VSV 2026 Český ráj (Obal alba)(1)

Velká společná výprava do Českého ráje – Tuláci a Squaw

by with No Comment Aktuality Tuláci

Skautský rok se už pozvolna rozjíždí a to znamená i čas na ohlášení nejbližší výpravy, která naše oddíly Tuláci a Squaw čeká letos již na konci září! 🗓🍂🍁 A nebude to výprava jen tak ledajaká… bude na 4 dny a povede až do dalekého Mladoboleslavska a Českého ráje! 🛘🌳🏛 Výprava je určená pro všechny vlčata a skauty z oddílu Tuláci a družiny Koťátek a Myšek z oddílu Squaw. Těšit se můžete na historické automobily, středověké hrady, skalní města i přespávání ve stanech! 🚗🏰🪨🌲⛺️
Pozor: Počet míst je z kapacitních důvodů omezený, proto bude závazné přihlašování probíhat 11.9. formou SMS dle instrukcí ve zvadle. ☎️
(Doplňující info k přihlašování bude předáno také pomocí Levitia na e-mail) ✔️
Na všechny z vás se těší
Junácké oddíly Tuláci a Squaw ⚜️🧭🥾

Tabor_T&S_2026_11_39

Tábor Tuláci & Squaw 2026 – Cestování časem

by with No Comment Aktuality SquawAktuality TuláciBlog SquawBlog Tuláci

Hezký den,

na tomto odkazu najdete fotogalerii ze skautského tábora oddílů Tuláci a Squaw 2026. Fotografie z jednotlivých dnů se budeme snažit průběžně doplňovat.

Den 1. – Neděle 19.7.2026

Všichni jsme se sešli na našem každoročním tábořišti v Nové Vsi u Ivančic. Někteří dorazili autem, někteří dodávkou a někteří dokonce pěšky. Letošní společný tábor Tuláci a Squaw 2026 jsme zahájili tradičním seznámením s tábořištěm a večerním táborákem s kytarou.

Den 2. – Pondělí 20.7.2026

Pondělní ráno jsme započali přestřelkou s vodními pistolkami při akční hře, po níž následovala první etapová hra, při které se děti rozdělily do jednotlivých týmů. Po obědě nás čekal začátek našeho celotáborového turnaje v ringu následovaný výrobou vlastních rozcestníků. Večer si užili mladší i starší účastníci po svém – mladší si s vedoucími zahráli sadu zábavných her a starší strávili pohodlný večer v čajovně.

Den 3. – Úterý 21.7.2026

Úterní dopoledne nám zpestřila návštěva bazénu v Nové Vsi. A odpoledne jsme se v celotáborové hře vypravili na naši první cestu časem. A to konkrétně do pravěku, kde jsme poznali pralidi i dinosaury. Po náročné etapě jsme si oddychli při zajímavých blocích o skautingu ve světě a rukodělné japonské technice hapazome. Večer jsme si zahráli na soud a řešili jsme vážná i méně vážná táborová témata.

Den 4. – Středa 22.7.2026

Středa započnula opět zápasy našeho turnaje v ringu, který byl vystřídán další cestou časem – tentokrát do starověkého Egypta. Kde jsme pomohli faraonovi v jeho pyramidě a obdarováni artefaktem jsme se vrátili v čase zpět do tábora. Odpolední čas jsme naplnili zeměpisnými kvízy a naučnými hrami i prací na chodu tábora. Později jsme se rozdělili na oddíly, abychom si užili jednotlivé oddílové bloky. Holky z oddílu Squaw měly rukodělky na téma táborové hlášky a kluci z oddílu Tuláci podnikli křížovou výpravu, a pak si zašermovali s vedoucími. Večerní hodiny jsme si již odpočinuli u filmu.

Den 5. – Čtvrtek 23.7.2026

Čtvrteční program byl poněkud zvláštní, protože si tentokrát vedoucí a děti prohodili role. Děti si pro vedoucí připravily celou řadu nejrůznějších stánků, obchodů či podniků. Po tomto zábavném dopoledním programu jsme se dozvěděli něco zajímavého o jízdních řádech a zdravovědě na výukových blocích a odpoledne na nás čekala v etapové hře starověká antická olympiáda. Večer se děti opět rozřadily na starší a mladší. Mladší účastníky čekalo večerní zpívání s kytarou a starší si ověřili vzájemnou spolupráci při hře Malomocní.

Den 6. – Pátek 24.7.2026

Ráno jsme se naučili něco nového z anatomie lidského těla a vypomohli jsme s chodem táborové kuchyně. Odpoledne jsme se časem vydali do středověku do dob Karla IV., kterému jsme pomohli najít na hedvábné stezce lék proti moru. Odpolední program pak zakončila hra o hledání skrytých relikvií. Večer jsme se opět rozdělili na mladší a starší. Starší si podruhé užili čajový dýchánek v táborové čajovně a mladší podali pomocnou ruku poslíčkovi z České pošty.

Den 7. – Sobota 25.7.2026

Sobotní dopoledne proběhlo ve znamení velkého úklidu. Pralo se oblečení a větraly se spacáky s matracemi. Zpestřením dne nám byla ceremoniální korunovace “tuláckého krále”. Po obědě za námi přijeli hasiči z Nové Vsi, kteří nám zaplnili táborové náměstíčko pěnou. Ta posloužila na skluzavku i jiné všemožné hrátky. Později odpoledne následovala naše další cesta do minulosti v rámci celotáborové hry, při níž se děti seznámily s renesančními umělci a učenci. Večer byl den završen táborákem, zpíváním písní a také slavnostním skládáním skautských slibů.

Den 8. – Neděle 26.7.2026

Ráno jsme zahájili pokračováním turnaje v ringu a výpomocí v táborové kuchyni a po dopolední svačině jsme se přenesli v čase do dob divokého západu. Starší i mladší po vlastní ose vyšetřovali výbuch na železnici a odcizení indiánské dýmky míru. Po vydatném obědě, se děti rozdělily na dvě velké skupiny – kluci a starší holky se balili na třídenní výpravu (trojdenku) a mladší holky si zahrály komunikační hru s dalekohledy a vysílačkami. Večer byl neplněn deskovkami a odpočinkem před brzkým odjezdem na trojdenku.

Den 9. – Pondělí 27.7.2026 (v táboře)

V pondělí se mladší holky probudily do poloprázdného tábora, protože zbytek dětí odjel již brzy ráno na trojdenku. Dopoledne si holky zašermovaly a zabojovaly o vlajky a těsně před polednem je čekala i zkušenost s vařením guláše na ohni k obědu. Odpoledne byl uspořádaný karneval kombinovaný s módní přehlídkou. Večer proběhla první část detektivní hry plné šifer a hovorových záznamů.

Den 9. – Pondělí 27.7.2026 (na trojdence)

Ranní vstávání se klukům a starším holkám trochu posunulo, aby se stihli autobusová a vlaková spojení do cílové destinace naší cesty. Přes komplikace s výlukami jsme se nakonec v poledne úspěšně dostali do našeho cíle – do vesničky Srbsko v Českém krasu. Po příjezdu a zabydlení jsme se rozešli do dvou skupin – jedna vyrazila vstříc rozhledně v Berouně a lomům, vyhlídkám a hradu okolo Tetína. Druhá početnější skupina vyrazila pěšky kolem Kodských kaskád a mnoha lomů a jeskyněk až ke Koněpruským jeskyním. Večer jsme si uvařili večeři na vařičích a popovídali jsme si u táboráku.

Den 10. – Úterý 28.7.2026 (v táboře)

Úterním programem na celý den se stal jednodenní výlet pro mladší do Moravského Krumlova, kde si holky zahrály diskgolf a osvěžily se v místním koupališti.

Den 10. – Úterý 28.7.2026 (na trojdence)

Druhý den letošní trojdenky proběhl po stopách společné výpravy našich oddílů z jara z roku 2007, a tak jsme po celý den chodili ve šlépějích našich oddílových předchůdců a snažili jsme se napodobit fotografie, které tehdy byly tehdy pořízeny. Navštívili jsme hrad Karlštejn i lomy Mexiko a Velká Amerika. Po příchodu do vesnice Mořina jsme se opět rozdělili na dvě části – jedni se vypravili na cestu 4 kilometry zpátky ke Karlštejnu na vlak a druzí méně unavení se autobusem svezli do Bubovic. Odkud nás vedla zhruba 10 kilometrů dlouhá stezka přes Solvayovy lomy a Svatého Jana pod Skalou až na naši klubovnu v Srbsku.

Den 10. – Středa 29.7.2026 (v táboře)

Středeční dopoledne jsme strávili na bazéně. Odpoledne jsme pokračovali v pondělním detektivním programu, uklízeli jsme a zkrášlovali jsme naše tábořiště. Odměnou za odvedenou práci nám byl odpočinek v řece i večerní promítání filmu.

Den 10. – Středa 29.7.2026 (na trojdence)

Poslední den naší výpravy jsme ráno už jen uklidili naši pronajatou klubovnu a vyrazili jsme do Prahy, kde jsme se trochu prošli po centru a navštívili jsme Národní muzeum, kde jsme se dozvěděli mnoho zajímavých informací z oblastí historie i přírody. Odpoledne jsme vyjeli vstříc našemu tábořišti, kam jsme bez větších obtíží dorazili tak akorát na večeři.

Den 11. – Čtvrtek 30.7.2026

Čtvrtek byl zahájen akčními stanovišti, po nichž následovalo finále letošních turnajů v ringu. Odpolední hodiny nám zpestřila další cesta časem vedoucí tentokrát do roku 1907. Děti pomáhaly Robertu Badenu-Powellovi postavit první skautský tábor a vyzkoušely si samy sestavit podsadový stan. Zbytek času byl doplněn o koupání v řece i každoroční táborové kasino. Večer se starší a mladší rozdělili do čajovny a na dodívání filmu z předchozího dne.

Den 12. – Pátek 31.7.2026

Pátek začal hned ze začátku akčně poslední etapovou hrou, která nás časem přenesla tentokrát do budoucnosti. Za celé naše snažení během našich cest časem jsme pak byli odpoledne naším průvodcem Lordem Fusaklí odměněni cenami. Po dokončení etapovky jsme trávili horký letní den koupáním v řece, balónkovou bitvou a přípravou táboráku. Ten nás čekal po večeři a symbolicky tak zakončil naše letošní táborové dobrodružství.

Den 13. – Sobota 1.8.2026

Poslední den našeho letošního tábora probíhal jako vždy finální úklid tábořiště a balení na cestu domů. Všichni jsme si tábor moc užili a těšíme se již do Nové Vsi zase za rok na viděnou.

 

Zapsali Víťa, Jirka a Viki za junácké oddíly Tuláci a Squaw

cesta-na-tabor

Cesta na tábor (Rajhrad-Hlína-Nová Ves)

by with No Comment Blog Tuláci

Sešli jsme se ráno v 6:15 na vlakovém nádraží v Hodoníně a vyjeli jsme vlakem do Šakvic. Cestou jsme se podívali na instrukce k celostátní roverské výzvě “Pěšky na tábor”, která se letos koná na počest 150 let od narození Antonína Benjamína Svojsíka. Cestou jsme mohli plnit dobrovolné úkoly jako rozhovor s kolemjdoucími lidmi, jít část trasy bosky nebo pozorovat přírodu kolem. V Šakvicích jsme kvůli zpoždění nestihli navazující spoj, tak jsme museli počkat v čekárně, kde si někteří dali kávu z automatu nebo svoje jídlo z domu. Cestou vlakem do Rajhradu jsme zjistili, že na Google mapách je v Ratíškovicích synagoga nebo, že Hliník je tam zobrazen jako národní park. Pak jsme dojeli do Rajhradu, kde začínala naše 36 kilometrů dlouhá cesta do tábora. Ještě jsme se stavili v Tescu a pak jsme vyrazili směrem k dálnici. Po nějaké době jsme zjistili, že jdeme špatně, protože Víťa chtěl jít celou cestu bez mapy, tak jsme se museli kousek vrátit, až jsme narazili na dálniční podchod, kterým jsme se dostali na cestu vedoucí podél dálnice. Po nějaké době jsme se od dálnice odklonili do lesa a šli jsme po cestě podél špinavé říčky Bobravy, na které nás často míjeli cyklisti. Pak jsme prošli Želešicemi a kolem kamenolomu až pod Kozí horku, kde jsme si kousek od občerstvení U Makové panenky dali první větší přestávku. Potom jsme šli chvíli dál po modré, než jsme odbočili do nejprudšího kopce naší výpravy a došli jsme na střelnici nad Ořechovem, kde jsme si odpočinuli a dali oběd. Pak jsme sešli do Ořechova, kde jsme před kulturním domem uviděli v kontejneru vyhozený koberec, který by se nám mohl hodit do tee-pee na táboře, ale nikdo z nás neměl síly na to ho vzít dalších 25 km s sebou, a tak Víťa aspoň napsal ostatním tulákům, kdyby náhodou projížděli kolem, tak ať ho můžou vzít. Dále jsme pokračovali po silnici do Silůvek, kde jsme si dali u kostela další přestávku a Ondra si u nedaleké studny studenou vodou v konvích zchladil svoji vodu na pití. Ze Silůvek jsme vystoupali po modré stezce do Hlíny, kde nám páni ze stavby knihovny dopustili pitnou vodu z hadice a my jsme se vydali do Ivančic. Cestou jsme potkali samoobslužný bar, u kterého byla i dobytčí farma, na které nás především zaujala selátka novozélandského prasete kune kune a taky kocourek Shelby. V baru jsme si přes QR kód koupili nějaké pití a šli jsme dál na rozhlednu, kde jsme si odpočinuli při pozorování řeky Jihlavy a silnice, po které jezdíme každoročně do tábora. V Ivančicích jsme narazili na altánek, ve kterém bylo opuštěné přední kolo od kola, které jsme vzali s sebou na tábořiště na výrobu vodního mlýnku. Z Ivančic jsme se vydali po nekonečné cestě do Nové Vsi. Tam jsme v hostinci U Slavíků potkali vedení Trojky, kterým právě končil tábor. Sedli jsme si ke stolu uvnitř a všichni až na Ivičiče, který si dal smažák, jsme si dali sýrovou trojkombinaci. V polovině Nové Vsi jsme se já s Víťou rozhodli, že splníme ještě jednu výzvu z “Pěšky na tábor”, a to chůzi bosky. V Nové Vsi to šlo po hladkém asfaltu dobře, ale dál v lese byla silnice posypaná štěrkem, po kterém nebyla chůze vůbec příjemná. Prošli jsme kolem tábora směrem k Mravenčí louce. Za táborem se ke mně a Víťovi přidal i Matěj. Potom jsme si u druhého brodu dali poslední přestávku, při které jsme se v příjemně chladivé řece Oslavě okoupali. Víťa i Matěj odsud pokračovali v botách, ale já jsem došel až do konce bosky. Rozhodli jsme se přespat kousek od cesty. Ivičič si postavil z jeho hůlek a plachty tarp a Ondra taky. Po vyčerpávajícím dni jsme zalezli do spacáků a šli jsme spát. Jenže v noci po druhé hodině nás vzbudil Matěj, že se žene bouřka. Naštěstí si Ivičič postavil velký přístřešek, do kterého jsme se mohli po rozšíření Víťovou celtou schovat. Ondra byl ve svém přístřešku sám a jen jsme si k němu schovali nějaké věci, které se nevešly k Ivičičovi. Sotva jsme se schovali, spustila se masivní bouřka, během které spadla jedna tyčka držící přístřešek, a tak ji musel Matěj v dešti znovu ukotvit. Bouřka naštěstí za půl hodiny přešla, ale zbytek noci jsme již strávili schovaní. Během noci po nás lozili otravní mravenci a zjistili jsme, proč se Mravenčí louka jmenuje mravenčí. Ráno jsme dorazili na tábor a ukončili jsme tak naši pouť.

Za 1. Junácký oddíl Tuláci zapsal: Vojtěch Sasinek “Vojta”

tulaci-teambuilding

Tulácký teambuilding Podyjí a Thayatal

by with No Comment Blog Tuláci

Jako zakončení letošního úspěšného skautského roku jsme uspořádali teambuilding, který byl tentokrát trochu jiný než obvykle. Místo tradiční akce nás čekal dvoudenní přechod malebným Národním parkem Podyjí.

Celý výlet začal ve Znojmě. Víťa, Ondra a Máťa vyrazili už po obědě, zatímco já jsem se na cestu vydal až kolem čtvrté hodiny odpoledne. Moje cesta proběhla bez komplikací, na rozdíl od kluků, které cestou potkala výluka na železnici a s ní spojené velké zpoždění.

Do Znojma jsem dorazil kolem 18. hodiny. Kluci už na mě čekali na náměstí, a jakmile jsme se všichni sešli, mohlo naše putování začít.

První den nás čekalo přibližně 14 kilometrů. Trasa vedla nádhernou krajinou Národního parku Podyjí až do malé a malebné vesničky Popovice, která leží na jeho okraji. Odtud jsme pokračovali do Havraníků, další půvabné obce známé především svým krásným kostelem. Právě tam jsme si udělali krátkou přestávku, doplnili síly a pokračovali dál k našemu prvnímu nocovišti.

Přístřešek, ve kterém jsme přenocovali, se nacházel uprostřed lesa nedaleko řeky. Po příchodu jsme si připravili večeři, odpočinuli si a strávili příjemný večer povídáním. Seznámili jsme se také s několika dalšími turisty, kteří nás požádali, zda by u přístřešku mohli přespat společně s námi. Samozřejmě jsme souhlasili a večer tak proběhl v přátelské atmosféře.

Po klidné noci, kterou nám zpestřila snad jen přítomnost několika zvědavých pavouků, nás budíček čekal už v šest hodin ráno. Po snídani jsme sbalili své věci a vydali se směrem do obce Hnanice. Tam jsme zamířili do místního obchodu doplnit zásoby na další část cesty. Už od časných ranních hodin bylo ve vesnici rušno – místní se totiž připravovali na tradiční hody, které se zde měly konat.

Z Hnanic jsme pokračovali k vyhlídce Unsere Liebe Frau am Stein, odkud se nám otevřel nádherný výhled na okolní vinice. Byla to jedna z nejkrásnějších zastávek celé výpravy a zároveň místo, kde jsme si na chvíli odpočinuli, pořídili několik společných fotografií a užili si krásu zdejší přírody. Od vyhlídky Unsere Liebe Frau am Stein jsme pokračovali po turistických stezkách směrem k rakouskému městečku Hardegg. Cesta vedla nádhernou krajinou Národního parku Podyjí, střídaly se lesní úseky s vyhlídkami do hlubokého údolí řeky Dyje a po celou dobu nás provázely krásné výhledy na okolní přírodu.

Po několika kilometrech jsme dorazili ke zřícenině hradu Kaja. Právě zde jsme si udělali delší zastávku na oběd. Ve stínu historických zdí jsme si odpočinuli, doplnili energii a chvíli si užívali jedinečnou atmosféru tohoto místa.

S přibývajícím časem však začalo být opravdu úmorné horko. Slunce nemilosrdně pálilo a každý další kilometr byl náročnější než ten předchozí. Vysoké teploty nás pořádně prověřily a chvílemi se zdálo, že vedro je téměř nepřekonatelné. O to více jsme se těšili do Hardeggu.

Po příchodu do tohoto malebného rakouského městečka jsme zamířili do místní hospody, kde jsme doplnili zásoby vody a dopřáli si zasloužený odpočinek. Po náročném pochodu nám přišel vhod i pořádný oběd – tradiční řízek s hranolkami, který nám dodal síly na poslední část dne.

Po odpočinku jsme se vydali na závěrečný úsek cesty. K večeru jsme dorazili k dalšímu turistickému přístřešku, kde jsme rozbalili své věci, připravili se na noc a po náročném dni plném kilometrů, krásných výhledů i letního vedra jsme brzy usnuli. Ráno jsme se probudili do posledního dne naší výpravy. Po snídani jsme sbalili vybavení a ještě ze zvědavosti spočítali, kolik kilometrů jsme za celý víkend ušli. Výsledek nás mile překvapil – naše trasa měřila něco přes 40 kilometrů.

S dobrým pocitem z povedené akce jsme se vydali na vlak a zamířili domů. Přestože nám horké počasí dalo pořádně zabrat, odváželi jsme si spoustu krásných zážitků, nádherné výhledy na krajinu Národního parku Podyjí a další společně strávený víkend, na který budeme ještě dlouho vzpomínat. Tento teambuilding byl skvělou tečkou za letošním skautským rokem a už teď se těšíme na další společná dobrodružství.

Za Tuláky zapsal: Jáchym Lunga

zaverecna-oddilovka-tulaci

Závěrečná oddílovka Tuláci

by with No Comment Blog Tuláci
Velká závěrečná výprava oddílu Tuláci napříč Hostýnskými vrchy

Velká závěrečná výprava oddílu Tuláci napříč Hostýnskými vrchy

by with No Comment Blog Tuláci

V pátek 12. června 2026 jsme se vlčata a skauti z našeho oddílu sešli na hlavní autobusové zastávce v Ratíškovicích, abychom společně vyrazili na poslední předprázdninovou výpravu. Tentokrát nás naše cesta zavedla až do Bystřice pod Hostýnem. Cesta nám trvala tak dvě hodinky a vyžadovala dva přestupy. My si ji však pohodlně krátili vyprávěním příběhů a debatami o agamách a bazilišcích. Když jsme konečně dorazili do Bystřice pod Hostýnem, čekala na nás cesta rovou na náměstí. Cestou jsme obdivovali řady pohodlně si hovících vilek a málem jsme přibrali jednoho z místních obyvatel do naší výpravy. U náměstí Ondra s Vojtou zašli na nákup jídla a my jsme na ně počkali u kašny. Hráli jsme kartičky a pozorovali jsme zlověstně se zatahující oblohu. Jakmile jsme si všichni rozdělili zakoupené potraviny, mohli jsme svižně pokračovat v naší cestě. Kolem zdejšího zámku rodu Laudonů jsme se vypravili nejkratší cestou na nedaleký kopec zvaný Hostýn. Cesta se pomalu stále více zvedala a my potkávali čím dál tím méně a méně lidí. Rozlehlé louky brzy vystřídaly tiché mozaiky bučin a smrčin. I když někteří z nás již ke konci výstupu byli celkem zadýchaní, měli jsme našeho motivačního kouče Pažu, který nás stále horlivě povzbuzoval. Naše snažení nakonec bylo odměněno krásným výhledem na červánky zbarvené nebe a chvilkou odpočinku u poutního léčivého pramene Svatá Voda. Odtud jsme se již za chviličku dostali na louku u vrcholku kopce, kde jsme plánovali přespat. Nemilým překvapením pro nás však bylo, když jsme s údivem zjistili, že na mapách zaznačené tábořiště, bylo před nedávnem zrušeno a stanování na louce zakázáno. Tato informace nám dost pohmoždila naše plány, a tak jsme se museli vydat do nitra svažitého lesa, abychom nalezli vhodné místo pro naše stany ještě předtím, než se setmí. Naštěstí se nám podařilo najít perfektní lokalitu, takže jsme postavili stany a za posledních slunečních paprsků jsme si pochutnali na večeři. Za zvuků bubnujícího deště o plachty stanů jsme pak usnuli a spali jsme až do rána. V sobotu jsme se probouzeli do mlhavé lesní krajiny, v níž člověk dohlédl sotva 20 metrů před sebe. Po snídani a zabalení věcí a stanů jsme se vydali zpět na vrchol Hostýnu k tamější svatohostýnské bazilice. Cesta byla místy behenitá, ale nebylo to nic, co bychom my Tuláci za vzájemné spolupráce nedokázali překonat. Díky tomu jsme již za pár okamžiků opět stáli na schodišti k bazilice, ve které jsme si mohli prohlédnout její monumentální výzdobu i k nebesům se klenoucí kupoli. Od poklidného okolí tohoto poutního místa jsme se přesunuli na cestičku vedoucí do nitra Hostýnských vrchů. Mezi divokými kvetoucími lučinami a vláhou kypícími lesy se nám skýtaly panoramatické vyhlídky do okolní malebné kopcovité krajiny. U vrcholu Skalný jsme prolezli všechny zdejší skály a zamířili jsme k rozcestí Klapinov. Tam na nás čekalo další překvapení v podobě cyklistického závodu Rusavská 50, který nám přeťal naši plánovanou trasu. Poté, co nás minul hlavní voj cyklistických závodníků, jsme opatrně v rychlosti překročili jejich závodní trať a nedaleko jsme se usadili, abychom se naobědvali typického tuláckého jídla – salámu s chlebem, okurkou a paštikou. Tato pochoutka nás řádně zasytila, takže jsme mohli pozvolným krokem pokračovat směrem k hoře Pardus. Bývala by tato cesta zabrala jenom chviličku, kdyby se nám do cesty nepřipletl elektrický ohradník ohraničující pastvinu pro krávy. Jelikož ohradník vedl i přes naši pěšinu, nezbylo nám nic jiného, než si vyšlapat vlastní pěšinku skrz mech a kapradí okolo ohradníku. K hoře Pardus jsme doputovali o půl druhé odpoledne a poprvé za celou naši výpravu na nás konečně úplně vykouklo sluníčko a zahřálo naše rosou zvlhlé ruce i nohy. Posezení na louce na vrcholu hory jsme využili k odpočinku a chvíli jsme se jen tak kochali panoramatickými výhledy. Sebe jsme slunili a naše stany zvlhlé nočním deštěm jsme sušili okolo na trávě. Mezitím kluci Šíma a Danny pilně poskakovali v okolní trávě a snažili se opatrně chytat nejrůznější hmyzí obyvatele. Nakonec se jim podařilo objevit a prohlédnout si kobylku zelenou, chrobáka lesního a na závěr dokonce i cvrčka polního. Naši entomologickou honbu za poznáním hmyzího světa jsme zakončili úspěšně a po sestupu z hory Pardus jsme postoupili až k nedaleké přehradě Rusava, v níž jsme si opláchli nohy a několik z nás si dokonce v osvěžující vodě zaplavalo. A po dokončení soutěže v žabkách z oblázků jsme se vydali směrem vzhůru do lesů na protější straně přehrady. Naším dalším cílem se stal Baďurů průsmyk, odkud nás naše nohy zanesly bez problémů až ke studánce Rybárka. Zde jsme se rozhodli naši sobotní pouť ukončit, a tak jsme nasbírali dříví a zapálili jsme si na veřejném ohništi táboráček, zatímco Ivičič rozložil naše stanové ležení. Po chutné, i když trošku pikantní večeři jsme ulehli do Hajan, abychom nabrali síly na poslední den naší výpravy. V neděli nás již čekala jen cesta ke skalám Králky a na mezi kopci se schovávající zříceninu hradu Lukov. Odkud to již bylo co by kamenem dohodil na autobus, s nímž jsme se zdárně vydali přes Zlín na návrat k našim domovům.

Za 1. junácký oddíl Tuláci Ratíškovice zapsal: Vít Kadlčík “Víťa”