Městečko Betlém leží přibližně osm kilometrů na jih od Jeruzaléma na cestě k Hebronu. Hebrejsky se jmenuje Bet-le-hem. Tedy Dům chleba. Arabové mu dali jméno Bajt-aj-lahem, tj. Dům bohyně Lamah. Kdysi dávno, jak je uvedeno v starých rukopisech, mělo město příjmení Efrata. Z něho pocházel král David a jedním z jeho potomků byl i svatý Josef. Krásné městečko Betlém se rozprostírá uprostřed věčně zelených olivových hájů, jejichž koruny ustavičně čeří vánky přicházející od Středozemního moře. Dnes má asi osm tisíc obyvatel, převážně křestanů. Je významným poutním městem navštěvovaným věřícími z celého světa. Evangelista Matouš vzpomíná, že právě o Betlémě napsal prorok: “Ty Betléme zdaleka nejsi nejmenší mezi předními městy Juďska, protože právě z tebe vyjde vládce který má spravovat můj lid izraelský” Když přišel sv. Josef s Pannou Marií k zápisu do Betléma, nenašlo se pro ně v hospodě místa. Josef s Marií byli nuceni uchýlit se do jedné z betlémských jeskyní, které sloužily jako dočasné přístřešky mnohým pastýřům. Právě oni byli první, kteří se přišli Jezulátku v jesličkách poklonit. Který den v roce se Ježíš Kristus přesně narodil dnes již nevíme. V žádném z evangelií se o tom nepíše a tak církev na základě tradice určila, že tím dnem byl 25. prosinec. Téměř před 900 lety začala se šířit tradice betlémského světla. Zachována je z pověsti italského města Florencie.
Trocha dávné historie tradice Betlémského světla Mohamedánští Selžokové či Seldžukové v desátém a jedenáctém století postupně obsadili celé území Malé Asie a křesťanským poutníkům tak odřezali všechny cesty k posvátným místům. Římský papež Urban II. proto vyzval evropské rytíře aby zorganizovali válečnou výpravu do Palestiny a osvobodili od mohamedánů především Betlém jako rodiště Ježíše Krista a Jeruzalém s Kristovým hrobem. Rytíři si připevňovali na oděv červené kříže podle kterých byli pojmenováni křižáci. Uskutečnili osm křižáckých výprav. Bohužel pouze při první z nich se jim podařilo dostat se až do Jeruzaléma. Na výpravu se prý dali najmout i mladíci z Florencie a jeden z nich se zapřisahl, že když se vrátí, donese do rodného města plamínek ohně z betlémské baziliky. Málokdo mu tehdy věřil. Po třech letech, těsně před Vánocemi, dorazili do Florencie zubožení, zesláblí a otrhaní mládenci. V jejich čele kráčel jeden se zapálenou svíčkou. Florenťané v nich těžko poznali své syny, kteří táhli proti mohamedánům. Všichni přísahali, že plamínek je skutečně z Betléma a onen mládenec jej nesl v čase i nečase, po souši i po moři, jen aby splnil svůj slib. Ve středověku to byl první a poslední plamínek přímo z rodiště Ježíše Krista.
Novodobá tradice přichází z Rakouska Když v rakouském městě Linz před pár lety přemýšleli, jak obohatit televizní akci na pomoc tělesně postiženým dětem, přišli na jedinečný nápad. Před Vánocemi poslali letadlem do Betléma tělesně postižené dítě, které v bazilice Narození při jesličkách odpálilo z věčného světla plamínek a vzápětí jej letadlem přivezlo do Lince. Tam se jej ujali místní skauti, kteří jej štafetovitě roznášeli po celém Rakousku. Po pádu totalitních režimů v Evropě, po roce 1990, se pěkný předvánoční zvyk rozšířil i do zemí, které sousedí s Rakouskem. V domluvený den, po slavnostní ekumenické pobožnosti, si skauti plamínek odpálí od Betlémského světla a odvezou jej do své vlasti. Rok od roku se rozšiřuje počet účastníků při rozšiřování světla pokoje a míru, které vyzařuje z Betléma. Tento symbol pokoje, představovaný malým, chvějícím se plamínkem, při předávání ve vánočních dnech spojuje skauty i skautky ze čtrnácti zemí Evropy, kteří v těchto dnech roznášejí toto poselství svým příbuzným, sousedům, známým i neznámým v duchu skautského zákona pomoci bližním.Vždyť i toto světlo provázené srdečným přáním vánočního klidu a pokoje je pro mnohé lidi skutečným dokladem toho, že na ně jejich okolí nezapomíná.
Převzato z týdeníku Moravský sever
