Oddílový putovní tábor 1. – 5. 7. 2008
Dne 1. 7. 2008 schází se členové oddílu eLkO před obchodem ve Skoronicích a nakupují zásoby na cestu. A schází se časně ráno, protože už v 6.35 jsou na nádraží ve Vlkoši aby později nasedli na vlak směr Brno. Ze starších členů (skautů) jsou téměř komplet, až na Lucku, která vypadla ze zdravotních důvodů.
Po rozjetí vlaku se uvítáme s Essmem, zamručíme nad hromadou vodáckého vybavení a vytahujeme snídani. Do křupání čerstvých rohlíků se postupně přidává pochrapování těch co začali dospávat ráno.
V Brně rychle přenášíme věci (hlavně rafty) a za chvilku vyrážíme směr Světlá n. Sázavou. Ve Světlé přesedáme do lokálky (kača) a v půl jedenácté vysedáme u Stvořidel.
Už pohledy z vlaku ukazují jedno: vody je málo!
Nicméně postavíme stany a vydáme se na průzkum terénu. Dneska je přípravný den a tak chodíme po okolí a hledáme něco pro zábavu a sbíráme informace o tom jak to na toku Sázavy vypadá. Mezitím Bíglice udělaly oddílový znak do trávy a kluci se pokusili o samorosťárnu. Odpoledne se vedle objevují dvě lejdysky se psíkem a Vítěrovi a Jarovi se začaly zapalovat lýtka tak mocně, že jim rozdělali oheň i bez březové kůry. Dobrou noc.
středa 2. 7. – ráno snídáme (koblížku koblížku, balíme se, nafukujeme rafty a konečně vyrážíme. Jeden raft je chlapský a druhý dívčí (i když tam to trochu kazil Essmo).
Hned kousek od Stvořidel se objevuje to, co nás bude provázet stále: Zvuk “tramvaje“ a „VYSEDAT a TLAČIT“
Tímto způsobem se dostáváme až do Sluneční zátoky, do míst kde slavný Jestřáb (Jaroslav Foglar) prožíval své mládí.
Při cestě po proudu potkáváme vodáky i pěšáky slunko pálí jak v Ugandě a tak se přes poledne zastavujeme na odpočinek. Něco k jídlu, něco k pití a leháro.
Po poledni do lodí a směr Ledeč. Tady je vody trochu víc, je tu soustava jezů. Ledčí proplouváme, přes jezy nosíme. Po vyplutí z města najedeme k jezu pod kterým není žádná voda, takže héj rup a pěškos. A zase dál, jdeme, pádlujeme, jdeme, pádlujeme, atd…
Jak ubývá dne, ubývá sil, horko je úmorné a kemp v nedohlednu a taky to neustálé sesedání.
Až k páté se dostáváme na louku a na ní je kemp u Vlka. Takže ven z vody a rychle stavět, holky přijíždějí o něco po nás a tak rychle jim pomoct ať jsme na noc OK. ( já už jsem byl skoro OK, protože už jsem stihl kafe).
Na jídlo jdeme do kiosku, kde hodná paní kiosko-vlková připravuje to co si objednáme.
Máme toho fakt dost a tak na kutě-Dobrou noc.
čtvrtek 3. 7. – nebyla dobrá – Worms má žaludeční problémy a taky trochu teplotu. První proti chřipkožaludeční lék poskytuje paní kiosko – vlková a zbytek sestry skautky z nedalekého tábora. My máme jen lehčí, které nejsou až tak účinné.
Padá rozhodnutí – odpočinkový den, což hodně puťákovců vítá, protože toho mají ze včerejška dost. Já , Víťa a Žbira jdeme pěšky po proudu abychom rekognoskovali terén (hlavně vodu) a taky nakoupili zásoby na oběd a večeřu (kiosek zajistí rohlíky atp, ale má omezený výběr).
Dostáváme se až do Chřenovic, kde se ptáme na obchod. “To musíte nahóru, nahóru.“ Zní odpověď všech co potkáváme, nic jiného neslyšíme a taky z nich nedostanem, jsme už blízko Prahy, co se dá dělat. Vsedneme na lokálku a jedeme do Vlastějovic, nakupujeme, informujeme se na kempy a šup zpátky. V našem kempu leháro, takže uklízet a chystat oheň
ať si k večeři uděláme špízy.
Jo jídlo je dobrý, ale další dobrý není, k Wormsovi se postupně přidává Jahoda, Anet, Pavel, Jara a pár dalších je napůl. Nejsou takové problémy jako v prvním případě, ale přece. Navíc se od Šumavy blíží bouře, takže musíme zabezpečit tábořiště. Sotva to doděláváme začíná se blýzkat, je vichr a začíná pršet, po zalezení do stanů začínají padat kroupy a potom dobrá čina, která postupně přejde v déšť.
Pátek 4.7- ráno snídáme ve stanech a spoustě lidí není ještě dobře.
Čekáme na přestávku v dešti a pak rychle balíme a na vodu, (stav je naprosto ideální, dokonce mizí olej a chvilku nás dokonce nese proud) směr jez u Chřenkovického mlýna. Tam stavíme a rokujeme : „Co dál?“ Vzhledem ke zdravotnímu stavu posádek končíme, bereme věci a přenášíme je na nádraží, balíme rafty a čekáme na vlak. Nasedáme a jedeme směr Světlá, tam si dáme v restauraci oběd (někteří jenom vývar a někteří nic) a s touto tečkou nasedáme na rychlík do Brna, kupodivu přes únavu nálada je dobrá, paříme hry a vůbec. Brno nás zase trochu překvapí (ale ne moc) zatímco nataháme všecko na 4. nástupiště vlak odjíždí ze 3. Ale my co to známe to odchytneme a jedeme, ještě jedno přetahování v Kyjově a už nás vítá Vlkoš, přesněji někteří rodiče jako taxi služba. Jsme doma, je konec.Opravdu?
Co máme? Památeční triko, které má 2. vyjímky! A taky máme téměř celý oddíl „zvodákovaný!“ A to go, ne?
Zdeňa
Tábor Tuláci & Squaw 2007 – Cesta kolem světa
Letošní tábor oddílů Tuláci a Squaw se nesl v duchu cesty kolem světa. Každý den byl zasvěcen jedné zemi, a to jak programem, tak i jídlem. Vyzkoušeli jsme si například tradiční zvyk australských domorodců – malování na tělo, zkoušeli si vlastoručně rozbíjet a pojídat kokosové ořechy, změřili své síly v eskymácké olympiádě, zatančili v rytmu samby v Rio de Janieru, stavěli ketské menhiry, pokoušeli se o štěstí v kasinu, sjížděli divokou vodu na raftech. Samozřejmostí byly výpravy do blízkého i vzdáleného okolí. Navštívili jsme jadernou elektrárnu Dukovany, zámek a klášter v Dolních Kounicích a moravskou metropoli Brno. Náš program díky velkorysé finační dotaci Moravských nafových dolů Hodonín obohatily dva nové rafty, tradiční příbytek mongolských pastevců zvaný jurta a dvě nová tee-pee. Oproti minulému roku nám počasí přálo více než dost, a tak se koupání a sprchování stalo součástí každodenního programu (některé děti se koupaly už jen z povinnosti). Chtěli bychom zde poděkovat našim kuchařům a pomocníkům, kteří po celou dobu zajišťovali hladký běh tábora. Díky nim jsme se mohli zcela soustředit na děti a přípravu programu pro ně.
Tábor 2007
Tábor byl v červenci, trval 14 dní. Etapová hra a vlastně celé táborové dění bylo ve stylu Krále Artuše.
Po příjezdu na tábořiště se tábor proměnil na hrad Kamelot. Neměli jsme povolení do něj vstoupit a protože velice pršelo, rozhodli jsme se někde ukrýt. Po chvíli se Král Artuš smiloval a pustil nás do pevnosti. Po příchodu nám byly rozděleny stany, povečeřelo se, zahrálo pár her a šli jsme se
ubytovat.
Druhý den po těžké rozcvičce jsme šli na dřevo. Dřevo bylo potřeba, a tak se na něj chodívalo každý den.Ještě téhož dne jsme byli rozděleni do družin a po záchraně Lanselota – nejlepšího rytíře krále Artuše, byl z každé družiny povýšen jeden člověk do hodnosti panoše (rádce družiny). Pak každé
družstvo dostalo za úkol vymyslet si název své družiny, vyrobit si hábity, ve kterých jsme poté trávili většinu času a ještě erb a pokřik. Na ranním nástupu všechny skupiny seznámili ostatní se svým pokřikem.
Hlavní ale bylo,že vedoucí (rádce) skupiny mohl být každý, tedy jen ten, který měl nejvyšší hodnost. Některé dopoledne se nešlo na dříví a zůstalo se v táboře a zvyšovali jsme si postavení pomocí tzv. povyšovacího systému. Bylo to rozděleno na věkové kategorie, a proto ani ti nejmenší neztráceli naději být vůdcem právě jejich skupiny.
Povyšovací systém:
Každý den se střídali služby v kuchyni a ti nadaní dostávali další stupně. Každý druhý den se chodilo do obchodu na nákup. Jedno dopoledne byli návštěvní dny, a tak jsme mohli přivítat rodiče a kamarády a provést je po táboře. Po odpoledním klidu jsme převážně hrávali hry např.: ringo, metrix, hazení s vejcem, napodobování zvířat, rukodělky, atd… Ke konci dne se vždy dělali zápasy. Dvě družstva si vybírali protivníky : v hodu kládou , logické hře s kamenyrmu, středověkém fotbale,.. Za vyhrané zápasy se dostávali zlatky a nebo groše (10 grošů = 1 zlaťák).
Také úkoly, které jsme plnily byli odměněny, např:
úklid stanů, praní prádla anebo sbíraní odpadků po táboře. Všechny nasbírané zlatky se vyplatily, třeba když jsme si měli udělat oběd sami a to ještě v přírodě. Nakoupili jsme si za zlaťáky od krále kuře, mouku, sůl, olej a nějaké to koření, rošt,… Připravili jsme si dobré podmínky pro oheň a mohli jsme začít vařit. Práce byli rozdělené, někteří lidé dělali bramborové placky, ostatní udržovali oheň a někteří rozumní porcovali kuře. Poobědvalo se a ti co to nestihli udělat, měli smůlu, protože se rozpršelo, a tak se to muselo dodělat v kuchyni.
Jednou v noci jsme byli vzbuzeni na noční bojovku. Rychle se obléct do teplého a šlo se. Bylo to rozděleno podle věku, menší měli jiný úkol než mi větší. Byli nám vysvětleny pravidla a každý se svou skupinou měl jasný úkol – chytit světýlko. Byla tma, běhali jsme po lese a neviděli ani na krok, a proto se to neobešlo bez zranění. Světýlko pokaždé na malou chvilku zablikalo a my jsme za ním utíkaly. Jak jsme ho konečně dopadli, vrátili jsme se zpět do tábora, zranění byli ošetřeni a šli jsme spát.
V jeden krásný slunečný den se ztratil králi z kuchyně chleba. Chudák Muška – věrný rytíř kulatého stolu a náš zdravotník byl obviněn za krádež chleba, tak se rozběhlo velké vyšetřovaní. Protože se stal velký zločin, tak se muselo postavit v Kamelotu vězení.
Nakonec po spravedlivém soudu a výsleších se vše vysvětlilo a král udělil milost. Zjistilo se, že tento zločin spáchal králův odpůrce a protivník a nastrčil (nafingval) tuto krádež na nevinného Muchu. Nebylo to poprvé a ani naposled, co tento ČERNÝ RYTÍŘ spáchal něco podobného proti rytířům kulatého stolu a králi. Tento zloduch dokonce unesl i královnu Ginevru, ale neohrožení občané a rytíři z Kamelotu ji vysvobodili.
Koncem tábora se hodily všechny poctivě vydělané peníze. Našemu milovanému králi se podlomilo zdraví a podle věštby ho mohl zachránit jen zlatý grál. Tak se všechny družiny vydali na nelehkou cestu. Nic není zadarmo, a tak jsme si museli koupit mapu, buzolu, jídlo a všechno co bylo na túru potřeba. Komu ještě chyběly zlaťáky, měl možnosti si ještě nějaké přivydělat.A tak se všichni vydali za hledaním pokladu. Po cestě docházelo pití, naštěstí nás úkoly zavedli až ke studánce, kde jsme mohli doplnit zásoby. Po cestě jsme plnili různé úkoly např: šli bosí, vyráběli talířek s lžící , odlévali stopy, kreslili, luštili morseovku, lezli skrz síť,…
Cesta nás dovedla až na hrad Cimburk, tam jsme po krátké exkurzi začali hledat poklad – zlatý grál. Na štěstí byl nalezen a to neohroženou družinkou „Páni z Lanselotu“. „Hurááá“ vše bylo zachráněno a král, na počest jeho uzdravení, uspořádal velkou hostinu a tím se i ukončil náš tábor.
Zapsala Lucka Brablcová
