Tuto akci uspořádal Klub přátel skautingu ( KPS) při Junáku Ratíškovice na počest své pětileté existence a 40. výročí založení střediska a zúčastnilo se jí přes 30 lidí, z toho 10 dětí.
Na místo srazu ve Vápenkách jsme se všichni dopravily auty (až na Hada – ten si jako rozcvičku před výstupem střihl 50 km na kole). Krátce po desáté vyrážíme po modré na cestu, která díky krásnému počasí, družnému hovoru a občasným přestávkám na koštování vzorků a hašení žízně ubíhá překvapivě rychle. Něco po dvanácté dosahujeme vrcholu bohužel rozděleni na dvě skupiny. Zdatnější a netrpělivý se vydali po schodech, ostatní šli po cestě. To ovšem nemohlo narušit tu nádheru, kterou nám nabídl krásný výhled do kraje v tento vskutku vydařený a slunečný den.
Po řádné svačince a odpočinku se vydáváme na obhlídku okolí při které nás zaujal pomník Jaroslava Vavrouška ( bývalý ministr federální vlády, který tragicky zemřel) a památník Československého přátelství, který prorokuje, že v roce 2018 se Česko a Slovensko opět spojí v jeden stát. Toš uvidíme za devět roků! Další a hlavní dominantou vrcholu je mohutný vysílač, který svým zjevem připomíná kosmickou raketu a stojí zde již od 50. let. Naší pozornosti nemohla také uniknout Holubyha chata, kterou jsme rovněž navštívili. Zde se k naší výpravě připojuje nejmladší účastník akce Jiří Šťastný nejml. (věk 3 měsíce) v doprovodu svých rodičů, strýčka a bratrance.
I když se nám tu moc líbí a ke spokojenosti nám vlastně nic nechybí “hodina pokročila” a je potřeba vrátit se do údolí. Úmyslně jsme šli jinudy, ať nechodíme tou samou cestou, že? To jsme ovšem netušili, že cesta se zanedlouho změní v (naštěstí vyschlé) koryto potoka. Po několika peripetiích zdoláváme i tuto překážku a kolem páté se ocitáme poněkud překvapeně opět v Rekreačním středisku Vápenky – naší základně.
Následovala vydatná večeře po níž se k naší výpravě připojují ještě dva opozdilí turisti Žoch a jeho kamoš Zdeňa, kteří šli pěšky už od soboty od Mikulčina vrchu. Pak se náš kontingent dělí na ty co jedou dom a co přespávají v pěkných a dobře vybavených chatkách. Po dni plném zážitků jsme si měli stále co vykládat což někteří účastníci zájezdu činily až do brzských ranních hodin. Ráno se opět zbytek naší výpravy štěpí – tentokrát na ty co jedou domů autem a na kolaře. Cesta na kole nádhernou krajinou zalitou sluncem neměla chybu! Babí léto budiž pochváleno.
Tento zápis by nebyl úplný, kdybych nevzpoměl hrdinských činů šakalových, díky nimž se stal jednoznačným “hrdinou dne”. Za prvé – jeho nebojácný postoj (a v zápětí poleh) proti bezohlednému motorkáři, který nás obtěžoval a ohrožoval nejen svou přítomností, ale i rychlou jízdou na lesní cestě v chráněné krajiné oblasti. Za druhé – jeho zpočátku nedobrovolná koupel v místním rybníčku (voda tak 14° – 15° C)! Za třetí – všem dětem objednal a zaplatil zmrzlinový pohár jako “horskou prémii” čímž si definitivně získal jejich přízeň.
Akce se všem ohromně líbila a pokud to nepřebije prosincová zabíjačka, tak jednoznačně aspiruje na titul: AKCE ROKU.
Palis
