, foukacími fixami, korálky a proužky kůže. Tričko jsme mohli i nastříhat. Poté jsme si dělali indiánské čelenky. Rádkyně nám nastříhaly proužky papíru a my jsme je vyzdobili. Změřili jsme si velikost čelenky a sešili ji sešívačkou. Uklidili jsme ze stolů a šli jsme ven opékat buřty. Chvíli jsme si hráli před klubovnou, než všichni dojedli. Vedoucí nám řekli, abychom se teple oblékli a šli ven. Venku jsme si vylosovali papírky s nemocí. Rádkyně nám vysvětlily, že máme dojít k živé vodě, ale že musíme jít tak, jak máme napsané na lístečku (např. zlomená noha-skákání po jedné noze). Šli jsme tiše lesem, než jsme došli k misce s živou vodou. Každý se jí trochu opláchl a mohli jsme zase jít normálně. Nazpátek jsme ale šli po dvojicích samotné. Po cestě nám svítily svíčky a ozařovaly cestu. Když jsme došli, uviděli jsme jak ostatní vedoucí a holky sedí kolem ohniště. Vedoucí nás vyzvala, abychom si sedli a počkali, než dojdou ostatní. Jak všichni došli, vedoucí nás zasvětili do indiánského kmene a zazpívali jsme si kmenovou píseň. Po tanci u ohně jsme šli do klubovny a rádkyně Terka nám rozdala zápisníky indiána. Vysvětlila nám, co si tam máme zapisovat. Poté jsme se šli připravit na spaní, před spaním nám ještě vedoucí pustila pohádku Pocahontas. Ráno o sedmi hodinách jsme se pomalu všichni vzbudili, šli se sbalit a převléct. Když byli všichni sbaleni, tak se šlo dolů nasnídat se. K snídani byla vánočka s marmeládou. Kolem půl desáté jsme se pomalu rozcházeli. Pochrap se nám moc líbil.
Zapsala Pleša
https://picasaweb.google.com/motlova.katerina/SquawZahajovaciPochrap9920…
Tady najdete všechny fotky z pochrapu 😉
Koncem školního roku nám pan starosta domluvil klubovnu v areálu myslivny. Na konci prázdnin jsme do ní narychlo navezli vše, co jsme používali na schůzkách na kulturáku i to co jsme měli uskladněno v hasičské zbrojnici a bylo zapotřebí dát klubovnu do pořádku.
Nejdřív jsme ze zářivek vysypaly všechny mrtvé muchy…Pak nás čekalo dlouhé třídění všech přivezených věcí…Když už jsme měli hlad, dali jsme si něco k snědku…Potíž bylo přesvědčit kluky, aby vůbec šli jíst…
No a potom už chybělo jen pár hodin k tomu, aby klubovna byla připravená na zahajovací oddílovku…
Doufám, že nám klubovna bude dlouho a dobře sloužit…
15 dní nabitých kouzly a nekalostí uběhly v Nové Vsi jako voda. Fotky se zatím zpracovávají a časem budou dostupné na webu. Tímto chci ještě jednou poděkovat všem vedoucím za dobře připravený a zvládnutý program a servis týmu za podporu v zázemí. Děkuji i rodičům za velkorysé dary a důvěru, kterou nám prokázali svěřením svých dětí do našich “spárů”.
Vůdce tábora Hrach
V sobotu odpoledne se nás sešlo jen sedm, snad se někteří zalekli počasí, které bylo téměř aprílové, ale co už. Každopádně jsme vyrazili směr Růdník – tady jsme pěkně zmokli, naštěstí poprvé a naposled. Získali jsme souřadnice studánky Foukalky, u které jsme si měli vyzvednout odměnu. Nacvakali jsme je do GPSky a vyrazili – na některých křižovatkách se nám osvědčila metoda “motorová myš” …
když nevíte která z deseti cest na mapě je která ve skutečnosti – nafasoval někdo GPSku do baťohu, zajel sto metrů jednou cestou a vrátil se. Pak už bylo jasno. K Foukalce jsme dorazili zdárně a našli jsme i zmíněnou odměnu. Zpáteční cestu jsme zvolili přes Vacenovice. Po cestě jsme zase zahráli nějakou tu hru a u Vacenovic jsme zvládli rozhýbat i pár balíků sena.
