Velká společná výprava do Českého ráje T+S
25.9.2026 jsme se v 14:30 sešli na hlavní zastávce v Ratíškovicích a tam začala naše výprava. Přejeli jsme autobusem do Hodonína a tam jsme přešli na vlakové nádraží. Z Hodonína jsme se pak přemístili vlakem do Olomouce a z tama přes Kolín až do Mladé Boleslavi. V Mladé Boleslavi na nás čekala moc pěkná klubovna a spousta dobrodružství. Další den jsme zavítali do Škoda muzea vedle které se nachází socha Laurina a Klementa – zakladatelů mladoboleslavské automobilky. V muzeu nám Vítek slíbil, že nám koupí 3 auta, která jsme si vybraly. Potom jsme přešli na autobusovou zastávku, ze které jsme se svezli do Branžeže a do Českého ráje, kde začal náš první výšlap. Navštívili jsme zříceninu hradu Valečov která byla moc pěkná, zříceninu skalního hradu Klamorna, Valečovské skalní světničky, ve kterých jsme lozili jak mravenci v mraveništi a pár vyhlídek ze kterých byl moc pěkný výhled. V podvečer jsme se vrátili zpátky na klubovnu a nabírali síly. Další den jsme se sbalili a uklidili klubovnu, a vyrazili do autokempu Sedmihorky, kde jsme si postavili stany, ve kterých jsme následující noc spali. Navštívili jsme skalní město Hruboskalsko, skalní průchod Myší díra a spoustu vyhlídek, ze kterých byly moc pěkné výhledy a přiblížili jsme se kolem skalních reliéfů u Kopicova statku až blízko k hradu Valdštejn. Tam jsme si dali limonádu, abychom dobili baterky, zavtipkovali a mohli se vrátit do kempu, kde jsme si udělali na večeři krupicovou kaši, díky které si třeba půlka lidí spálila ešus. Pak jsme si ještě večer rozdělali oheň. V pondělí ráno jsme vstali a sbalili jsme stany a se všemi našimi věcmi jsme se vydali na státní hrad Trosky. Odkud jsme z věží Panna a Baba viděli široko daleko – celý Český ráj, Krkonoše, Ještěd, Mladou Boleslav, Bezděz i Říp. Z Trosek jsme sešli na vlakové nádraží v Ktové a pomocí dalších 3 vlaků jsme se bezpečně dopravili zpět domů. Myslím si že se výprava líbila i vedoucím i dětem a i přes to že to byla náročnější výprava tak jsme si ji všichni moc užili.
Za junácké oddíly Tuláci a Squaw zapsala Kateřina Šťastná “Kačka”
Skautské náborové odpoledne
Dne 12. září proběhlo v okolí naší klubovny tradiční skautské náborové odpoledne a zahajovací táborák, do kterého se náš oddíl Tuláci opět aktivně zapojil. Pro děti byl připraven pestrý program se stanovišti, které jim přiblížily, co všechno skauting nabízí – od logických a praktických úkolů a dovedností až po poznávání světa okolo nás či střelbu ze vzduchovky. Nechybělo ani oblíbené lanové centrum s vysokými i nízkými lanovými překážkami. Přímo u klubovny si děti i rodiče mohli prohlédnout postavený táborový podsadový stan a dozvědět se něco o fungování ratíškovských oddílů. V klubovně se prozměnu nácházela galerie našich tuláckých a squawkovských oddílových kronik i táborových triček. Závěr akce se pak nesl v pohodovém duchu u společného táboráku s opékáním špekáčků.
Za 1. Junácký oddíl Tuláci zapsal: Jan Novák “Gonzi”
Velká společná výprava do Českého ráje – Tuláci a Squaw
Skautský rok se už pozvolna rozjíždí a to znamená i čas na ohlášení nejbližší výpravy, která naše oddíly Tuláci a Squaw čeká letos již na konci září! 🗓🍂🍁 A nebude to výprava jen tak ledajaká… bude na 4 dny a povede až do dalekého Mladoboleslavska a Českého ráje! 🌳🏛 Výprava je určená pro všechny vlčata a skauty z oddílu Tuláci a družiny Koťátek a Myšek z oddílu Squaw. Těšit se můžete na historické automobily, středověké hrady, skalní města i přespávání ve stanech! 🚗🏰🪨🌲⛺️
Pozor: Počet míst je z kapacitních důvodů omezený, proto bude závazné přihlašování probíhat 11.9. formou SMS dle instrukcí ve zvadle. ☎️
(Doplňující info k přihlašování bude předáno také pomocí Levitia na e-mail) ✔️
Na všechny z vás se těší
Junácké oddíly Tuláci a Squaw ⚜️🧭🥾
Skautská dobrodružství čekají právě na tebe: Přidej se k Tulákům!
Nábor do skautského oddílu Tuláci Ratíškovice. Veškeré informace jsou ve zvadle.
Skautské odpoledne
Skautské odpoledne v Ratíškovicích 2026. Veškeré informace jsou ve zvadle.
Cesta na tábor (Rajhrad-Hlína-Nová Ves)
Sešli jsme se ráno v 6:15 na vlakovém nádraží v Hodoníně a vyjeli jsme vlakem do Šakvic. Cestou jsme se podívali na instrukce k celostátní roverské výzvě “Pěšky na tábor”, která se letos koná na počest 150 let od narození Antonína Benjamína Svojsíka. Cestou jsme mohli plnit dobrovolné úkoly jako rozhovor s kolemjdoucími lidmi, jít část trasy bosky nebo pozorovat přírodu kolem. V Šakvicích jsme kvůli zpoždění nestihli navazující spoj, tak jsme museli počkat v čekárně, kde si někteří dali kávu z automatu nebo svoje jídlo z domu. Cestou vlakem do Rajhradu jsme zjistili, že na Google mapách je v Ratíškovicích synagoga nebo, že Hliník je tam zobrazen jako národní park. Pak jsme dojeli do Rajhradu, kde začínala naše 36 kilometrů dlouhá cesta do tábora. Ještě jsme se stavili v Tescu a pak jsme vyrazili směrem k dálnici. Po nějaké době jsme zjistili, že jdeme špatně, protože Víťa chtěl jít celou cestu bez mapy, tak jsme se museli kousek vrátit, až jsme narazili na dálniční podchod, kterým jsme se dostali na cestu vedoucí podél dálnice. Po nějaké době jsme se od dálnice odklonili do lesa a šli jsme po cestě podél špinavé říčky Bobravy, na které nás často míjeli cyklisti. Pak jsme prošli Želešicemi a kolem kamenolomu až pod Kozí horku, kde jsme si kousek od občerstvení U Makové panenky dali první větší přestávku. Potom jsme šli chvíli dál po modré, než jsme odbočili do nejprudšího kopce naší výpravy a došli jsme na střelnici nad Ořechovem, kde jsme si odpočinuli a dali oběd. Pak jsme sešli do Ořechova, kde jsme před kulturním domem uviděli v kontejneru vyhozený koberec, který by se nám mohl hodit do tee-pee na táboře, ale nikdo z nás neměl síly na to ho vzít dalších 25 km s sebou, a tak Víťa aspoň napsal ostatním tulákům, kdyby náhodou projížděli kolem, tak ať ho můžou vzít. Dále jsme pokračovali po silnici do Silůvek, kde jsme si dali u kostela další přestávku a Ondra si u nedaleké studny studenou vodou v konvích zchladil svoji vodu na pití. Ze Silůvek jsme vystoupali po modré stezce do Hlíny, kde nám páni ze stavby knihovny dopustili pitnou vodu z hadice a my jsme se vydali do Ivančic. Cestou jsme potkali samoobslužný bar, u kterého byla i dobytčí farma, na které nás především zaujala selátka novozélandského prasete kune kune a taky kocourek Shelby. V baru jsme si přes QR kód koupili nějaké pití a šli jsme dál na rozhlednu, kde jsme si odpočinuli při pozorování řeky Jihlavy a silnice, po které jezdíme každoročně do tábora. V Ivančicích jsme narazili na altánek, ve kterém bylo opuštěné přední kolo od kola, které jsme vzali s sebou na tábořiště na výrobu vodního mlýnku. Z Ivančic jsme se vydali po nekonečné cestě do Nové Vsi. Tam jsme v hostinci U Slavíků potkali vedení Trojky, kterým právě končil tábor. Sedli jsme si ke stolu uvnitř a všichni až na Ivičiče, který si dal smažák, jsme si dali sýrovou trojkombinaci. V polovině Nové Vsi jsme se já s Víťou rozhodli, že splníme ještě jednu výzvu z “Pěšky na tábor”, a to chůzi bosky. V Nové Vsi to šlo po hladkém asfaltu dobře, ale dál v lese byla silnice posypaná štěrkem, po kterém nebyla chůze vůbec příjemná. Prošli jsme kolem tábora směrem k Mravenčí louce. Za táborem se ke mně a Víťovi přidal i Matěj. Potom jsme si u druhého brodu dali poslední přestávku, při které jsme se v příjemně chladivé řece Oslavě okoupali. Víťa i Matěj odsud pokračovali v botách, ale já jsem došel až do konce bosky. Rozhodli jsme se přespat kousek od cesty. Ivičič si postavil z jeho hůlek a plachty tarp a Ondra taky. Po vyčerpávajícím dni jsme zalezli do spacáků a šli jsme spát. Jenže v noci po druhé hodině nás vzbudil Matěj, že se žene bouřka. Naštěstí si Ivičič postavil velký přístřešek, do kterého jsme se mohli po rozšíření Víťovou celtou schovat. Ondra byl ve svém přístřešku sám a jen jsme si k němu schovali nějaké věci, které se nevešly k Ivičičovi. Sotva jsme se schovali, spustila se masivní bouřka, během které spadla jedna tyčka držící přístřešek, a tak ji musel Matěj v dešti znovu ukotvit. Bouřka naštěstí za půl hodiny přešla, ale zbytek noci jsme již strávili schovaní. Během noci po nás lozili otravní mravenci a zjistili jsme, proč se Mravenčí louka jmenuje mravenčí. Ráno jsme dorazili na tábor a ukončili jsme tak naši pouť.
Za 1. Junácký oddíl Tuláci zapsal: Vojtěch Sasinek “Vojta”
Tulácký teambuilding Podyjí a Thayatal
Jako zakončení letošního úspěšného skautského roku jsme uspořádali teambuilding, který byl tentokrát trochu jiný než obvykle. Místo tradiční akce nás čekal dvoudenní přechod malebným Národním parkem Podyjí.
Celý výlet začal ve Znojmě. Víťa, Ondra a Máťa vyrazili už po obědě, zatímco já jsem se na cestu vydal až kolem čtvrté hodiny odpoledne. Moje cesta proběhla bez komplikací, na rozdíl od kluků, které cestou potkala výluka na železnici a s ní spojené velké zpoždění.
Do Znojma jsem dorazil kolem 18. hodiny. Kluci už na mě čekali na náměstí, a jakmile jsme se všichni sešli, mohlo naše putování začít.
První den nás čekalo přibližně 14 kilometrů. Trasa vedla nádhernou krajinou Národního parku Podyjí až do malé a malebné vesničky Popovice, která leží na jeho okraji. Odtud jsme pokračovali do Havraníků, další půvabné obce známé především svým krásným kostelem. Právě tam jsme si udělali krátkou přestávku, doplnili síly a pokračovali dál k našemu prvnímu nocovišti.
Přístřešek, ve kterém jsme přenocovali, se nacházel uprostřed lesa nedaleko řeky. Po příchodu jsme si připravili večeři, odpočinuli si a strávili příjemný večer povídáním. Seznámili jsme se také s několika dalšími turisty, kteří nás požádali, zda by u přístřešku mohli přespat společně s námi. Samozřejmě jsme souhlasili a večer tak proběhl v přátelské atmosféře.
Po klidné noci, kterou nám zpestřila snad jen přítomnost několika zvědavých pavouků, nás budíček čekal už v šest hodin ráno. Po snídani jsme sbalili své věci a vydali se směrem do obce Hnanice. Tam jsme zamířili do místního obchodu doplnit zásoby na další část cesty. Už od časných ranních hodin bylo ve vesnici rušno – místní se totiž připravovali na tradiční hody, které se zde měly konat.
Z Hnanic jsme pokračovali k vyhlídce Unsere Liebe Frau am Stein, odkud se nám otevřel nádherný výhled na okolní vinice. Byla to jedna z nejkrásnějších zastávek celé výpravy a zároveň místo, kde jsme si na chvíli odpočinuli, pořídili několik společných fotografií a užili si krásu zdejší přírody. Od vyhlídky Unsere Liebe Frau am Stein jsme pokračovali po turistických stezkách směrem k rakouskému městečku Hardegg. Cesta vedla nádhernou krajinou Národního parku Podyjí, střídaly se lesní úseky s vyhlídkami do hlubokého údolí řeky Dyje a po celou dobu nás provázely krásné výhledy na okolní přírodu.
Po několika kilometrech jsme dorazili ke zřícenině hradu Kaja. Právě zde jsme si udělali delší zastávku na oběd. Ve stínu historických zdí jsme si odpočinuli, doplnili energii a chvíli si užívali jedinečnou atmosféru tohoto místa.
S přibývajícím časem však začalo být opravdu úmorné horko. Slunce nemilosrdně pálilo a každý další kilometr byl náročnější než ten předchozí. Vysoké teploty nás pořádně prověřily a chvílemi se zdálo, že vedro je téměř nepřekonatelné. O to více jsme se těšili do Hardeggu.
Po příchodu do tohoto malebného rakouského městečka jsme zamířili do místní hospody, kde jsme doplnili zásoby vody a dopřáli si zasloužený odpočinek. Po náročném pochodu nám přišel vhod i pořádný oběd – tradiční řízek s hranolkami, který nám dodal síly na poslední část dne.
Po odpočinku jsme se vydali na závěrečný úsek cesty. K večeru jsme dorazili k dalšímu turistickému přístřešku, kde jsme rozbalili své věci, připravili se na noc a po náročném dni plném kilometrů, krásných výhledů i letního vedra jsme brzy usnuli. Ráno jsme se probudili do posledního dne naší výpravy. Po snídani jsme sbalili vybavení a ještě ze zvědavosti spočítali, kolik kilometrů jsme za celý víkend ušli. Výsledek nás mile překvapil – naše trasa měřila něco přes 40 kilometrů.
S dobrým pocitem z povedené akce jsme se vydali na vlak a zamířili domů. Přestože nám horké počasí dalo pořádně zabrat, odváželi jsme si spoustu krásných zážitků, nádherné výhledy na krajinu Národního parku Podyjí a další společně strávený víkend, na který budeme ještě dlouho vzpomínat. Tento teambuilding byl skvělou tečkou za letošním skautským rokem a už teď se těšíme na další společná dobrodružství.
Za Tuláky zapsal: Jáchym Lunga