Skauti v Ratíškovicích, Vracově a Čejkovicích
Po prázdninách jsme se sešli v hojném počtu. První oddílovka byla ve znamení domlouvání na celém skautském roce, době družinovek, bodování, výzdobě oddílové místnosti a plno dalších věcech … Určitě ale nechyběla spousta her, jak známých tak nových a myslím že start do nového roku se nám podařil a doufám, že nám to vydrží až do tábora 2009 :o)
V sobotu ráno jsme se sešli u nové pekárny. Vyzbrojeni dobrou náladou, jsme přes Rúdník vyrazili směr Bzenec přívoz. Po cestě jsme zvládli zahrát nějaké hry a dávali jsme si plno přestávek, aby nás nebolely nohy. Cesty byla super, akorát u Littneru jsme se chvilkama topili v písku. Nakonec jsme to ale zvládli. Po přijezdu k Čertově stěně jsme dali sváču a protože nás nebylo moc, tak jsme vytáhli lana, sedáky a další ty horolezecké blbinky ….
a každý jsme si zkusili slézt pískový břeh, který tady vyhlodala řeka Morava. Po vyblbnutí a vytřepání písku, který jsme měli úplně všude jsme vyrazili na zpáteční cestu. Zastavili jsme se ještě podívat u studánky Nedbalky a pak už hurá domů.
Nácvik na letošní akademii probíhal už skoro dva měsíce předem. Střídaly se povedené zkoušky s nepovedenými, sem tam se zkoušet ani nedalo, protože se nás sešlo míň a nebylo dost lidí na záskoky. Nakonec ale všechno dobře dopadlo (alespoň já myslím) a v neděli náš oddíl sehrál před plným sálem kina dvě kátké scénky – Modrý zajíček, který byl letos plně v režii Sýkorky a Lišky a scénku Acylpirínek od Zdeňka Svěráka, pod režijním vedením Haskiho….
V pátek se nás sešlo něco přes dvacítku a pochrap mohl začít. Protože už se dny prodlužují, tak jsme zvládli venku zahrát několik her, než nás zahnala tma do klubovny. Hlavní částí výpravy bylo seznámení s programem letošní akademie a následoval náš úplně první nácvik. Večer pak každá družina předvedla své úvodní snažení po hodinkovém nácviku divadla. Nebylo to ještě na oskara, ale srandy jsme si užili kopu….
Večer jsme vyrazili na noční hru, při které jsme chytali bludičku až u salóna a pak už jsme jen roztáhli válečné ležení a při zpěvu, hraní kytary a praskání dřeva v krbu jsme někteří usínali :o). V sobotu jsme zvládli ještě několik her před klubovnou a přišlo úplné překvapení – úplně největší chumelenica co letos byla. Byli jsme všecí jak sněhuláci, tak jsme se na chvilku schovali do klubovny, uklidili a pak už každý pádil k domovu.
Každý rok zahajujeme přechodem Chřibů. Letos nám tam ale chyběl sníh, tak jsme capali spíš v blatě, ale stálo to za to. Při přechodu míjíme dvě stará tábořiště v Zástřizlích a ve Střílkách. Vetšina mladších šla poprvé a tak spíš než z her na každé zastávce, byli opaření z přírody. Zdolat nejeden pořádný kopec (kolikrát jsme jeli spíš dolů, když jsme šli na horu), prohrabávat se hromadami listí, sbírat bukvice ….
Ani letos nemohlo v Ratíškovicích chybět Betlémské světlo. Putovalo přes Vídeň do Brna a odtud jej rozváželi brněnští skauti po celé republice. My jsme jej byli vyzvednout v sobotu 22. v Kyjově u vlaku. A v pondělí na Štědrý den to vypuklo i u nás…
Paní Bardúnová nám zajistila seznamy lidí, za což jí patří dík, tak po vlkém rozdělování vyrazily do ulic čtyři skupinky. Celkem jsme roznesli světlo do zhruba 300 domů, ale nejspíš to bylo ještě víc. Kolem jedné hodiny končila poslední skupinka. Všichni jsme byli pěkně promrzlý, ale hřálo nás u srdce, že jsme snad udělali radost lidem …
Vánoční pochrap jsme měli letos opravdu vánoční. Málokomu se podaří vzbudit se na Štědrý den na klubovně. No a co se vlastně dělo? Zachraňovali jsme dárky, které poztrácel Santa Claus, našli jsme pytel plný dárků, stoly se prohýbaly pod tíhou všeho cukroví co na nich bylo, pouštěli jsme svíčky ze skořápek ořechů, promítli jsme si fotky z celého roku a zavzpomínali na všechny akce, udělali jsme si oddílové kino …
Společně s oddílem Trojka jsme se vydali na výpravu do Mikulčic. Cestování bylo trochu krušné, protože vlaky měli zpoždění, ale nakonec jsme se šťastně dopravili do skautské klubovny v Mikulčicích. Jakmile jsme se vybalili a nastěhovali, tak jsme si zahráli milión známých i neznámých her a zase se poznali o něco blíž.
Na přelomu listopadu a prosince jsme vyrazili na výpravu do Mikulčic. V pátek jsme (po trochu strastiplném) cestování dorazili na klubovnu do Mikulčic. Tady jsme sehráli několik “žmolících” her (byl tam supr koberec). A večer nás čekala bojovka, kdy polovina z nás vždy hlídala poklad a ta druhá jej musela sebrat. Pak už nezbývalo nic jiného než zalehnout, protože v sobotu nás čekala výprava na vykopávky….
V sobotu hned po snídani jsme vyrazili směr vykopávky. ¨Cestou jsme na polích kolem silnice sehráli několik her a na několika z nás to zanechalo trošku následky (ti menší nánosem na botách trochu povyrostli a někteří boty oblepené blátem ani nezvedli). Naštěstí nám nepršelo, tak jsme všechno ve zdraví zvládli a na klubovnšě už na nás čekal výborný guláš. PO obědě jsme zvládli ještě nějakou rukodělku a pak už byla na programu jen cesta zpátky do Ratíškovic.
