Jak již jistě mnozí víte, letošní Obrok se konal v duchu “Challenge accepted”, kdy necelá tisícovka roverů letos přijala výzvu a to právě na Švihově! Z našeho střediska se zůčastnili Bob a Bubo z oddílu Tuláci. Bylo těžké výzvu přijmout? Vzhledem k tomu, že původně se Obrok měl konat v červnu letošního roku, ale díky povodním musel být zrušen, byli jsme rádi že se nezrušil úplně, ale byl pouze přesunut na září. To však nic nemění na tom, že je Obrok pronásledovaný vodou, tudíž nám celou akci pršelo, občas přestalo, slunce se však ukázalo, až když jsme se chystali k odjezdu. Tábořiště bylo plné bláta, všechno co doma bylo suché, na Obroku bylo vlhké, v nejhorším případě totálně promáčené, aneb kdo měl gumáky, ten to vyhrál! Takže obtížnost přijetí výzvy záležela na každém účastníku.Tak a teď, co jsme na Obroku viděli, slyšeli, cítili, na co jsme hmatali a o co jste přišli:
Jako jediní v Evropě jsme měli 4D kino, jak již naznačili některé internetové deníky s nadpisem: “Skauti postavili 4D kino na zelené louce, jedná se o jediné 4D kino v Evropě.” Jednalo se o představení roverského programu v krátkém videu, zpestřeném 4D efekty, jako je bláto na tvář, když člověk ve videu skočil do bláta, nebo piliny všude na těle, když roveři ve filmu kácí strom. Nesmíme zapomenout ani na sladkou pusu na závěr, s pořádnou dávkou rtěnky.
Navštívili jsme VAPRa, kde jsme se mohli setkat s velikou porcí osobností, jak skautské rodiny, tak i české politické,hudební, herecké a samozřejmě i každé jiné scény. Vladimíra Franze jsme se zeptali, jak vnímá nynější hudební scénu a proč se vlastně nechal potetovat, dozvěděli jsme se, že se mu tady líbí, že tetování vnímá jako rytmiku těla, ale že si teď dal na pár let volno od tetování. Také jsme se dozvěděli něco jako: “Miloše do koše.”. Ludvík Hess nam řekl jak přišel k nápadu s Babyboxem, Dan Příbaň nám ukázal cestování napříč Afrikou trabantem. I Karel Janeček, český miliardář, přijel za námi na Švihov, dokonce svým apartním Ferrari. Také jsme se těšili na atomovou lady Danu Drábovou, která však z neznámého důvodu nepřijela.
Každý den jsme večer měli koncerty, kdy mezi nás zavítala i kyjovská hudební skupina Helemese, nebo vycházející hvězda českého popu Voxel.
Mohli jsme navštivit spoustů jiných aktivit, ve volném čase jsme mohli zajít do čajovny nebo do krčmy, a tak nějak pořád bylo co dělat. Dokonce jsme ve velké hře dobývali fiktivní hrad Švihov. Rozdělení jsme byli po krajech a ačkoliv bylo moraváků nejmíň, ukázali jsme, že jsme pěkně silný národ a skončili jsme na krásném druhém místě.
A že Obrok není jen o zábavě? Dokázalo to roverské heslo “Sloužím”. Jeden z programů na Obroku byla také služba, kdy jsme se rozdělili do mnoha skupin a vyráželi jsme na různá místa pomáhat. Někdo pomáhal ve školce, či škole, někdo pomáhal v domě pro postižené, někdo opravoval pomník ve městě, jiní čistili chodníky, nebo pomáhali na hradě. Zkrátka jsme si mákli pro dobrou věc a jsme za to rádi! Propagovali jsme naše středisko, doufáme, že úspěšně a příští Obrok, konaný v roce 2015, by jsme znovu chtěli přijat výzvu. Že se ti to všechno líbí a chceš jet příště taky? Klidně můžeš, bylo to super!
Zdroj fotek a více fotek zde:
oficiální stránky: http://www.obrok13.cz/
B. & B.
. Hned po pokřiku jsme zjistili, že musíme jít po stopařských značkách k Milencom a tam najít klíč od klubovny. Jinak se do klubovny nedostaneme. To jsme v pohodě zvládli. Potom co jsme se dostali do klubovny jsme zjistili, že pokud chceme získat další klíč od pevnosti Boyard, tak musíme všichni postupně k “Pánovi temnot” a správně mu odpovědět na otázku. Musela to zvládnout většina. To se nám nakonec podařilo, takže klíč máme a na další akci se nám snad podaří získat další…
. U klubovny jsme si řekli co a jak na kolech (samozřejmě jedním uchem tam a druhým ven 
) a vyrazili lesem směr ZOO Hodonín. Po hodince cesty, nějaké hře a nějakém rozbitém koleni jsme zamykali kola. V ZOO na nás čekala úkolovka. Měli jsme běhěm asi svou hodin zjistit odpovědi na skoro padesát záludných otázek – no většinu jsme dali, ale byla to fuška. Pak následovala svačinka a vyblbnutí na skákacím hradu. No a pak už hurá do pískových dun směrem ke klubovně. Po cestě jsme zvládli zas nějakou tu hru odřené koleno a navíc vyhodnotit celoroční bodování. U klubovny už jsme dali jen pokřik a rozjeli se domů .