tulaci-teambuilding

Tulácký teambuilding Podyjí a Thayatal

Jako zakončení letošního úspěšného skautského roku jsme uspořádali teambuilding, který byl tentokrát trochu jiný než obvykle. Místo tradiční akce nás čekal dvoudenní přechod malebným Národním parkem Podyjí.

Celý výlet začal ve Znojmě. Víťa, Ondra a Máťa vyrazili už po obědě, zatímco já jsem se na cestu vydal až kolem čtvrté hodiny odpoledne. Moje cesta proběhla bez komplikací, na rozdíl od kluků, které cestou potkala výluka na železnici a s ní spojené velké zpoždění.

Do Znojma jsem dorazil kolem 18. hodiny. Kluci už na mě čekali na náměstí, a jakmile jsme se všichni sešli, mohlo naše putování začít.

První den nás čekalo přibližně 14 kilometrů. Trasa vedla nádhernou krajinou Národního parku Podyjí až do malé a malebné vesničky Popovice, která leží na jeho okraji. Odtud jsme pokračovali do Havraníků, další půvabné obce známé především svým krásným kostelem. Právě tam jsme si udělali krátkou přestávku, doplnili síly a pokračovali dál k našemu prvnímu nocovišti.

Přístřešek, ve kterém jsme přenocovali, se nacházel uprostřed lesa nedaleko řeky. Po příchodu jsme si připravili večeři, odpočinuli si a strávili příjemný večer povídáním. Seznámili jsme se také s několika dalšími turisty, kteří nás požádali, zda by u přístřešku mohli přespat společně s námi. Samozřejmě jsme souhlasili a večer tak proběhl v přátelské atmosféře.

Po klidné noci, kterou nám zpestřila snad jen přítomnost několika zvědavých pavouků, nás budíček čekal už v šest hodin ráno. Po snídani jsme sbalili své věci a vydali se směrem do obce Hnanice. Tam jsme zamířili do místního obchodu doplnit zásoby na další část cesty. Už od časných ranních hodin bylo ve vesnici rušno – místní se totiž připravovali na tradiční hody, které se zde měly konat.

Z Hnanic jsme pokračovali k vyhlídce Unsere Liebe Frau am Stein, odkud se nám otevřel nádherný výhled na okolní vinice. Byla to jedna z nejkrásnějších zastávek celé výpravy a zároveň místo, kde jsme si na chvíli odpočinuli, pořídili několik společných fotografií a užili si krásu zdejší přírody. Od vyhlídky Unsere Liebe Frau am Stein jsme pokračovali po turistických stezkách směrem k rakouskému městečku Hardegg. Cesta vedla nádhernou krajinou Národního parku Podyjí, střídaly se lesní úseky s vyhlídkami do hlubokého údolí řeky Dyje a po celou dobu nás provázely krásné výhledy na okolní přírodu.

Po několika kilometrech jsme dorazili ke zřícenině hradu Kaja. Právě zde jsme si udělali delší zastávku na oběd. Ve stínu historických zdí jsme si odpočinuli, doplnili energii a chvíli si užívali jedinečnou atmosféru tohoto místa.

S přibývajícím časem však začalo být opravdu úmorné horko. Slunce nemilosrdně pálilo a každý další kilometr byl náročnější než ten předchozí. Vysoké teploty nás pořádně prověřily a chvílemi se zdálo, že vedro je téměř nepřekonatelné. O to více jsme se těšili do Hardeggu.

Po příchodu do tohoto malebného rakouského městečka jsme zamířili do místní hospody, kde jsme doplnili zásoby vody a dopřáli si zasloužený odpočinek. Po náročném pochodu nám přišel vhod i pořádný oběd – tradiční řízek s hranolkami, který nám dodal síly na poslední část dne.

Po odpočinku jsme se vydali na závěrečný úsek cesty. K večeru jsme dorazili k dalšímu turistickému přístřešku, kde jsme rozbalili své věci, připravili se na noc a po náročném dni plném kilometrů, krásných výhledů i letního vedra jsme brzy usnuli. Ráno jsme se probudili do posledního dne naší výpravy. Po snídani jsme sbalili vybavení a ještě ze zvědavosti spočítali, kolik kilometrů jsme za celý víkend ušli. Výsledek nás mile překvapil – naše trasa měřila něco přes 40 kilometrů.

S dobrým pocitem z povedené akce jsme se vydali na vlak a zamířili domů. Přestože nám horké počasí dalo pořádně zabrat, odváželi jsme si spoustu krásných zážitků, nádherné výhledy na krajinu Národního parku Podyjí a další společně strávený víkend, na který budeme ještě dlouho vzpomínat. Tento teambuilding byl skvělou tečkou za letošním skautským rokem a už teď se těšíme na další společná dobrodružství.

Za Tuláky zapsal: Jáchym Lunga

zaverecna-oddilovka-tulaci

Závěrečná oddílovka Tuláci

Velká závěrečná výprava oddílu Tuláci napříč Hostýnskými vrchy

Velká závěrečná výprava oddílu Tuláci napříč Hostýnskými vrchy

V pátek 12. června 2026 jsme se vlčata a skauti z našeho oddílu sešli na hlavní autobusové zastávce v Ratíškovicích, abychom společně vyrazili na poslední předprázdninovou výpravu. Tentokrát nás naše cesta zavedla až do Bystřice pod Hostýnem. Cesta nám trvala tak dvě hodinky a vyžadovala dva přestupy. My si ji však pohodlně krátili vyprávěním příběhů a debatami o agamách a bazilišcích. Když jsme konečně dorazili do Bystřice pod Hostýnem, čekala na nás cesta rovou na náměstí. Cestou jsme obdivovali řady pohodlně si hovících vilek a málem jsme přibrali jednoho z místních obyvatel do naší výpravy. U náměstí Ondra s Vojtou zašli na nákup jídla a my jsme na ně počkali u kašny. Hráli jsme kartičky a pozorovali jsme zlověstně se zatahující oblohu. Jakmile jsme si všichni rozdělili zakoupené potraviny, mohli jsme svižně pokračovat v naší cestě. Kolem zdejšího zámku rodu Laudonů jsme se vypravili nejkratší cestou na nedaleký kopec zvaný Hostýn. Cesta se pomalu stále více zvedala a my potkávali čím dál tím méně a méně lidí. Rozlehlé louky brzy vystřídaly tiché mozaiky bučin a smrčin. I když někteří z nás již ke konci výstupu byli celkem zadýchaní, měli jsme našeho motivačního kouče Pažu, který nás stále horlivě povzbuzoval. Naše snažení nakonec bylo odměněno krásným výhledem na červánky zbarvené nebe a chvilkou odpočinku u poutního léčivého pramene Svatá Voda. Odtud jsme se již za chviličku dostali na louku u vrcholku kopce, kde jsme plánovali přespat. Nemilým překvapením pro nás však bylo, když jsme s údivem zjistili, že na mapách zaznačené tábořiště, bylo před nedávnem zrušeno a stanování na louce zakázáno. Tato informace nám dost pohmoždila naše plány, a tak jsme se museli vydat do nitra svažitého lesa, abychom nalezli vhodné místo pro naše stany ještě předtím, než se setmí. Naštěstí se nám podařilo najít perfektní lokalitu, takže jsme postavili stany a za posledních slunečních paprsků jsme si pochutnali na večeři. Za zvuků bubnujícího deště o plachty stanů jsme pak usnuli a spali jsme až do rána. V sobotu jsme se probouzeli do mlhavé lesní krajiny, v níž člověk dohlédl sotva 20 metrů před sebe. Po snídani a zabalení věcí a stanů jsme se vydali zpět na vrchol Hostýnu k tamější svatohostýnské bazilice. Cesta byla místy behenitá, ale nebylo to nic, co bychom my Tuláci za vzájemné spolupráce nedokázali překonat. Díky tomu jsme již za pár okamžiků opět stáli na schodišti k bazilice, ve které jsme si mohli prohlédnout její monumentální výzdobu i k nebesům se klenoucí kupoli. Od poklidného okolí tohoto poutního místa jsme se přesunuli na cestičku vedoucí do nitra Hostýnských vrchů. Mezi divokými kvetoucími lučinami a vláhou kypícími lesy se nám skýtaly panoramatické vyhlídky do okolní malebné kopcovité krajiny. U vrcholu Skalný jsme prolezli všechny zdejší skály a zamířili jsme k rozcestí Klapinov. Tam na nás čekalo další překvapení v podobě cyklistického závodu Rusavská 50, který nám přeťal naši plánovanou trasu. Poté, co nás minul hlavní voj cyklistických závodníků, jsme opatrně v rychlosti překročili jejich závodní trať a nedaleko jsme se usadili, abychom se naobědvali typického tuláckého jídla – salámu s chlebem, okurkou a paštikou. Tato pochoutka nás řádně zasytila, takže jsme mohli pozvolným krokem pokračovat směrem k hoře Pardus. Bývala by tato cesta zabrala jenom chviličku, kdyby se nám do cesty nepřipletl elektrický ohradník ohraničující pastvinu pro krávy. Jelikož ohradník vedl i přes naši pěšinu, nezbylo nám nic jiného, než si vyšlapat vlastní pěšinku skrz mech a kapradí okolo ohradníku. K hoře Pardus jsme doputovali o půl druhé odpoledne a poprvé za celou naši výpravu na nás konečně úplně vykouklo sluníčko a zahřálo naše rosou zvlhlé ruce i nohy. Posezení na louce na vrcholu hory jsme využili k odpočinku a chvíli jsme se jen tak kochali panoramatickými výhledy. Sebe jsme slunili a naše stany zvlhlé nočním deštěm jsme sušili okolo na trávě. Mezitím kluci Šíma a Danny pilně poskakovali v okolní trávě a snažili se opatrně chytat nejrůznější hmyzí obyvatele. Nakonec se jim podařilo objevit a prohlédnout si kobylku zelenou, chrobáka lesního a na závěr dokonce i cvrčka polního. Naši entomologickou honbu za poznáním hmyzího světa jsme zakončili úspěšně a po sestupu z hory Pardus jsme postoupili až k nedaleké přehradě Rusava, v níž jsme si opláchli nohy a několik z nás si dokonce v osvěžující vodě zaplavalo. A po dokončení soutěže v žabkách z oblázků jsme se vydali směrem vzhůru do lesů na protější straně přehrady. Naším dalším cílem se stal Baďurů průsmyk, odkud nás naše nohy zanesly bez problémů až ke studánce Rybárka. Zde jsme se rozhodli naši sobotní pouť ukončit, a tak jsme nasbírali dříví a zapálili jsme si na veřejném ohništi táboráček, zatímco Ivičič rozložil naše stanové ležení. Po chutné, i když trošku pikantní večeři jsme ulehli do Hajan, abychom nabrali síly na poslední den naší výpravy. V neděli nás již čekala jen cesta ke skalám Králky a na mezi kopci se schovávající zříceninu hradu Lukov. Odkud to již bylo co by kamenem dohodil na autobus, s nímž jsme se zdárně vydali přes Zlín na návrat k našim domovům.

Za 1. junácký oddíl Tuláci Ratíškovice zapsal: Vít Kadlčík “Víťa”

Ringo-tulaci-2026

Ringo 2026

V sobotu 23. května jsme se společně s oddílem SQUAW vypravili na turnaj v ringu do Veselí nad Moravou. Celá akce odstartovala ranním nástupem na hlavní zastávce v Ratíškovicích. Odtud nás autobus dovezl do Vlkoše, kde jsme přestoupili na vlak směr Veselí. Po příjezdu na místo nás čekal ještě zhruba kilometrový pěší přesun k místní skautské klubovně, v jejímž areálu se soutěž konala. Naši kluci reprezentovali Ratíškovice hned ve třech týmech a zároveň ve třech věkových kategoriích.

Samotný turnaj probíhal na přilehlém hřišti za účasti mnoha dalších oddílů z širokého okolí. Konkurence byla sice obrovská, ale našim skupinám se dařilo skvěle. Po celém dni plném maximálního nasazení se podařilo získat i jednu placku, a to našemu nejmladšímu členovi výpravy Dannymu, který si odnáší bronz 🥉.

Do Ratíškovic jsme se vrátili sice unavení po náročném cestování a sportování, ale s obrovskou radostí. Skvělý den jsme uzavřeli společnou fotkou a pak už se všichni rozešli do svých domovů.

Za oddíl Tuláci – Jiří Šťastný

Tabor_T&S_2022_02_28

Tábor Tuláci & Squaw 2026 – Informace, dokumenty

Vážení rodiče,

rádi bychom vám oznámili, že tábor Tuláci a Squaw se letos uskuteční v termínu 19. 7. – 1. 8. 2026.  Přihlašování proběhne pomocí e-přihlášky, která dorazila všem rodičům do mailu. Jiná možnost přihlášení není možná. Přihlášku na tábor potvrďte nejpozději do 17. května, poté skončí její platnost!

Stejně jako minulý rok, bude odjezd na tábor bude řešen individuálně, ne hromadně autobusem. V den začátku tábora dopravte prosím děti na tábořiště v časovém rozmezí 14:00 – 15:00. Ukončení tábora v sobotu 1. 8. bude taktéž řešeno vlastním odvozem dítěte z tábora od 10:00 do 12:00.

Účastnický poplatek za tábor uhraďte nejpozději do soboty 31. 5. 2026 na účet střediska dle pokynů po vyplnění e-přihlášky, případně dle platebních údajů v e-mailu po přihlášení. Nejlepší variantou je zaplacení pomocí QR platby v příloze emailu s potvrzením odezvdání e-přihlášky, kde jsou veškeré údaje předvyplněny. Jiná možnost úhrady není možná.

Schůzka s rodiči ohledně tábora proběhne 19. 6. od 17 hodin na klubovně, na schůzce se rodiče můžou seznámit s personálním obsazením vedení tábora, budou zde sděleny veškeré informace a pokyny k táboru, rozdány táborové brožury.

Posudek o zdravotní způsobilosti má platnost 2 roky a vyplňuje jej praktický lékař dítěte. Posudek o zdravotní způsobilosti a souhlas s poskytováním informací můžete odevzdat v neděli při odjezdu na tábor. Bez těchto dvou dokumentů nemůžeme vaše dítě na tábor vzít.

Děti na tábor potřebují i skautský kroj – ten můžete zakoupit na https://www.junshop.cz/skautsky-kroj/. Zde si objednejte pouze kroj a šátek (na stránkách je to detailně popsané), nášivky a další doplňky máme na táboře skladem, takže je dětem můžeme doplnit.

V případě jakýchkoliv dotazů a podnětů se nám neváhejte ozvat.

Za vedení tábora Tuláci & Squaw

Vedoucí tábora:

Pavlína Gajdíková

731 035 341

paja.gajdikova@gmail.com

Zástupci vedoucího tábora:

Josef Příkaský / Jana Jourová

739 958 815 / 607 804 409

Přílohy:

  • Prohlášení o bezinfekčnosti účastníka tábora
  • Posudek o zdravotní způsobilosti dítěte
  • Souhlas zákonných zástupců s poskytováním informací
  • Plná moc při převzetí dítěte z tábora
  • Táborová brožura – bude doplněna po schůzce s rodiči

 

Ivancena T&S 2026

Ivančena T&S (Ostrava-Ostravice)

Začali jsme naši společnou výpravu Tuláků a Squaw v pátek 24.4. 2026 na zastávce před Hruškou v Ratíškovicích a potom jsme jeli do Hodonína, kde jsme čekali na zastávce. Měli jsme se rozdělit do pěti týmů s kterýmy budeme sedět v kupé a potom sme nastoupili do vlaku. Dojeli sme do Ostravy, kde jsme se přesunuli na zastávku na tramvaje odkud jsme odjeli do klubovny ve Starých Výškovicích. Zahráli jsme si hru a moc mě to bavilo. A poté jsme se nachystali na spaní a šli jsme spát. Druhý den jsme se probudili a vyrazili jsme na výšlap. Čekali jsme na vlak. A pak jsme se přesunuli vlakem do Ostravice. A potom jsme šli na Ivančenu. Bylo to unavující. Pořád jsme chodili nahoru i dolů a někdy rovně. ALE HLAVNĚ jsme letos poprvé nesli slavnostní oddílovou vlajku! Vyšli jsme k Ivančeně a tam jsme měli nástup společně se skauty z celého Česka. A vyměnili jsme s některými dost věcí. Například americké žvýkačky za chlebové boty. Donesli jsme náš společný kámen na mohylu a pokračovali jsme na Lysou horu, kde jsme se přesunuli do restaurace. Koupili jsme si malinovku a kolu, a pak jsme šli z Lysé hory dolů. Došli jsme na nádraží do Ostravice a dojeli jsme do klubovny. Navečeřeli jsme se a šli jsme spát. V neděli jsme se vzbudili a šli jsme pouklízet klubovnu pak jsme z Ostravy odjeli vlakem do Hodonína. Tam jsme se rozloučili a šli jsme domů. Výpravu jsme si všichni užili a těšíme se na další společné výpravy a Ivančenu příští rok.

Za junácké oddíly Tuláci a Squaw zapsal Šimon Pažický