Vlčata a skauti z oddílu Tuláci a družina Myšek z oddílu Squaw letos vyráží společně na víkendovou výpravu nejenom k beskydské mohyle Ivančena!
Velká jarní výprava oddílu Tuláci
Oddíl Tuláci pořádá pro družiny vlčat a skautů ve dnech 20.-22. března nevšední výpravu přes Chřiby. Tak neváhej a vydej se s námi na cestu přes chřibské pahorky!
Výlet do zábavního parku BRuNO
Poslední lednovou sobotu jsme si s klukama vyrazili zařádit do zábavního parku BRuNO. Většina z nich už věděla, co je čeká a prostory dobře znali, takže se hned po příchodu nadšeně rozutekli k oblíbeným atrakcím.
Zpočátku jsem si nebyl jistý, jak bude probíhat dozor v tak velkém a živém prostoru. Ale kluci nás vedoucí zapojili do dění. Musím říct, že některé atrakce mi daly pořádně zabrat, ale o to víc jsem si to nakonec užil.
Po cestě do Brna jsem využil toho, že kluci mají ještě energii a povykládali jsme si o bezpečnosti chování na internetu. Zbytek cesty jsem proložil novými i osvědčenými hrami, aby nám cesta rychleji utekla.
Výlet jsme si všichni užili.
Adam Michenka, 1. Junácký oddíl Tuláci Ratíškovice
Novoroční vycházka 2026
V sobotu 3. ledna jsme s naším oddílem zahájili nový školní rok každoroční jednodenní novoroční vycházkou. Letos jsme však místo tradičního pochodu na Náklo jeli do Hodonína, kde jsme navštívili Dům přírody Hodonínské Dúbravy. Shlédli jsme zde dokument, který nám velmi poutavě představil pro nás známou a přesto v některých věcech celkem neznámou tvář lesa, který Hodonín obklopuje a zasahuje prakticky až přímo k naší ratíškovské junácké klubovně. Následně jsme si prošli celou tamější expozici s celou řadou interaktivních exponátů a prvků, co kluky velmi zaujaly. Poznali jsme mnoho dalších druhů rostlin a velkých i zcela maličkých zvířat, jež obývají okolní doubravy. Poté, co jsme se patřičně posilnili obědem, mohl náš výlet pokračovat k dalšímu dnešnímu cíli, který od nás byl, jak se říká, co by kamenem dohodil. Zamířili jsme totiž do hodonínské zoo, kde na kluky již čekala vedoucími připravená hra a návštěva zvířat ze všech koutů světa. Některá z nich sice byla schována ve vnitřních výbězích před zimním chladem, takže jsme je neviděli, ale i tak jsme měli možnost pozorovat řadu různých obyvatel zoologické zahrady. Velmi nás například zaujala lví smečka, která zrovna zvesela hodovala. Cestou zpátky na autobus jsme si ještě zpestřili den několika hrami i návštěvou workoutového hřiště. K večeru jsme se všichni šťastně vrátili domů s mnoha zážitky i novými znalostmi.
Vít Kadlčík, 1. Junácký oddíl Tuláci Ratíškovice
Tuláci na MiQuiku
V pátek ráno 5.12.2026 jsme se jako prozatím tříčlenná skupinka vedení sešli na hlavní autobusové zastávce v Ratíškovicích odkud začla naše výprava do Prahy na skautskou akci Miquik. Akce MIQUIK neboli Mikulášský víkend je velká skautská akce v Praze pro starší skauty a roveři z celé republiky. Vybíráme si z různých workshopů, her po městě a večerního programu. Hlavní části miquiku jsou přednášky které jsme si každý vybraly podle toho co nás zajímalo. A večer se také koná společenský večer. Teď když víte co je to Miquik tak se můžem vrátit k naši cestě. Z autobusové zastávky v Ratíškovicích jsme se vydali autobusem do Hodonína a odtud vlakem do břeclavi kde jsme nastoupili na vlak až do Prahy. Ve vlaku nás uchvátila aplikace regiojetu přes kterou šel objednat dortík nebo čaj zdarma. Celá cesta se nesla v duchu odpočinku protože bylo brzo ráno. Ke konci cesty jsme začli plánovat kam vlastně v Praze půjdeme než se dostavíme na naše ubytování. Měli jsme před sebou skoro celý volný den tak jsme ho museli nějak využít. Po příjezdu do Prahy nás uvítal mírný déšť ale ten nás nezastavil a pražskými ulicemi jsme se vydaly přes čtvrť Prahy Vítkov směrem ke kopci na kterém stojí památník Jana Žižky a bitvy na vítkově. Většinu cesty jsme šli do kopce výhled který nás čekal na hoře stál za to. Sice bylo mračno a poprchalo ale viděli jsme odtud celou prahu. Když už jsme byly nahoře tak jsme si neodpustili ani návštěvu Národního památníku který je otevřen všem a zdarma. Uvnitř nás uvítal milý pán který nám začal povídat jak dělal na pražském hradě v katerdrále sv. Víta odkud ho přemístili jsem na památník. Byl milý ale pořád nám vykládal všechno možne až to začlo být trochu otravné. Přišly ale další návštěvníci tak se zase šel věnovat jim a my jsme si mohli projít památnik. Památnik byl obrovkslý a překrásný a byly jsme v něm skoro sami. Po prohlídece jsme se vydali dolů z kopce kde jsme si dali oběd a vydali jsme se tramvají do centra Prahy. Po vystoupení z tramvaje nás překvapili množsti lidí ale náhle jsme zjistili že to je tím že v Praze se zrovna konají vánoční trhy. Takže jsme se prodrali davy turistů až na Staroměstské námestí kde jsme se dlouho nezdrželi. Jen jsme si ho rychle prohlédli a pokračovali jsme dál pařížskou ulicí ve které byly jen samé luxusní obchody. Obchody jsme si jen prohlédli z venku a pokračovali jsme dále ulicí do bývalé židovské čtvrti Josefov. Čtvrť jsme si také prošli a pokračovali jsme dálé k hlavnú silnici která vede podél vlatavi a kolem starého města. Prošli jsme kolem Rudolfina kde se konají vyznámné koncerty a kolem filozofické fakulty směrem k národní knihovně Klementinum. Tam jsme se pouze podívali po zahradních prostorech a nakoukli za dveře kde byla knihovna. Neměli jsme tolik času aby jsme šli na prohlídku dovnitř tak jsme se vydali směren ke Karlovu mostu. U kterého jsme opět narazili na obrovské houfy lidí kteršmi jsme museli projít aby jsme se dostali na druhou stranu mostu. Nakonec na mostě bylo měně lidí než se zdálo takže jsme most přešli bez problému. Na druhé straně jsme si prošli Kampu a odtud jsme se vydali metrem metrem na Václavské naměstí odkud jsme přešli na hlavní nádraží. Na nádraží jsme si vyzvedli naše batohy které jsme si při přijezdu uschovali v ůložných boxech. Stavili jsme se v obchodě kde jsme si nakoupili vodu a Víťa si na večeři koupi celé kuře. Z hlavního nádraží jsme se vlakem vydali do obce Srbsko nedaleko Karlštejna. Kde jsme měli domluvenou skautskou klubovnu. Cesta na klubovnu byla poměrně bahnitá ale nebylo by to nic co by oddíl tuláci nezvládl. Když jsme přišli na klubovnu tak jsme rázem zjistili že jsme asi tak deset metrů od hlavní trati do Berouna. To znamenalo že skoro každou půl hodinu kolem nás plnou rychlostí projel vlak. Skautská klubovna na které jsme spali tak nám ani jako skautská nepřipadala. Skautská lilie tam byla možna jednou ale místo ní všude byly přednměty spojeně se socialistickým režimem. Správce byl asi vášnivý sběratel. Prtože jsme zatím nebyli všichni tak se víťa vydal na nádraží na které přijel Bali protože kvůli chybné komunikaci nevěděl že už jsem do Prahy vyjely ráno. Po večeri jsme šli všichni spát protože zítra nás čeká hlavní den výpravy.
2. den
Druhý den jsme se probudili do studeného rána. Jako první věc jsme si dali snídaňy a hned jsme se vydali na nádraží aby jsme stihli vlak do Prahy.
Sice jsem museli ke konci trochu běžet ale vlak jsme stihli. Dorazili jsme na hlavnú Nádraží kde jsme se stavili v obchodě a poračovyli jsme metrem směre k mísťe konání akce. Miquik se pořádal na Fakultě ČVUT. Metrem jsme dorazili na stanici metra Dejvickou odkud jsme se vydali k fakultě. U vchodu nám naskenovali naše lístky a uschovali jsme si bundy do šaten. Budova ČVUT bylo opravdu obrovská měla nejměne sedm páteř a všechna patra propojovalo obrovksé točité schodiště. Tolik skautů jsme asi ješte na jednom místě neviděli. Byly tam skauti že všech koutů české republiky. Jako první zahajovací přednáška byla od YouTubera Kovyho které dokázal krásně spojit humor a zajímovou přednášku do jednoho. Přednáška měla těléma jak se naučit říkat Ne. Líbilo se nám aktvní zapojování publika a shodli jsme se že nás přednáska bavila nejvíce. Po skončení přednásky jsme si od něj nechaly podepsat naši plechovku trenčan kterou nám Bali přivezl když přijel. Potom následovali menší přednášky které si každy vybral jiné podle toho co ho zajímalo. Například co by měl umět skaut do budoucna, skauting v letech 1945 až 1950, závislosti a jak jim předejít a mnoho dalších. Někdy v půlce dne byla hodinová přestávka mezi přednášky takže jsme si zašli na jídlo. Všude v areálu ČVUT byly skauti. Po jídle jsme se vrátili do budovy kde se Miquik odehrával a vyslechli jsme si ještě jednu přednášku kterou měl každý o něčem jiném a potom jsme všichni zamířili. Na závěrečnou přednášku která se věnoval povolebnímu zamyšlení. Na přednášce také proběhlo ukončení celé akce. Po skončení jsme vyšli ven a vydali jsme se směrem k zastávce metra Dejvická odkud jsme jeli na zastávku Hradčanská. Odtud naše kroky vedli směrem k nočnímu pražskému hradu. Prošli jsme několika nočními ulicemi a dostali jsme se k pražskému hradu že zadní strany. Prošli jsme pár branami a kolem několika vojáků a dostali jsme se na most ze kterého šla vidět nádherně osvícená katedrála sv.Víta. zeptali jsme se kolemjdoucích jestli by nás nemohli vyfotit. Souhlasili a vyfotili nás, fotku jsme potom umístili na náš tulácký Instagram stejně jako další fotky z výpravy. Po fotce jsme se vydali směrem do hlavní části pražského hradu kde jsme se ocitly přímo před katedrálou. Protože Maťa a Bali měli koupené lístky i na společenský večer tak se museli převléct do společenských obleků. Obleky měli uschované v kufru který celou dobu tahali sebou. Zašli tedy na záchody hned vedle katedrály kde se převlékli do obleků. Než jsme se vydali směrem k místu kde se odehrával společenský ples tak jsme si ještě prošli noční pražský hrad. Podívaly jsme se i do zlaté uličky a na katedrálu že všech stran. Po projití hradu jsme se vydali ven bránou kde jsme uviděli nádherný noční výhled na prahu. Chvíli jsme se dívaly a potom jsme se vydali dolů na zastávku metra odkud jsme jeli na zastávku vyšehrad. Po vystoupení z metra jsme si zašli do asijského bistra. Po večeři jsme přišli k místu konaní akce kde se naše cesty prozatím rozdělili protože já (Ondra) a Víťa jsme neměli koupené lístky na společenský večer. Takže jsem se rozloučili a s víťou jsme se vydali směrem k vyšehradu který byl nedaleko. Prošli jsme pár ulička a ocitli jsme se u brány Vyšehradu. Pokračovali jsme dál kolem rotundy sv. Martina odkud jsme vyšli po schodech kde jsem rozprostřel výhled na část Prahy Nusle. Viděli jsme Obrovsky Nuselský most který je zajímavý tím že vnitřkem mostu projíždí metro a nahoře vede pražsky okruh. Poté jsme pokračovali k Vyšehradské bazilice sv. Petra a Pavla. U baziliky byl také hřbitov kde jsou pochované slavné české osobnosti jako třeba Antonín Benjamín Svojsík, zakladatel českého skautingu. Zjistili jsme že hřbitov je uzavřen tak jsme si ještě obešli vyšehrad a vrátili jsme se zpět na zastávku metra odkud jsme jeli zpět na hlavní nádraží. Z hlavního nádraží jsme jeli zpět do Srbska kde jsme jako první věc zatopily v kamnech protože byla opravdu zima. A už jsme čekali než přijede Maťa s Balim zpět. Přijeli za nedlouho a řekli nám jaké to bylo na společenském večeru. Protože jsme byly všichni opravdu unavení tak jsme všichni šli spát.
3. den
Ráno jsme vstali do chladného rána. Po snídani jsme začali uklízet klubovnu protože správce psal že za nepořádek bude účtovat peníze a to jsme nechtěli riskovat. Po důkladném úklidu jsme si zvolili věci, uzamkli klubovnu a vydali jsme se na cestu k nádraží. Nastoupili jsme do vlaku a přijeli opět na hlavní nádraží kde jsme nastoupili na vlak kterým jsme jeli až do břeclavi. Když jsme nastoupili tak jsme si aspoň hodinu nesedli dokud nám pan průvodčí neotevřel kupé pro vozíčkáře. Kdyby samozřejmě někdo na vozíku přijel tak by jsme mu kupé celé uvolnily. Po dlouhé cestě jsme vystoupily v Břeclavi kde jsme nastoupili na vlak do hodonína. Museli jsme ješte sehnat odvoz, nakonec pro nás přijel Bali ho bratr Viktor. Celou výpravu jsme si všichni užili a hlavně na miquiku jsme načerpali hodně nových znalostí o všem možném.
Zapsal: Ondřej Bíza
Velká Podzimní výprava do Kolína a Kutné Hory
První den jsme se sešli v 15:15 u zastávky. Odjeli jsme autobusem do Hodonína. Odtud jsme odjeli vlakem do Břeclavi, a nakonec jsme odjeli přes Pardubice do Kolína, kde jsme se ubytovali v kolínské skautské klubovně. Tam za námi přišel rytíř Vilém z Vřesovic se zprávou, že králi Václavovi II. někdo ukradnul stříbro určené na jeho korunovaci polským králem.
V sobotu jsme se vzbudili a vyrazili jsme na procházku po historickém centru Kolína. Zvenčí jsme viděli kostel svatého Bartoloměje, byli jsme na pár krásných vyhlídkách na Labe a procházku jsme zakončili u dvou dřevěných medvídků z pohádky „Pojďte, pane, budeme si hrát“, kterou si na výpravě pouštíme každý večer na večerníčka. Šli jsme na vlakové nádraží, odkud jsme jeli do Kutné Hory. Tady jsme si zašli pár kilometrů. Nejprve jsme se šli podívat do kostnice a kláštera v Sedlci. V kostnici byly kosti z více než 30 000 lidí a byly z nich vystavené pyramidy, obří lustr, girlandy i erb. Z kostnice a kláštera jsme se snažili dostat do centra Kutné Hory, ale cestou nás zaskočila situace s kapesníkem, který spadl do řeky Vrchlice. Snažili jsme se ho dohonit a chytnout, abychom ho mohli hodit do koše. Ale hodně se vzdálil od břehu a šance na chytnutí byly mizivé, ale poté do vody skočil Víťa, chytnul kapesník a hodil ho na souš, protože si vzpomněl, že jeho boty fungují jako gumáky. Skočil na souš a za namáhavý výkon jsme se všichni odměnili obědem. Když jsme se dostali do centra města, dostali jsme mapu a list se všemi podezřelými z krádeže stříbra určeného na korunovaci Václava II. Prošli jsme celé město a ptali jsme se velkých pánů, aby nám dali nějaké informace, které nám pomohou najít pachatele. U chrámu svaté Barbory jsme se rozdělili na dvě skupiny. Jedna šla dovnitř katedrály a druhá zůstala venku a koupila si čaj. Splnili jsme všechny úkoly a přes noční Kutnou Horu jsme se vrátili do Kolína na klubovnu, kde jsme získali informace o podezřelých. Podle informací nám došlo, že to udělal Vok II. z Rožmberka, potom jsme předali informaci Václavovi II. a pro zábavu jsme si zahráli deskovku Saboteur.
V neděli jsme se nachystali a jeli jsme vlakem do Kutné Hory, kde jsme prošli vyhlídky a centrum a lesem jsme došli k cestě, kde byla kočka „mývalovitá“, se kterou jsme se lísali. Šli jsme dál a potkali jsme veverku Veroniku. Pokračovali jsme podél řeky přes les ke dvěma velkým vodopádům. Až jsme se dostali na velkou planinu, kde jsme porazili Voka II. a šli jsme k hradu Sionu, který byl poslední husitský hrad v českém království. Pak jsme zašli na zastávku Týniště, kde jsme poslouchali vlak z kolejí. FUNGUJE TO. S jedním přestupem jsme se dostali do Kolína a tam jsme předali stříbro králi Václavovi II. a ještě tu noc jsme si zahráli deskovku Citadela.
Poslední den jsme se nachystali, šli jsme na vlak a jeli jsme rychlíkem až do Břeclavi, kde jsme přestoupili na další vlak do Hodonína. Tady na nás čekali rodiče a výprava byla u konce.
Výpravu jsme si užili a já si myslím, že nejlepší věc byl boj s Vokem II. v údolí na planině.
Děkuji za čtení.
Tobiáš Pažický, 1. junácký oddíl Tuláci Ratíškovice
Říjnová výprava do Vřesovic
V pátek 24. října jsme se s naším oddílem sešli na hlavní autobusové zastávce u Hrušky, abychom vyrazili na první vetší výpravu v novém školním roce. Všichni jsme byli plní očekávání a cesta autobusem včetně přestupu v Kyjově nám ubíhala celkem rychle. Za svitu posledních slunečních paprsků jsme konečně vystoupili ve Vřesovicích, odkud nás již čekala jenom asi 1,5 kilometru dlouhá cesta pěšky až na tamější základnu našeho junáckého střediska. Nebe nad našimi hlavami bylo krásně červánkově rudé a okolní zalesněné kopce nás hrdě vítaly v této malebné krajině.
Vřesovickou základu jsme našli bez větších problémů. Už tam na nás čekal Bali, který nám tam společně se svým taťkou přijel předat klíčky a dovézt potřebné potraviny, abychom se s nimi nemuseli tahat přes Kyjov. Jakmile jsme uviděli celou naši základnu, brzy jsme pochopili, že některé aspekty naší výpravy jsme trochu podcenili, či spíše nebrali v potaz. Naše základna ležela na louce s potůčkem na samém dně studeného z kopců vedoucího údolí a neměla zcela žádné vytápění. Navíc byla ve značně zašpiněném a neuklizeném stavu, takže jsme o večerní program měli postaráno. Všichni jsme si rozdělili role a pustili jsme se do úklidu, přesně, jak říká náš oddílový pokřik: “My jsme oddíl Tuláci, zábavu až po práci!” A práce tentokrát nebylo málo. Umyli jsme nádobí, vyklidili jsme stoly a prostory na spaní, vše jsme řádně vysmýčili. Když byla práce hotová, mohli si kluci zase zahrát nějakou tu hru a již zanedlouho se nám podařilo uvařit i poctivou gulášovou polévku k večeři. Pěkně jsme si pochutnali a pak už pomaličku nastal čas jít na kutě. Všichni jsme se až po uši zachumlali do našich spacáků a přikryli jsme se dekami, které nám sem dovezl Adík, který na výpravu dorazil po vlastní ose pár hodin po našem příjezdu.
Ráno jsme se probudili do chladného podzimního rána. Naštěstí jsme měli všichni (až na Jirku) teplé spacáky a nikomu nám nebyla v noci zima. Další den jsme započali klasicky rozcvičkou, která nás pořádně probrala. Po snídani jsme si sbalili vše potřebné k celodennímu pochodu a pak už nám nic nebránilo v tom vyrazit vstříc lesům a pahorkům Chřibů. Vedení našeho dnešního pochodu se statečně ujali nejmladší členové naší výpravy – Šíma s Dannym a Maťou. Spravedlivě si rozdělili mezi sebe role. Šíma byl pasován na našeho hlavního navigátora a s mapou v ruce nám ukazoval, kudy vede naše cesta. Danny s Maťou se pro změnu střiďali ve sledování turistických značek a orientaci podle buzoly. Díky jejich vedení jsme již za chvíli stáli u kapličky v bývalém Hradisku svatého Klimenta. Tady jsme si chvíli odpočinuli a pak jsme již spořádaně pokračovali až k vyhlídce na skále jménem Kazatelna. Která kluky velmi zaujala a nějakou dobu jsme se zde kochali pohledy do krajiny. Celou cestu nás doprovázela pestrobarevná podzimní krajina. Listy stromů hrály všemi barvami od žluté přes oranžovou až po témeř červenou. Listí pod nahama šustilo a z nebe jen občas spadlo pár symbolických kapiček, které nám připomínaly proměnlivé podzimní počasí. Kolem několika studánek a impozantní skály jménem Kozel jsme se dostali až k hradbám hradu Cimburk. Zde jsme poobědvali chleba s paprikou a salámem. Po vydatném jídle následovalo prozkoumáváni zříceniny hradu. Viděli jsme krásné výhledy do kraje, něco jsme se dozvěděli o historii a přečetli jsme si jednu ze zdejších pověstí. Dokonce jsme zažili velmi neočekávaný zážitek, když jsme narazili na jednoho ze zdejších dobrovolníků, co hrad opravují. Ochotně nám ukazoval nejrůznější středověké zbraně a zbroj a nakonec před námi dokonce pro ukázku vystřelil z repliky píšťaly – jedné z prvních středověkých palných zbraní. Byl to opravdu neobvyklý zážitek a všichni jsme pánovi s obdivem zatleskali.
Když se slunce pomalu začalo přibližovat k obzoru, vyrazili jsme směrem k Moravanským loukám a dále k Rozštípené skále. Cestou jsme sice trošku zabloudili, ale za to nemohli naši šikovní navigátoři, ale Klub českých turistů, který v období mezi vytisknutím naší archivní mapy a naší výpravou, přeznačil některé trasy. Nakonec jsme ale vše úspěšně zvládli a po zastavení se u Rozštípené skály jsme se přesouvali blíž a blíž k naší základně kolem místa, kde se v roce 1952 odehrála letecká nehoda. Poslední louku před naší základnou jsme s radostí přeběhli.
Na základně jsme si k večeru zahráli několik her i jsme se naučili něco ze zdravovědy. K večeři jsme měli těstoviny a ještě před spaním si kluci mohli vyzkoušet stezku odvahy.
Noc jsme přečkali v teple a ve zdraví a ráno jsme již jen všechno po sobě uklidili, zamávali jsme zdejší základně i lesům a loukám a vydali jsme se zpět na autobus a pak přímo domů.
Výpravu jsme si moc užili a plní zážitků jsme se rozešli k našim domovům a mnozí se už těšíme na Velkou podzimní výpravu, která nás čeká za tři týdny. Velmi také děkujeme Balimu a panu a paní Koubkovým, kteří nás zásobovali jídlem i pitnou vodou.
Vít Kadlčík, 1. Junácký oddíl Tuláci Ratíškovice
Říjnová výprava oddílu Tuláci
Oddíl Tuláci pořádá od pátku 24. října do neděle 26. října 2025 víkendovou Říjnovou výpravu pro členy družin Medvědů (vlčat) a Ogarů (skautů). Přihlašování přes Levitio do 21. října.
Velká podzimní výprava oddílu Tuláci 2025
Oddíl Tuláci se letos v listopadu chystá na výjimečně opravdu velkou čtyřdenní podzimní výpravu do Kolína a Kutné Hory! Tak se připoj a vyraž s námi za dobrodružstvím!
Přihlašování přes Levitio nejpozději do 31. 10. 2025
Akce je určena pro družiny Medvědů (vlčat) a Ogarů (skautů). Podrobnější info ve zvadle a v Levitiu.
Začátek nového skautského roku po Tulácku
Skautský rok jsme zahájili tradičním táborákem u klubovny. Kromě ohně a opékání špekáčků byla připravena i stanoviště, kde si děti mohly vyzkoušet různé aktivity z našich oddílovek. Za splněné úkoly sbíraly razítka a na konci je čekala sladká odměna. Součástí programu byl i malý lanáč, který měl mezi dětmi velký úspěch. Celou akci hodnotíme jako velmi povedenou, protože nám poté přibyla spousta nových členů.
S novými posilami jsme se poslední víkend v září vydali na cyklovýlet na Čerťák. Nejmladší účastníci šli pěšky jen po Rúdník, kde se podívali na zvířátka, rozdělali oheň a opekli si špekáčky. My starší, vlčata a skauti, jsme dojeli na kolech až k Čerťáku. Klukům jsme povykládali o tom, jak vznikají meandry a slepá ramena na Moravě a význam Vátých písků pro hnízdění chráněných ptáků. Jednomu skautovi se po cestě zpátky pokazila přehazovačka, ale to není nic, s čím bychom si neporadili. Cestou zpátky jsme si znovu opekli buřty, postavili stany a po náročném dni se uložili ke spánku.
I když je skautský rok už v plném proudu, určitě se za námi zastav podívat na oddílovku. V Junáku najdeš nové kamarády, naučíš se spoustu zajímavých věcí a zažiješ dobrodružství, na která se nezapomíná. Nově jsme začali přijímat děti už od pěti let a stejně tak i holky z oddílu Squaw.
Za oddíl Tuláci
Adam „Adík“ Michenka