Vinohrádky - únor 2007 038

Výprava na Vinohrádky – 17.2.2007

Dnes jsme se vydali po okolí Ratíškovic, sešli jsme se v celkovém počtu 15 lidí. Jelikož jsme byli přeneseni do pravěku a stali se z nás lovci mamutů, tak si každé družstvo (Lovci lebek a Maňáci) postavilo svoji chýš, která se nám velmi povedla.
Poté jsme se vydali na cestu, kde nás čekal další úkol – měli jsme si vyzkoušet jaké to je lovit po tmě. Tak jsme si zavázali oči a chytali mamuta.
Dál jsme po cestě hledali věci, které bychom určitě v pravěku nenašli a museli si je zapamatovat. Když jsme dorazili k Liliovému kříži, tak jsme se najedli a vydali se hledat stopy. Ty nejpěknější stopy jsme si odlili ze sádry abychom měli nějakou památku na dnešní výpravu. Zahráli jsme si na Opilé slony a nějaké další hry. Pak už jsme si jen pobalili věci a vydali se na cestu domů.

 

Leden 2007 - Chřiby 044

Přechod přes Chřiby 27. 1. 2007 – Origami

Leden 2006 - Mikulov 052

Mikulov 20. – 21. 1. 2007 – Šídla

I přesto, že to byla naše první vícedenní výprava a řádila vichřice, tak jsme se sešli na autobusové zastávce v překvapivém počtu 9 dětí (pouze Šídla): Kuky, Ešli, Rychlonožka, Markétka, Michalka, Eliška, Skřítek, Peťka a Terka-baterka. A taky samozřejmě Šikulka a Svaťa. Všichni byli vzorně nabalení, tak nic nebránilo tomu, aby jsme opravdu odjeli :o). V Hodoníně jsme se ještě setkali se skautkami z Mutěnic.
V Mikulově jsme se ubytovali v krásném bytečku a zahráli si seznamovací hry (aby se seznámili Mutěnice s Ratíškovicemi). Poté jsme si zabalili svačinku, pití, pláštěnku a náhradní ponožku a vyrazili na výlet.
Dostali jsme za úkol zachránit bezhlavého jezdce a proto jsme museli dokázat, že jsme hodni toho být rytíři. Po cestě jsme museli skládat různé zkoušky bystrosti, vytrvalosti a chytrosti. Například jít kousek cesty poslepu, posbírat dračí slzy, apod. Po namáhavé a těžké cestě jsme se konečně dostali na Sirotčí hrádek, kde jsme seskládali rozbitou starodávnou nádobu a byli pasování na rytíře.
Na cestu zpátky jsme si nasadili reflexní vesty a trochu si štreku zkrátili. Ušli jsme dlouhých 11 km.
Večer už jsme byli schopní akorát zahrát si hry na bytě jako je například lidské “Člověče nezlob se”. Zvládli jsme i dvě večeře (každý měl totiž ještě něco z domu a navíc jsme dostali párky s chlebem).
Druhý den ráno jsme se původně vybavili, že půjdeme na další výlet, ale bohužel začalo pršet. Tak jsme se vrátili a nazdobili si šátky foukacíma fixema. Všechno jsme po sobě pěkně uklidili a vyrazili zase na cestu domů.

 

Vánoční pochrap 025

Vánoční pochrap 2006

Šídla perníky 005

Speciální předvánoční družinovky

Tělocvična – Origami

 

Tělocvična – Pečení perníků na Vánoční pochrap

 

Tělocvična – Šídla

Ročník 2006

Betlémské světlo 2006

Kde se vzalo Betlémské světlo

Městečko Betlém leží přibližně osm kilometrů na jih od Jeruzaléma na cestě k Hebronu. Hebrejsky se jmenuje Bet-le-hem. Tedy Dům chleba. Arabové mu dali jméno Bajt-aj-lahem, tj. Dům bohyně Lamah. Kdysi dávno, jak je uvedeno v starých rukopisech, mělo město příjmení Efrata. Z něho pocházel král David a jedním z jeho potomků byl i svatý Josef. Krásné městečko Betlém se rozprostírá uprostřed věčně zelených olivových hájů, jejichž koruny ustavičně čeří vánky přicházející od Středozemního moře. Dnes má asi osm tisíc obyvatel, převážně křestanů. Je významným poutním městem navštěvovaným věřícími z celého světa. Evangelista Matouš vzpomíná, že právě o Betlémě napsal prorok: “Ty Betléme zdaleka nejsi nejmenší mezi předními městy Juďska, protože právě z tebe vyjde vládce který má spravovat můj lid izraelský” Když přišel sv. Josef s Pannou Marií k zápisu do Betléma, nenašlo se pro ně v hospodě místa. Josef s Marií byli nuceni uchýlit se do jedné z betlémských jeskyní, které sloužily jako dočasné přístřešky mnohým pastýřům. Právě oni byli první, kteří se přišli Jezulátku v jesličkách poklonit. Který den v roce se Ježíš Kristus přesně narodil dnes již nevíme. V žádném z evangelií se o tom nepíše a tak církev na základě tradice určila, že tím dnem
byl 25. prosinec. Téměř před 900 lety začala se šířit tradice betlémského světla. Zachována je z pověsti italského města Florencie.

Trocha dávné historie tradice Betlémského světla Mohamedánští Selžokové či Seldžukové v desátém a jedenáctém století postupně obsadili celé území Malé Asie a křesťanským poutníkům tak odřezali všechny cesty k posvátným místům. Římský papež Urban II. proto vyzval evropské rytíře aby zorganizovali válečnou výpravu do Palestiny a osvobodili od mohamedánů především Betlém jako rodiště Ježíše Krista a Jeruzalém s Kristovým hrobem. Rytíři si připevňovali na oděv červené kříže podle kterých byli pojmenováni křižáci. Uskutečnili osm křižáckých výprav. Bohužel pouze při první z nich se jim podařilo dostat se až do Jeruzaléma. Na výpravu se prý dali najmout i mladíci z Florencie a jeden z nich se zapřisahl, že když se vrátí, donese do rodného města plamínek ohně z betlémské baziliky. Málokdo mu tehdy věřil. Po třech letech, těsně před Vánocemi, dorazili do Florencie zubožení, zesláblí a otrhaní mládenci. V jejich čele kráčel jeden se zapálenou svíčkou. Florenťané v nich těžko poznali své syny, kteří táhli proti mohamedánům. Všichni přísahali, že plamínek je skutečně z Betléma a onen mládenec jej nesl v čase i nečase, po souši i po moři, jen aby splnil svůj slib. Ve středověku to byl první a poslední plamínek přímo z rodiště Ježíše Krista.

Novodobá tradice přichází z Rakouska Když v rakouském městě Linz před pár lety přemýšleli, jak obohatit televizní akci na pomoc tělesně postiženým dětem, přišli na jedinečný nápad. Před Vánocemi poslali letadlem do Betléma tělesně postižené dítě, které v bazilice Narození při jesličkách odpálilo z věčného světla plamínek a vzápětí jej letadlem přivezlo do Lince. Tam se jej ujali
místní skauti, kteří jej štafetovitě roznášeli po celém Rakousku. Po pádu totalitních režimů v Evropě, po roce 1990, se pěkný předvánoční zvyk rozšířil i do zemí, které sousedí s Rakouskem. V domluvený den, po slavnostní ekumenické pobožnosti, si skauti plamínek odpálí od Betlémského světla a odvezou jej do své vlasti. Rok od roku se rozšiřuje počet účastníků při rozšiřování světla pokoje a míru, které vyzařuje z Betléma. Tento symbol pokoje, představovaný malým, chvějícím se plamínkem, při předávání ve vánočních dnech spojuje skauty i skautky ze čtrnácti zemí Evropy, kteří v těchto dnech roznášejí toto poselství svým příbuzným, sousedům, známým i neznámým v duchu skautského zákona pomoci bližním.Vždyť i toto světlo provázené srdečným přáním vánočního klidu a pokoje je pro mnohé lidi skutečným dokladem toho, že na ně jejich okolí nezapomíná.

Převzato z týdeníku Moravský sever

 

06biggles06

Bigglesák 2006

MÍSTO VLČATA TOTAL TIME
1 Mladí táborníci – Hodonín + Mutěnice 02:02:20
2 Tuláci + Trojka – Ratíškovice 03:17:50
MÍSTO SVĚTLUŠKY TOTAL TIME
1 Origami z Trojky – Ratíškovice 01:52:40
2 Veselé srdce – Hodonín 02:14:33
3 Tygříci 1 Sojka – Lužice 02:16:10
MÍSTO SKAUTKY TOTAL TIMA
1 Slunovrat – Hodonín (Čárlího andílci) 02:11:55
2 Slunovrat – Hodonín 02:32:13
3 Ledňáčci +Káňata 1 Mladí táborníci (Mikulčice, Lužice, Hodonín) 02:39:20
4 Čarodějky – Mutěnice 1 Veselé srdce – Hodonín 02:39:55
5 Squaw Ratíškovice 03:09:00
MÍSTO SKAUTI TOTAL TIME
1 Chalani – Veselí nad Moravou 01:53:22
2 1. ch. Veselí + Mladí táborníci – Hodonín 02:00:20
3 Mladí táborníci – Hodonín 02:01:28
4 Tuláci – Ratíškovice 02:02:49
5 Modrá kotva – Hodonín 02:10:22
6 Modrá kotva – Hodonín 02:13:44
7 Tuláci – Ratíškovice 02:03:35
8 Trojka + Tuláci – Ratíškovice 02:40:43
Pochrap - listopad 06 - 023

Listopadový pochrap

V pátek 24. listopadu se nás u klubovny sešlo neuvěřitelných dvacet čtyři členů plus šestičlenné vedení. Tolik nás snad na pochrapu ještě nebylo. Ze začátku jsme hráli se Šikulkou časopis, protože někteří jsme se ještě neznali jménem, pak s námi Haski, Šejn, Oxid a Delf hráli hry jako papučiáda, obouvání židlí nebo kompot. Abychom neseděli jen v klubovně, tak jsme venku sehráli kradení svítících „drahokamů“ teroristům. Po spočítání úlovků jsme se najedli, připravili plavky a vyrazili na bazén. Na bazéně jsme se pořádně vyblbli a na to, že tam byl jenom náš oddíl, tak tam bylo plno. Po bazénu jsme se vrátili na klubovnu, tam jsme si zazpívali u kytary a pak už jsme rozložili ležení. Komu se ještě nechtělo spát, tak si vykládal a ti největší vytrvalci usínali skoro nad ránem. Ráno po snídani jsme udělali velký úklid v klubovně a pak jsme vyrazili na baseball a vybiku. Nakonec jsme si rozebrali batohy na klubovně a vyrazili domů.

 

Oddílovka 28.10.06 - 041

Výprava na Vinohrádky – 28. října 2006

Naše výprava nakonec skončila jako oddílovka v klubovně, protože ráno pršelo a vypadalo to na celý den. I přes nepříznivé počasí jsme se sešli v hojném počtu: Jean, Svaťa, Šikulka, Oxid, Šejn, Haski, Delf, Kony, Sýkorka, Naila, Liška, ale ani naši nováčci nezklamali – Martin, Alda, Kristýnka, Kuky, Ešli, Matěj, Michalka a Markétka.
Začali jsme hrou, kterou si pro nás vymyslel Jean. Byla to hra, ve které naše děti mohli předvést svou fantazii a hlavně znalosti. Všem se hra na téma Mauglího kroniky líbila a všichni byli moc šikovní. A protože přestalo pršet, tak jsme se obuli, teple oblékli a šli ven. Zahráli jsem si spoustu her jako například: Najdi svůj strom, krvinky, revoluce,…..
Na závěr šli starší uklidit dolní místnost v klubovně a nováčci se sešli nahoře u nástěnky, aby se konečně domluvili na názvu družiny. A tak ode dneška se nováčci jmenují Šídla a taky Alda dostal novou přezdívku Hoki – podle seriálu MASH.

 

Náborová oddílovka - září 06 - 007

Náborová oddílovka 16. září 2006

Sešli jsme se v sobotu ve dvě hodiny u klubovny, a protože přišlo plno nováčků, začali jsme starou dobrou seznamovací hrou – časopisem. Pak jsme si s Oxidem zahráli před klubovnou boj o šátek a potom začala dlouhá hra „Harry potter“. Nejprve jsme si museli chytit lístky na vlak do Bradavic, které létali z okna. Když si každý chytil lístek, mohli jsme vyrazit na cestu. Prošli jsme sklepem na nástupiště devět a tři čtvrtě a vyšli jsme na cestu. Doprovod nám dělala Šikulka. První, koho jsme na cestě potkali, byl Hagrid, který nám řekl kudy máme dál pokračovat a taky že dál musíme pokračovat všichni schováni pod neviditelným pláštěm. Pod pláštěm jsme přišli až na místo, kde na nás číhal zlý troll. Trolla jsme museli zasáhnout několika papírovými koulemi, abychom mohli pokračovat v cestě. Přišli jsme ke Sneiperovi, ten potřeboval uvařit lektvar a tak jsme mu na něj museli nanosit vodu. Na další cestě jsme se dostali až k tříhlavému Chloupkovi. Když jsme ho uspali písničkou, tak jsme u něj našli Kámen mudrců. Vzali jsme ho a odnesli Brumbálovi, po cestě nás ještě honil zlý čaroděj Voldemord, ale my jsme mu zdárně utekli. Brumbál nás za Kámen mudrců odměnil sladkostmi. Pak už jsme si jen zahráli fanfrpál a přes lanový most jsme se vrátili zpět do říše lidí. V klubovně jsme si s Jeanem ještě zahráli několik her, domluvili jsme se na termínech družinovek a rozprchli jsme se domů.