Naše tajuplná jarní výprava začala v pátek na hlavní zastávce u prodejny potravin Hruška. Z Ratíškovic jsme přejeli do Hodonína, odkud jsme se přesunuli na vlakové nádraží. Tam jsme asi 40 minut čekali na vlak do Břeclavi. V Břeclavi jsme měli na přestup jen 15 minut, takže jsme rovnou nasedli na vlak do Mikulova.
Cesta nám ubíhala rychle, protože nám Šíma vyprávěl různé zajímavosti ze světa Pána prstenů. Tak moc jsme se do nich ponořili, že jsme si ani nevšimli, jak čas letí. K tomu nás Krtek průběžně zásoboval svým domácím sušeným masem, což celou cestu ještě zpříjemnilo.
Po příjezdu do Mikulova jsme vyrazili hledat klubovnu, která byla asi 20 minut chůze od nádraží. Když jsme dorazili, chvíli jsme čekali na paní, která nám měla předat klíče a provést nás klubovnou. Jakmile jsme si ubytování prošli, vybalili jsme si věci a pustili se do karetní hry Bang!. Hráli jsme všichni kromě Krtka, protože hra je maximálně pro sedm hráčů. Po napínavé partii následovala večerní hygiena a pak jsme unavení ulehli ke spánku.
Sobota – výprava na Děvičky
V sobotu ráno nás čekal ne zrovna příjemný budíček – zapnutý vysavač, který by probudil i hluchého. Po tomto „skvělém startu“ dne jsme si ale dali královskou snídani, která nám hned zvedla náladu. Následovala hygiena a příprava na výpravu. Jakmile byli všichni připraveni, vyrazili jsme na autobusovou zastávku, odkud nás autobus zavezl do Klentnice.
Z Klentnice jsme se vydali na Sirotčí hrádek, který je jen pár minut cesty. Po příchodu jsme ho důkladně prozkoumali a Víťa nám pověděl něco o jeho historii a původní podobě. Po krátké přestávce převzal vedení Šíma a vyrazili jsme směrem k Dívčímu hradu. Cestou jsme procházeli nádhernou krajinou s krásnými výhledy a měli jsme dostatek času na přestávky, což mně osobně vyhovovalo.
Po nějaké době jsme dorazili ke skále Martinka, kde jsme si na chvíli odpočinuli. Pak jsme pokračovali dál a po cestě se zastavili na několika úchvatných vyhlídkách, které opravdu stály za to. Když jsme dorazili na zříceninu hradu Děvičky, zjistili jsme, že je tam hodně lidí, a tak jsme se nejdříve podívali na věž, která se zrovna rekonstruovala. Po krátkém čekání jsme se vydali do hlavní části hradu, kde jsme si užili skvělý výhled a dali si oběd.
Po obědě jsme sestoupili do Dolních Věstonic, kde jsme asi 40 minut čekali na autobus zpět do Mikulova. Po návratu na klubovnu nám vedoucí dali asi dvě a půl hodiny volného času – já jsem ho využil ke spánku po náročné túře.
Večerní hra a výstup na Svatý kopeček
Po odpoledním klidu jsme se rozdělili do dvou týmů a Víťa si pro nás připravil zábavnou, ale zároveň vzdělávací hru. Každý tým dostal mapu se zakreslenými místy, na kterých jsme nacházeli obálky s úkoly. Odpovědi byly ve formě písmen A, B, C nebo D, ale ukrývaly se v šifře Polský kříž.
Tímto způsobem jsme postupně prozkoumali Mikulov a nakonec vystoupali až na Svatý kopeček, kde jsme šifru vyluštili. Po náročném výstupu a luštění jsme se vrátili na klubovnu, kde nás čekala večeře – klasika: párky s fazolemi.
Po večeři jsme se všichni sešli a hráli karetní hry jako Bang!, Sabotér a Citadela. Po napínavé partii Sabotéra jsme se vydali na večerní hygienu a pak rovnou do spacáků.
Neděle – návrat domů
V neděli ráno nás už nebudil vysavač, ale i tak bylo vstávání těžké. Po snídani a hygieně jsme se sbalili a pustili se do úklidu klubovny, který zabral jen chvilku. Poté jsme šli na hřiště a čekali na paní, která si měla přijít pro klíče.
Po odevzdání klubovny jsme se vydali na vlak a vrátili se stejnou cestou, kterou jsme přijeli. Cesta ubíhala rychle a než jsme se nadáli, byli jsme zpět v Břeclavi, kde jsme přestoupili na vlak do Hodonína. Na hodonínském nádraží jsme se rozloučili a rodiče si nás odvezli domů.
Zapsal: Pavel Kordula
