Skauti v Ratíškovicích, Vracově a Čejkovicích
Krátká fotoreportáž z pohodové ýpravy 🙂
Výprava byla super i přestto (a nebo právě proto), že nás tam bylo jen 10: Poštolka, Mucha, Soko, Kiwi, Slůně, Motýlek, Beruška, Marťan, Pinďa a v sobotu ráno přijela ještě Lenka (kterou si ještě možná někteří pamatují z tábora ve Vřeskách 2010)
.
Kiwi
Letos jsme opět zahájili nový rok oddílovou akcí s kuchařskou tématikou. Soutěžili jsme v prvním ročníku “O zlatou vařečku”.
Jídla byla výborná, všem patří velká pochvala.
I když byla všechna jídla moc dobrá, první místo mohl v každé kategorii získat jen jeden.
V Kategorii skauti a skautky získala první místo Lákačka,
v kategorii světlušky a vlčata se první umístila Sluníčko.
V nejblížší době přidám i tabulku s bodovým ohodnocením všech jídel.
Kiwi
Vánoční náladu přivodily klasické vánoční zvyky – házení botou, krájení jablíček, lití vosku.
Vydali jsme se prozkoumat vánoční tradice v různých zemích a zkoumali, ve které z nich trávil Vánoce náš strýček Emil.
Z překrájených jablíček jsme připravili pochoutku pro zvířátka.
Na závěr jsme si pod ozdobeným stromkem rozsvítili prskavky a rozdali dárky…
V sobotu jsme se vydali na dušičkový závod. Cestovatelé si totiž přáli, abychom změřili své síly s konkurencí.
V kategorii Vlčata soutěžili Tygři ve složení Simon, Mamut, Eragon a umístili se na třetím místě z celkových 12 hlídek. Gratulujeme.
V kategorii skauti soutěžila smíšená hlídka Pumy ve složení Patron, Pinďa a Marťan z družiny Orlů.
V pozici nestranného pozorovatele se zůčastnila Žabka z družiny Pirátek.
Příští rok doufám dojedeme ve větším počtu abychom mohli bojovat o diplomová místa ve všech kategoriích (světlušky, vlčata, skauti a skautky)
Sešli jsme se v neděli před farou a začali pracovat na tom, aby náž stromek mohl pohodlně růst. Náš oddíl se totiž zapojil do projektu České rady dětí a mládeže, v rámci kterého dětské oddíly vysazují lípu srdčitou jako odkaz na Svatou Anežku Českou. Svatá Anežka Česká je patronkou českého státu a dcerou Přemysla Otakara I, která letos slaví 800 leté výročí narození.
Zkrátili jsme větve v koruně tak, aby se strom vyrovnal se ztrátou kořenů. O ty přišel, když ho vytahovali z pohodlného místa ve školce pro stromy.
Mezitím kluci kopali výsadbovou jámu. Ta musí být dostatečně velká, aby se tam pohodlně vešly kořeny stromu aby v ní bylo dost nakypřené hlíny, ve které stromu kořeny dobře porostou.
Po zkrácení větví v koruně přišla na řadu také kontrola kořenového systému. Všechny poškozené kořeny se musí zkrátit. V místě, kde by byly kořeny naštíplé nebo nerovně useklé, by se špatně hojily a mohla by ja napadnout některá dřevokazná houba. Když je hladce zastříhneme, strom snadno místo zacelí a kořeny zůstanou zdravé.
Do připravené jámy se nejprve zatlučou kolíky. To proto, že kdyby se nejprve zasadil strom, mohli bychom pozdějším zatloukáním kolíků poškodit jeho kořeny.
Na dno jámy se pak nasype malá vrstva zeminy. My jsme míchali původní zeminu s dovezeným substrátem.
Do připravené jámy jsme opatrně umístili strom.
Strom jsme narovnali aby nerostl nakřivo, zvadli jsme ho do té výšky, ve které byl vysazen ve školce a začali zasypávat zeminou i substrátem. Když už byl strom trochu zasypaný, přidali jsme do jámy tabletové hnojivo a pořádně strom zalili. Poté jsme pokračovali v zasypávání, až byla jáma zarovnaná. ze zbytku hlíny jsme okolo původní jámy vytvořili vyvýšený okraj a vznikla nám závlahová mísa. Až budeme strom zalívat, bude se v míse dobře držet voda (neodteče do trávníku).
Než jsme si donesli vodu na zalití stromu, umístlili jsme v blízkosti stromu ještě informační tabuli.
Tak tady je naše lípa v plné parádě. A my s ní.
Doufejme, že nám naše dílo hned tak nějaký vandal nezničí a že nám lípa pěkně poroste.
Poslední zářijový a zároveň první říjnový víkend jsme se vydali do Blanska. Výpravya byla zvláštní tím, že krom vedení (tedy Poštolky a Kiwi) zde nebyla žádná skauta a taky téměř žádná světluška – tedy jen jedna, a to Sluníčko. Snad asi díky ní jsme měli tak báječné slunečné počasí.
V pátek večer jsme přijeli již dost pozdě, absolvovali jsme cestu městem na skautský srub a přes to všechno jsme ještě před spaním řádili na hřišti. To se stalo nejoblíbenějším místem v okolí klubovny.
V sobotu dopoledne jsme se věnovali mapám a orientaci v terénu. Toto téma nás provázelo vlastně již od brzkého rána -od rozcvičky. Mezi programy jsme vybíhali vyvětrat se na hřiště. Postupně jsme se naučili poznávat všechny důležité mapové značky, číst v mapách, zorentovat mapu a umět v ní rychle vyhledat požadovaný objekt. Oběd vařily světlušky, tedy ta jediná, která na výpravě byla – tedy Sluníčko. Měli jsme báječné rybí prsty s bramborovou kaší.
Po obědě a krátkém poledním klidu jsme vyrazili na výlet. Po několika ušlých kilometrech se mezi námi objevili naši staří známí a ukázali nám stránku vytrženou z deníku jejich strýčka Emila. Na této stránce popisoval svojí cestu k jeskyni Macocha. Vydali jsme se po jeho stopách a v blízkosti Macochy objevili dopis, který tam zanechal pro svého přítele. Tento dopis spolu s přiloženou fotografií je pro nás velmi cennou stopou, která by nám mohla pomoci strýčka najít. Od Macochy nás ještě čekala strastiplná cesta zpět na klubovnu, kterou jsme však jako ostřílení cestovatelé zvládli na jedniču.
V neděli dopoledne nás naši spolucesttovatelé navštívili znovu. To aby zkontrolovali, zda je naše vybavení v pořádku…
Brzy jsme také začali s úklidem klubovny, abychom stihli zpáteční vlak. Tentokráte jsme měli tak velkou časovou rezervu, že jsme na nádraží čekali téměř půl hodinky (ale lepší, než dobíhat nebo přijít o minutu pozdě).
Ve vlaku nás cestovatelé pochválili za naše úspěšné pátrání a za vcelku odpovídající a dobře zabalené vybavení a než jsme se nadáli, byli jsme doma.
Před zahajovací oddílovkou jsme měli dvě oddílové rady, přesto se ještě těsně před začátkem konala krátká porada. Aby všechno proběhlo tak jak má být.
Za chvíli už nás bylo před klubovnou celkem dost. Na pořadu dne nebyly jen obyčejné honičky… Ale došlo i na “latrínu” 🙂 Po hrách přišla řada i na slavnostní chvilku – malý nástup.
Některé vlčata a světlušky přešli ke skautům a skautkám. Jonáš,
Žabka, Kuřátko, Lákačka, Áďa a Siréna. Potom nastal čas na rozdělování do družin a vymýšlení termínu družinovek. Nakonec se mezi námi objevila skupinka zvláštních lidí, postrádajících strýčka Emila. Byli to: pan Redhead, pan Ragulín, paní Stonožková a paní Tkanička. Vypadali věru zvláštně, ale i tak jsme jim přislíbili pomoc při jeho hledání. Jsme tedy zvědaví, co se bude dít… Na závěr jsme si rozdělali oheň, společně s přicházejícími rodči si chvilku poseděli a opekli špekáčky….
Koncem školního roku nám pan starosta domluvil klubovnu v areálu myslivny. Na konci prázdnin jsme do ní narychlo navezli vše, co jsme používali na schůzkách na kulturáku i to co jsme měli uskladněno v hasičské zbrojnici a bylo zapotřebí dát klubovnu do pořádku.
Nejdřív jsme ze zářivek vysypaly všechny mrtvé muchy…Pak nás čekalo dlouhé třídění všech přivezených věcí…Když už jsme měli hlad, dali jsme si něco k snědku…Potíž bylo přesvědčit kluky, aby vůbec šli jíst…
No a potom už chybělo jen pár hodin k tomu, aby klubovna byla připravená na zahajovací oddílovku…
Doufám, že nám klubovna bude dlouho a dobře sloužit…
Fotostřípky z březnové víkendové výpravy.
Navštívil nás bůh Hefaistos. Vyprávěl nám o životě a potřeboval od nás uvařit čaj…abychom od něj získali samolepku, museli jsme ho vystopovat. Barva ohně nás dovedla až do jeho kovárny.
V únoru jsme se vydali vcelku daleko od Vracova – v pátek večer jsme jeli vlakem až do Slavkova. Byli jsme ubytovaní ve velké budově s několika menšími klubovnami. K dispozici jsme měli celkem 3 klubovny, kuchyň a samozřejmě záchodky.
Hned v pátek večer jsme si po krátké pauze na odložení batohů a občerstvení zahráli schovku po dvojicích. Ale protože už jsme byli docela unavení, brzy jsme si šli rozložit karimatky a spacáky a hurá spát. No hurá to moc nebylo, my vedoucí abychom si vozili špunty do uší… Kluci jako obvykle zapomněli zůstat zticha. Naštěstí dlouho to netrvalo, a byl klid a ticho…
Vsobotu dopoledne jsme si ukazovali, jak bychom měli ošetřit zranění, se kterými se můžemě běžně setkat. Takže těď už mnohé z nás nepřekvapí ani drobná řezná rána, ani puchýř, dokonce ani tepenné krvácení…Mezitím jsme si taky zahráli spoustu našich oblíbených her, třeba mrazíka, trojnožku, ringo, hutututu a tak. Hraním jsme pokračovali až do oběda, který nám vařily Pumy s Poštolkou. Poté, co jsme shltli rýžovou kaši s ovocným kompotem a grankem jsme měli chvíli polední klid.
Po poledním klidu jsme hráli hru, kde jsme si ověřovali, co si o ošetřování zranění pamatujeme. Teď už skoro všichni sypeme nouzová telefonní čísla z rukávu a tlakový obvaz je pro nás hračka… No a aby té zdravovědy nebylo moc, pouštíme se zase do hraní…V tom se k nám připojil Apollo, bůh válek. Prosí nás, abychom ošetřili některé jeho vojáky, kteří byli v boji zranění. Pokud je dobře ošetříme a oni se uzdraví, získáme si jeho přízeň.
V klubovně čekaly děcka s namaskovanými zraněními, z každé družiny jedno. A když jsme dostatečně ochladili všechny puchýře, z odřenin umyli všechny nečistoty a zalepili drobná říznutí, čekala na každého za jeho pomoc samolepka.
Nakonec ještě všichni pomohli “zraněným” odstranit všechno maskování a mohli jsme se vrátit zpět ke hrám…
Těsně před spaním jsme si ještě zahráli světlušky, což je taková milá hoňka s baterkama… A pak už jen hygiena, čtení a spát… Tentokrát jsme usnuli téměř okamžitě, takže jsme si naklonili i boha podsvětí, Háda.
V neděli ráno jsme se po závodě v krúžlání brambor vydali na krátkou procházku do zámeckého parku. Park byl krásný, největší úspěch vzbudily kusy ledu ve fontánách a lusky z dřezovce trojtrnného, což je vcelku zvláštní strom.
Oběd nám vařili Orli se Sokem a bramborová kaše se jim fakt povedla… Ve dvaceti lidech jsme snědli 5 kg brambor … No a kdybychom uměli líp okrúžlat ty brambory, neskončilo by půl kila v koši spolu se slupkama…
Po obědě jsme začali balit a uklízet a za chvíli už byl čas k odchodu. Vlak nás dovezl zase zpět do Vracova.
Kiwi
