Ohlédnutí za dubnovou výpravou
Opět za strýčkem Emilem, tentokrát do Olomouce 3.-5.2. 2012
Krátká fotoreportáž z pohodové ýpravy 🙂
Výprava byla super i přestto (a nebo právě proto), že nás tam bylo jen 10: Poštolka, Mucha, Soko, Kiwi, Slůně, Motýlek, Beruška, Marťan, Pinďa a v sobotu ráno přijela ještě Lenka (kterou si ještě možná někteří pamatují z tábora ve Vřeskách 2010)
.
Kiwi
Výprava do Blanska – podle vytržené stránky z deníku strýčka Emila 30.9.-2.10. 2011
Poslední zářijový a zároveň první říjnový víkend jsme se vydali do Blanska. Výpravya byla zvláštní tím, že krom vedení (tedy Poštolky a Kiwi) zde nebyla žádná skauta a taky téměř žádná světluška – tedy jen jedna, a to Sluníčko. Snad asi díky ní jsme měli tak báječné slunečné počasí.
V pátek večer jsme přijeli již dost pozdě, absolvovali jsme cestu městem na skautský srub a přes to všechno jsme ještě před spaním řádili na hřišti. To se stalo nejoblíbenějším místem v okolí klubovny.
V sobotu dopoledne jsme se věnovali mapám a orientaci v terénu. Toto téma nás provázelo vlastně již od brzkého rána -od rozcvičky. Mezi programy jsme vybíhali vyvětrat se na hřiště. Postupně jsme se naučili poznávat všechny důležité mapové značky, číst v mapách, zorentovat mapu a umět v ní rychle vyhledat požadovaný objekt. Oběd vařily světlušky, tedy ta jediná, která na výpravě byla – tedy Sluníčko. Měli jsme báječné rybí prsty s bramborovou kaší.
Po obědě a krátkém poledním klidu jsme vyrazili na výlet. Po několika ušlých kilometrech se mezi námi objevili naši staří známí a ukázali nám stránku vytrženou z deníku jejich strýčka Emila. Na této stránce popisoval svojí cestu k jeskyni Macocha. Vydali jsme se po jeho stopách a v blízkosti Macochy objevili dopis, který tam zanechal pro svého přítele. Tento dopis spolu s přiloženou fotografií je pro nás velmi cennou stopou, která by nám mohla pomoci strýčka najít. Od Macochy nás ještě čekala strastiplná cesta zpět na klubovnu, kterou jsme však jako ostřílení cestovatelé zvládli na jedniču.
V neděli dopoledne nás naši spolucesttovatelé navštívili znovu. To aby zkontrolovali, zda je naše vybavení v pořádku…
Brzy jsme také začali s úklidem klubovny, abychom stihli zpáteční vlak. Tentokráte jsme měli tak velkou časovou rezervu, že jsme na nádraží čekali téměř půl hodinky (ale lepší, než dobíhat nebo přijít o minutu pozdě).
Ve vlaku nás cestovatelé pochválili za naše úspěšné pátrání a za vcelku odpovídající a dobře zabalené vybavení a než jsme se nadáli, byli jsme doma.
Výprava do Mikulčic do Hefaistovy kovárny 19.-20.3.2011
Fotostřípky z březnové víkendové výpravy.
Navštívil nás bůh Hefaistos. Vyprávěl nám o životě a potřeboval od nás uvařit čaj…abychom od něj získali samolepku, museli jsme ho vystopovat. Barva ohně nás dovedla až do jeho kovárny.
Výprava do Slavkova za přízní boha Apolla a Háda 18.-20. 2. 2011
V únoru jsme se vydali vcelku daleko od Vracova – v pátek večer jsme jeli vlakem až do Slavkova. Byli jsme ubytovaní ve velké budově s několika menšími klubovnami. K dispozici jsme měli celkem 3 klubovny, kuchyň a samozřejmě záchodky.
Hned v pátek večer jsme si po krátké pauze na odložení batohů a občerstvení zahráli schovku po dvojicích. Ale protože už jsme byli docela unavení, brzy jsme si šli rozložit karimatky a spacáky a hurá spát. No hurá to moc nebylo, my vedoucí abychom si vozili špunty do uší… Kluci jako obvykle zapomněli zůstat zticha. Naštěstí dlouho to netrvalo, a byl klid a ticho…
Vsobotu dopoledne jsme si ukazovali, jak bychom měli ošetřit zranění, se kterými se můžemě běžně setkat. Takže těď už mnohé z nás nepřekvapí ani drobná řezná rána, ani puchýř, dokonce ani tepenné krvácení…Mezitím jsme si taky zahráli spoustu našich oblíbených her, třeba mrazíka, trojnožku, ringo, hutututu a tak. Hraním jsme pokračovali až do oběda, který nám vařily Pumy s Poštolkou. Poté, co jsme shltli rýžovou kaši s ovocným kompotem a grankem jsme měli chvíli polední klid.
Po poledním klidu jsme hráli hru, kde jsme si ověřovali, co si o ošetřování zranění pamatujeme. Teď už skoro všichni sypeme nouzová telefonní čísla z rukávu a tlakový obvaz je pro nás hračka… No a aby té zdravovědy nebylo moc, pouštíme se zase do hraní…V tom se k nám připojil Apollo, bůh válek. Prosí nás, abychom ošetřili některé jeho vojáky, kteří byli v boji zranění. Pokud je dobře ošetříme a oni se uzdraví, získáme si jeho přízeň.
V klubovně čekaly děcka s namaskovanými zraněními, z každé družiny jedno. A když jsme dostatečně ochladili všechny puchýře, z odřenin umyli všechny nečistoty a zalepili drobná říznutí, čekala na každého za jeho pomoc samolepka.
Nakonec ještě všichni pomohli “zraněným” odstranit všechno maskování a mohli jsme se vrátit zpět ke hrám…
Těsně před spaním jsme si ještě zahráli světlušky, což je taková milá hoňka s baterkama… A pak už jen hygiena, čtení a spát… Tentokrát jsme usnuli téměř okamžitě, takže jsme si naklonili i boha podsvětí, Háda.
V neděli ráno jsme se po závodě v krúžlání brambor vydali na krátkou procházku do zámeckého parku. Park byl krásný, největší úspěch vzbudily kusy ledu ve fontánách a lusky z dřezovce trojtrnného, což je vcelku zvláštní strom.
Oběd nám vařili Orli se Sokem a bramborová kaše se jim fakt povedla… Ve dvaceti lidech jsme snědli 5 kg brambor … No a kdybychom uměli líp okrúžlat ty brambory, neskončilo by půl kila v koši spolu se slupkama…
Po obědě jsme začali balit a uklízet a za chvíli už byl čas k odchodu. Vlak nás dovezl zase zpět do Vracova.
Kiwi
Výprava Bojkovice 20.-21.11. 2010
V listopadu jsme se konečně vydali na dvoudenní výpravu, tentokrát do Bojkovic. Ve vlaku, do kterého jsme ve Vracově nastupovali, na nás již čekali Skoroňáci. Ve Veselí k nám přistoupila Poštolka. S několikerým přestupováním jsme dojeli do Bojkovic. Z vlakové zastávky to bylo jen kousek na klubovnu, kde na nás čekel Ježek, aby nás ubytoval.
Nachystali jsme si svačiny a pití a další drobnosti na odpoledne a vydali se na výlet.
Procházeli jsme krásnou podzimní krajinou. Po cestě jsme hledali různé zajímavosti, například zabíječe stromů (jmelí), strom, který do lesa nepatří (třešeň) a zbytky opevnění. V půli cesty jsme si uvařili čajík. Dalo to dost práce, neboť jsme museli najít suché dříví a rozdělat oheň, ale protože jsme šikovní, voda za chvíli vařila.
Po cestě jsme dokonce museli i překonat potok a poslední úsek jsme již šli téměř potmě, ale zvládli jsme to.
Po večeři jsme si ještě zahráli pár her, jednou z nich byla i naše oblíbená přesedávaná. Po vydatném spánku jsme se vydali získat přízeň další bohyně, tentokrát Artemis, bohyně lovu. Měla pro nás nachystáno spoustu úkolů, které jsme plnili po družinách. Úkoly nebyly vždy lehké. Na konci cesty na všechny čekala bohyně Artemis s odměnou (=samolepkou).
V klubovně jsme si pak ještě zahráli spoustu her, třeba na chřestýše (Chyť toho, komu chřestí za zády spousta vidliček, když máš zavázané oči.) nebo hru s protichůdnými úkoly.
Odpoledne jsme se opět vydali na vlak. Poštolku jsme vysadili ve Veselí a my vysedali ve Vracově.
Kiwi
Průzkum planety Ykuobolk 9. – 11. 4. 2010
Po roce jsme se opět vydali do Klobouk. Hned večer nás čekala hra připravená místními skauty.
Hru jsme hráli jen kousek od fary a kostela, přesto to tam však vypadalo velmi tajemně.
Kdo se po cestě ohlédl, měl krásný výhled na kostel. (Pod hodinami se nachází klubovna kde spíme.)
Hra byla báječná. Plížili jsme se ke světýlkám, kde na nás čekaly dobrůtky. Koho ale chytil strážce, musel dobrůtku odevzdat. Za chvíli už všechny bonbóny bylu v našich kapsách. Odebrali jsme se tedy zpět na klubovnu (do kostela). A hurá spát.
Druhý den jsme se pustili do průzkumu této nové planety. Zkoumali jsme hlavně rostlinstvo – lisovali ho, poznávali a tvořili listy do herbáře.
Po krátké procházce a vydatném obědě jsme se vrátili k oblíbené hře kroket. Už vloni se nám moc líbila…
Pak ale nastala na planetě Ykuobolk ukrutná zima. Úkolem týmů bylo jednoho z nich v časovém limitu co nejvíce obléknout, aby zimu přežil…. Myslím, že přežili všichni
Když jsme se přes odpoledne dost naseděli a nasmáli, šli jsme si zahrát boj o vajku. ale ne ledajaký. Objevovaly se bleskové výpady, plížení a rychlá akce.
Předspaním jsme si ještě zazpívali u kytary.
V neděli nás čekalo balení, úklid, zahráli jsme si ještě pár her a pak jsme se vydali na náměstí na autobus. S několika přestupy jsme šťastně dojeli do Vracova
Kiwi
Průzkum planety Vokvals
13. 3. 2010 Křenovice – Slavkov
Průzkum této planety jsme provedli společně s vesmírnými cestovateli z vesmírné lodě Elko. Na počátku této mise nás provázely technické problémy – přenašedlo, které jsme získali v Ratíškovicích se již poškodilo a nemohlo nás na planetu přenést.J ednotlivé týmy proto tvořily plány co nejvhodnější rakety, která by náš převoz zajistila.
Když jsme se konečně dostali na planetu jednou z postavených raket, zjistili jsme nemilou věc – jsou zde přemnoženy nám dosud neznámé druhy bakterií, které pokud se přichytí na člověka, po určité chvíli ho nakazí. Protože jsme nevěděli, jaké budou mít nemoci následky a průběh, snažili jsme se všichni bakterií zbavit tak, že jsme bakterii přichytili na někoho jiného. Nejvíce nemocná jsem samozřejmě byla já, protože se proti mě děti spikly.
Brzy nám na planetě došly zásoby jídla, přikročili jsme tedy k rozdělání ohně a vaření polévky. (Joe a Mucha před výpravou tvrdili, že má být hustá abychom se z ní hodně najedli, tak v ní opravdu stála lžíce.) K polévce jsme přikrájeli chléb a společně se naobjedvali.
Brzy jsme se vydali zas dál, neboť cesta z Křenovic do Slavkova nebyla zas až tak krátká. Protože dost foukalo, omezili jsme aj přestávky abychom moc nepromrzli. Pořádnou přestávku jsme si pak dopřáli až na nádraží, kde z automatu proudem tekla horká čokoláda. Unavení jsme nasedli do vlaku a uháněli do Vlkoše aj do Vracova.
Výprava do Ratíškovic
V pátek 13. listopadu se nádraží ve Vracově jenom hemžilo skauty. Odjížděli jsme totiž na výpravu do Ratíškovic. Vlakem jsme jeli, jako už tradičně, do Kyjova – zastávky a z tama autobusem po všeckých okolních dědinách do Ratíškovic. Alespoň jsme se pěkně projeli.
Po příjezdu jsme si vybalili věci a jídlo, které bylo zapotřebí dát do lednčky, a už jsme se vrhli na spoustu her. Mezitím Sedmikrásky, tedy Domča, Míša a Erika, chystali večeři – bramborovou kaši s rybími prsty. Oloupat tolik brambor dalo sice práci, občas se nože potkali i s nešikovnými prstíky, ale nakonec to stálo za to. Večeře chutnala.
Po večeři jsme si poumývali ešusy a nachystali si věci na spaní, protože nás čekala kytara a zpívání a potom čtení na dobrou noc. Četli jsme si o jakémsi plukovníkovi Robertovi Baden – Powelovi. O tom jsme se ráno dozvěděli víc.
Ale to předbíhám, protože ráno začalo o 6 hodinách, kdy se všechny děti začaly budit, povídat si a courat na záchod. vstávali jsme ale až po sedmé hodině a dali si snídani. Oblékli jsme se na ven a začali hrát hoňku. Pak jsme hledali části portrétů různých osobností, o kterých jsme pak zjišťovali různé informace. Našim cílem bylo získat kroniky, kde byla ukryta část naší historie. Ty jsme nakonec společným úsilím vytvořili. Naše snahy byly odměněny krystaly.
Byli jsme rozděleni do 3 skupin:
červení : Terka, Honza, Erika, Erik, Štěpán a Míša
Modří: Patrik, Denis, Domča a Myška
Zelení: Mirek, Slůně, Jonáš, Pavel, Vojta a David
Před obědem jsme si ještě nachystali jehly a nitě z KáPéZetek a ušili si váčky na naše krásné krystaly – acháty a ametysty, které získáváme za různé úspěchy při objevování naší planety. Někteří, jako třeba Mirek, mají obvzlášť velký talent na ruční práce, a dali se do vyšívání.
Po obědě, který nám nachystaly Kosatky, jsme si sáčky ještě dodělávali, hráli klidnější hry a pak jsme vyrazili ven, abychom vyzkoušeli, zda umíme na naší planetě přežít v přírodě. chystali jsme si příbytky z přírodních materiálů, které by nám mohly posloužit k přespání. Nejvhodnější k přebývání se nám zdál příbytek zelených, kteří za něj dostali po 1 krystalu.
Poté jsme si uklidili věci nahoře v místnosti a vyrazili ven na cestu po pochodových značkách. po cestě jsme měli navíc prokázat, zda bychom uměli v přírodě přespat pod stanem a jestli bychom si uměli uvařit na ohni. Stan postavili pěkný všichni, ale s ohništěm to bylo trochu horší.
K večeru jsme se vydali do bazénu, kde jsme si zaplavali, zahráli i zaskákali, ale bohužel jsme nefotili. Po příchodu na klubovnu jsme si dali véču a vydali se ještě ven získávat podpisy od tajemných osob zadávajících různé úkoly. Tyto podpisy jsme pak vyměňovali za podpisy bohyně Hery. Protože už byla tma, a hráli jsme bez baterek, bylo to docela hrůzostrašné. Po hře už jsme se těšili do postýlek – takže hurá zpívat a spát. Pohádku už jsme nestihli, jak jsme byli unavení.
Ráno po snídani, kterou vařili Jestřábi, jsme si zabalili věci do batůžků a utíkali ven. Zelení ještě šli na cestu po značkách, kterou včera nestihli. Po obědě jsme si vynosili batohy ven, aby se mohla klubovna uklidit, a vyhodnotili cestu poznačkách se stavbou stanu. NeJšikovnější byli zelení,, i když další dvě skupiny jim slapaly na paty. A protože už jsme dostatečně poznali naši planetu, mohli jsme se podle zadaných indicií pokusit vyhledat speciální krystal, se kterým budeme moci cestovat na ostatní planety. Po usilovném hledání ho nakonec našla Erika, tak se těšíme, až ho na příští oddílové akci vyzkoušíme. Zbývající chvíle do odjezdu jsme strávili venku prolézáním “bunkru” nebo jinými činnostmi venku.
Domů jsme se vrátili živí a zdraví, až na několik odřenin, modřin a škrábanců všichni: Joe, Staňa, Villda, Smerfetka, Kiwi, Patrik, Honza, Mirek, Slůně, Terka, Domča, Myška, Erika, Jonáš, Pavel, Erik, Denis, Štěpa, Míša, Vojta a David.
zapsala Kiwi