Skauti v Ratíškovicích, Vracově a Vrbici
15 dní nabitých kouzly a nekalostí uběhly v Nové Vsi jako voda. Fotky se zatím zpracovávají a časem budou dostupné na webu. Tímto chci ještě jednou poděkovat všem vedoucím za dobře připravený a zvládnutý program a servis týmu za podporu v zázemí. Děkuji i rodičům za velkorysé dary a důvěru, kterou nám prokázali svěřením svých dětí do našich “spárů”.
Vůdce tábora Hrach
Pro začátek vysvětlení této záhadné zkratky:
5. Rodinný Tábor – Klub Přátel Skautingu – Nová Ves – Junák Ratíškovice – 2010 letopočet
Tento jubilejní ročník rodinného tábora se zcela nesl ve vojenském a zdravotnickém duchu prostě M*A*S*H (v překladu: mobilní vojenská chirurgická nemocnice). Proto nedílnou a každodenní součástí táborového života byly – nástupy, vojenské trička a kšiltovky, pořadové cvičení, odznaky, vojenské knížky, a zase nástupy a hlavně získávání vojenských hodností za odborný výcvik a zkoušky.
Odborné zkoušky:
– brodění řeky Oslavy
– zdravověda – absolvování čtyř přednášek (první pomoc při drobných poraněních, stabilizovaná poloha, závěs ruky, anatomie, bodnutí hmyzem, úžeh, úpal aneb slunko je sviňa, atd… Mladého Benetku například na zdravovědě zaujalo, že člověk má dva mozky, což nikdy nebylo řečeno, ale nešt, hlavně že si všichni pamatují alespoň to, že základem dobrého hojení je strup.
– starší děti (školáci) – Jungle park Brno – všem vřele doporučuji (www.junglepark.cz) , – mladší děti (předškoláci) – Bongo Brno – snad pro všechny účastníky vrcholný zážitek – v Jungle parku fyzicky i psychicky náročné zdolávání překážek v korunách stromů a v Bongu řádění až do skoro úplného vyčerpání.
– Slovanská epopej od Alfonse Muchy v Moravském Krumlově (dnes tolik diskutovaná kvůli stěhování do Prahy). “Napiš mi tam tu mouchu” (do vojenské knížky).
– noční stezka odvahy – k tomu snad není co dodat
– přeplavání bazénu v Nové Vsi
– střelba, hody a vrhy na cíl (flagačka, vzduchovka, šipky, šutry a vrhací nože)
– M*A*S*H 4077 – přednáška s promítáním legendárního seriálu, která se v závěru za všeobecného nadšení zvrhla v něco jako diskotéku.
Odborné zkoušky pro dospělé
Tuto kategorii zkoušek jsme byly nuceni zavést, protože rodiče taky chtěli odznáčky! Zasloužit si je mohli pouze nějakou veřejnou produkcí nebo mimořádným činem. Ben, Peťka a Palis např. zazpívali píseň z filmu Dobří holubi se vracejí, která začíná slovy “Žít jako člověk, chtít lepším být…” Vašek zapěl rusků hymnu, Jarka a Sidy daly scénku z ruského venkova, Tom Hájek nám předvedl “sabráž” vrhacím nožem, ovšem nikoliv na první pokus. Další odznaky byli přiděleny za hlídání tábora, když ostatní byly na výletě, ale odznak nejvzácnější (starého Brůnu – nechvalně známou postavu vyšinutého vrahouna z hororového dílu seriálu – 30 případů majora Zemana – Studna) se podařilo získat jen Obrodovy za zrození syna. Děcka: “Co mosím udělat, abych získal Bruna?” Palis: Ani sa neptaj.” V rámci těchto zkoušek byly kuchařkám za přípravu vynikajících jídel přiděleny speciální dárky – jednorázové skládací nástavce pro čurání ve stoje, aby zbytečným “přičapáváním” neohrožovaly bojeschopnost naší jednotky. Čtení návodu k použití těchto nástavců s mazlivým jménem “P- mate” pak probíhalo za všeobecného veselí po zbytek večera.
Zábava
– Zbýšov – koupaliště – (tři bazény + tobogán ale pozor – studená voda)
– Hrubšice – dětské hřiště a fotbal – Lovec si skopl palec
– batikování pytlíčků na diamanty, které se získávaly za soutěže a plnění drobných úkolů
– přetahování lanem 1.) družstva mezi sebů, 2.) dospělci proti děckám
– několikeré koupání se v místním kryťáku, který nemá chybu (až na kluzkou podlahu v šatnách)
– hledání schovaných lístečků po táboře – klasická, ale stále oblíbená hledačka
– shlédnutí filmu: Číslo 9 (Animovaný, Dobrodružný, Fantasy, Sci-Fi – USA 2009, produkce Tim Burton)
– několikeré navštívení vyhlášeného místního podniku “U Slavíků” (pivo, limo, kafe, zmrzlina, žvejky, …)
– zpívání a hraní na perkusní nástroje v tee-pee při kytaře
– stavba hráze v řece Oslavě – zde vynikal především Benetka st. a Jirci
– oslava narozenin (Maruška 9, Mireček 0)
– večerní táboráčky – družina ohňorypů opět v akci
– kreslení obrázků s táborovů tematiků
– večerní vypuštění deseti horkovzdušných balonů štěstí naráz – krásný a intenzivní emotivní zážitek- psaní básní o táboře – viz. níže – ukázka několika veršů
Práca
– nikdy nekončící sečení trávy a hrabání sena
– vytáhání materiálu z bůdy a dřevěné kulatiny z a z pod baje
– stavba tábora KPS – 14 stanů, 1 tee-pee, 1 jurta, 1 kadibudka, 1 umývárka, 1x přístřešek typu markýza
– složení a natírání desek na na nový plášť bůdy
– kopání jam na latrýny a odpadovku
– obnova nátěru baje – od sprejerských výtvorů
Mimořádné událostě
– v době tábora (7.7. 2010) se jednomu z účastníků (Obroda) narodil potomek Mireček. Gratulujeme!!!
– nejmladší účastník tábora Teodor krátkodobě svévolné opustil posádku! Důtka!
– jedno šití – jeden štych na hlavě – Bětka uklouzla na kluzké podlaze v šatně na bazéně. Pražáci, no!
– jeden z klukovských snů si v době tábora splnil Tomáš Hájek (důvěrně zvaný též Direktor, Řiditel nebo Obr) zakoupil si motocykl zn. Suzuky – INTRUDER 1400. Gratulujem a tiše závidíme!
Malá statistika
Počet účastníků 36 z toho 19 dětí.
Ratíškovice 22 ks, přespolní 14 ks (Praha – 8 ks, Strážnica – 4 ks, Vacenovice – 2 ks)
Nejmladší účastník 2 roky. Nejstarší jsme radši nezjišťovali.
Palis
Ukázka z táborového básnění:
MASH 4077 Rodinný Tábor 2010
Oslava, Oslava
je hezčí než Vltava,
protože je u ní tábor MEŠ
a to není žádná lež!
Ráno lebedím si ve spacáku
vtom trubka zazní u baráku.
Honem vyhrabu se ze spacího pytle
Palis troubí nástup, rychle, rychle!
Nástup probíhá v pohodě
nic nenecháme náhodě.
Máme instrukce na celý den,
hurá zas jdeme někam ven.
Po snídani na úkoly různé
každý z nás se vrhne.
Někdy deme na procházku
k brodu, ke studánce nebo narvat klásků.
K polednímu zas slyšíme hlas trubky
k obědu bude polévka a krupky.
K tomu maso něco k pití
slunce nám tu pořád svítí.
Polední klid – ráj pro rodiče
my si radši hrajem s míčem.
Tak nám ten den letí
než se nadějem tak se setmí.
Večer mají rodiče poradu
kam asi zitra pojedu?
Většinou na krásná místa,
která jsou jedny ze sta.
Blíží se konec tábora
smutní jsme z toho docela.
Za rok se tu sejdem snad
co víc si můžem přát.
Letos již 5. ročník rodinného tábora Klubu přátel Junáka (KPS) při Junáku Ratíškovice. Tábor je určen pro členy KPS a to především pro rodiče s dětmi v předškolním ale i školním věku. Dále pro všechny příznivce našeho hnutí, kteří chtějí strávit část prázdnin na tábořišti v Nové Vsi s podobně smýšlejícími lidmi a přiložit ruku k dílu a zároveň nenarušovat svou přítomností průběh řádných oddílových táborových turnusů.
Termín tábora: sobota 3. 7. 2010 – sobota 10. 7. 2010 (sraz jako obvykle: po 12. hod. U Slavíků)
Doprava: po vlastní ose – tam i zpět
Cena: dospělí – cca 1.000,-Kč, děti – cca 700,- Kč (do 15 let) – dle délky pobytu. V ceně strava, ubytování,energie, voda, věci potřebné k náplni programu …
Vedoucí tábora: Pavel Hnilica – Palis, Hospodářka: Zuzana Hnilicová, Kuchaři, zásobovači, hlídači …: účastníci tábora na střídačku
Letošní tábor bude tak trochu ve stylu M*A*S*H (mobilní armádní chirurgická nemocnice) proto budou vhodné různé vojenské a zdravotnické atributy (maskáče, plynové masky, obvazy, defibrilátor atd.)
Vzhledem k tomu, že letošní tábor bude táborem pátým – tedy jubilejním, nastal čas zhotovit nové památeční táborové trička. Budou v barvě khaky (jak jinak) a s motivem M*A*S*H. Máte-li o tyto trička zájem – je potřeba co nejdříve nahlásit Palisovi počty kusů a velikosti – !!! NEJPOZDĚJI DO 20. 6. 2010 !!!
Přihlášky na tábor je potřeba odevzdat nejpozději do neděle 27. 6. 2010 Palisovi nebo Zuzce. Papírové přihlášky je možno si vyzvednout u Hniliců nebo vytisknout z přílohy – ZDE
Další případné informace: Palis – tel.: 606 14 28 48, palis@email.cz, Zuzka – tel.: 723 530 571
Ta včerejší noc byla tááák dlouhá, no jak by ne, když se někdo tak těší a nemůže dospat. No, ale teď už sedím v autobuse se všemi vedoucími a dětmi a náš úžasný pravěký tábor může začít. Ani stoupající voda v řece Oslavě ani ošklivý mrak na obloze nás neohrozí. Myslím že celý tábor byl nabitý samými zajímavými věmi a činnostmi.
Hned první večer po příjezdu jsme děti zasvětili do velké táborové hry na téma Pravěk.Jen si to představte: slyšíte zurčení řeky, šumění stromů, oheň, kolem něj sedí tlupa neučesaných, polonahých a špinavých neandrtálců a vy se k nim máte přidat…! Kdo by takové nabídce neodolal,když ještě vyfasujete pravěký oblek (táborové tričko).
Další dny se nesly v duchu různých pravěkých činností. Zkusili jsme udržet věčný oheň po celých 24 hodin, hráli jsme si na sběrače na Mravenčím kopci – odnesli jsme si hodně mravenčích štípanců, malovali jsme na skály u Čučic, modelovali z hlíny “Venuše”, soutěžili v pravěké pralympiádě, šili jsme si pytlíčky na táborové peníze – šutry, které jsme pak proměnili za užitečné ceny v dražbě. – Díky těmto penězům se rozjela také velká mafiánská hra, a to naprosto neplánovaně :Marťan a Mikuláš byli hlavní Kmotři a došlo to tak daleko, že občas někomu přišla obálka s nábojnicemi, někdo objevil ve spacáku koňskou hlavu(dřevěnou) a nebo mu přišla woodu panenka. Mimo jiné jsme také absolvovali výlet do brněnského Bonga s následným přespáním u pana faráře v Ostrovačicích či přespání v chýších a profesionální noční přepad.
Jednou jsme si také zahrály baseball, s klukama z vedlejšího tábora a se staršíma klukama jsme skákali ze skály do řeky. Skoro každý den jsme díky hladině řeky Oslavy raftovali “Velcí” pak byli na tematické výpravě v Moravském krasu. Mnohem víc jsme letos zpívali – naší nejoblíbenější písničkou byla Halellujaah ze Shreka. Na návštěvu za námi přijel pan farář, ředitel školy ale také pan starosta.
Co říci závěrem ?
Snad jen že bych chtěla poděkovat všem účastníkům tábora,kuchařům za výborné jídlo a “Servis týmu” že nám pomáhali a my se tak mohli věnovat dětem, a hlavně Káti, že si jako vedoucí tábora vedla opravdu dobře.
Letošní tábor se konal od 12.7. do 26.7. 2009. Tábor se nesl v pravěkém duchu. Na toto téma jsme si zhotovili kostýmy, hrály se různé hry – např. udržování ohně po 24 hodin nebo starat se o vlastní obilná políčka, pravěká olympiáda, pečení placek, skalní kresby v Senoradech, stavění chýší, ale také soutěž o nejkrásnější nohu „Herr Hagsna“, pravěká televize, slizová bitva a ježdění na raftu. V prvním týdnu jsme šly všichni na výpravu při které jsme navštívili zábavní park BongoBrno a přespali jsme u pana faráře v Ostrovačicích kde někteří z nás skládali skautské sliby. Mladší se poté vrátili pěškobusem do tábora a starší se vydali na trojdení výpravu, jejíž součástí byla návštěva jeskyní Výpustek a Jáchymka za doprovodu speologů, a exkurze v pivovaru Černá hora. V polovině tábora v neděli se uskutečnily jako každý rok návštěvy. V dalším týdnu se pak hráli celotáborové etapové hry , které vyvrcholili závěrečnou hrou „Lov na mamuta“a poslední den dražbou cenných předmětů za nasbírané táborové peníze. Pak už se blížil konec tábora – večer táborák, kytary a zpěv. V den odjezdu se ještě podepisovali glejty , které se pak rozdávali na památku tohoto pěkného pravěkého tábora. Sedm členů si tábor prodloužilo až do čtvrtka pobytem v kempu v Pasohlávkách. Zbytek dětí už se těšilo domů. Doufám že i příští tábor bude takto vydařený.
Eliška Příkaská
Dne 1. 7. 2008 schází se členové oddílu eLkO před obchodem ve Skoronicích a nakupují zásoby na cestu. A schází se časně ráno, protože už v 6.35 jsou na nádraží ve Vlkoši aby později nasedli na vlak směr Brno. Ze starších členů (skautů) jsou téměř komplet, až na Lucku, která vypadla ze zdravotních důvodů.
Po rozjetí vlaku se uvítáme s Essmem, zamručíme nad hromadou vodáckého vybavení a vytahujeme snídani. Do křupání čerstvých rohlíků se postupně přidává pochrapování těch co začali dospávat ráno.
V Brně rychle přenášíme věci (hlavně rafty) a za chvilku vyrážíme směr Světlá n. Sázavou. Ve Světlé přesedáme do lokálky (kača) a v půl jedenácté vysedáme u Stvořidel.
Už pohledy z vlaku ukazují jedno: vody je málo!
Nicméně postavíme stany a vydáme se na průzkum terénu. Dneska je přípravný den a tak chodíme po okolí a hledáme něco pro zábavu a sbíráme informace o tom jak to na toku Sázavy vypadá. Mezitím Bíglice udělaly oddílový znak do trávy a kluci se pokusili o samorosťárnu. Odpoledne se vedle objevují dvě lejdysky se psíkem a Vítěrovi a Jarovi se začaly zapalovat lýtka tak mocně, že jim rozdělali oheň i bez březové kůry. Dobrou noc.
středa 2. 7. – ráno snídáme (koblížku koblížku, balíme se, nafukujeme rafty a konečně vyrážíme. Jeden raft je chlapský a druhý dívčí (i když tam to trochu kazil Essmo).
Hned kousek od Stvořidel se objevuje to, co nás bude provázet stále: Zvuk “tramvaje“ a „VYSEDAT a TLAČIT“
Tímto způsobem se dostáváme až do Sluneční zátoky, do míst kde slavný Jestřáb (Jaroslav Foglar) prožíval své mládí.
Při cestě po proudu potkáváme vodáky i pěšáky slunko pálí jak v Ugandě a tak se přes poledne zastavujeme na odpočinek. Něco k jídlu, něco k pití a leháro.
Po poledni do lodí a směr Ledeč. Tady je vody trochu víc, je tu soustava jezů. Ledčí proplouváme, přes jezy nosíme. Po vyplutí z města najedeme k jezu pod kterým není žádná voda, takže héj rup a pěškos. A zase dál, jdeme, pádlujeme, jdeme, pádlujeme, atd…
Jak ubývá dne, ubývá sil, horko je úmorné a kemp v nedohlednu a taky to neustálé sesedání.
Až k páté se dostáváme na louku a na ní je kemp u Vlka. Takže ven z vody a rychle stavět, holky přijíždějí o něco po nás a tak rychle jim pomoct ať jsme na noc OK. ( já už jsem byl skoro OK, protože už jsem stihl kafe).
Na jídlo jdeme do kiosku, kde hodná paní kiosko-vlková připravuje to co si objednáme.
Máme toho fakt dost a tak na kutě-Dobrou noc.
čtvrtek 3. 7. – nebyla dobrá – Worms má žaludeční problémy a taky trochu teplotu. První proti chřipkožaludeční lék poskytuje paní kiosko – vlková a zbytek sestry skautky z nedalekého tábora. My máme jen lehčí, které nejsou až tak účinné.
Padá rozhodnutí – odpočinkový den, což hodně puťákovců vítá, protože toho mají ze včerejška dost. Já , Víťa a Žbira jdeme pěšky po proudu abychom rekognoskovali terén (hlavně vodu) a taky nakoupili zásoby na oběd a večeřu (kiosek zajistí rohlíky atp, ale má omezený výběr).
Dostáváme se až do Chřenovic, kde se ptáme na obchod. “To musíte nahóru, nahóru.“ Zní odpověď všech co potkáváme, nic jiného neslyšíme a taky z nich nedostanem, jsme už blízko Prahy, co se dá dělat. Vsedneme na lokálku a jedeme do Vlastějovic, nakupujeme, informujeme se na kempy a šup zpátky. V našem kempu leháro, takže uklízet a chystat oheň
ať si k večeři uděláme špízy.
Jo jídlo je dobrý, ale další dobrý není, k Wormsovi se postupně přidává Jahoda, Anet, Pavel, Jara a pár dalších je napůl. Nejsou takové problémy jako v prvním případě, ale přece. Navíc se od Šumavy blíží bouře, takže musíme zabezpečit tábořiště. Sotva to doděláváme začíná se blýzkat, je vichr a začíná pršet, po zalezení do stanů začínají padat kroupy a potom dobrá čina, která postupně přejde v déšť.
Pátek 4.7- ráno snídáme ve stanech a spoustě lidí není ještě dobře.
Čekáme na přestávku v dešti a pak rychle balíme a na vodu, (stav je naprosto ideální, dokonce mizí olej a chvilku nás dokonce nese proud) směr jez u Chřenkovického mlýna. Tam stavíme a rokujeme : „Co dál?“ Vzhledem ke zdravotnímu stavu posádek končíme, bereme věci a přenášíme je na nádraží, balíme rafty a čekáme na vlak. Nasedáme a jedeme směr Světlá, tam si dáme v restauraci oběd (někteří jenom vývar a někteří nic) a s touto tečkou nasedáme na rychlík do Brna, kupodivu přes únavu nálada je dobrá, paříme hry a vůbec. Brno nás zase trochu překvapí (ale ne moc) zatímco nataháme všecko na 4. nástupiště vlak odjíždí ze 3. Ale my co to známe to odchytneme a jedeme, ještě jedno přetahování v Kyjově a už nás vítá Vlkoš, přesněji někteří rodiče jako taxi služba. Jsme doma, je konec.Opravdu?
Co máme? Památeční triko, které má 2. vyjímky! A taky máme téměř celý oddíl „zvodákovaný!“ A to go, ne?
Zdeňa
Letošní tábor oddílů Tuláci a Squaw se nesl v duchu cesty kolem světa. Každý den byl zasvěcen jedné zemi, a to jak programem, tak i jídlem. Vyzkoušeli jsme si například tradiční zvyk australských domorodců – malování na tělo, zkoušeli si vlastoručně rozbíjet a pojídat kokosové ořechy, změřili své síly v eskymácké olympiádě, zatančili v rytmu samby v Rio de Janieru, stavěli ketské menhiry, pokoušeli se o štěstí v kasinu, sjížděli divokou vodu na raftech. Samozřejmostí byly výpravy do blízkého i vzdáleného okolí. Navštívili jsme jadernou elektrárnu Dukovany, zámek a klášter v Dolních Kounicích a moravskou metropoli Brno. Náš program díky velkorysé finační dotaci Moravských nafových dolů Hodonín obohatily dva nové rafty, tradiční příbytek mongolských pastevců zvaný jurta a dvě nová tee-pee. Oproti minulému roku nám počasí přálo více než dost, a tak se koupání a sprchování stalo součástí každodenního programu (některé děti se koupaly už jen z povinnosti). Chtěli bychom zde poděkovat našim kuchařům a pomocníkům, kteří po celou dobu zajišťovali hladký běh tábora. Díky nim jsme se mohli zcela soustředit na děti a přípravu programu pro ně.
Tábor byl v červenci, trval 14 dní. Etapová hra a vlastně celé táborové dění bylo ve stylu Krále Artuše.
Po příjezdu na tábořiště se tábor proměnil na hrad Kamelot. Neměli jsme povolení do něj vstoupit a protože velice pršelo, rozhodli jsme se někde ukrýt. Po chvíli se Král Artuš smiloval a pustil nás do pevnosti. Po příchodu nám byly rozděleny stany, povečeřelo se, zahrálo pár her a šli jsme se
ubytovat.
Druhý den po těžké rozcvičce jsme šli na dřevo. Dřevo bylo potřeba, a tak se na něj chodívalo každý den.Ještě téhož dne jsme byli rozděleni do družin a po záchraně Lanselota – nejlepšího rytíře krále Artuše, byl z každé družiny povýšen jeden člověk do hodnosti panoše (rádce družiny). Pak každé
družstvo dostalo za úkol vymyslet si název své družiny, vyrobit si hábity, ve kterých jsme poté trávili většinu času a ještě erb a pokřik. Na ranním nástupu všechny skupiny seznámili ostatní se svým pokřikem.
Hlavní ale bylo,že vedoucí (rádce) skupiny mohl být každý, tedy jen ten, který měl nejvyšší hodnost. Některé dopoledne se nešlo na dříví a zůstalo se v táboře a zvyšovali jsme si postavení pomocí tzv. povyšovacího systému. Bylo to rozděleno na věkové kategorie, a proto ani ti nejmenší neztráceli naději být vůdcem právě jejich skupiny.
Povyšovací systém:
Každý den se střídali služby v kuchyni a ti nadaní dostávali další stupně. Každý druhý den se chodilo do obchodu na nákup. Jedno dopoledne byli návštěvní dny, a tak jsme mohli přivítat rodiče a kamarády a provést je po táboře. Po odpoledním klidu jsme převážně hrávali hry např.: ringo, metrix, hazení s vejcem, napodobování zvířat, rukodělky, atd… Ke konci dne se vždy dělali zápasy. Dvě družstva si vybírali protivníky : v hodu kládou , logické hře s kamenyrmu, středověkém fotbale,.. Za vyhrané zápasy se dostávali zlatky a nebo groše (10 grošů = 1 zlaťák).
Také úkoly, které jsme plnily byli odměněny, např:
úklid stanů, praní prádla anebo sbíraní odpadků po táboře. Všechny nasbírané zlatky se vyplatily, třeba když jsme si měli udělat oběd sami a to ještě v přírodě. Nakoupili jsme si za zlaťáky od krále kuře, mouku, sůl, olej a nějaké to koření, rošt,… Připravili jsme si dobré podmínky pro oheň a mohli jsme začít vařit. Práce byli rozdělené, někteří lidé dělali bramborové placky, ostatní udržovali oheň a někteří rozumní porcovali kuře. Poobědvalo se a ti co to nestihli udělat, měli smůlu, protože se rozpršelo, a tak se to muselo dodělat v kuchyni.
Jednou v noci jsme byli vzbuzeni na noční bojovku. Rychle se obléct do teplého a šlo se. Bylo to rozděleno podle věku, menší měli jiný úkol než mi větší. Byli nám vysvětleny pravidla a každý se svou skupinou měl jasný úkol – chytit světýlko. Byla tma, běhali jsme po lese a neviděli ani na krok, a proto se to neobešlo bez zranění. Světýlko pokaždé na malou chvilku zablikalo a my jsme za ním utíkaly. Jak jsme ho konečně dopadli, vrátili jsme se zpět do tábora, zranění byli ošetřeni a šli jsme spát.
V jeden krásný slunečný den se ztratil králi z kuchyně chleba. Chudák Muška – věrný rytíř kulatého stolu a náš zdravotník byl obviněn za krádež chleba, tak se rozběhlo velké vyšetřovaní. Protože se stal velký zločin, tak se muselo postavit v Kamelotu vězení.
Nakonec po spravedlivém soudu a výsleších se vše vysvětlilo a král udělil milost. Zjistilo se, že tento zločin spáchal králův odpůrce a protivník a nastrčil (nafingval) tuto krádež na nevinného Muchu. Nebylo to poprvé a ani naposled, co tento ČERNÝ RYTÍŘ spáchal něco podobného proti rytířům kulatého stolu a králi. Tento zloduch dokonce unesl i královnu Ginevru, ale neohrožení občané a rytíři z Kamelotu ji vysvobodili.
Koncem tábora se hodily všechny poctivě vydělané peníze. Našemu milovanému králi se podlomilo zdraví a podle věštby ho mohl zachránit jen zlatý grál. Tak se všechny družiny vydali na nelehkou cestu. Nic není zadarmo, a tak jsme si museli koupit mapu, buzolu, jídlo a všechno co bylo na túru potřeba. Komu ještě chyběly zlaťáky, měl možnosti si ještě nějaké přivydělat.A tak se všichni vydali za hledaním pokladu. Po cestě docházelo pití, naštěstí nás úkoly zavedli až ke studánce, kde jsme mohli doplnit zásoby. Po cestě jsme plnili různé úkoly např: šli bosí, vyráběli talířek s lžící , odlévali stopy, kreslili, luštili morseovku, lezli skrz síť,…
Cesta nás dovedla až na hrad Cimburk, tam jsme po krátké exkurzi začali hledat poklad – zlatý grál. Na štěstí byl nalezen a to neohroženou družinkou „Páni z Lanselotu“. „Hurááá“ vše bylo zachráněno a král, na počest jeho uzdravení, uspořádal velkou hostinu a tím se i ukončil náš tábor.
Zapsala Lucka Brablcová
