Po lampionovém průvodu 27.10. jsme měli v 8 hodin sraz na klubovně.
Přišel tam: Zajíc (jako já), Tomík, Bob, Hugo, Káťa, Klára, Ela a Jana, abychom se rozhodli s kým budeme ve skupině na vaření ,v kolik hodin pojedeme a nějaké podrobnosti. Šli jsme brzo spat – asi tak o kolo půl 10, protože nám jel autobus v 5:01 a vstávali jsme asi okolo 4 hodiny ranní.
Na druhý den jsme se sbalili, nachystali se a připravili k odchodu. Když jsme byli na zastávce, tak si Káťa vzpomněla, že zapomněla v klubovně foťák, tak vyslala Huga, aby rychle pro něho šel. Přesně, jak odešel, tak se ze zatáčky vynořil autobus. Naštěstí to ještě stihl, ale teda o chloupek a už hurá hurá do Hodonína. Z autobusového nádraží jsme šli na vlakáč, kde jsme čekali asi jenom 10 minut. Z Hodonína jsme jeli do Přerova a odtud do Vsetína. Cestou vlakem jsme si dali oběd a zahráli kartičky. Ve Vsetíně jsme nakupovali v nějakém supermarketu. Byli jsme rozděleni do 2 skupin po čtyřech, první skupina byla Tuláci a druhá skupina byly Squaw. Každá skupina měla 320kč a měla nakoupit jídlo na celý víkend. Potom jsme si mohli koupit něco za vlastní peníze. Většina si koupila nějakou tyčinku a tang na pití. Byl tam i automat na plyšové zvířátka a Hugo zkusil své štěstí . První pokus se mu nepodařil, ale na druhý pokus vytáhl dokonce dva plyšáky zároveň. Jeden byl sob a druhá byla slépka se srdcem v ruce. Potom jsme odešli z obchodu a šli do Hoštálkové. Byla to docela dlouhá cesta, při které jsme hráli kartičky a vykládali si. V Hoštálkové byla ohrada s jeleny, ve vesnici byli domy, ale lidi žádní.
V popisu cesty stálo jakési 500m prudké stoupání, které jsme nemohli najít, tak se Hugo šel podívat. Žádné chaty tam ale nebyly, tak šel dolů nám to říct. Káťa vyslala Tomíka a mě, abychom se šli zeptat do jednoho domu, kudy se máme vydat. Řekli nám, že máme jít asi 1,5 km a po pravé straně je kopec, na který musíme vyšlapat a za jeho hřebenem je naše chata, kde budeme celý víkend bydlet. Jak jsme vyšli na ten kopec, tak všichni byli úplně zpocení a fůkal tam strašně velký větr. Káťa s Hugem se šli podívat, jestli je to ono a potom prozvonili Boba, že jsme na správném místě. Tak si všecí stůpli a utíkali jsme do našeho nového příbytku. Hned, jak jsme vstoupili dovnitř, tak to na nás působilo, jako by jsme byli v nějakém hororu. Všechno to tam vypadalo tak, že na nás vyleze Samara . Bob a Hugo šli rozdělat oheň a ostatní šli prozkoumat, kde to vlastně bydlíme a co se kde nachází. Na večeřu jsme měli špagety. Mě teda moc nechutnaly, ale ostatní se najedli. Hugo s Bobem řekli mě a Tomíkovi, že máme jít ven do kůlny pro nějaké dřevo. Venku byla tak nehorázná tma a oni nás předtím strašili, že nás hodí do studně a pak nás sežere Samara. Ale naštěstí sme to přežili. Potom jsme šli spat a až všichni byli ve spacáku, tak Káťa zjistila, že je teprve půl deváté. No a zase se stočilo vyprávění k Samaře, že nás drapne za nohu a hodí nás důle do sklepa a nechá nás tam dvě hodiny, abychom se báli.
Další den, teda v sobotu jsme se probudili asi tak o půl desáté a šli jsme se dolů nasnídat. Měli jsme číňanskou polévku, která byla docela dobrá. Potom jsme šli na takovou procházku po okolí a hráli jsme při tom kartičky. Narazili jsme na takový velký kopec, z kterého jsme Bob, já a Tomík váleli sudy. Bob zajel kamsi do listnatého keře a my jsme váleli sudy dál. Potom jsme si dali menší pauzu, kde jsme se shodli, že to už ukončíme a půjdeme zpátky. Hned jak jsme přišli do chaty, tak jsme si zahráli kartičky – Tuláci proti Sqauw. Na oběd jsme měli čočku s párkem, kterou vařili Bob a Hugo – ta byla fakticky dobrá.V sobotu po obědě jsme měli odpočinkové odpoledne. Skoro všichni jsme šli spát, jen já(Tomík) Zajíc a Ela jsme se ohřívali u ohně. Jako první došla Káťa , se kterou jsme si potom vykládali různé historky. Až vstali všichni ostatní, hráli jsme klasické junácké kartičky. Se Zajícem jsme museli nosit dřevo na podpal a jelikož už byla hodně tma a všichni mluvili jenom o hororech, měli jsme co dělat, abychom otevřeli dveře…. . Když jsme usínali zase se všichni začali bavit o hororech a my byli zrovna na takové chatě úplně jako z těch hororů takže si asi umíte představit, jaké to bylo.
V neděli ráno jsme vstávali už v 5 hodin. Pouklízeli jsme chatu, sbalili jsme se a o půl 7 už jsme šli. Přišli jsme dřív a jelikož byl posun času a my měli každý jinak hodiny, měli jsme v tom trochu zmatek, takže jsme jeli více méně na slepo. Nakonec jsme dorazili do Vsetína. Tam jsme začali hrát hru. Po celém městě jsme měli hledat různé informace. Potom jsme jeli vlakem do Přerova. Z Přerova už jsme jeli do Hodonína, kde jsme přestoupili na autobus a hopem domů. A tak skončila naše výprava.
Zapsal Tomík a Zajíc
Fotogalerie: https://picasaweb.google.com/motlova.katerina/VPV2011Hostalkova?authuser…
