Brontosaurus 2006
Během měsíce dubna proběhla na několik etap akce “Brontosaurus”.
Při této akci jsme vyčistili několik kilometrů škarp u silnic z Ratíškovic směrem na Hodonín (oddíl Tuláci), na Rohatec (oddíl Trojka) a na Vacenovice (oddíl Squaw).
Posbírali jsme několik desítek pytlů odpadků a tím snad přispěli ke zkrášlení okolí Ratíškovic.
Junácká akademie 2006
No Comment
Blog AndromedaBlog eLKOBlog Jižní KřížBlog KPSBlog SquawBlog StřediskoBlog TrojkaBlog Tuláci
19. 3. 2006 se uskutečnil již 8. ročník Junácké akademie v Ratíškovicích.
Oddíl Trojka vystopil s představením “Šípková růženka” v podání vlčat, skauti zahráli pohádku “Malý, Hubený a Krátkozraký”.
Děvčata z oddílu Squaw sehrála “Dívčí válku” a jejich vedoucí si nachystali klip k písni “Modrá knížka”.
Tuláci předvedli divadlo na motivy starých řeckých bájí a pověstí – “Odysseus” a staří kmeti z tohoto oddílu vystoupili s kusem “Každému osud něco přinese”.
Program doplnilo DDT s krátkou vsuvkou, viděli jsme také trio SÚS s písní “Ladovská zima”.
Betlémské světlo 2005
Městečko Betlém leží přibližně osm kilometrů na jih od Jeruzaléma na cestě k Hebronu. Hebrejsky se jmenuje Bet-le-hem. Tedy Dům chleba. Arabové mu dali jméno Bajt-aj-lahem, tj. Dům bohyně Lamah. Kdysi dávno, jak je uvedeno v starých rukopisech, mělo město příjmení Efrata. Z něho pocházel král David a jedním z jeho potomků byl i svatý Josef. Krásné městečko Betlém se rozprostírá uprostřed věčně zelených olivových hájů, jejichž koruny ustavičně čeří vánky přicházející od Středozemního moře. Dnes má asi osm tisíc obyvatel, převážně křestanů. Je významným poutním městem navštěvovaným věřícími z celého světa. Evangelista Matouš vzpomíná, že právě o Betlémě napsal prorok: “Ty Betléme zdaleka nejsi nejmenší mezi předními městy Juďska, protože právě z tebe vyjde vládce který má spravovat můj lid izraelský” Když přišel sv. Josef s Pannou Marií k zápisu do Betléma, nenašlo se pro ně v hospodě místa. Josef s Marií byli nuceni uchýlit se do jedné z betlémských jeskyní, které sloužily jako dočasné přístřešky mnohým pastýřům. Právě oni byli první, kteří se přišli Jezulátku v jesličkách poklonit. Který den v roce se Ježíš Kristus přesně narodil dnes již nevíme. V žádném z evangelií se o tom nepíše a tak církev na základě tradice určila, že tím dnem byl 25. prosinec. Téměř před 900 lety začala se šířit tradice betlémského světla. Zachována je z pověsti italského města Florencie.
Trocha dávné historie tradice Betlémského světla Mohamedánští Selžokové či Seldžukové v desátém a jedenáctém století postupně obsadili celé území Malé Asie a křesťanským poutníkům tak odřezali všechny cesty k posvátným místům. Římský papež Urban II. proto vyzval evropské rytíře aby zorganizovali válečnou výpravu do Palestiny a osvobodili od mohamedánů především Betlém jako rodiště Ježíše Krista a Jeruzalém s Kristovým hrobem. Rytíři si připevňovali na oděv červené kříže podle kterých byli pojmenováni křižáci. Uskutečnili osm křižáckých výprav. Bohužel pouze při první z nich se jim podařilo dostat se až do Jeruzaléma. Na výpravu se prý dali najmout i mladíci z Florencie a jeden z nich se zapřisahl, že když se vrátí, donese do rodného města plamínek ohně z betlémské baziliky. Málokdo mu tehdy věřil. Po třech letech, těsně před Vánocemi, dorazili do Florencie zubožení, zesláblí a otrhaní mládenci. V jejich čele kráčel jeden se zapálenou svíčkou. Florenťané v nich těžko poznali své syny, kteří táhli proti mohamedánům. Všichni přísahali, že plamínek je skutečně z Betléma a onen mládenec jej nesl v čase i nečase, po souši i po moři, jen aby splnil svůj slib. Ve středověku to byl první a poslední plamínek přímo z rodiště Ježíše Krista.
Novodobá tradice přichází z Rakouska Když v rakouském městě Linz před pár lety přemýšleli, jak obohatit televizní akci na pomoc tělesně postiženým dětem, přišli na jedinečný nápad. Před Vánocemi poslali letadlem do Betléma tělesně postižené dítě, které v bazilice Narození při jesličkách odpálilo z věčného světla plamínek a vzápětí jej letadlem přivezlo do Lince. Tam se jej ujali místní skauti, kteří jej štafetovitě roznášeli po celém Rakousku. Po pádu totalitních režimů v Evropě, po roce 1990, se pěkný předvánoční zvyk rozšířil i do zemí, které sousedí s Rakouskem. V domluvený den, po slavnostní ekumenické pobožnosti, si skauti plamínek odpálí od Betlémského světla a odvezou jej do své vlasti. Rok od roku se rozšiřuje počet účastníků při rozšiřování světla pokoje a míru, které vyzařuje z Betléma. Tento symbol pokoje, představovaný malým, chvějícím se plamínkem, při předávání ve vánočních dnech spojuje skauty i skautky ze čtrnácti zemí Evropy, kteří v těchto dnech roznášejí toto poselství svým příbuzným, sousedům, známým i neznámým v duchu skautského zákona pomoci bližním.Vždyť i toto světlo provázené srdečným přáním vánočního klidu a pokoje je pro mnohé lidi skutečným dokladem toho, že na ně jejich okolí nezapomíná.
Převzato z týdeníku Moravský sever
Vznik Klubu Přátel Skautingu – KPS
Ke dni 28. 10. 2005 došlo ke zrušení neformálního sdružení KPJ – Klubu přátel junáka a založení oficiálního KLUBU PŘÁTEL SKAUTINGU, dále jen KPS. Z hlediska fungování klubu se prakticky skoro nic nemění, ale pro osvěžení paměti: Členem klubu přátel skautingu se stává každý, kdo se hlásí k hodnotám skautingu a zároveň podporuje úsilí Junáka o výchovu mladé generace. Minimální podpora se projevuje tak, že členové klubu se každoročně zaregistrují zaplacením standartního registračního poplatku. Dále se členem KPS stává automaticky každý dárce finanční částky přesahující částku registračního poplatku. Mezi další formy podpory našeho skautského střediska patří: účast na akcích (Železná sobota, Drákula, Neckyáda, Junácká akademie, tábory), přispívání do střediskového časopisu Bumerang, či jeho sponzorování atd.
Ještě pár slov k fungování a budoucí činnosti KPS a tím i vysvětlení slůvka “skoro” ve výše uvedené větě na toto téma. Středisková rada Junáka Ratíškovice, má zájem, aby KPS byl aktivnější a vyvíjel činnost. Že to není nemožné dokazuje první akce, která se konala v den založení klubu 28. 10. 2005. Jednalo se o zájezd do znojma a okolí – (NP Podyjí – vinice Šobes, Šatov – malovaný sklep, Sloup – vodní mlýn). Akce měla úspěch a proto určitě nezůstane osamocena. V jednání jsou další zájezdy typu exkurze, táboráky, soutěžní hra pro posádky automobilů, nebo dokonce samostatný týdenní turnus tábora určený pro dospělé a rodiče s malými dětmi (něco jako “rodinný skauting”). Další nápady pro činnost KPS jsou vítány. Na setkání s Tebou na některé z akcí se těší koordinátor KPS Palis.
Zajímá-li Vás co se dále, děje a bude dít, sledujte naši střediskovou nástěnku na drogerii, kde najdete fotografie a reportáže z akcí a pozvánky.
Fotky z tábora 2005
Úryvek z naší kroniky …
Smrtonostná past
… sešli jsme se v sobotu 13. října v devět hodin večer na autobusové zastávce. Stag, sojkin, efendi, vybic, haski a Svaťa. Svaťa nám řekl, ať si dáme batohy do auta a necháme si enom mibile a peněženky. Za čtvrt hodiny nám prý jede autobus na hodonín a ve třičtvrtě na deset že se potkáme na parkovišti před peny marketem. Tak sme počkali na autobus, jeli do hodonína a tam šli čekat před peny market. Ve třičtvrtě na deset přijel svaža se šikulú a řekli nám, že Nějaký maniak prý vyhrožuje, že v hodoníně vybuchne bomba, pokud nebudou splně ny jeho podmínky. Za dvacet pět minut máme být před supermarketem Marina v telefoní budce, kam prý atentátník zavolá, a řekne nám, co máme dělat. Ohlásit se musíme krycím jménem Stýv. Vyfasovali jsme mapu a vydali se na cestu . V budce jsme počkali na telefonát od atentátníka Sajmona. Byla nám sdělena otázka a po jejím zodpovězení nám bylo sděleno, že za telefoní budkou je ukryto cdčko, na kterém je napsáno, další místo telefonní budky, do které za určitou dobu opět Sajmon zavolá. Na cdčku bylo napsáno:”autobusové nádraží, nástupiště čísl jedna.” Tak jsme letěli tam. Simon zavolal a na jeho otázku jsme ale nevěděli odpověd, tak nám řekl,že si máme rozmyslet odpověď, nebo se pokusit vymyslet odpověď, nebo se porozhlédnout v okolí a Sajmnon zavolá za pět minut. Naštěstí se nám podařilo najít telefoní kartu, která nás odkazovlan a budku před vlakovým nádražím, stihli jsme to do pěti minut a Vbicovi se podařilo najít plechovku, ve které byla další indicie, na otázkujsme ale odpovídali a správně, další místo bylo před budovou telekomu, tam jsme po zodpovězené otázcenašli marcipánovou housenku, která nás poslala před knihovnu, tam nám sajmon řekl, ať hledáme další indícii ve filmovce u blízkého koše. Indicie nás okazovala na budku na světelné křižovatce před restaurací novagame. Stithli jsme tam doběhnout v časovém limitu a zodpovědět otázku. Sajmon řekl, že máme najít krabičku od cigaret Marlboro v ní byl ppírek s nápisem “Restaurace nautilus” Zde byla další indicie v ulitě šneka v blízké elektroskříni a tvrdila, že další telefoní budka je na náměstí osvobození. Zde nám dal Sajmon opravdu těžký početní příklad na který jsme dostali čtvrt hodiny po čtvrt hodině sme Sajmonovi řekli číslo, keré spočítal sojkin na mobilu a aj dyš jsme zjistili, že vybic slyšel špatně číslo do sajmona, chyba se někde vynulovala a my sme řekli správnou odpověď, sajmon řekl, že další úkol je v peněžence na dětské průlezce ve tvaru a – nalezení nám trvalo trochu déle, ale i přes tmu na průlezkách jsme to zvládli a podle instrikcí v peněžence jsme utíkali na ulici koupelní, zde nám Sajmon řekl, že je zde poslední úkola to že máme najít v kádi na míchání malty klíček, kterým múžeme zneškodnit bombu, která je u rybníku lavor pod basketbalovým košem. Klíš se nám podařilo najít celekm rychle a tak jsme se vydali k Lavoru. Našli jsme zde zamklí kufr, po odemknutí, jsme si každý vzali balíček žvýkače a nějaké samolepky. Vzali jsme kupfr pod pažu a šli jsme zalehnout na kancelář okresu junáka vedle ekonomky, tady sme si už enom stihli sněst večeřu a protože už bylo kolem třetí hodiny ráno, tak sme zalehli. Ráno jsme vstali v sedm hodin, pouklízeli a šli na autobus. Tak to byla akce “Smrtonosná past”.
