Tuláci budou mít v pátek 13.10.2023 pochrap na klubovně. Sraz je v 18 hodin, předpokládaný konec v sobotu v 10 hodin.
Děti přihlašujte či omlouvejte přes Levitio, více informací ve zvadle.
Letos se, jako každoročně, vypravily naše junácké oddíly Tuláci a Squaw na čtrnáctidenní tábor. Tentokrát proběhl ve dnech 16. – 29. července a všichni jsme se ho již nemohli dočkat.
Poté, co nás náš autobus dopravil na naše tábořiště na břehu řeky Oslavy nedaleko Nové Vsi u Ivančic, jsme si připomněli pravidla a chod tábora. Po sérii seznamovacích her, při nichž jsme si oprášili svá jména a přezdívky napříč oběma oddíly, nás již do pohodové atmosféry tábora plného dobrodružství naladil slavnostní večerní táborák obohacený o hru na kytaru a táborové písně.
Druhý den již začal tábor naplno – zábavné hry, naučné programy a veselé pomáhání v kuchyni a se dřevem. Každé ráno nás po probuzení vítala tiše hučící řeka hbitě skákající přes kameny, serenády zpěvných ptáků i zvědavé sluneční paprsky, které nás někdy až dotěrně lechtaly po tváři. Nový den nám toho pokaždé mnoho přichystal. Užili jsme si výlet do VIDA centra v Brně i stavění lesních přístřešků, pod nimiž mladší přespávali, zatímco starší se chystali na opravdu nezapomenutelnou třídenní výpravu na Pálavu.
Jednoho dne, jen chvíli po ranním nástupu a vztyčení vlajky, se přihnal do tábora mladý muž v bílé košili a staromódním klobouku. Když přiběhl, sotva klopýtal. Předal nám jakési fotografie a se slovy „předejte to Donu Bobovi“ odběhl pryč a jen tak tak stihl zmizet dříve, než se mu v patách objevili jeho ozbrojení pronásledovatelé. Tak jsme se nachomýtli uprostřed souboje dvou mafiánských klanů, a tak nebylo pochyby, že letošní téma tábora je Mafie. Ještě téhož dne děti předaly tajné fotografie do rukou Donovi Bobovi a přidaly se k jeho klanu. Z důvodu lepší organizace tajných operací se děti rozdělily do čtyř gangů: Al Capone, Camonna, Cosanostra a Lucchese. V těchto jednotkách poté společně pomáhaly klanu Dona Boba ve sporu se znepřáteleným klanem Johnnyho Falconeho. S tímto ostříleným mafiánem jsme se brzy setkali a jeho sebevědomí a arogance nám doslova vyrazily dech. Když jsme v polovině tábora vyhráli proti Johnnyho klanu bitvu a jeho samotného jsme zabili, jsme si mysleli, že je po sporu. Jak jsme se ale všichni mýlili, když při nástupu přijelo na náměstíčko v táboře auto, z něhož zahalený útočník zastřelil našeho Dona Boba. Po této zdrcující skutečnosti jsme vyhlásili volby na nového vůdce klanu. Slavnostně byl zvolen ctihodný pan Giovacchino Rossi, který se dal neprodleně do velení. Jeho rozkazy přímo létaly sem a tam. Tehdy jsme také zjistili, že byla unesena Francesca, dcera zesnulého Dona Boba, a tak začala honba za vrahy a únosci. Francescu jsme nakonec získali, ale ti, kteří měli její únos na svědomí, nám unikli. Nakonec nás stopy zavedly až k tajnému trezoru našeho Dona Giovacchina, v němž měl uschovány volební lístky, z voleb nového Dona. Tyto lístky nám prozradily, že byly volby podle zfalšovány. Velmi nás překvapila skutečnost, že náš nový Don Giovachino Rossi se ve skutečnosti jmenuje Giovacchino Falcone Rossi a je mladším bratrem našeho úhlavního nepřítele Johnnyho. To on s pomocí počítače hlasů a věrného přítele rodiny Falcone, Guidem Bertonem, odstranil našeho Dona Boba, unesl jeho dceru a zfalšoval volby. Jak Giovacchino, tak i Bertone nám však uprchli a uchýlili se do Giovacchinovi dobře střežené pevnosti. Druhý den se tedy děti po řádném výcviku vybavily gumičkovými puškami a vydaly se na cestu za zatčením těchto dvou podvodníků. Po dlouhém a náročném boji s věrnými mafiány rodiny Falcone v členitém terénu se dětem konečně podařilo proniknout do pevnosti, kde v bojích padl, jak Bertone, tak náš samozvaný Don Giovacchino. Novým Donem byl zvolen pravý vítěz voleb Tommy Angelo, který se rozhodl uzavřít alianci s druhou kandidátkou Lilo Flamingo. Tak zavládl nad naším údolím řeky Oslavy mír a děti se mohly s klanem zesnulého Dona Boba rozloučit a vrátit se s mnoha nezapomenutelnými zážitky opět domů.
Všichni jsme si tábor moc užili a už se těšíme na oddílovky a akce v novém školním roce a samozřejmě také na tábor, který nás zase za rok čeká.
Vít Kadlčík II. VIII. MMXXIII
Tuláci se v hojném počtu zúčastnili každoročního turnaje v ringu ve Veselí nad Moravou, který se konal v sobotu 22. května. Sraz byl už ráno v 6:30 protože nás čekala cesta autobusem do Hodonína ze kterého jsme přesedali na vlak do Veselí.
Cesta proběhla hladce bez komplikací. Po příjezdu do Veselí nás čekala asi kilometr dlouhá cesta k místu konání. Tuláci vytvořili 3 soutěžící družiny.Tým starších kluků s názvem CHMEL a 2 týmy mladších ESOPESO a KAM!
Chlapci po náročném dni plného soutěžení vybojovali 3.místo (CHMEL), 4. místo (KAM!) a 7. místo (ESOPESO). V boji o třetí místo se utkali dokonce proti sobě (CHMEL vs KAM!) a po velmi vyrovnaném zápase nakonec zvítězil tým starších kluků CHMEL.
Zapsal: Josef Příkaský – Jožka
Pochrap se odehrával 22 dubna v 17:00. Všichni se asi po patnácti minutách sešli a dali nástup. Po nástupu jsme si šli zahrát pár her před klubovnu. U hraní byla velká sranda hráli sme především tzv.: Šavlovku. Asi po dvaceti minutách hraní jsme udělali hřiště natáhli provaz místo sítě a šli hrát Ringo,aby jsme si ho nacvičili na Květen. Poté jsme dostali záhadnou obálku s obrázkem stromu a morseovou abecedou. Kvůli tomu že nikdo z nás neuměl morseovou abecedu a předpokládáme že ani vedoucí tu šifru nenapsali bez klýče tak jsme se museli orientovat podle fotky stromu. Pouze pár z nás ale pochopili že to byla indície k místu kterému se říká milenci kde jsme našli ingredience na večeři. Tak jsme se vrátili zpět a rozdělili jsme se na dvě skupiny a šli vařit a malovat. Už se blížil konec dne tak jsme šli spát. Ráno jsme posnídali vánočku s nutelou a šly znovu hrát hry ven. Poté už přijížděli rodiče a odváželi si děti domů.
Zapsal: Filip Koubek – Bali
Akce je pouze pro skauty starší 12 let! Pro mladší a nezájemce o Ivančenu bude pochrap.
Na akci je nutné se přihlásit pomocí formuláře zde do 11.4.! Poté se nahlásí spoje. Po vyplnění formuláře vám musí přijít potvrzení na mail, pokud ne, tak vyplňte prosím znovu.
Letošní výprava začala tím že jsme v pátek vyjeli na skautskou klubovnu. Dojely jsme, vybalili jsme si batohy a šli jsme se navečeřet. Poté jsme si šli zahrát fodbálek a protože už bylo pozdě šly jsme spát.
Ráno jsme si šli dát skvělou rozcvičku, šli jsme se nasnídat. Po snídani jsme si sbalili výborné svačiny a vyšli jsme dlouhý ale za to dobrý výlet. Naplánovali jsme totiž trasu k vysílači. Tak jsme vyšly a přitom si povídali a měli jsme přestávky potom i jednu větší. Nakonec jsme tam došli dali si oběd a protože nás tlačil čas stejně jako mě moje zácpa šli jsme k autobusu a odjeli jsme k chatě. Po té jsme si dali k večeři špagety a šli jsme spát.
Ráno jsme vstali nasnídali se a šli jsme na autobus, potom jsme všelijak přestupovali až jsme dojeli do Ratíškovic.
Zapsal: Václav Čambala – Vaca
První den jsme měli sraz na zastávce u Hrušky, z kama jsme jeli do Hodonína. V Hodoníně nám ujel vlak a tak jsme museli skoro hodinu čekat na další, ale to nevadí protože jsme si šli koupit něco dobrého do obchodu, jeli jsme do Starého Města a z tama do Uherského Brodu, kde už zbýval jenom jeden autobus do Suché Lozi. Celkem pršelo, tak jsme si dali pláštěnky a vyšli jsme na klubovnu, chvíli jsme čekali na terase, protože místní oddíl měl ještě oddilovku. V klubovně jsme se najedli a potom šli hrát turnaj ve stolním fotbálku, ale moc jsme si nezahráli, protože potom někdo promáčkl míček, se kterým jsme hráli, potom následovala hygiena a večerka.
Druhý den jsme vstávali brzo ráno, nasnidali jsme se vánočky s Nutellou a vyrazili na Velkou Javořinu. Foukal vítr a byla trochu zima, ale to vůbec nebyl problém. Po cestě jsme narazili na rozhlednu, která směřovala na údolí a viděli jsme až do Slovenska, dále jsme šli kolem elektrického plotu, kde jsme si na chvíli odpočinuli. Dále jsme šli a čekalo nás asi 10 km do strmého kopce. Po cestě jsme si dali pauzu v altánku na svačinu a šli jsme dál. Kopec byl čím dál strmější. Když jsme ho pokořili, tak jsme si dali oběd složený se salámu, chlebu a zeleniny s krásným výhledem na krajinu. Asi hodinu jsme odpočívali a pak jsme šli trošku níž, kde nám vedoucí koupili pečený čaj v místní restauraci. Dále jsme šli pořád ze strmého kopce až úplně dolů do místní vesnice na zastávku. Autobus jsme stihli a ještě jsme čekali. Autobus nás vzal do vesnice s názvem Nivnice, kde jsme se stavili do večerky. Z Nivnice jsme šli do Suché Lozi pěšky a po cestě nás chytil slabší deštík. Za tmy jsme dorazili do Suché Lozi na naši klubovnu, kde jsme si dali večeři a šli jsme vyčerpání spát.
Poslední den jsme měli na snídani buchtu a chleba s arašídovým máslem a Nutellou. Uklidili jsme si klubovnu a čekali na majitele. Když došel, vedoucí mu dali klíčky a my šli na autobus do Uherského Brodu, dále jsme jeli vlakem do Starého Města a z tama do Hodonína. Ve vlaku jsme potkali oddíl Trojku, se kterými jsme se následně spojili, potom nás už jen čekal autobus do Ratíškovic, kde jsme se u Hrušky rozdělili.
Zapsali: Tuláci