Skauti v Ratíškovicích, Vracově a Vrbici
Vánoční pochrap jsme měli letos opravdu vánoční. Málokomu se podaří vzbudit se na Štědrý den na klubovně. No a co se vlastně dělo? Zachraňovali jsme dárky, které poztrácel Santa Claus, našli jsme pytel plný dárků, stoly se prohýbaly pod tíhou všeho cukroví co na nich bylo, pouštěli jsme svíčky ze skořápek ořechů, promítli jsme si fotky z celého roku a zavzpomínali na všechny akce, udělali jsme si oddílové kino …
Společně s oddílem Trojka jsme se vydali na výpravu do Mikulčic. Cestování bylo trochu krušné, protože vlaky měli zpoždění, ale nakonec jsme se šťastně dopravili do skautské klubovny v Mikulčicích. Jakmile jsme se vybalili a nastěhovali, tak jsme si zahráli milión známých i neznámých her a zase se poznali o něco blíž.
Na přelomu listopadu a prosince jsme vyrazili na výpravu do Mikulčic. V pátek jsme (po trochu strastiplném) cestování dorazili na klubovnu do Mikulčic. Tady jsme sehráli několik “žmolících” her (byl tam supr koberec). A večer nás čekala bojovka, kdy polovina z nás vždy hlídala poklad a ta druhá jej musela sebrat. Pak už nezbývalo nic jiného než zalehnout, protože v sobotu nás čekala výprava na vykopávky….
V sobotu hned po snídani jsme vyrazili směr vykopávky. ¨Cestou jsme na polích kolem silnice sehráli několik her a na několika z nás to zanechalo trošku následky (ti menší nánosem na botách trochu povyrostli a někteří boty oblepené blátem ani nezvedli). Naštěstí nám nepršelo, tak jsme všechno ve zdraví zvládli a na klubovnšě už na nás čekal výborný guláš. PO obědě jsme zvládli ještě nějakou rukodělku a pak už byla na programu jen cesta zpátky do Ratíškovic.
V páteční odpoledne se sešeli členové oddílu eLkO (Skoronice) a autobusem se dopravili k ratiškovské klubovně, kde už na nás čekal oddíl Jižní kříž…
Ochutnali jsme čaje a zahráli jsme si super hry. Po vyčerpávající cestě a usrkávání čaje jsme byli vyčerpaní, že jsme si radši zalezli do spacáků.
V sobotu jsme si zahráli pár her po „asijsku“ (sumo, ringo ze zavázanýma nohama,…) a byli jsme trošku činní i rukodělně. Po výborném čínském obědě, který jsme konzumovali hůlkami, vyrazila naše parta na ratiškovský bazén, chvilku jsme čekali na ratiškovský oddíl Trojka. S nimi jsme si zahráli hry, ochutnali výborné asijské pochoutky, nakreslili tetování henou anebo vyrobili korálky,… Když jsme se najedli rýže, dali sušit plavky a trochu ze sebe smyli chlor, tak na nás čekala zábavna noční bojovka… Po jsme jako hodné děti šli na kutě…
V neděli jsme si zahráli poslední hry s Jižní křížem a Trojkou. Pak jsme se rozloučili a HURÁÁÁ domů vyprávět zážitky rodičům.
Na této výpravě jsme se potkali i s oddíly eLkO a Jižní kříž. Celá výprava byla protkána asijskou tématikou a to včetně jídel :o) V sobotu jsme zvládli bazén a po něm spoustu her. Při večerní hře jsme museli zachránit princeznu, ale cesta k ní vedla strastiplnou cestou, kdy jsme museli odhalit asi šest strážců. V neděli po snídani jsme zvládli ještě několik hříčekl a kolem oběda jsme se rozešli domů ….
Původně jsme měli v plánu vyrazit přes Milotice na Náklo, ale počasí nám nepřálo. Tak jsme se ze zastávky vydali jen na klubovnu. Tady jsme si zahráli plno her a soutěží, takže bylo veselo. Počasí se nakonec taky umoudřilo a tak jsme se dostali i ven z klubovny. Od září nás na všech akcích provazí příběh Hobita. Na oddílovce tomu nebylo jinak. Při procházce v lese jsme museli zlikvidovat čtveřici zlobrů a to opravdu nebylo snadné …
Dnes jsme se vydali po okolí Ratíškovic, sešli jsme se v celkovém počtu 15 lidí. Jelikož jsme byli přeneseni do pravěku a stali se z nás lovci mamutů, tak si každé družstvo (Lovci lebek a Maňáci) postavilo svoji chýš, která se nám velmi povedla.
Poté jsme se vydali na cestu, kde nás čekal další úkol – měli jsme si vyzkoušet jaké to je lovit po tmě. Tak jsme si zavázali oči a chytali mamuta.
Dál jsme po cestě hledali věci, které bychom určitě v pravěku nenašli a museli si je zapamatovat. Když jsme dorazili k Liliovému kříži, tak jsme se najedli a vydali se hledat stopy. Ty nejpěknější stopy jsme si odlili ze sádry abychom měli nějakou památku na dnešní výpravu. Zahráli jsme si na Opilé slony a nějaké další hry. Pak už jsme si jen pobalili věci a vydali se na cestu domů.
I přesto, že to byla naše první vícedenní výprava a řádila vichřice, tak jsme se sešli na autobusové zastávce v překvapivém počtu 9 dětí (pouze Šídla): Kuky, Ešli, Rychlonožka, Markétka, Michalka, Eliška, Skřítek, Peťka a Terka-baterka. A taky samozřejmě Šikulka a Svaťa. Všichni byli vzorně nabalení, tak nic nebránilo tomu, aby jsme opravdu odjeli :o). V Hodoníně jsme se ještě setkali se skautkami z Mutěnic.
V Mikulově jsme se ubytovali v krásném bytečku a zahráli si seznamovací hry (aby se seznámili Mutěnice s Ratíškovicemi). Poté jsme si zabalili svačinku, pití, pláštěnku a náhradní ponožku a vyrazili na výlet.
Dostali jsme za úkol zachránit bezhlavého jezdce a proto jsme museli dokázat, že jsme hodni toho být rytíři. Po cestě jsme museli skládat různé zkoušky bystrosti, vytrvalosti a chytrosti. Například jít kousek cesty poslepu, posbírat dračí slzy, apod. Po namáhavé a těžké cestě jsme se konečně dostali na Sirotčí hrádek, kde jsme seskládali rozbitou starodávnou nádobu a byli pasování na rytíře.
Na cestu zpátky jsme si nasadili reflexní vesty a trochu si štreku zkrátili. Ušli jsme dlouhých 11 km.
Večer už jsme byli schopní akorát zahrát si hry na bytě jako je například lidské “Člověče nezlob se”. Zvládli jsme i dvě večeře (každý měl totiž ještě něco z domu a navíc jsme dostali párky s chlebem).
Druhý den ráno jsme se původně vybavili, že půjdeme na další výlet, ale bohužel začalo pršet. Tak jsme se vrátili a nazdobili si šátky foukacíma fixema. Všechno jsme po sobě pěkně uklidili a vyrazili zase na cestu domů.
