Skauti v Ratíškovicích, Vracově a Čejkovicích
Každý rok zahajujeme přechodem Chřibů. Letos nám tam ale chyběl sníh, tak jsme capali spíš v blatě, ale stálo to za to. Při přechodu míjíme dvě stará tábořiště v Zástřizlích a ve Střílkách. Vetšina mladších šla poprvé a tak spíš než z her na každé zastávce, byli opaření z přírody. Zdolat nejeden pořádný kopec (kolikrát jsme jeli spíš dolů, když jsme šli na horu), prohrabávat se hromadami listí, sbírat bukvice ….
Společně s oddílem Trojka jsme se vydali na výpravu do Mikulčic. Cestování bylo trochu krušné, protože vlaky měli zpoždění, ale nakonec jsme se šťastně dopravili do skautské klubovny v Mikulčicích. Jakmile jsme se vybalili a nastěhovali, tak jsme si zahráli milión známých i neznámých her a zase se poznali o něco blíž.
Na přelomu listopadu a prosince jsme vyrazili na výpravu do Mikulčic. V pátek jsme (po trochu strastiplném) cestování dorazili na klubovnu do Mikulčic. Tady jsme sehráli několik “žmolících” her (byl tam supr koberec). A večer nás čekala bojovka, kdy polovina z nás vždy hlídala poklad a ta druhá jej musela sebrat. Pak už nezbývalo nic jiného než zalehnout, protože v sobotu nás čekala výprava na vykopávky….
V sobotu hned po snídani jsme vyrazili směr vykopávky. ¨Cestou jsme na polích kolem silnice sehráli několik her a na několika z nás to zanechalo trošku následky (ti menší nánosem na botách trochu povyrostli a někteří boty oblepené blátem ani nezvedli). Naštěstí nám nepršelo, tak jsme všechno ve zdraví zvládli a na klubovnšě už na nás čekal výborný guláš. PO obědě jsme zvládli ještě nějakou rukodělku a pak už byla na programu jen cesta zpátky do Ratíškovic.
Na této výpravě jsme se potkali i s oddíly eLkO a Jižní kříž. Celá výprava byla protkána asijskou tématikou a to včetně jídel :o) V sobotu jsme zvládli bazén a po něm spoustu her. Při večerní hře jsme museli zachránit princeznu, ale cesta k ní vedla strastiplnou cestou, kdy jsme museli odhalit asi šest strážců. V neděli po snídani jsme zvládli ještě několik hříčekl a kolem oběda jsme se rozešli domů ….
Dnes jsme se vydali po okolí Ratíškovic, sešli jsme se v celkovém počtu 15 lidí. Jelikož jsme byli přeneseni do pravěku a stali se z nás lovci mamutů, tak si každé družstvo (Lovci lebek a Maňáci) postavilo svoji chýš, která se nám velmi povedla.
Poté jsme se vydali na cestu, kde nás čekal další úkol – měli jsme si vyzkoušet jaké to je lovit po tmě. Tak jsme si zavázali oči a chytali mamuta.
Dál jsme po cestě hledali věci, které bychom určitě v pravěku nenašli a museli si je zapamatovat. Když jsme dorazili k Liliovému kříži, tak jsme se najedli a vydali se hledat stopy. Ty nejpěknější stopy jsme si odlili ze sádry abychom měli nějakou památku na dnešní výpravu. Zahráli jsme si na Opilé slony a nějaké další hry. Pak už jsme si jen pobalili věci a vydali se na cestu domů.
I přesto, že to byla naše první vícedenní výprava a řádila vichřice, tak jsme se sešli na autobusové zastávce v překvapivém počtu 9 dětí (pouze Šídla): Kuky, Ešli, Rychlonožka, Markétka, Michalka, Eliška, Skřítek, Peťka a Terka-baterka. A taky samozřejmě Šikulka a Svaťa. Všichni byli vzorně nabalení, tak nic nebránilo tomu, aby jsme opravdu odjeli :o). V Hodoníně jsme se ještě setkali se skautkami z Mutěnic.
V Mikulově jsme se ubytovali v krásném bytečku a zahráli si seznamovací hry (aby se seznámili Mutěnice s Ratíškovicemi). Poté jsme si zabalili svačinku, pití, pláštěnku a náhradní ponožku a vyrazili na výlet.
Dostali jsme za úkol zachránit bezhlavého jezdce a proto jsme museli dokázat, že jsme hodni toho být rytíři. Po cestě jsme museli skládat různé zkoušky bystrosti, vytrvalosti a chytrosti. Například jít kousek cesty poslepu, posbírat dračí slzy, apod. Po namáhavé a těžké cestě jsme se konečně dostali na Sirotčí hrádek, kde jsme seskládali rozbitou starodávnou nádobu a byli pasování na rytíře.
Na cestu zpátky jsme si nasadili reflexní vesty a trochu si štreku zkrátili. Ušli jsme dlouhých 11 km.
Večer už jsme byli schopní akorát zahrát si hry na bytě jako je například lidské “Člověče nezlob se”. Zvládli jsme i dvě večeře (každý měl totiž ještě něco z domu a navíc jsme dostali párky s chlebem).
Druhý den ráno jsme se původně vybavili, že půjdeme na další výlet, ale bohužel začalo pršet. Tak jsme se vrátili a nazdobili si šátky foukacíma fixema. Všechno jsme po sobě pěkně uklidili a vyrazili zase na cestu domů.
Naše výprava nakonec skončila jako oddílovka v klubovně, protože ráno pršelo a vypadalo to na celý den. I přes nepříznivé počasí jsme se sešli v hojném počtu: Jean, Svaťa, Šikulka, Oxid, Šejn, Haski, Delf, Kony, Sýkorka, Naila, Liška, ale ani naši nováčci nezklamali – Martin, Alda, Kristýnka, Kuky, Ešli, Matěj, Michalka a Markétka.
Začali jsme hrou, kterou si pro nás vymyslel Jean. Byla to hra, ve které naše děti mohli předvést svou fantazii a hlavně znalosti. Všem se hra na téma Mauglího kroniky líbila a všichni byli moc šikovní. A protože přestalo pršet, tak jsme se obuli, teple oblékli a šli ven. Zahráli jsem si spoustu her jako například: Najdi svůj strom, krvinky, revoluce,…..
Na závěr šli starší uklidit dolní místnost v klubovně a nováčci se sešli nahoře u nástěnky, aby se konečně domluvili na názvu družiny. A tak ode dneška se nováčci jmenují Šídla a taky Alda dostal novou přezdívku Hoki – podle seriálu MASH.
