Sešli jsme se ráno v 6:15 na vlakovém nádraží v Hodoníně a vyjeli jsme vlakem do Šakvic. Cestou jsme se podívali na instrukce k celostátní roverské výzvě “Pěšky na tábor”, která se letos koná na počest 150 let od narození Antonína Benjamína Svojsíka. Cestou jsme mohli plnit dobrovolné úkoly jako rozhovor s kolemjdoucími lidmi, jít část trasy bosky nebo pozorovat přírodu kolem. V Šakvicích jsme kvůli zpoždění nestihli navazující spoj, tak jsme museli počkat v čekárně, kde si někteří dali kávu z automatu nebo svoje jídlo z domu. Cestou vlakem do Rajhradu jsme zjistili, že na Google mapách je v Ratíškovicích synagoga nebo, že Hliník je tam zobrazen jako národní park. Pak jsme dojeli do Rajhradu, kde začínala naše 36 kilometrů dlouhá cesta do tábora. Ještě jsme se stavili v Tescu a pak jsme vyrazili směrem k dálnici. Po nějaké době jsme zjistili, že jdeme špatně, protože Víťa chtěl jít celou cestu bez mapy, tak jsme se museli kousek vrátit, až jsme narazili na dálniční podchod, kterým jsme se dostali na cestu vedoucí podél dálnice. Po nějaké době jsme se od dálnice odklonili do lesa a šli jsme po cestě podél špinavé říčky Bobravy, na které nás často míjeli cyklisti. Pak jsme prošli Želešicemi a kolem kamenolomu až pod Kozí horku, kde jsme si kousek od občerstvení U Makové panenky dali první větší přestávku. Potom jsme šli chvíli dál po modré, než jsme odbočili do nejprudšího kopce naší výpravy a došli jsme na střelnici nad Ořechovem, kde jsme si odpočinuli a dali oběd. Pak jsme sešli do Ořechova, kde jsme před kulturním domem uviděli v kontejneru vyhozený koberec, který by se nám mohl hodit do tee-pee na táboře, ale nikdo z nás neměl síly na to ho vzít dalších 25 km s sebou, a tak Víťa aspoň napsal ostatním tulákům, kdyby náhodou projížděli kolem, tak ať ho můžou vzít. Dále jsme pokračovali po silnici do Silůvek, kde jsme si dali u kostela další přestávku a Ondra si u nedaleké studny studenou vodou v konvích zchladil svoji vodu na pití. Ze Silůvek jsme vystoupali po modré stezce do Hlíny, kde nám páni ze stavby knihovny dopustili pitnou vodu z hadice a my jsme se vydali do Ivančic. Cestou jsme potkali samoobslužný bar, u kterého byla i dobytčí farma, na které nás především zaujala selátka novozélandského prasete kune kune a taky kocourek Shelby. V baru jsme si přes QR kód koupili nějaké pití a šli jsme dál na rozhlednu, kde jsme si odpočinuli při pozorování řeky Jihlavy a silnice, po které jezdíme každoročně do tábora. V Ivančicích jsme narazili na altánek, ve kterém bylo opuštěné přední kolo od kola, které jsme vzali s sebou na tábořiště na výrobu vodního mlýnku. Z Ivančic jsme se vydali po nekonečné cestě do Nové Vsi. Tam jsme v hostinci U Slavíků potkali vedení Trojky, kterým právě končil tábor. Sedli jsme si ke stolu uvnitř a všichni až na Ivičiče, který si dal smažák, jsme si dali sýrovou trojkombinaci. V polovině Nové Vsi jsme se já s Víťou rozhodli, že splníme ještě jednu výzvu z “Pěšky na tábor”, a to chůzi bosky. V Nové Vsi to šlo po hladkém asfaltu dobře, ale dál v lese byla silnice posypaná štěrkem, po kterém nebyla chůze vůbec příjemná. Prošli jsme kolem tábora směrem k Mravenčí louce. Za táborem se ke mně a Víťovi přidal i Matěj. Potom jsme si u druhého brodu dali poslední přestávku, při které jsme se v příjemně chladivé řece Oslavě okoupali. Víťa i Matěj odsud pokračovali v botách, ale já jsem došel až do konce bosky. Rozhodli jsme se přespat kousek od cesty. Ivičič si postavil z jeho hůlek a plachty tarp a Ondra taky. Po vyčerpávajícím dni jsme zalezli do spacáků a šli jsme spát. Jenže v noci po druhé hodině nás vzbudil Matěj, že se žene bouřka. Naštěstí si Ivičič postavil velký přístřešek, do kterého jsme se mohli po rozšíření Víťovou celtou schovat. Ondra byl ve svém přístřešku sám a jen jsme si k němu schovali nějaké věci, které se nevešly k Ivičičovi. Sotva jsme se schovali, spustila se masivní bouřka, během které spadla jedna tyčka držící přístřešek, a tak ji musel Matěj v dešti znovu ukotvit. Bouřka naštěstí za půl hodiny přešla, ale zbytek noci jsme již strávili schovaní. Během noci po nás lozili otravní mravenci a zjistili jsme, proč se Mravenčí louka jmenuje mravenčí. Ráno jsme dorazili na tábor a ukončili jsme tak naši pouť.
Za 1. Junácký oddíl Tuláci zapsal: Vojtěch Sasinek “Vojta”
