Společná výprava na Ivančenu oddílů Tuláci a Squaw
Vlčata a skauti z oddílu Tuláci a družina Myšek z oddílu Squaw letos vyráží společně na víkendovou výpravu nejenom k beskydské mohyle Ivančena!
Velká jarní výprava oddílu Tuláci přes Chřiby
V pátek 20.3. 2026 ve tři odpoledne jsme se sešli u Hrušky na zastávce odkud jsme se autobusem vydali do Kyjova, kde jsme museli běžet z autobusu do autobusu. Pak jsme jeli do Koryčan. A odtamtud jsme jeli do Střílek. Naším cílem byl vrchol hory Brdo, ale po cestě jsme se zastavili na stříleckém barokním hřbitově, vrcholu hory Hrad a za západu slunce i na zřícenině hradu Střílky. Když jsme scházeli z hradu, tak slunce již zapadlo, a tak jsme vytáhli naše čelovky a kolem motorestu Samota jsme za tmy pokračovali až na Vlčák, kde jsme si odpočinuli. Mezi Vlčákem a Brdem již nebylo nic jiného než 3 kilometry tmy a namáhavého pochodu. Po krátkém odpočinku na Brdu jsme se vydali do lesa pro dřevo a rozdělali jsme oheň v ohništi uprostřed turistického přístřešku, v němž jsme spali. Následně jsme si opekli špekáčky a za záře plemenů jsme si povídali. Druhého dne jsme se vzbudili do deštivého a mlhavého rána. Za zvuku dopadajících kapek jsme se sbalili, uvařili jsme si čaj a posilnění vánočkou s povidly jsme vyrazili směrem k Salaši. Prošli jsme podchodem pod zbytky Hitlerovy “Transchřibské” dálnice. Následovala náročná cesta lesem za doprovodu všudypřítomného bahna. Došli jsme až na rozhlednu Salaš. Tam jsme si dali tulácký oběd králů (chleba s Májkou a pikantním salámem). Z rozhledny nás čekal dlouhý sestup dolů a údolím do Velehradu. Kde jsme naši pouť zakončili u tamějšího kláštera. Odtud nás již čekala pouze cesta autobusy a vlakem přes Staré Město a Hodonín až domů.
Za oddíl Tuláci: Všichni společně
Velká jarní výprava oddílu Tuláci
Oddíl Tuláci pořádá pro družiny vlčat a skautů ve dnech 20.-22. března nevšední výpravu přes Chřiby. Tak neváhej a vydej se s námi na cestu přes chřibské pahorky!
Výlet do zábavního parku BRuNO
Poslední lednovou sobotu jsme si s klukama vyrazili zařádit do zábavního parku BRuNO. Většina z nich už věděla, co je čeká a prostory dobře znali, takže se hned po příchodu nadšeně rozutekli k oblíbeným atrakcím.
Zpočátku jsem si nebyl jistý, jak bude probíhat dozor v tak velkém a živém prostoru. Ale kluci nás vedoucí zapojili do dění. Musím říct, že některé atrakce mi daly pořádně zabrat, ale o to víc jsem si to nakonec užil.
Po cestě do Brna jsem využil toho, že kluci mají ještě energii a povykládali jsme si o bezpečnosti chování na internetu. Zbytek cesty jsem proložil novými i osvědčenými hrami, aby nám cesta rychleji utekla.
Výlet jsme si všichni užili.
Adam Michenka, 1. Junácký oddíl Tuláci Ratíškovice
Novoroční vycházka 2026
V sobotu 3. ledna jsme s naším oddílem zahájili nový školní rok každoroční jednodenní novoroční vycházkou. Letos jsme však místo tradičního pochodu na Náklo jeli do Hodonína, kde jsme navštívili Dům přírody Hodonínské Dúbravy. Shlédli jsme zde dokument, který nám velmi poutavě představil pro nás známou a přesto v některých věcech celkem neznámou tvář lesa, který Hodonín obklopuje a zasahuje prakticky až přímo k naší ratíškovské junácké klubovně. Následně jsme si prošli celou tamější expozici s celou řadou interaktivních exponátů a prvků, co kluky velmi zaujaly. Poznali jsme mnoho dalších druhů rostlin a velkých i zcela maličkých zvířat, jež obývají okolní doubravy. Poté, co jsme se patřičně posilnili obědem, mohl náš výlet pokračovat k dalšímu dnešnímu cíli, který od nás byl, jak se říká, co by kamenem dohodil. Zamířili jsme totiž do hodonínské zoo, kde na kluky již čekala vedoucími připravená hra a návštěva zvířat ze všech koutů světa. Některá z nich sice byla schována ve vnitřních výbězích před zimním chladem, takže jsme je neviděli, ale i tak jsme měli možnost pozorovat řadu různých obyvatel zoologické zahrady. Velmi nás například zaujala lví smečka, která zrovna zvesela hodovala. Cestou zpátky na autobus jsme si ještě zpestřili den několika hrami i návštěvou workoutového hřiště. K večeru jsme se všichni šťastně vrátili domů s mnoha zážitky i novými znalostmi.
Vít Kadlčík, 1. Junácký oddíl Tuláci Ratíškovice
Velká Podzimní výprava do Kolína a Kutné Hory
První den jsme se sešli v 15:15 u zastávky. Odjeli jsme autobusem do Hodonína. Odtud jsme odjeli vlakem do Břeclavi, a nakonec jsme odjeli přes Pardubice do Kolína, kde jsme se ubytovali v kolínské skautské klubovně. Tam za námi přišel rytíř Vilém z Vřesovic se zprávou, že králi Václavovi II. někdo ukradnul stříbro určené na jeho korunovaci polským králem.
V sobotu jsme se vzbudili a vyrazili jsme na procházku po historickém centru Kolína. Zvenčí jsme viděli kostel svatého Bartoloměje, byli jsme na pár krásných vyhlídkách na Labe a procházku jsme zakončili u dvou dřevěných medvídků z pohádky „Pojďte, pane, budeme si hrát“, kterou si na výpravě pouštíme každý večer na večerníčka. Šli jsme na vlakové nádraží, odkud jsme jeli do Kutné Hory. Tady jsme si zašli pár kilometrů. Nejprve jsme se šli podívat do kostnice a kláštera v Sedlci. V kostnici byly kosti z více než 30 000 lidí a byly z nich vystavené pyramidy, obří lustr, girlandy i erb. Z kostnice a kláštera jsme se snažili dostat do centra Kutné Hory, ale cestou nás zaskočila situace s kapesníkem, který spadl do řeky Vrchlice. Snažili jsme se ho dohonit a chytnout, abychom ho mohli hodit do koše. Ale hodně se vzdálil od břehu a šance na chytnutí byly mizivé, ale poté do vody skočil Víťa, chytnul kapesník a hodil ho na souš, protože si vzpomněl, že jeho boty fungují jako gumáky. Skočil na souš a za namáhavý výkon jsme se všichni odměnili obědem. Když jsme se dostali do centra města, dostali jsme mapu a list se všemi podezřelými z krádeže stříbra určeného na korunovaci Václava II. Prošli jsme celé město a ptali jsme se velkých pánů, aby nám dali nějaké informace, které nám pomohou najít pachatele. U chrámu svaté Barbory jsme se rozdělili na dvě skupiny. Jedna šla dovnitř katedrály a druhá zůstala venku a koupila si čaj. Splnili jsme všechny úkoly a přes noční Kutnou Horu jsme se vrátili do Kolína na klubovnu, kde jsme získali informace o podezřelých. Podle informací nám došlo, že to udělal Vok II. z Rožmberka, potom jsme předali informaci Václavovi II. a pro zábavu jsme si zahráli deskovku Saboteur.
V neděli jsme se nachystali a jeli jsme vlakem do Kutné Hory, kde jsme prošli vyhlídky a centrum a lesem jsme došli k cestě, kde byla kočka „mývalovitá“, se kterou jsme se lísali. Šli jsme dál a potkali jsme veverku Veroniku. Pokračovali jsme podél řeky přes les ke dvěma velkým vodopádům. Až jsme se dostali na velkou planinu, kde jsme porazili Voka II. a šli jsme k hradu Sionu, který byl poslední husitský hrad v českém království. Pak jsme zašli na zastávku Týniště, kde jsme poslouchali vlak z kolejí. FUNGUJE TO. S jedním přestupem jsme se dostali do Kolína a tam jsme předali stříbro králi Václavovi II. a ještě tu noc jsme si zahráli deskovku Citadela.
Poslední den jsme se nachystali, šli jsme na vlak a jeli jsme rychlíkem až do Břeclavi, kde jsme přestoupili na další vlak do Hodonína. Tady na nás čekali rodiče a výprava byla u konce.
Výpravu jsme si užili a já si myslím, že nejlepší věc byl boj s Vokem II. v údolí na planině.
Děkuji za čtení.
Tobiáš Pažický, 1. junácký oddíl Tuláci Ratíškovice
Říjnová výprava do Vřesovic
V pátek 24. října jsme se s naším oddílem sešli na hlavní autobusové zastávce u Hrušky, abychom vyrazili na první vetší výpravu v novém školním roce. Všichni jsme byli plní očekávání a cesta autobusem včetně přestupu v Kyjově nám ubíhala celkem rychle. Za svitu posledních slunečních paprsků jsme konečně vystoupili ve Vřesovicích, odkud nás již čekala jenom asi 1,5 kilometru dlouhá cesta pěšky až na tamější základnu našeho junáckého střediska. Nebe nad našimi hlavami bylo krásně červánkově rudé a okolní zalesněné kopce nás hrdě vítaly v této malebné krajině.
Vřesovickou základu jsme našli bez větších problémů. Už tam na nás čekal Bali, který nám tam společně se svým taťkou přijel předat klíčky a dovézt potřebné potraviny, abychom se s nimi nemuseli tahat přes Kyjov. Jakmile jsme uviděli celou naši základnu, brzy jsme pochopili, že některé aspekty naší výpravy jsme trochu podcenili, či spíše nebrali v potaz. Naše základna ležela na louce s potůčkem na samém dně studeného z kopců vedoucího údolí a neměla zcela žádné vytápění. Navíc byla ve značně zašpiněném a neuklizeném stavu, takže jsme o večerní program měli postaráno. Všichni jsme si rozdělili role a pustili jsme se do úklidu, přesně, jak říká náš oddílový pokřik: “My jsme oddíl Tuláci, zábavu až po práci!” A práce tentokrát nebylo málo. Umyli jsme nádobí, vyklidili jsme stoly a prostory na spaní, vše jsme řádně vysmýčili. Když byla práce hotová, mohli si kluci zase zahrát nějakou tu hru a již zanedlouho se nám podařilo uvařit i poctivou gulášovou polévku k večeři. Pěkně jsme si pochutnali a pak už pomaličku nastal čas jít na kutě. Všichni jsme se až po uši zachumlali do našich spacáků a přikryli jsme se dekami, které nám sem dovezl Adík, který na výpravu dorazil po vlastní ose pár hodin po našem příjezdu.
Ráno jsme se probudili do chladného podzimního rána. Naštěstí jsme měli všichni (až na Jirku) teplé spacáky a nikomu nám nebyla v noci zima. Další den jsme započali klasicky rozcvičkou, která nás pořádně probrala. Po snídani jsme si sbalili vše potřebné k celodennímu pochodu a pak už nám nic nebránilo v tom vyrazit vstříc lesům a pahorkům Chřibů. Vedení našeho dnešního pochodu se statečně ujali nejmladší členové naší výpravy – Šíma s Dannym a Maťou. Spravedlivě si rozdělili mezi sebe role. Šíma byl pasován na našeho hlavního navigátora a s mapou v ruce nám ukazoval, kudy vede naše cesta. Danny s Maťou se pro změnu střiďali ve sledování turistických značek a orientaci podle buzoly. Díky jejich vedení jsme již za chvíli stáli u kapličky v bývalém Hradisku svatého Klimenta. Tady jsme si chvíli odpočinuli a pak jsme již spořádaně pokračovali až k vyhlídce na skále jménem Kazatelna. Která kluky velmi zaujala a nějakou dobu jsme se zde kochali pohledy do krajiny. Celou cestu nás doprovázela pestrobarevná podzimní krajina. Listy stromů hrály všemi barvami od žluté přes oranžovou až po témeř červenou. Listí pod nahama šustilo a z nebe jen občas spadlo pár symbolických kapiček, které nám připomínaly proměnlivé podzimní počasí. Kolem několika studánek a impozantní skály jménem Kozel jsme se dostali až k hradbám hradu Cimburk. Zde jsme poobědvali chleba s paprikou a salámem. Po vydatném jídle následovalo prozkoumáváni zříceniny hradu. Viděli jsme krásné výhledy do kraje, něco jsme se dozvěděli o historii a přečetli jsme si jednu ze zdejších pověstí. Dokonce jsme zažili velmi neočekávaný zážitek, když jsme narazili na jednoho ze zdejších dobrovolníků, co hrad opravují. Ochotně nám ukazoval nejrůznější středověké zbraně a zbroj a nakonec před námi dokonce pro ukázku vystřelil z repliky píšťaly – jedné z prvních středověkých palných zbraní. Byl to opravdu neobvyklý zážitek a všichni jsme pánovi s obdivem zatleskali.
Když se slunce pomalu začalo přibližovat k obzoru, vyrazili jsme směrem k Moravanským loukám a dále k Rozštípené skále. Cestou jsme sice trošku zabloudili, ale za to nemohli naši šikovní navigátoři, ale Klub českých turistů, který v období mezi vytisknutím naší archivní mapy a naší výpravou, přeznačil některé trasy. Nakonec jsme ale vše úspěšně zvládli a po zastavení se u Rozštípené skály jsme se přesouvali blíž a blíž k naší základně kolem místa, kde se v roce 1952 odehrála letecká nehoda. Poslední louku před naší základnou jsme s radostí přeběhli.
Na základně jsme si k večeru zahráli několik her i jsme se naučili něco ze zdravovědy. K večeři jsme měli těstoviny a ještě před spaním si kluci mohli vyzkoušet stezku odvahy.
Noc jsme přečkali v teple a ve zdraví a ráno jsme již jen všechno po sobě uklidili, zamávali jsme zdejší základně i lesům a loukám a vydali jsme se zpět na autobus a pak přímo domů.
Výpravu jsme si moc užili a plní zážitků jsme se rozešli k našim domovům a mnozí se už těšíme na Velkou podzimní výpravu, která nás čeká za tři týdny. Velmi také děkujeme Balimu a panu a paní Koubkovým, kteří nás zásobovali jídlem i pitnou vodou.
Vít Kadlčík, 1. Junácký oddíl Tuláci Ratíškovice
Začátek nového skautského roku po Tulácku
Skautský rok jsme zahájili tradičním táborákem u klubovny. Kromě ohně a opékání špekáčků byla připravena i stanoviště, kde si děti mohly vyzkoušet různé aktivity z našich oddílovek. Za splněné úkoly sbíraly razítka a na konci je čekala sladká odměna. Součástí programu byl i malý lanáč, který měl mezi dětmi velký úspěch. Celou akci hodnotíme jako velmi povedenou, protože nám poté přibyla spousta nových členů.
S novými posilami jsme se poslední víkend v září vydali na cyklovýlet na Čerťák. Nejmladší účastníci šli pěšky jen po Rúdník, kde se podívali na zvířátka, rozdělali oheň a opekli si špekáčky. My starší, vlčata a skauti, jsme dojeli na kolech až k Čerťáku. Klukům jsme povykládali o tom, jak vznikají meandry a slepá ramena na Moravě a význam Vátých písků pro hnízdění chráněných ptáků. Jednomu skautovi se po cestě zpátky pokazila přehazovačka, ale to není nic, s čím bychom si neporadili. Cestou zpátky jsme si znovu opekli buřty, postavili stany a po náročném dni se uložili ke spánku.
I když je skautský rok už v plném proudu, určitě se za námi zastav podívat na oddílovku. V Junáku najdeš nové kamarády, naučíš se spoustu zajímavých věcí a zažiješ dobrodružství, na která se nezapomíná. Nově jsme začali přijímat děti už od pěti let a stejně tak i holky z oddílu Squaw.
Za oddíl Tuláci
Adam „Adík“ Michenka
cyklovýlet a vycházka oddílu Tuláci
Oddíl Tuláci pořádá 1. výpravu v tomto skautském roce.
cyklovýlet je pro vlčata a skauty, vycházka pro benjamínky