F7278399-ECDB-4E6C-A800-A0F6C72150C0

Turnaj v Ringu 2025

by with No Comment Blog Tuláci

Sraz na letošní ringo turnaj byl již v 6:30 na hlavní autobusové zastávce, odkud jsme jeli do Vlkoše a následně vlakem do Veselí nad Moravou. Po vysednutí z vlaku jsme se rychle vydali na místo konání.
Rozdělili jsme se na týmy KYS pro druhou kategorii a Párek pro třetí kategorii. Šíma kvůli nedostatku šel do týmu s názvem Co já vím v první kategorii.
Po náročných zápasech se Co já vím a KYS probojovali až do finále, ale jak už to ve Veselí bývá, kvůli rozhodčím jsme nevyhráli ani jedno první místo. Tým Párek skončil 9.
Cestou na vlak jsme se stavili na svačinu v Lidlu a pak se vrátili zpět do Ratíškovic.

Zapsal: Vojta S

asinek

 

IMG_3286

Ivančena 2025

by with No Comment Blog Tuláci

V 7:00 u Hodonínského vlakového nádraží jsme se sešli k Tulácké výpravě. V 7:21 nám jel vlak na Ostravské hlavní nádraží. Po cestě jsme hráli slovní fotbal a poté jsme přestoupili do druhého vlaku který nás zavezl kousek od autobusové zastávky. Náš autobus nás zavezl pár kilometrů od mohyly Ivančena. Poté nás čekala cesta na samotnou mohylu kde byly oddíly z celé České republiky a stánky se suvenýry. U mohyly jsme si dali oběd a zakoupili suvenýry a vyrazilo se zpět na vlak, který jsme stihli v pořádku. Vlak který nás vezl měl 9 minut zpoždění a mysleli jsme si že máme 3 minuty na přestup tak jsme utíkali na 2. nástupiště, poté co jsme se přesunuli na nástupiště jsme zjistili jsme že náš vlak má 33 minut zpoždění. Tak jsme počkali a jeli jsme do Hodonína kde jsme se rozešli. Chci poděkovat za výpravu oběma dvěma Vojtům, Tomášovi, Ondrovi, Jirkovi, Danymu, Vítkovi a Jožkovi.

Zapsal: Tobiáš Pažický

IMG_0481

Velká jarní výprava oddílu Tuláci

by with No Comment Blog Tuláci

Naše tajuplná jarní výprava začala v pátek na hlavní zastávce u prodejny potravin Hruška. Z Ratíškovic jsme přejeli do Hodonína, odkud jsme se přesunuli na vlakové nádraží. Tam jsme asi 40 minut čekali na vlak do Břeclavi. V Břeclavi jsme měli na přestup jen 15 minut, takže jsme rovnou nasedli na vlak do Mikulova.

Cesta nám ubíhala rychle, protože nám Šíma vyprávěl různé zajímavosti ze světa Pána prstenů. Tak moc jsme se do nich ponořili, že jsme si ani nevšimli, jak čas letí. K tomu nás Krtek průběžně zásoboval svým domácím sušeným masem, což celou cestu ještě zpříjemnilo.

Po příjezdu do Mikulova jsme vyrazili hledat klubovnu, která byla asi 20 minut chůze od nádraží. Když jsme dorazili, chvíli jsme čekali na paní, která nám měla předat klíče a provést nás klubovnou. Jakmile jsme si ubytování prošli, vybalili jsme si věci a pustili se do karetní hry Bang!. Hráli jsme všichni kromě Krtka, protože hra je maximálně pro sedm hráčů. Po napínavé partii následovala večerní hygiena a pak jsme unavení ulehli ke spánku.

 

Sobota – výprava na Děvičky

V sobotu ráno nás čekal ne zrovna příjemný budíček – zapnutý vysavač, který by probudil i hluchého. Po tomto „skvělém startu“ dne jsme si ale dali královskou snídani, která nám hned zvedla náladu. Následovala hygiena a příprava na výpravu. Jakmile byli všichni připraveni, vyrazili jsme na autobusovou zastávku, odkud nás autobus zavezl do Klentnice.

Z Klentnice jsme se vydali na Sirotčí hrádek, který je jen pár minut cesty. Po příchodu jsme ho důkladně prozkoumali a Víťa nám pověděl něco o jeho historii a původní podobě. Po krátké přestávce převzal vedení Šíma a vyrazili jsme směrem k Dívčímu hradu. Cestou jsme procházeli nádhernou krajinou s krásnými výhledy a měli jsme dostatek času na přestávky, což mně osobně vyhovovalo.

Po nějaké době jsme dorazili ke skále Martinka, kde jsme si na chvíli odpočinuli. Pak jsme pokračovali dál a po cestě se zastavili na několika úchvatných vyhlídkách, které opravdu stály za to. Když jsme dorazili na zříceninu hradu Děvičky, zjistili jsme, že je tam hodně lidí, a tak jsme se nejdříve podívali na věž, která se zrovna rekonstruovala. Po krátkém čekání jsme se vydali do hlavní části hradu, kde jsme si užili skvělý výhled a dali si oběd.

Po obědě jsme sestoupili do Dolních Věstonic, kde jsme asi 40 minut čekali na autobus zpět do Mikulova. Po návratu na klubovnu nám vedoucí dali asi dvě a půl hodiny volného času – já jsem ho využil ke spánku po náročné túře.

 

Večerní hra a výstup na Svatý kopeček

Po odpoledním klidu jsme se rozdělili do dvou týmů a Víťa si pro nás připravil zábavnou, ale zároveň vzdělávací hru. Každý tým dostal mapu se zakreslenými místy, na kterých jsme nacházeli obálky s úkoly. Odpovědi byly ve formě písmen A, B, C nebo D, ale ukrývaly se v šifře Polský kříž.

Tímto způsobem jsme postupně prozkoumali Mikulov a nakonec vystoupali až na Svatý kopeček, kde jsme šifru vyluštili. Po náročném výstupu a luštění jsme se vrátili na klubovnu, kde nás čekala večeře – klasika: párky s fazolemi.

Po večeři jsme se všichni sešli a hráli karetní hry jako Bang!, Sabotér a Citadela. Po napínavé partii Sabotéra jsme se vydali na večerní hygienu a pak rovnou do spacáků.

 

Neděle – návrat domů

V neděli ráno nás už nebudil vysavač, ale i tak bylo vstávání těžké. Po snídani a hygieně jsme se sbalili a pustili se do úklidu klubovny, který zabral jen chvilku. Poté jsme šli na hřiště a čekali na paní, která si měla přijít pro klíče.

Po odevzdání klubovny jsme se vydali na vlak a vrátili se stejnou cestou, kterou jsme přijeli. Cesta ubíhala rychle a než jsme se nadáli, byli jsme zpět v Břeclavi, kde jsme přestoupili na vlak do Hodonína. Na hodonínském nádraží jsme se rozloučili a rodiče si nás odvezli domů.

Zapsal: Pavel Kordula

20240622_142936

Velká závěrečná výprava Tuláci

by with No Comment Blog Tuláci

V pátek 21. 6. jsme se všichni sešlu u Hrušky v Ratíškovicích na závěrečnou výpravu, na kterou jsme se všichni nesmírně těšili hlavně kvůli každoročnímu opékání kuřat. Tento rok jsme také do programu přidaly návštěvu našeho oddílového stromu který jsme zasadily před patnácti lety ve Štrambeku. Také jsme měli naplánovanou návštěvu muzea tatrovek v Kopřivnici. Autobusem jsme se vydali směrem do Hodonína Kde jsme jsme nastoupily na vlak. Ve vlaku však začlo být strašné horko. Zjistily jsme že nefunguje klimatizace takže se budeme nejmíň hodinu škvařit v rozpáleném vlaku. Mezitím nám vítek přinesl zápis z minulé návštěvy oddílového stromu který nám Majn z radostí přečetl. Jako omluvu za nefungující klimatizaci všem cestujícím personál vlaku rozdal flašky s vodou. Sice jsme měli co pít ale stejně voda byla teplá takže nám to moc nepomohlo. Po vystoupení vlaků v Hranicích na Moravě jsme se vydali na autobusovou zastávku kde jsme počkali na autobus do Nového Jičína. V novém jičíně jsme se vydali na naší klubovnu metitím šel Bob nakoupit jídlo. Na klubovně už nás čekal Paža který nejel od začátku s námi ale už byl v Novém Jičíně. Chvíli jsme si odpočinuly a vydaly jsme se do města. Rozdělili jsme se na dva týmy. Každý tým dostal mapu, instrukce a dvanáct obálek. Podle mapy jsme musely najít místo a na něm otevřít obálku z úkolem. Při otevření druhé obálky jsme podle hádanky hádanky měli hledat knihovnu a podle názvu nějak určit číslo do tajenky. Místo toho Majn hledal tak si šel pročítat nabídku hospody opodál. V polovině plnění úkolů nás mapa zavedla na náměstí kde jste zrovna konal festival takže jsme se museli proplétat mezi davem lidí aby jsme našli odpovědi k úkolům. Po dokončení všech ůkolů jsme se vrátili na klubovnu kde jsme pomocí čísel které jsme zjistily utvořily kód k otevření bedny. V bedně jsme našli mapu, buzolu a instrukce které nám další den hodně pomohli v našem putování. Po vyluštění jsme si odpočinuly a za dobře vykonanou práci jsme se také dobře najedli. Po večeři jsme všichni byly tak unavení že jsme šli spát.

Další den jsme se vzbudily do velmi deštivého a bouřlivého rána. Déšť za chvíli ustal tak jsme šli ven na zahradu na malou raní rozcvičku. Přerušil nás ale déšt takže jsme museli rozcvičku ukončit rychle jsme pospíchali jsme dovnitř na snídani. Posnídali jsme výborné makové buchty. Po vydatné snídani jsme se všichni sbalili na naší cestu a mohli jsme vijít. Venku ale trochu začlo poprchat takže jsme museli vytáhnout pláštěnku.Po příchodu na autobusivé nádraží jsme si všichni sundaly pláštěnky a vyčkávali jsme na autobus. Autobusem jsme přijeli do Kopřivnice ve které naše kroky směřovaly do muzea Tatrovek.

Hned po přichodu nás ohromil rychlovlak Slovenská Strela který stál v proskleném hangáru před muzeem. V muzeu nás hned zaujaly staré motorky které stáli hned na začátku. Chvíly jsme ještě čekaly než Vítek vyřídí vstupenky a mohli jsme jít dovnitř. V muzeu byly zajímavé kousky aut které byly třeba na půl rozložené takže jsme se mohli podívat jak vypadá takový motor uvnitř. Byly tam také vozy které jezdily závody Dakar a různé interaktivní expozice. Každého v muzeu zaujalo něco jiného. Nás všechny ale zaujala expozice ve které se ukazovalo jak v minulosti skauti využívaly vozy Tatra. Po prohlídce muzea terá nás všechny bavila jsme se vydaly na naší dlouhou cestu. Na začátku jsme pouze procházeli rušným městem ale jak mile jsme vyšly velký kopec tak jsme se ocitly v klidném lese. Les byl po dešti ještě mokrý to se nám ale moc nehodilo protože Vítek vybral cestu která byla opravdu zarostlá takže jsme se prodíraly mokrým lesem. Nakonec jsme přišly k Váňovu Kaměni. Byla to velká skála pod kterou bylo nalé posezení. Vytáhli jsme jídlo au pustili jsme se do oběda. Uprostřed našeho hodování Paža zjistil že sebou nemá žádné pití takže celou výpravu musel pít od ostatních. Po vydatném obědu jsme se podle mapy a buzoli vydaly směrem do štramberku. Po cestě jsme se ale pořád dohadovali kudy jít protože jsme z buzoli byli nějak zmatení. Nakonec jsme našli správnou cestou kudy jít. Přišly jsme do lomu kamenárka kde jsme se chvíly pokochali výhledem a sešli jsme dolů po strmé cestě dolů. Dole bylo malé jezírko ve kterém jsme se kvůli vedru chtěli vykoupat ale zjistili jsem že je to přirodní rezervace. Vydali jsme se tedy dolů z kopce a najednou jsme vyšli ve štramberku. Šli jsme chvíly podél cesty odkud jsme vešli do národního sadu. Zase jsme si museli vyšlápnout velký kopec. hahoře byla velká keskyně šipka kterou jsme se trochu rozhodli prozkoumat. Podle cedulí jsme zjistily že v ní kdysi dávno přebývaly pravěcí lidé. Po prohlídce jeskyně jsme se vydali dál po stezce. Podél stezky byly sochy různích významných českých osobností. Po cestě jsme ještě narazily na jednu malou jeskyňy kterou jsme si rychle prohlídly a pokračovali jsme dál. Nakonec jsme přišly k soše Tomáše Garrigua Masaryka u které jsme se nemohli rozhodnou kudy jít. Nakonec nám Vítek dál mapu která ukazovala přesně kudy jít takže jsme se nemuseli dát trápit s buzolou. Mapa nás zarostlou cestou která ani nevypadala jako cesta ale podle mapy jsme šli správně. Přišly jsme na rozpálenou cestu kde nebylo ani trochu stínu takže jsme všichni umíraly vedrem. Cesta nás zavedla do aleje kam jsme celou dobu namířeno. Právě tam se nacházel náš oddílový strom tak jsme ho začli hledat podle cedulek které byly na stromě přidělané. Museli jsme se prodírat kopřivami aby jsme podle cedule zjistili jestli je to náš strom . Žádný strom ale nebyl označený naší cedulí tak jsme takže jsme museli vytáhnout archivní fotografie aby jsme určili přesné místo stromu. Podle fotografií se nám ho podařilo najít ale oproti ostatním byl opravdu malý. Byli jsme si jistí jestli je to on ale jiný fotografie neodpovídal. Takže jsme strom zalili popřáli mu hodně štěstí aby rostl dál. Bob nám řekl aby jsme mu zazpívali ale nikomu se do toho moc nechtělo takže jsme ho všichni aspoň obejmuli. Před odchodem jsme se ještě postavili do řady před strom a zvolali náš pokřik. Naše další kroky směřovali k nedalekému rybníku ve které jsme se chtěli vykoupat. My jsme ale přišli k rybníku tak tam byla cedule která psala zákaz vstupu. Takže jsme přišli o další místo kde by jsme se mohli vykoupat. Naše další kroky směřovaly na Hrad Štramberk na který jsme se museli dostat prudkým kopcem a úzkýma uličkama. Nakonec jsme došli na velké náměstí kde jsme si aspoň zchladili ruky v místní kašně. Voda sice smrděla po chlóru ale aspoň jsme se trochu zchladili. Sedli jsme si na lavičky a vedoucí nám všem koupili malinovku takže jsme jí všichni s radostí vypili. Po odpočinku jsme se vydali dál nahoru na hrad po strmých schodech. Nahoře na hradě jsme se šli podívat na Hradní věž. Vystoupali jsme po strmých schodech. Proti nám chodili lidé ze shora takže jsme se tam tlačili. Nakonec jsme vyšli nahoru kde debil ochoz takže jsme se mohli rozhlédnout do všech stran a viděli jsme opravdu daleko do konce Aleji a náš strom. Po prohlídce věže jsme se vydali dolů na autobusovou zastávku dej jsme si dobrou půl hodinku počkali na autobus. Když přijel první autobus tak byl plný lidí a autobusák nám ani nezastavil jen kývnul hlavou a jel dál. Takže jsme museli další hodinu čekat na další autobus. Mezitím na zastávku přišel záhadný pán bílém tričku který kolem nás začal záhadně chodit tam a zpátky. Nakonec přijel i další autobus ale u něho se stalo to stejné autobusák na nás jen zakýval že nám nezastaví a jel dál. Pán v bílém tričku který kolem nás pořád chodil tak si nás začal vyptávat jestli nevíme kdy jede další autobus. Nakonec jsme se rozhodli že půjdeme do Kopřivnice odkud autobus vyjíždí takže by neměl jít plný ale pán bílém tričku se nás zeptal jestli může jít s námi. Nakonec s námi nešel protože zase odešel ale vypadá hodně zmatený a možná byl opilý. Tak jsme se vydali na cestu museli jsme zase vyjít na náměstí nahoře na kopci a odtud už jen lesníma cestama až do Kopřivnice. Kopřivnici jsme prošli centrem centrem města až k autobusové zastávce kde jsme zase potkali záhadného bílého muže v tričku nevíme jak se tam dostal ale nějak se tam dostal. Počkali jsme si na autobus který byl skoro prázdný takže jsme si měli kam sednout ale každou další zastávku přístupovali další lidé takže kdyby jsme čekali ve Štramberku tak už si asi nesedneme. Po příjezdu do Nového Jičína jsme se vydali do klubovny mezitím Bob šel do obchodu koupit kuřata na dnešní večeři. Chvíli jsme si odpočinuli a hned jsme šli rozdělávat oheň aby byl co největší. Nachystali jsme kuřata a zabalili je do alobalu a vhodili do žhavých uhlíků ohně. Museli jsme si ale pěkně dlouho počkat než se nám upečou. Po upečení všech kuřát jsme je vydělali z ohně rozbalili z alobalu a s radostí je celé snědli. Všem nám velice moc chutnalo. Snězení kuřát jsme si šli vyčistit zuby a spát protože už bylo opravdu pozdě.
Další den jsme se vzbudili šli jsme si dát malou rozcvičku po snídali jsme až začali jsme si balit věci aby jsme stihli autobus. Vydali jsme se k vlakovému Nádraží odkud jsme náhradním autobusem místo vlaku jeli do Jesenice nad Odrou. Tam jsme si počkali na vlakovém nádraží a mezitím nám Vítek rozdal jablka na svačinu. Vlak přijel tak jsme nastoupili a vlakem jsme se přesunuli do Hranic na Moravě kde jsme zase museli čekat na nádraží odtud už jsme jen jeli přeplněným vlakem kterém už fungovala klimatizace takže jsme se v něm neškvařili. Jsme do Hodonína kde jsi nás vyzvedli nadšení rodiče kteří byli rádi že jsme se vrátili. Tak skončila naše závěrečná výprava z které jsme všichni přijeli unavení ale za to šťastní.

Zapsal: Ondřej Bíza

 

IMG_5581

Ivančena Tuláci 2024

by with No Comment Blog Tuláci

První den:
Ráno jsme se sešli kolem 4:45 na zastávce u Hrušky. Odtud jsme se vypravili autobusem do Hodonína na nádraží, odkud jsme se vypravili vlakem do Olomouce. V Olomouci jsme nemohli najít zastávku, ze které nám měl jet autobus. Nakones jsme se zeptali nějakého pána a ten nám poradil. Z Olomouce jsme vyrazili autobusem do Frýdku- Místku a z tama už jsme jeli až do Pražma, kde jsme se ubytovali v místní faře. Na faře jsme měli krátku pauzu na sbalení věcí na Ivančenu. Když jsme byli všichni sbaleni, vyrazili jsme směr mohyla Ivančena. Už když jsme vyšli, tak mrholilo. Cesta byla strmá, kamenitá a místy i kluzká. Po pár hodinách stoupání se déšť postupně změnil na sníh a všude bylo rázem bílo. Po dalších pár hodinách stoupání jsme se dostali na Ivančenu. Tam jsme zjistili, že už došli nášivky, tak jsme šli výš na Lysou horu, kde jsme si doplnili láhve v restauraci. Pak jsme začaly scházet dolů směrem k vodopádům na řece Mohelnici, kde Majn našel něco připomínající stříbro. Od vodopádů jsme se již vydali k poslednímu stoupání před naší cílovou destinací (farou). Když jsme unavení, utahaní a někteří sotva chodící došli do fary, okamžitě jsme se převlékli do suchého oblečení, zatopili jsme v krbu, dali si k němu boty, aby uschly a šli jsme vařit večeři.
Na večeři byly výborné polotovary které si všichni vychutnali. Po večeři jsme šli spat.

Druhý den:
Ráno jsme se probudili v 5:15 a začli jsme se balit. Když jsme byli sbalení, posnídali jsme perník a šli jsme se obléct a obout do bot, které i přes to, že jsme je sušili, většina z nich byla mokrá. Když jsme vyšli ven sněžilo. Došli jsme na autobus a vyjeli jsme. Autobusem jsme dojeli do Frýdku- Místku, kde jsme přesedli na Regio jet bus, kterým jsme dojeli až do Olomouce.

Zapsal: Vojta Ištvánek – Ivičič

20240323_104239

Velká jarní výprava, aneb Zelená Míle

by with No Comment Blog Tuláci

Den 1.

Naše výprava započala v pátek 22.3 v 16:15 u Hrušky. Odkud jsme jeli autobusem směrem do Hodonína na vlakové nádraží, ze kterého jsme jeli do Brna. V Brně jsme potkali postarší dámu, která nám nadávala za velmi zvláštní řečí, jenž si sama vymyslela. Poté žďuchla do Ondry a odkolébala se pryč. Nadále jsme pokračovali v cestě do našeho cíle, tábořiště v Nové Vsi. Na tábořišti Kotell pustil vodu do bůdy, kterou málem celou vytopil. Znavení po dlouhé cestě jsme pojedli a šli spát.

Den 2.

Sobotní den nás vedoucí vzbudili hasičským poplachem a následovala rozcvička stylem z filmu Rocky. Po rozcvičce jsme šli ke snídani, na kterou byly cornflaky s mlékem. Po snídani jsme šli cestou k Beranovi, od Berana jsme šli přes velmi vratký a chatrný most, až ke skále sebevrahů. Pokračovali jsme dlouhou cestou až do vesnice Čučice. Z vesnice naše cesta pokračovala k Senoradskému mlýnu, kde jsme si dali oběd a poté jsme šli zhruba dvě hodiny zpět. Viděli jsme nádherné výhledy a zažili hodně nezapomenutelných zážitků. Když jsme dorazili zpět k boudě, tak jsme si šli zahrát fotbal a spacákové rugby. Ke konci dne po odpočinku, jsme udělali oheň a opékali špekáčky, které všem moc chutnaly. Poté jsme ještě měli fazole v chilli omáčce, které připravil náš skvělý MasterChef Kotell. Všichni najezení až k prasknutí, jsme spokojeně odpočívali u ohně a pak jsme šli spát.

Den 3.

V neděli ráno jsme se vzbudili za doprovodu různých písní. Po vzbuzení začali všichni uklízet. Až jsme uklidili celou bůdu, tak jsme šli posnídat vánočku s čokokrémem. Po snídani jsme šli před bůdu, zamkli ji a odešli na autobus. Ze zastávky náš oddíl pokračoval autobusem do Tetčic na vlak, kterým jsme jeli do Brna. V Brně jsme se rozdělili do dvou skupin, které šly na oběd do McDonaldu a nebo KFC. Skupinu KFC měl na starost Jožka a skupinu McDonald vedl Kotell. Potom se obě skupiny sešly na nádraží, kde jsme chvíli počkali. Chvíli na to, jsme se přesunuli na nástupiště kde jsme nastoupili na vlak do Hodonína. Pak si v Hodoníně všechny vyzvedli jejich rodiče a odvezli si je domů.

 

Zapsal: Tomáš Baďura – Minecrafák