DSC_0588

Dušičkový závod 35. ročník

Tradiční skautský závod, zvaný též Bigglesův memoriál, se uskutečnil 2. 11. 2025 v Ratíškovicích a jednalo se již o 35. ročník této akce. Celý den se nesl v poklidném duchu a počasí nám opravdu přálo, což přilákalo velké množství účastníků. Letos se závodu zúčastnilo na 30 hlídek a celkový počet závodníků činil 82.

I letos byl závod velmi pestrý, neboť hned na samém začátku děti zjistily, že patron skautů Svatý Jiří je v nesnázích a jen ony mu mohou pomoci. Kvůli rannímu šeru mu totiž vypověděly službu sluneční hodiny a přišel kvůli tomu pozdě na schůzku patronů. Jelikož byl na tuto schůzi pozván úplně poprvé a zmeškal zahájení, byl tedy ztracen a neznal žádného jiného patrona, který by mu mohl pomoci. Proto se obrátil na naše závodníky, zda by mu s poznáváním jiných patronů nepomohli. A my jako správní skauti jsme se tohoto nelehkého úkolu zhostili.

Pro závodníky bylo nachystáno celkem 19 stanovišť, na kterých se mohli seznámit s patrony jiných organizací nebo povolání. Každé stanoviště prověřovalo také jejich skautské dovednosti, jako je například stavba stanu, uzlování, skautský zákon nebo zdravověda. Celou trasu děti zdolávaly v tříčlenných hlídkách a na konci je čekal bonusový úkol zaměřený na jejich paměť a pozornost, a to sice pojmenování patronů, které během své cesty poznaly.

Po náročné cestě plné nástrah si děti mohly posléze odpočinout v klubovně. Aby načerpaly i trochu sil, připravily naše šikovné kuchařky, paní Zahrádková a paní Kratochvílová, gulášovou polévku. Na polévce jsme si všichni moc pochutnali a patří jim naše velké díky za jejich celodenní práci.

A co by to bylo za závod bez nějakého vyhodnocení? Úplně nejlépe si ze všech vedla tříčlenná hlídka z oddílu Jižní kříž, která získala 132 bodů a tím si vysloužila putovní cenu Dušičkového závodu. Všem účastníkům také osobně poděkoval Svatý Jiří a každý závodník od něj obdržel památeční kartičku a také speciální turbánek na skautský šátek.

Závěrem patří velké poděkování všem vedoucím, kteří si ochotně připravili a vedli své stanoviště. Také bych ráda poděkovala organizačnímu týmu, který celý závod zvládl připravit a uskutečnit bez zranění a větších potíží.

Už teď se těšíme, co přinese příští rok, a doufáme, že dorazí ještě větší počet hlídek a celý den si spolu užijeme.

Lenka (Léňa) Kratochvílová

 

20251024_174637

Říjnová výprava do Vřesovic

V pátek 24. října jsme se s naším oddílem sešli na hlavní autobusové zastávce u Hrušky, abychom vyrazili na první vetší výpravu v novém školním roce. Všichni jsme byli plní očekávání a cesta autobusem včetně přestupu v Kyjově nám ubíhala celkem rychle. Za svitu posledních slunečních paprsků jsme konečně vystoupili ve Vřesovicích, odkud nás již čekala jenom asi 1,5 kilometru dlouhá cesta pěšky až na tamější základnu našeho junáckého střediska. Nebe nad našimi hlavami bylo krásně červánkově rudé a okolní zalesněné kopce nás hrdě vítaly v této malebné krajině.
Vřesovickou základu jsme našli bez větších problémů. Už tam na nás čekal Bali, který nám tam společně se svým taťkou přijel předat klíčky a dovézt potřebné potraviny, abychom se s nimi nemuseli tahat přes Kyjov. Jakmile jsme uviděli celou naši základnu, brzy jsme pochopili, že některé aspekty naší výpravy jsme trochu podcenili, či spíše nebrali v potaz. Naše základna ležela na louce s potůčkem na samém dně studeného z kopců vedoucího údolí a neměla zcela žádné vytápění. Navíc byla ve značně zašpiněném a neuklizeném stavu, takže jsme o večerní program měli postaráno. Všichni jsme si rozdělili role a pustili jsme se do úklidu, přesně, jak říká náš oddílový pokřik: “My jsme oddíl Tuláci, zábavu až po práci!” A práce tentokrát nebylo málo. Umyli jsme nádobí, vyklidili jsme stoly a prostory na spaní, vše jsme řádně vysmýčili. Když byla práce hotová, mohli si kluci zase zahrát nějakou tu hru a již zanedlouho se nám podařilo uvařit i poctivou gulášovou polévku k večeři. Pěkně jsme si pochutnali a pak už pomaličku nastal čas jít na kutě. Všichni jsme se až po uši zachumlali do našich spacáků a přikryli jsme se dekami, které nám sem dovezl Adík, který na výpravu dorazil po vlastní ose pár hodin po našem příjezdu.
Ráno jsme se probudili do chladného podzimního rána. Naštěstí jsme měli všichni (až na Jirku) teplé spacáky a nikomu nám nebyla v noci zima. Další den jsme započali klasicky rozcvičkou, která nás pořádně probrala. Po snídani jsme si sbalili vše potřebné k celodennímu pochodu a pak už nám nic nebránilo v tom vyrazit vstříc lesům a pahorkům Chřibů. Vedení našeho dnešního pochodu se statečně ujali nejmladší členové naší výpravy – Šíma s Dannym a Maťou. Spravedlivě si rozdělili mezi sebe role. Šíma byl pasován na našeho hlavního navigátora a s mapou v ruce nám ukazoval, kudy vede naše cesta. Danny s Maťou se pro změnu střiďali ve sledování turistických značek a orientaci podle buzoly. Díky jejich vedení jsme již za chvíli stáli u kapličky v bývalém Hradisku svatého Klimenta. Tady jsme si chvíli odpočinuli a pak jsme již spořádaně pokračovali až k vyhlídce na skále jménem Kazatelna. Která kluky velmi zaujala a nějakou dobu jsme se zde kochali pohledy do krajiny. Celou cestu nás doprovázela pestrobarevná podzimní krajina. Listy stromů hrály všemi barvami od žluté přes oranžovou až po témeř červenou. Listí pod nahama šustilo a z nebe jen občas spadlo pár symbolických kapiček, které nám připomínaly proměnlivé podzimní počasí. Kolem několika studánek a impozantní skály jménem Kozel jsme se dostali až k hradbám hradu Cimburk. Zde jsme poobědvali chleba s paprikou a salámem. Po vydatném jídle následovalo prozkoumáváni zříceniny hradu. Viděli jsme krásné výhledy do kraje, něco jsme se dozvěděli o historii a přečetli jsme si jednu ze zdejších pověstí. Dokonce jsme zažili velmi neočekávaný zážitek, když jsme narazili na jednoho ze zdejších dobrovolníků, co hrad opravují. Ochotně nám ukazoval nejrůznější středověké zbraně a zbroj a nakonec před námi dokonce pro ukázku vystřelil z repliky píšťaly – jedné z prvních středověkých palných zbraní. Byl to opravdu neobvyklý zážitek a všichni jsme pánovi s obdivem zatleskali.
Když se slunce pomalu začalo přibližovat k obzoru, vyrazili jsme směrem k Moravanským loukám a dále k Rozštípené skále. Cestou jsme sice trošku zabloudili, ale za to nemohli naši šikovní navigátoři, ale Klub českých turistů, který v období mezi vytisknutím naší archivní mapy a naší výpravou, přeznačil některé trasy. Nakonec jsme ale vše úspěšně zvládli a po zastavení se u Rozštípené skály jsme se přesouvali blíž a blíž k naší základně kolem místa, kde se v roce 1952 odehrála letecká nehoda. Poslední louku před naší základnou jsme s radostí přeběhli.
Na základně jsme si k večeru zahráli několik her i jsme se naučili něco ze zdravovědy. K večeři jsme měli těstoviny a ještě před spaním si kluci mohli vyzkoušet stezku odvahy.
Noc jsme přečkali v teple a ve zdraví a ráno jsme již jen všechno po sobě uklidili, zamávali jsme zdejší základně i lesům a loukám a vydali jsme se zpět na autobus a pak přímo domů.
Výpravu jsme si moc užili a plní zážitků jsme se rozešli k našim domovům a mnozí se už těšíme na Velkou podzimní výpravu, která nás čeká za tři týdny. Velmi také děkujeme Balimu a panu a paní Koubkovým, kteří nás zásobovali jídlem i pitnou vodou.

Vít Kadlčík, 1. Junácký oddíl Tuláci Ratíškovice

 

IMG_5902

Začátek nového skautského roku po Tulácku

Skautský rok jsme zahájili tradičním táborákem u klubovny. Kromě ohně a opékání špekáčků byla připravena i stanoviště, kde si děti mohly vyzkoušet různé aktivity z našich oddílovek. Za splněné úkoly sbíraly razítka a na konci je čekala sladká odměna. Součástí programu byl i malý lanáč, který měl mezi dětmi velký úspěch. Celou akci hodnotíme jako velmi povedenou, protože nám poté přibyla spousta nových členů.
S novými posilami jsme se poslední víkend v září vydali na cyklovýlet na Čerťák. Nejmladší účastníci šli pěšky jen po Rúdník, kde se podívali na zvířátka, rozdělali oheň a opekli si špekáčky. My starší, vlčata a skauti, jsme dojeli na kolech až k Čerťáku. Klukům jsme povykládali o tom, jak vznikají meandry a slepá ramena na Moravě a význam Vátých písků pro hnízdění chráněných ptáků. Jednomu skautovi se po cestě zpátky pokazila přehazovačka, ale to není nic, s čím bychom si neporadili. Cestou zpátky jsme si znovu opekli buřty, postavili stany a po náročném dni se uložili ke spánku.
I když je skautský rok už v plném proudu, určitě se za námi zastav podívat na oddílovku. V Junáku najdeš nové kamarády, naučíš se spoustu zajímavých věcí a zažiješ dobrodružství, na která se nezapomíná. Nově jsme začali přijímat děti už od pěti let a stejně tak i holky z oddílu Squaw.

Za oddíl Tuláci
Adam „Adík“ Michenka

 

Tabor_T&S_2025_01_64

Tábor Tuláci & Squaw 2025 – Pán prstenů

V neděli 29.6 se na střediskovém tábořišti nacházejícím se v Nové Vsi u Ivančic slavnostně shromáždily dva junácké oddíly ze střediska Ratíškovice, oddíly Squaw a Tuláci, aby započaly svou dvoutýdenní výpravu do dosud nepoznaných krajů velkolepého Rohanu, vznešeného Gondoru a nakonec všemi obávaného Mordoru. Tam sídlil temný pán Sauron, vládnoucí jednomu prstenu. Ten jsme měli společnými silami donést a hodit do Hory osudu, aby byl konečně zničen. Celotáborová hra na téma Pán prstenů započala hned první den, když jsme se u večeře stali svědky rozhovoru mezi Bilbem a Gandalfem, kdy Gandalf Bilbovi radil, aby Prsten předal nám – jeho nástupcům.

Večer nás čekal zahajovací táborák, protkaný příjemně strávenými chvílemi. Akordy kytary, táborové písně a zvuky spokojeně plápolajícího ohně naplnily tábořiště. Potom už jen na hygienu a hurá do spacáků. Další oheň se potom konal přesně v polovině tábora, kdy došlo i na slavnostní slib jednoho vlčete a osmi skautů.

V příštích dnech si každý z týmů udělal svou vlastní originální vlajku, vymyslel samotný název týmu a jeho pokřik. Vedle Troubíků na nástupu stáli Aragornští Hobiti, Jezdci z Ratíškovic a jako poslední byl tým nesoucí název Gandalfové Bledí. Po celý čas tábora se každý z týmů střídal ve službě v kuchyni a tzv. „Vlajkovku.“ Ta se vždy starala o to, aby byla vlajka ve dne vztyčená a v noci bezpečně schovaná u příštího vedoucího dne, který se svůj jeden den staral o tábor.

Mezi táborový program také patřily návštěvy tamního bazénu v Nové Vsi, kam tento rok šli jednou všichni, podruhé se tam vydali jen mladší příslušníci našich oddílů.

Starší příslušníci si totiž dne 6.7 sbalili všechny potřebné věci, u jídelny do krosen napakovali potřebné zásoby jídla a pití a – někteří – s úsměvem na rtech opustili na tři dny náš milovaný tábor. Každoroční „trojdenka“ tímto mohla začít. První den byl naštěstí, na rozdíl od těch dalších, slunečný a bez jediné kapky deště. První noc jsme spali na rozhledně jménem Babylon, kde nám večer vedoucí Kotell oznámil, že se k nám blíží bouřka, že jsme na jednom z nejvyšších míst okolo a že dvacet metrů od nás je jeden velký hromosvod. Bouřku ale všichni přežili ve zdraví a hned ráno, za deště, se vyráželo směrem k našemu dalšímu nocovišti, čímž se stal autokemp Wilsonka, kde jsme si na plácku postavili naše stany. Jakmile byly stany postaveny, všichni si užívali volna, které trvalo až do večerních hodin, a které jsme mohli strávit ve velkém jezeru nacházejícím se hned vedle kempu. Potom následovala jen večeře, hygiena a spánek. Druhý den potom sbalit, doplnit vodu a vyrazit na cestu na autobusovou zastávku, potom na cílovou rovinku vedoucí přímo do tábora. Jakmile jsme se vrátili do našich, ve většině případů ne moc čistých stanů, dozvěděli jsme se o zážitcích, které tu prožívali mladší – o výletu do hvězdárny, na koupaliště i o buchtičkách s krémem, které nám nebyly dopřány.

Když jsme byli zpět v táboře, mohla se znovu začít celotáborová hra. Přišly etapovky, které rozhodovaly o vítězi tábora – „noční hra“, která byla plná šifer a hádanek, bitva u Minas Tirith, kdy jsme museli před vedoucími ubránit naše území, nebo závěrečný boj se Sauronem. Vítězi celotáborové hry se stali Aragornští Hobité, kterým tímto gratuluji.

Poslední den tábora nás ale čekal ještě jeden zážitek: pozvali jsme k nám holky ze sousedního tábora a zahráli jsme si s nimi partičku ringa. Celé odpoledne proběhlo v rytmu zápasu a večer jsme mohli oslavovat krásné tři výhry ze čtyř zápasů, které se mezi námi odehrály. Nakonec přišel poslední večerní nástup a všemi dlouho očekávaný závěrečný táborák, u kterého se rozdávaly i Fidorky s přezdívkami. Po táboráku jsme se všichni naposledy zabalili do spacáků a mysleli na další den, kdy nás čekala poslední snídaně, balení, setkání s rodiči a příjezd zpět do našich domovů.

Tímto chci poděkovat všem vedoucím za spoustu hezkých zážitků a těším se na příští tábor.

Zapsala: Tereza Marčáková
Oddíl Squaw

F7278399-ECDB-4E6C-A800-A0F6C72150C0

Turnaj v Ringu 2025

Sraz na letošní ringo turnaj byl již v 6:30 na hlavní autobusové zastávce, odkud jsme jeli do Vlkoše a následně vlakem do Veselí nad Moravou. Po vysednutí z vlaku jsme se rychle vydali na místo konání.
Rozdělili jsme se na týmy KYS pro druhou kategorii a Párek pro třetí kategorii. Šíma kvůli nedostatku šel do týmu s názvem Co já vím v první kategorii.
Po náročných zápasech se Co já vím a KYS probojovali až do finále, ale jak už to ve Veselí bývá, kvůli rozhodčím jsme nevyhráli ani jedno první místo. Tým Párek skončil 9.
Cestou na vlak jsme se stavili na svačinu v Lidlu a pak se vrátili zpět do Ratíškovic.

Zapsal: Vojta S

asinek

 

IMG_3286

Ivančena 2025

V 7:00 u Hodonínského vlakového nádraží jsme se sešli k Tulácké výpravě. V 7:21 nám jel vlak na Ostravské hlavní nádraží. Po cestě jsme hráli slovní fotbal a poté jsme přestoupili do druhého vlaku který nás zavezl kousek od autobusové zastávky. Náš autobus nás zavezl pár kilometrů od mohyly Ivančena. Poté nás čekala cesta na samotnou mohylu kde byly oddíly z celé České republiky a stánky se suvenýry. U mohyly jsme si dali oběd a zakoupili suvenýry a vyrazilo se zpět na vlak, který jsme stihli v pořádku. Vlak který nás vezl měl 9 minut zpoždění a mysleli jsme si že máme 3 minuty na přestup tak jsme utíkali na 2. nástupiště, poté co jsme se přesunuli na nástupiště jsme zjistili jsme že náš vlak má 33 minut zpoždění. Tak jsme počkali a jeli jsme do Hodonína kde jsme se rozešli. Chci poděkovat za výpravu oběma dvěma Vojtům, Tomášovi, Ondrovi, Jirkovi, Danymu, Vítkovi a Jožkovi.

Zapsal: Tobiáš Pažický

IMG_0481

Velká jarní výprava oddílu Tuláci

Naše tajuplná jarní výprava začala v pátek na hlavní zastávce u prodejny potravin Hruška. Z Ratíškovic jsme přejeli do Hodonína, odkud jsme se přesunuli na vlakové nádraží. Tam jsme asi 40 minut čekali na vlak do Břeclavi. V Břeclavi jsme měli na přestup jen 15 minut, takže jsme rovnou nasedli na vlak do Mikulova.

Cesta nám ubíhala rychle, protože nám Šíma vyprávěl různé zajímavosti ze světa Pána prstenů. Tak moc jsme se do nich ponořili, že jsme si ani nevšimli, jak čas letí. K tomu nás Krtek průběžně zásoboval svým domácím sušeným masem, což celou cestu ještě zpříjemnilo.

Po příjezdu do Mikulova jsme vyrazili hledat klubovnu, která byla asi 20 minut chůze od nádraží. Když jsme dorazili, chvíli jsme čekali na paní, která nám měla předat klíče a provést nás klubovnou. Jakmile jsme si ubytování prošli, vybalili jsme si věci a pustili se do karetní hry Bang!. Hráli jsme všichni kromě Krtka, protože hra je maximálně pro sedm hráčů. Po napínavé partii následovala večerní hygiena a pak jsme unavení ulehli ke spánku.

 

Sobota – výprava na Děvičky

V sobotu ráno nás čekal ne zrovna příjemný budíček – zapnutý vysavač, který by probudil i hluchého. Po tomto „skvělém startu“ dne jsme si ale dali královskou snídani, která nám hned zvedla náladu. Následovala hygiena a příprava na výpravu. Jakmile byli všichni připraveni, vyrazili jsme na autobusovou zastávku, odkud nás autobus zavezl do Klentnice.

Z Klentnice jsme se vydali na Sirotčí hrádek, který je jen pár minut cesty. Po příchodu jsme ho důkladně prozkoumali a Víťa nám pověděl něco o jeho historii a původní podobě. Po krátké přestávce převzal vedení Šíma a vyrazili jsme směrem k Dívčímu hradu. Cestou jsme procházeli nádhernou krajinou s krásnými výhledy a měli jsme dostatek času na přestávky, což mně osobně vyhovovalo.

Po nějaké době jsme dorazili ke skále Martinka, kde jsme si na chvíli odpočinuli. Pak jsme pokračovali dál a po cestě se zastavili na několika úchvatných vyhlídkách, které opravdu stály za to. Když jsme dorazili na zříceninu hradu Děvičky, zjistili jsme, že je tam hodně lidí, a tak jsme se nejdříve podívali na věž, která se zrovna rekonstruovala. Po krátkém čekání jsme se vydali do hlavní části hradu, kde jsme si užili skvělý výhled a dali si oběd.

Po obědě jsme sestoupili do Dolních Věstonic, kde jsme asi 40 minut čekali na autobus zpět do Mikulova. Po návratu na klubovnu nám vedoucí dali asi dvě a půl hodiny volného času – já jsem ho využil ke spánku po náročné túře.

 

Večerní hra a výstup na Svatý kopeček

Po odpoledním klidu jsme se rozdělili do dvou týmů a Víťa si pro nás připravil zábavnou, ale zároveň vzdělávací hru. Každý tým dostal mapu se zakreslenými místy, na kterých jsme nacházeli obálky s úkoly. Odpovědi byly ve formě písmen A, B, C nebo D, ale ukrývaly se v šifře Polský kříž.

Tímto způsobem jsme postupně prozkoumali Mikulov a nakonec vystoupali až na Svatý kopeček, kde jsme šifru vyluštili. Po náročném výstupu a luštění jsme se vrátili na klubovnu, kde nás čekala večeře – klasika: párky s fazolemi.

Po večeři jsme se všichni sešli a hráli karetní hry jako Bang!, Sabotér a Citadela. Po napínavé partii Sabotéra jsme se vydali na večerní hygienu a pak rovnou do spacáků.

 

Neděle – návrat domů

V neděli ráno nás už nebudil vysavač, ale i tak bylo vstávání těžké. Po snídani a hygieně jsme se sbalili a pustili se do úklidu klubovny, který zabral jen chvilku. Poté jsme šli na hřiště a čekali na paní, která si měla přijít pro klíče.

Po odevzdání klubovny jsme se vydali na vlak a vrátili se stejnou cestou, kterou jsme přijeli. Cesta ubíhala rychle a než jsme se nadáli, byli jsme zpět v Břeclavi, kde jsme přestoupili na vlak do Hodonína. Na hodonínském nádraží jsme se rozloučili a rodiče si nás odvezli domů.

Zapsal: Pavel Kordula

P1430781

19. Junácká akademie

V neděli 16. března se konal již 19. ročník Junácké akademie. Tahle akce se koná jednou za dva roky a naše junácké oddíly a družiny si pro rodiče, prarodiče a příznivce Junáka připravily různá vystoupení, aby jim zpestřily odpoledne.

Letos nás celým programem, který trval necelé dvě hodiny, provázely s úsměvem moderátorky Karolína Korvasová a Natálie Kaderová z oddílu Squaw. Hned na začátku nám Koťátka ze Squaw zatančila Tanec princezen. Hned poté nás Tuláci, jak už je jejich dobrým zvykem, pobavili divadelní hrou. Tentokrát si vybrali slavného Hamleta od Shakespeara, ale proložili ho známými reklamami, jako třeba na Českou poštu, Antirezin nebo T-mobile.

Pak se o zábavu postaral oddíl Trojka. Strašilky nás okouzlily tanečním číslem Dobrou noc, na které navázaly Surikaty s představením 112. Po nich přišla na řadu Morčata s veselou scénkou Den na táboře. Následovalo promítání táborového videa, které natočily oddíly Tuláci a Squaw.

Po projekci se na jevišti opět objevily holky ze Squaw, tentokrát s originálním zpracováním pohádky Tři bratři, kterou nazvaly Drei Brüder. Závěr akademie patřil skautským novinkám a pozvánkám na další akce, které nám s šarmem předala známá tvář z České televize, Saskia Burešová, a její kolegové.

Za Junák Ratíškovice patří obrovské poděkování všem účinkujícím, vedoucím, kteří věnovali spoustu času nácvikům, organizátorům, zvukaři Bobovi, a především všem divákům, kteří nás přišli podpořit a naplnili sál do posledního místa – odhadujeme, že vás bylo kolem dvou stovek!

Za Junák Ratíškovice

Jana Jourová

 

Fotky naleznete níže v galerii.

mnmjh

Betlémské světlo a půlnoční mše v Ratíškovicích 2025

Betlémské světlo – plamínek odebraný z věčného ohně, který hoří v jeskyni pod bazilikou Narození Páně v Betlémě v centrální části Palestiny, představuje symbol míru, lásky, naděje a přátelství. Rozvoz světla zajišťují skauti a skautky z celého světa. Do České republiky ho od roku 1990 z Rakouska dovážejí brněnští skauti. 

Světlo dorazilo vlakem do Kyjova víkend před Štědrým dnem, tedy 21. prosince. O distribuci v Ratíškovicích se postarali členové oddílů Tuláci, Trojka a Squaw na Štědrý den, 24.12.2024. Zúčastnilo se 5 skupin vedoucích s dětmi napříč oddíly, které zajistily roznos plamínku celkem do 95 domácností. Občané, kteří měli o světlo zájem, se zapisovali do seznamů v kostele, na obci nebo se také registrovali přes online formulář na našem webu skautského střediska. Zároveň bylo k dispozici od 8:00 do 12:00 výdejní místo u obce, ze kterého si Betlémské světlo ve vlastních lucernách odneslo celkem přes 50 osob. Tím se nám potvrdila skutečnost, že o roznos světla je stále velký zájem a také praxe výdejních míst z dob Covidu má nemenší smysl a využití.

Plamínek věčného ohně pak někteří členové, především vedoucí, tradičně přinesli také na půlnoční mši do kostela, které se jakožto čestná stráž zúčastnili. Děkujeme všem účastníkům, kteří se na akci podíleli. Jmenovitě pak Svaťovi za zajištění světla, oddílu Trojka za poskytutí petrolejek, Tereze Příkaské (Bobině) za pomoc s přípravou map a Marii Bardúnové za spolupráci s farností. A Vám všem za neuhasínající zájem o tento symbolický plamen.

 

Zapsal: Martin Macek – Bob

vedoucí akce, vůdce střediska Junák Ratíškovice

 

Kopie souboru _DSC0489

Bigglesův memoriál 2024

Již po 34. se v sobotu 2. listopadu uskutečnil závod na památku všem zesnulým skautům. Oproti předešlým ročníkům byl letošní závod trošičku jinačí. Při slavnostním zahájení nám za klubovnou spadl letoun, ze kterého se k nám vyřítil velmi podivně oblečený muž. Byl zmatený, nevěděl, kdo je ani kde je. Naštěstí si pro tento víkend naši klubovnu pronajala detektivní kancelář U Tří pacek, a tak se zdálo, že budeme mít o starost méně a detektivové celý případ přeberou. Nicméně tato kancelář se specializuje na hledání pohřešovaných pejsků a kočiček a s podobným případem se ještě nesetkali. Ovšem naši závodníci, byli odhodláni ztracenému muži pomoct, a tak se z nich na chvilku stali malí detektivové. Postupně navštěvovali nejrůznější osoby, kteří našeho neznámého dobře znali. Děti se musely podrobit nejrůznějším zkouškám, aby jim tito lidé poskytli informace o našem cizinci. Hasič si pro děti nachystal úkol rozdělávání ohně, u Rybáře si všichni zamotali ruce při uzlování a babka kořenářka nám odhalila kouzla jejího býlí. Díky velkému úsilí všech statečných detektivů se nám povedlo poskládat střípky vzpomínek Bigglese, který si naštěstí rozpomenul a mohl tak pokračovat ve svých cestách. Letos se také poprvé udělovala putovní cena pro posádku, které se povedlo získat úplně nejvyšší počet bodů. Tuto cenu získala družina světlušek z Mutěnic a my jim moc gratulujeme. 34. ročník se může pyšnit hojnou účastí a za to jsme moc vděční. A snad za rok se na vás budeme opět těšit. Závěr bychom chtěli poděkovat všem dobrovolníkům, kteří nám s organizací závodu pomohli ať už s přípravou stanovišť, či pomocnými pracemi.

 

Oddíl Trojka – organizátoři akce