Cesta na tábor (Rajhrad-Hlína-Nová Ves)
Sešli jsme se ráno v 6:15 na vlakovém nádraží v Hodoníně a vyjeli jsme vlakem do Šakvic. Cestou jsme se podívali na instrukce k celostátní roverské výzvě “Pěšky na tábor”, která se letos koná na počest 150 let od narození Antonína Benjamína Svojsíka. Cestou jsme mohli plnit dobrovolné úkoly jako rozhovor s kolemjdoucími lidmi, jít část trasy bosky nebo pozorovat přírodu kolem. V Šakvicích jsme kvůli zpoždění nestihli navazující spoj, tak jsme museli počkat v čekárně, kde si někteří dali kávu z automatu nebo svoje jídlo z domu. Cestou vlakem do Rajhradu jsme zjistili, že na Google mapách je v Ratíškovicích synagoga nebo, že Hliník je tam zobrazen jako národní park. Pak jsme dojeli do Rajhradu, kde začínala naše 36 kilometrů dlouhá cesta do tábora. Ještě jsme se stavili v Tescu a pak jsme vyrazili směrem k dálnici. Po nějaké době jsme zjistili, že jdeme špatně, protože Víťa chtěl jít celou cestu bez mapy, tak jsme se museli kousek vrátit, až jsme narazili na dálniční podchod, kterým jsme se dostali na cestu vedoucí podél dálnice. Po nějaké době jsme se od dálnice odklonili do lesa a šli jsme po cestě podél špinavé říčky Bobravy, na které nás často míjeli cyklisti. Pak jsme prošli Želešicemi a kolem kamenolomu až pod Kozí horku, kde jsme si kousek od občerstvení U Makové panenky dali první větší přestávku. Potom jsme šli chvíli dál po modré, než jsme odbočili do nejprudšího kopce naší výpravy a došli jsme na střelnici nad Ořechovem, kde jsme si odpočinuli a dali oběd. Pak jsme sešli do Ořechova, kde jsme před kulturním domem uviděli v kontejneru vyhozený koberec, který by se nám mohl hodit do tee-pee na táboře, ale nikdo z nás neměl síly na to ho vzít dalších 25 km s sebou, a tak Víťa aspoň napsal ostatním tulákům, kdyby náhodou projížděli kolem, tak ať ho můžou vzít. Dále jsme pokračovali po silnici do Silůvek, kde jsme si dali u kostela další přestávku a Ondra si u nedaleké studny studenou vodou v konvích zchladil svoji vodu na pití. Ze Silůvek jsme vystoupali po modré stezce do Hlíny, kde nám páni ze stavby knihovny dopustili pitnou vodu z hadice a my jsme se vydali do Ivančic. Cestou jsme potkali samoobslužný bar, u kterého byla i dobytčí farma, na které nás především zaujala selátka novozélandského prasete kune kune a taky kocourek Shelby. V baru jsme si přes QR kód koupili nějaké pití a šli jsme dál na rozhlednu, kde jsme si odpočinuli při pozorování řeky Jihlavy a silnice, po které jezdíme každoročně do tábora. V Ivančicích jsme narazili na altánek, ve kterém bylo opuštěné přední kolo od kola, které jsme vzali s sebou na tábořiště na výrobu vodního mlýnku. Z Ivančic jsme se vydali po nekonečné cestě do Nové Vsi. Tam jsme v hostinci U Slavíků potkali vedení Trojky, kterým právě končil tábor. Sedli jsme si ke stolu uvnitř a všichni až na Ivičiče, který si dal smažák, jsme si dali sýrovou trojkombinaci. V polovině Nové Vsi jsme se já s Víťou rozhodli, že splníme ještě jednu výzvu z “Pěšky na tábor”, a to chůzi bosky. V Nové Vsi to šlo po hladkém asfaltu dobře, ale dál v lese byla silnice posypaná štěrkem, po kterém nebyla chůze vůbec příjemná. Prošli jsme kolem tábora směrem k Mravenčí louce. Za táborem se ke mně a Víťovi přidal i Matěj. Potom jsme si u druhého brodu dali poslední přestávku, při které jsme se v příjemně chladivé řece Oslavě okoupali. Víťa i Matěj odsud pokračovali v botách, ale já jsem došel až do konce bosky. Rozhodli jsme se přespat kousek od cesty. Ivičič si postavil z jeho hůlek a plachty tarp a Ondra taky. Po vyčerpávajícím dni jsme zalezli do spacáků a šli jsme spát. Jenže v noci po druhé hodině nás vzbudil Matěj, že se žene bouřka. Naštěstí si Ivičič postavil velký přístřešek, do kterého jsme se mohli po rozšíření Víťovou celtou schovat. Ondra byl ve svém přístřešku sám a jen jsme si k němu schovali nějaké věci, které se nevešly k Ivičičovi. Sotva jsme se schovali, spustila se masivní bouřka, během které spadla jedna tyčka držící přístřešek, a tak ji musel Matěj v dešti znovu ukotvit. Bouřka naštěstí za půl hodiny přešla, ale zbytek noci jsme již strávili schovaní. Během noci po nás lozili otravní mravenci a zjistili jsme, proč se Mravenčí louka jmenuje mravenčí. Ráno jsme dorazili na tábor a ukončili jsme tak naši pouť.
Za 1. Junácký oddíl Tuláci zapsal: Vojtěch Sasinek “Vojta”
Ringo 2026
V sobotu 23. května jsme se společně s oddílem SQUAW vypravili na turnaj v ringu do Veselí nad Moravou. Celá akce odstartovala ranním nástupem na hlavní zastávce v Ratíškovicích. Odtud nás autobus dovezl do Vlkoše, kde jsme přestoupili na vlak směr Veselí. Po příjezdu na místo nás čekal ještě zhruba kilometrový pěší přesun k místní skautské klubovně, v jejímž areálu se soutěž konala. Naši kluci reprezentovali Ratíškovice hned ve třech týmech a zároveň ve třech věkových kategoriích.
Samotný turnaj probíhal na přilehlém hřišti za účasti mnoha dalších oddílů z širokého okolí. Konkurence byla sice obrovská, ale našim skupinám se dařilo skvěle. Po celém dni plném maximálního nasazení se podařilo získat i jednu placku, a to našemu nejmladšímu členovi výpravy Dannymu, který si odnáší bronz 🥉.
Do Ratíškovic jsme se vrátili sice unavení po náročném cestování a sportování, ale s obrovskou radostí. Skvělý den jsme uzavřeli společnou fotkou a pak už se všichni rozešli do svých domovů.
Za oddíl Tuláci – Jiří Šťastný
Ringo Tuláci – 23. 5. 2026
Oddíl Tuláci pojede na 26. ročník turnaje v Ringu. Veškeré informace jsou ve zvadle.
Společná výprava na Ivančenu oddílů Tuláci a Squaw
Vlčata a skauti z oddílu Tuláci a družina Myšek z oddílu Squaw letos vyráží společně na víkendovou výpravu nejenom k beskydské mohyle Ivančena!
Velká jarní výprava oddílu Tuláci
Oddíl Tuláci pořádá pro družiny vlčat a skautů ve dnech 20.-22. března nevšední výpravu přes Chřiby. Tak neváhej a vydej se s námi na cestu přes chřibské pahorky!
Výlet do zábavního parku BRuNO
Poslední lednovou sobotu jsme si s klukama vyrazili zařádit do zábavního parku BRuNO. Většina z nich už věděla, co je čeká a prostory dobře znali, takže se hned po příchodu nadšeně rozutekli k oblíbeným atrakcím.
Zpočátku jsem si nebyl jistý, jak bude probíhat dozor v tak velkém a živém prostoru. Ale kluci nás vedoucí zapojili do dění. Musím říct, že některé atrakce mi daly pořádně zabrat, ale o to víc jsem si to nakonec užil.
Po cestě do Brna jsem využil toho, že kluci mají ještě energii a povykládali jsme si o bezpečnosti chování na internetu. Zbytek cesty jsem proložil novými i osvědčenými hrami, aby nám cesta rychleji utekla.
Výlet jsme si všichni užili.
Adam Michenka, 1. Junácký oddíl Tuláci Ratíškovice
Novoroční vycházka 2026
V sobotu 3. ledna jsme s naším oddílem zahájili nový školní rok každoroční jednodenní novoroční vycházkou. Letos jsme však místo tradičního pochodu na Náklo jeli do Hodonína, kde jsme navštívili Dům přírody Hodonínské Dúbravy. Shlédli jsme zde dokument, který nám velmi poutavě představil pro nás známou a přesto v některých věcech celkem neznámou tvář lesa, který Hodonín obklopuje a zasahuje prakticky až přímo k naší ratíškovské junácké klubovně. Následně jsme si prošli celou tamější expozici s celou řadou interaktivních exponátů a prvků, co kluky velmi zaujaly. Poznali jsme mnoho dalších druhů rostlin a velkých i zcela maličkých zvířat, jež obývají okolní doubravy. Poté, co jsme se patřičně posilnili obědem, mohl náš výlet pokračovat k dalšímu dnešnímu cíli, který od nás byl, jak se říká, co by kamenem dohodil. Zamířili jsme totiž do hodonínské zoo, kde na kluky již čekala vedoucími připravená hra a návštěva zvířat ze všech koutů světa. Některá z nich sice byla schována ve vnitřních výbězích před zimním chladem, takže jsme je neviděli, ale i tak jsme měli možnost pozorovat řadu různých obyvatel zoologické zahrady. Velmi nás například zaujala lví smečka, která zrovna zvesela hodovala. Cestou zpátky na autobus jsme si ještě zpestřili den několika hrami i návštěvou workoutového hřiště. K večeru jsme se všichni šťastně vrátili domů s mnoha zážitky i novými znalostmi.
Vít Kadlčík, 1. Junácký oddíl Tuláci Ratíškovice
Tuláci na MiQuiku
V pátek ráno 5.12.2026 jsme se jako prozatím tříčlenná skupinka vedení sešli na hlavní autobusové zastávce v Ratíškovicích odkud začla naše výprava do Prahy na skautskou akci Miquik. Akce MIQUIK neboli Mikulášský víkend je velká skautská akce v Praze pro starší skauty a roveři z celé republiky. Vybíráme si z různých workshopů, her po městě a večerního programu. Hlavní části miquiku jsou přednášky které jsme si každý vybraly podle toho co nás zajímalo. A večer se také koná společenský večer. Teď když víte co je to Miquik tak se můžem vrátit k naši cestě. Z autobusové zastávky v Ratíškovicích jsme se vydali autobusem do Hodonína a odtud vlakem do břeclavi kde jsme nastoupili na vlak až do Prahy. Ve vlaku nás uchvátila aplikace regiojetu přes kterou šel objednat dortík nebo čaj zdarma. Celá cesta se nesla v duchu odpočinku protože bylo brzo ráno. Ke konci cesty jsme začli plánovat kam vlastně v Praze půjdeme než se dostavíme na naše ubytování. Měli jsme před sebou skoro celý volný den tak jsme ho museli nějak využít. Po příjezdu do Prahy nás uvítal mírný déšť ale ten nás nezastavil a pražskými ulicemi jsme se vydaly přes čtvrť Prahy Vítkov směrem ke kopci na kterém stojí památník Jana Žižky a bitvy na vítkově. Většinu cesty jsme šli do kopce výhled který nás čekal na hoře stál za to. Sice bylo mračno a poprchalo ale viděli jsme odtud celou prahu. Když už jsme byly nahoře tak jsme si neodpustili ani návštěvu Národního památníku který je otevřen všem a zdarma. Uvnitř nás uvítal milý pán který nám začal povídat jak dělal na pražském hradě v katerdrále sv. Víta odkud ho přemístili jsem na památník. Byl milý ale pořád nám vykládal všechno možne až to začlo být trochu otravné. Přišly ale další návštěvníci tak se zase šel věnovat jim a my jsme si mohli projít památnik. Památnik byl obrovkslý a překrásný a byly jsme v něm skoro sami. Po prohlídece jsme se vydali dolů z kopce kde jsme si dali oběd a vydali jsme se tramvají do centra Prahy. Po vystoupení z tramvaje nás překvapili množsti lidí ale náhle jsme zjistili že to je tím že v Praze se zrovna konají vánoční trhy. Takže jsme se prodrali davy turistů až na Staroměstské námestí kde jsme se dlouho nezdrželi. Jen jsme si ho rychle prohlédli a pokračovali jsme dál pařížskou ulicí ve které byly jen samé luxusní obchody. Obchody jsme si jen prohlédli z venku a pokračovali jsme dále ulicí do bývalé židovské čtvrti Josefov. Čtvrť jsme si také prošli a pokračovali jsme dálé k hlavnú silnici která vede podél vlatavi a kolem starého města. Prošli jsme kolem Rudolfina kde se konají vyznámné koncerty a kolem filozofické fakulty směrem k národní knihovně Klementinum. Tam jsme se pouze podívali po zahradních prostorech a nakoukli za dveře kde byla knihovna. Neměli jsme tolik času aby jsme šli na prohlídku dovnitř tak jsme se vydali směren ke Karlovu mostu. U kterého jsme opět narazili na obrovské houfy lidí kteršmi jsme museli projít aby jsme se dostali na druhou stranu mostu. Nakonec na mostě bylo měně lidí než se zdálo takže jsme most přešli bez problému. Na druhé straně jsme si prošli Kampu a odtud jsme se vydali metrem metrem na Václavské naměstí odkud jsme přešli na hlavní nádraží. Na nádraží jsme si vyzvedli naše batohy které jsme si při přijezdu uschovali v ůložných boxech. Stavili jsme se v obchodě kde jsme si nakoupili vodu a Víťa si na večeři koupi celé kuře. Z hlavního nádraží jsme se vlakem vydali do obce Srbsko nedaleko Karlštejna. Kde jsme měli domluvenou skautskou klubovnu. Cesta na klubovnu byla poměrně bahnitá ale nebylo by to nic co by oddíl tuláci nezvládl. Když jsme přišli na klubovnu tak jsme rázem zjistili že jsme asi tak deset metrů od hlavní trati do Berouna. To znamenalo že skoro každou půl hodinu kolem nás plnou rychlostí projel vlak. Skautská klubovna na které jsme spali tak nám ani jako skautská nepřipadala. Skautská lilie tam byla možna jednou ale místo ní všude byly přednměty spojeně se socialistickým režimem. Správce byl asi vášnivý sběratel. Prtože jsme zatím nebyli všichni tak se víťa vydal na nádraží na které přijel Bali protože kvůli chybné komunikaci nevěděl že už jsem do Prahy vyjely ráno. Po večeri jsme šli všichni spát protože zítra nás čeká hlavní den výpravy.
2. den
Druhý den jsme se probudili do studeného rána. Jako první věc jsme si dali snídaňy a hned jsme se vydali na nádraží aby jsme stihli vlak do Prahy.
Sice jsem museli ke konci trochu běžet ale vlak jsme stihli. Dorazili jsme na hlavnú Nádraží kde jsme se stavili v obchodě a poračovyli jsme metrem směre k mísťe konání akce. Miquik se pořádal na Fakultě ČVUT. Metrem jsme dorazili na stanici metra Dejvickou odkud jsme se vydali k fakultě. U vchodu nám naskenovali naše lístky a uschovali jsme si bundy do šaten. Budova ČVUT bylo opravdu obrovská měla nejměne sedm páteř a všechna patra propojovalo obrovksé točité schodiště. Tolik skautů jsme asi ješte na jednom místě neviděli. Byly tam skauti že všech koutů české republiky. Jako první zahajovací přednáška byla od YouTubera Kovyho které dokázal krásně spojit humor a zajímovou přednášku do jednoho. Přednáška měla těléma jak se naučit říkat Ne. Líbilo se nám aktvní zapojování publika a shodli jsme se že nás přednáska bavila nejvíce. Po skončení přednásky jsme si od něj nechaly podepsat naši plechovku trenčan kterou nám Bali přivezl když přijel. Potom následovali menší přednášky které si každy vybral jiné podle toho co ho zajímalo. Například co by měl umět skaut do budoucna, skauting v letech 1945 až 1950, závislosti a jak jim předejít a mnoho dalších. Někdy v půlce dne byla hodinová přestávka mezi přednášky takže jsme si zašli na jídlo. Všude v areálu ČVUT byly skauti. Po jídle jsme se vrátili do budovy kde se Miquik odehrával a vyslechli jsme si ještě jednu přednášku kterou měl každý o něčem jiném a potom jsme všichni zamířili. Na závěrečnou přednášku která se věnoval povolebnímu zamyšlení. Na přednášce také proběhlo ukončení celé akce. Po skončení jsme vyšli ven a vydali jsme se směrem k zastávce metra Dejvická odkud jsme jeli na zastávku Hradčanská. Odtud naše kroky vedli směrem k nočnímu pražskému hradu. Prošli jsme několika nočními ulicemi a dostali jsme se k pražskému hradu že zadní strany. Prošli jsme pár branami a kolem několika vojáků a dostali jsme se na most ze kterého šla vidět nádherně osvícená katedrála sv.Víta. zeptali jsme se kolemjdoucích jestli by nás nemohli vyfotit. Souhlasili a vyfotili nás, fotku jsme potom umístili na náš tulácký Instagram stejně jako další fotky z výpravy. Po fotce jsme se vydali směrem do hlavní části pražského hradu kde jsme se ocitly přímo před katedrálou. Protože Maťa a Bali měli koupené lístky i na společenský večer tak se museli převléct do společenských obleků. Obleky měli uschované v kufru který celou dobu tahali sebou. Zašli tedy na záchody hned vedle katedrály kde se převlékli do obleků. Než jsme se vydali směrem k místu kde se odehrával společenský ples tak jsme si ještě prošli noční pražský hrad. Podívaly jsme se i do zlaté uličky a na katedrálu že všech stran. Po projití hradu jsme se vydali ven bránou kde jsme uviděli nádherný noční výhled na prahu. Chvíli jsme se dívaly a potom jsme se vydali dolů na zastávku metra odkud jsme jeli na zastávku vyšehrad. Po vystoupení z metra jsme si zašli do asijského bistra. Po večeři jsme přišli k místu konaní akce kde se naše cesty prozatím rozdělili protože já (Ondra) a Víťa jsme neměli koupené lístky na společenský večer. Takže jsem se rozloučili a s víťou jsme se vydali směrem k vyšehradu který byl nedaleko. Prošli jsme pár ulička a ocitli jsme se u brány Vyšehradu. Pokračovali jsme dál kolem rotundy sv. Martina odkud jsme vyšli po schodech kde jsem rozprostřel výhled na část Prahy Nusle. Viděli jsme Obrovsky Nuselský most který je zajímavý tím že vnitřkem mostu projíždí metro a nahoře vede pražsky okruh. Poté jsme pokračovali k Vyšehradské bazilice sv. Petra a Pavla. U baziliky byl také hřbitov kde jsou pochované slavné české osobnosti jako třeba Antonín Benjamín Svojsík, zakladatel českého skautingu. Zjistili jsme že hřbitov je uzavřen tak jsme si ještě obešli vyšehrad a vrátili jsme se zpět na zastávku metra odkud jsme jeli zpět na hlavní nádraží. Z hlavního nádraží jsme jeli zpět do Srbska kde jsme jako první věc zatopily v kamnech protože byla opravdu zima. A už jsme čekali než přijede Maťa s Balim zpět. Přijeli za nedlouho a řekli nám jaké to bylo na společenském večeru. Protože jsme byly všichni opravdu unavení tak jsme všichni šli spát.
3. den
Ráno jsme vstali do chladného rána. Po snídani jsme začali uklízet klubovnu protože správce psal že za nepořádek bude účtovat peníze a to jsme nechtěli riskovat. Po důkladném úklidu jsme si zvolili věci, uzamkli klubovnu a vydali jsme se na cestu k nádraží. Nastoupili jsme do vlaku a přijeli opět na hlavní nádraží kde jsme nastoupili na vlak kterým jsme jeli až do břeclavi. Když jsme nastoupili tak jsme si aspoň hodinu nesedli dokud nám pan průvodčí neotevřel kupé pro vozíčkáře. Kdyby samozřejmě někdo na vozíku přijel tak by jsme mu kupé celé uvolnily. Po dlouhé cestě jsme vystoupily v Břeclavi kde jsme nastoupili na vlak do hodonína. Museli jsme ješte sehnat odvoz, nakonec pro nás přijel Bali ho bratr Viktor. Celou výpravu jsme si všichni užili a hlavně na miquiku jsme načerpali hodně nových znalostí o všem možném.
Zapsal: Ondřej Bíza
Velká Podzimní výprava do Kolína a Kutné Hory
První den jsme se sešli v 15:15 u zastávky. Odjeli jsme autobusem do Hodonína. Odtud jsme odjeli vlakem do Břeclavi, a nakonec jsme odjeli přes Pardubice do Kolína, kde jsme se ubytovali v kolínské skautské klubovně. Tam za námi přišel rytíř Vilém z Vřesovic se zprávou, že králi Václavovi II. někdo ukradnul stříbro určené na jeho korunovaci polským králem.
V sobotu jsme se vzbudili a vyrazili jsme na procházku po historickém centru Kolína. Zvenčí jsme viděli kostel svatého Bartoloměje, byli jsme na pár krásných vyhlídkách na Labe a procházku jsme zakončili u dvou dřevěných medvídků z pohádky „Pojďte, pane, budeme si hrát“, kterou si na výpravě pouštíme každý večer na večerníčka. Šli jsme na vlakové nádraží, odkud jsme jeli do Kutné Hory. Tady jsme si zašli pár kilometrů. Nejprve jsme se šli podívat do kostnice a kláštera v Sedlci. V kostnici byly kosti z více než 30 000 lidí a byly z nich vystavené pyramidy, obří lustr, girlandy i erb. Z kostnice a kláštera jsme se snažili dostat do centra Kutné Hory, ale cestou nás zaskočila situace s kapesníkem, který spadl do řeky Vrchlice. Snažili jsme se ho dohonit a chytnout, abychom ho mohli hodit do koše. Ale hodně se vzdálil od břehu a šance na chytnutí byly mizivé, ale poté do vody skočil Víťa, chytnul kapesník a hodil ho na souš, protože si vzpomněl, že jeho boty fungují jako gumáky. Skočil na souš a za namáhavý výkon jsme se všichni odměnili obědem. Když jsme se dostali do centra města, dostali jsme mapu a list se všemi podezřelými z krádeže stříbra určeného na korunovaci Václava II. Prošli jsme celé město a ptali jsme se velkých pánů, aby nám dali nějaké informace, které nám pomohou najít pachatele. U chrámu svaté Barbory jsme se rozdělili na dvě skupiny. Jedna šla dovnitř katedrály a druhá zůstala venku a koupila si čaj. Splnili jsme všechny úkoly a přes noční Kutnou Horu jsme se vrátili do Kolína na klubovnu, kde jsme získali informace o podezřelých. Podle informací nám došlo, že to udělal Vok II. z Rožmberka, potom jsme předali informaci Václavovi II. a pro zábavu jsme si zahráli deskovku Saboteur.
V neděli jsme se nachystali a jeli jsme vlakem do Kutné Hory, kde jsme prošli vyhlídky a centrum a lesem jsme došli k cestě, kde byla kočka „mývalovitá“, se kterou jsme se lísali. Šli jsme dál a potkali jsme veverku Veroniku. Pokračovali jsme podél řeky přes les ke dvěma velkým vodopádům. Až jsme se dostali na velkou planinu, kde jsme porazili Voka II. a šli jsme k hradu Sionu, který byl poslední husitský hrad v českém království. Pak jsme zašli na zastávku Týniště, kde jsme poslouchali vlak z kolejí. FUNGUJE TO. S jedním přestupem jsme se dostali do Kolína a tam jsme předali stříbro králi Václavovi II. a ještě tu noc jsme si zahráli deskovku Citadela.
Poslední den jsme se nachystali, šli jsme na vlak a jeli jsme rychlíkem až do Břeclavi, kde jsme přestoupili na další vlak do Hodonína. Tady na nás čekali rodiče a výprava byla u konce.
Výpravu jsme si užili a já si myslím, že nejlepší věc byl boj s Vokem II. v údolí na planině.
Děkuji za čtení.
Tobiáš Pažický, 1. junácký oddíl Tuláci Ratíškovice