IMG_6272

Velká Podzimní výprava do Kolína a Kutné Hory

by with No Comment Blog Tuláci

První den jsme se sešli v 15:15 u zastávky. Odjeli jsme autobusem do Hodonína. Odtud jsme odjeli vlakem do Břeclavi, a nakonec jsme odjeli přes Pardubice do Kolína, kde jsme se ubytovali v kolínské skautské klubovně. Tam za námi přišel rytíř Vilém z Vřesovic se zprávou, že králi Václavovi II. někdo ukradnul stříbro určené na jeho korunovaci polským králem.

V sobotu jsme se vzbudili a vyrazili jsme na procházku po historickém centru Kolína. Zvenčí jsme viděli kostel svatého Bartoloměje, byli jsme na pár krásných vyhlídkách na Labe a procházku jsme zakončili u dvou dřevěných medvídků z pohádky „Pojďte, pane, budeme si hrát“, kterou si na výpravě pouštíme každý večer na večerníčka. Šli jsme na vlakové nádraží, odkud jsme jeli do Kutné Hory. Tady jsme si zašli pár kilometrů. Nejprve jsme se šli podívat do kostnice a kláštera v Sedlci. V kostnici byly kosti z více než 30 000 lidí a byly z nich vystavené pyramidy, obří lustr, girlandy i erb. Z kostnice a kláštera jsme se snažili dostat do centra Kutné Hory, ale cestou nás zaskočila situace s kapesníkem, který spadl do řeky Vrchlice. Snažili jsme se ho dohonit a chytnout, abychom ho mohli hodit do koše. Ale hodně se vzdálil od břehu a šance na chytnutí byly mizivé, ale poté do vody skočil Víťa, chytnul kapesník a hodil ho na souš, protože si vzpomněl, že jeho boty fungují jako gumáky. Skočil na souš a za namáhavý výkon jsme se všichni odměnili obědem. Když jsme se dostali do centra města, dostali jsme mapu a list se všemi podezřelými z krádeže stříbra určeného na korunovaci Václava II. Prošli jsme celé město a ptali jsme se velkých pánů, aby nám dali nějaké informace, které nám pomohou najít pachatele. U chrámu svaté Barbory jsme se rozdělili na dvě skupiny. Jedna šla dovnitř katedrály a druhá zůstala venku a koupila si čaj. Splnili jsme všechny úkoly a přes noční Kutnou Horu jsme se vrátili do Kolína na klubovnu, kde jsme získali informace o podezřelých. Podle informací nám došlo, že to udělal Vok II. z Rožmberka, potom jsme předali informaci Václavovi II. a pro zábavu jsme si zahráli deskovku Saboteur.

V neděli jsme se nachystali a jeli jsme vlakem do Kutné Hory, kde jsme prošli vyhlídky a centrum a lesem jsme došli k cestě, kde byla kočka „mývalovitá“, se kterou jsme se lísali. Šli jsme dál a potkali jsme veverku Veroniku. Pokračovali jsme podél řeky přes les ke dvěma velkým vodopádům. Až jsme se dostali na velkou planinu, kde jsme porazili Voka II. a šli jsme k hradu Sionu, který byl poslední husitský hrad v českém království. Pak jsme zašli na zastávku Týniště, kde jsme poslouchali vlak z kolejí. FUNGUJE TO. S jedním přestupem jsme se dostali do Kolína a tam jsme předali stříbro králi Václavovi II. a ještě tu noc jsme si zahráli deskovku Citadela.

Poslední den jsme se nachystali, šli jsme na vlak a jeli jsme rychlíkem až do Břeclavi, kde jsme přestoupili na další vlak do Hodonína. Tady na nás čekali rodiče a výprava byla u konce.

Výpravu jsme si užili a já si myslím, že nejlepší věc byl boj s Vokem II. v údolí na planině.

Děkuji za čtení.

Tobiáš Pažický, 1. junácký oddíl Tuláci Ratíškovice

 

20251024_174637

Říjnová výprava do Vřesovic

by with No Comment Blog Tuláci

V pátek 24. října jsme se s naším oddílem sešli na hlavní autobusové zastávce u Hrušky, abychom vyrazili na první vetší výpravu v novém školním roce. Všichni jsme byli plní očekávání a cesta autobusem včetně přestupu v Kyjově nám ubíhala celkem rychle. Za svitu posledních slunečních paprsků jsme konečně vystoupili ve Vřesovicích, odkud nás již čekala jenom asi 1,5 kilometru dlouhá cesta pěšky až na tamější základnu našeho junáckého střediska. Nebe nad našimi hlavami bylo krásně červánkově rudé a okolní zalesněné kopce nás hrdě vítaly v této malebné krajině.
Vřesovickou základu jsme našli bez větších problémů. Už tam na nás čekal Bali, který nám tam společně se svým taťkou přijel předat klíčky a dovézt potřebné potraviny, abychom se s nimi nemuseli tahat přes Kyjov. Jakmile jsme uviděli celou naši základnu, brzy jsme pochopili, že některé aspekty naší výpravy jsme trochu podcenili, či spíše nebrali v potaz. Naše základna ležela na louce s potůčkem na samém dně studeného z kopců vedoucího údolí a neměla zcela žádné vytápění. Navíc byla ve značně zašpiněném a neuklizeném stavu, takže jsme o večerní program měli postaráno. Všichni jsme si rozdělili role a pustili jsme se do úklidu, přesně, jak říká náš oddílový pokřik: “My jsme oddíl Tuláci, zábavu až po práci!” A práce tentokrát nebylo málo. Umyli jsme nádobí, vyklidili jsme stoly a prostory na spaní, vše jsme řádně vysmýčili. Když byla práce hotová, mohli si kluci zase zahrát nějakou tu hru a již zanedlouho se nám podařilo uvařit i poctivou gulášovou polévku k večeři. Pěkně jsme si pochutnali a pak už pomaličku nastal čas jít na kutě. Všichni jsme se až po uši zachumlali do našich spacáků a přikryli jsme se dekami, které nám sem dovezl Adík, který na výpravu dorazil po vlastní ose pár hodin po našem příjezdu.
Ráno jsme se probudili do chladného podzimního rána. Naštěstí jsme měli všichni (až na Jirku) teplé spacáky a nikomu nám nebyla v noci zima. Další den jsme započali klasicky rozcvičkou, která nás pořádně probrala. Po snídani jsme si sbalili vše potřebné k celodennímu pochodu a pak už nám nic nebránilo v tom vyrazit vstříc lesům a pahorkům Chřibů. Vedení našeho dnešního pochodu se statečně ujali nejmladší členové naší výpravy – Šíma s Dannym a Maťou. Spravedlivě si rozdělili mezi sebe role. Šíma byl pasován na našeho hlavního navigátora a s mapou v ruce nám ukazoval, kudy vede naše cesta. Danny s Maťou se pro změnu střiďali ve sledování turistických značek a orientaci podle buzoly. Díky jejich vedení jsme již za chvíli stáli u kapličky v bývalém Hradisku svatého Klimenta. Tady jsme si chvíli odpočinuli a pak jsme již spořádaně pokračovali až k vyhlídce na skále jménem Kazatelna. Která kluky velmi zaujala a nějakou dobu jsme se zde kochali pohledy do krajiny. Celou cestu nás doprovázela pestrobarevná podzimní krajina. Listy stromů hrály všemi barvami od žluté přes oranžovou až po témeř červenou. Listí pod nahama šustilo a z nebe jen občas spadlo pár symbolických kapiček, které nám připomínaly proměnlivé podzimní počasí. Kolem několika studánek a impozantní skály jménem Kozel jsme se dostali až k hradbám hradu Cimburk. Zde jsme poobědvali chleba s paprikou a salámem. Po vydatném jídle následovalo prozkoumáváni zříceniny hradu. Viděli jsme krásné výhledy do kraje, něco jsme se dozvěděli o historii a přečetli jsme si jednu ze zdejších pověstí. Dokonce jsme zažili velmi neočekávaný zážitek, když jsme narazili na jednoho ze zdejších dobrovolníků, co hrad opravují. Ochotně nám ukazoval nejrůznější středověké zbraně a zbroj a nakonec před námi dokonce pro ukázku vystřelil z repliky píšťaly – jedné z prvních středověkých palných zbraní. Byl to opravdu neobvyklý zážitek a všichni jsme pánovi s obdivem zatleskali.
Když se slunce pomalu začalo přibližovat k obzoru, vyrazili jsme směrem k Moravanským loukám a dále k Rozštípené skále. Cestou jsme sice trošku zabloudili, ale za to nemohli naši šikovní navigátoři, ale Klub českých turistů, který v období mezi vytisknutím naší archivní mapy a naší výpravou, přeznačil některé trasy. Nakonec jsme ale vše úspěšně zvládli a po zastavení se u Rozštípené skály jsme se přesouvali blíž a blíž k naší základně kolem místa, kde se v roce 1952 odehrála letecká nehoda. Poslední louku před naší základnou jsme s radostí přeběhli.
Na základně jsme si k večeru zahráli několik her i jsme se naučili něco ze zdravovědy. K večeři jsme měli těstoviny a ještě před spaním si kluci mohli vyzkoušet stezku odvahy.
Noc jsme přečkali v teple a ve zdraví a ráno jsme již jen všechno po sobě uklidili, zamávali jsme zdejší základně i lesům a loukám a vydali jsme se zpět na autobus a pak přímo domů.
Výpravu jsme si moc užili a plní zážitků jsme se rozešli k našim domovům a mnozí se už těšíme na Velkou podzimní výpravu, která nás čeká za tři týdny. Velmi také děkujeme Balimu a panu a paní Koubkovým, kteří nás zásobovali jídlem i pitnou vodou.

Vít Kadlčík, 1. Junácký oddíl Tuláci Ratíškovice

 

IMG_5902

Začátek nového skautského roku po Tulácku

by with No Comment Blog Tuláci

Skautský rok jsme zahájili tradičním táborákem u klubovny. Kromě ohně a opékání špekáčků byla připravena i stanoviště, kde si děti mohly vyzkoušet různé aktivity z našich oddílovek. Za splněné úkoly sbíraly razítka a na konci je čekala sladká odměna. Součástí programu byl i malý lanáč, který měl mezi dětmi velký úspěch. Celou akci hodnotíme jako velmi povedenou, protože nám poté přibyla spousta nových členů.
S novými posilami jsme se poslední víkend v září vydali na cyklovýlet na Čerťák. Nejmladší účastníci šli pěšky jen po Rúdník, kde se podívali na zvířátka, rozdělali oheň a opekli si špekáčky. My starší, vlčata a skauti, jsme dojeli na kolech až k Čerťáku. Klukům jsme povykládali o tom, jak vznikají meandry a slepá ramena na Moravě a význam Vátých písků pro hnízdění chráněných ptáků. Jednomu skautovi se po cestě zpátky pokazila přehazovačka, ale to není nic, s čím bychom si neporadili. Cestou zpátky jsme si znovu opekli buřty, postavili stany a po náročném dni se uložili ke spánku.
I když je skautský rok už v plném proudu, určitě se za námi zastav podívat na oddílovku. V Junáku najdeš nové kamarády, naučíš se spoustu zajímavých věcí a zažiješ dobrodružství, na která se nezapomíná. Nově jsme začali přijímat děti už od pěti let a stejně tak i holky z oddílu Squaw.

Za oddíl Tuláci
Adam „Adík“ Michenka

 

IMG_7362

Velká podzimní výprava

by with No Comment Blog Squaw

V pátek 18.10 v 15:35 jsme se sešly v počtu osmi holek a jedné vedoucí jménem Viky u hlavní autobusové zastávky, načež jsme přejely autobusem do Hodonína. Z hlavní autobusové zastávky jsme se vydaly na vlakové nádraží, kde jsme se sešly s další vedoucí – Jo. Potom jsme nastoupily na vlak, ve kterém na nás čekal další člen naší výpravy – Ája, a čekala nás hodinová cesta směr Brno. Tam nás vyzvedl autobus, který nás přes mnoho zastávek zavezl do malé obce jménem Tvarožná.

Po příjezdu na místo jsme přišly k velké budově, kde se nacházela skautská klubovna a komunitní centrum, ve kterém jsme následné dva dny pobývaly. Ubytovaly jsme se a mezitím přijela poslední osoba tvořící naši výpravu – Pája. Povečeřely jsme a poté započal večerní program – AZ kvíz s Viky a jóga spojená s meditací s Ájou. Po programu jsme všechny ulehly do spacáků.

Ráno nás vzbudily o půl deváté, následně jsme šly na hygienu, převlékly se z pyžam a daly jsme si snídani. Poté jsme si sbalily batohy na dopolední výlet. Šly jsme na blízký kopec, na kterém se nacházela malá kaplička, kde jsme chvíli pobyly a zahrály pár her. Později jsme se vydaly ke dřevěnému kříži, který se nacházel poblíž Tvarožné.  Na zpáteční cestě jsme šly kolem polí a u toho hrály hru jménem Kontakt. Když jsme se vrátily, vedoucí vařily oběd a my měly chvíli volno. Po obědě nastal polední klid.

Po poledním klidu jsme šly na hřiště vedle komunitního centra a zahrály si vybíjenou a štíty a bomby. Následovala svačina a po ní jsme vyráběly želvičky z korálků, které byly pro některé dost vyčerpávající. Jako odměnu jsme potom dostaly večeři v podobě párků v rohlíku s okurkou. Po večeři následovala chvíle volna.

Večer jsme měly program se skautskými stezkami, což je deník s různými skautskými úkoly. Bavily jsme se o věcech, co nám dělají radost. Po programu jsme měly hygienu a šly jsme spát.

Druhý den nás vzbudily časně ráno, měli jsme hygienu, posnídaly jsme, sbalily si věci a uklidily klubovnu. Měly jsme ještě hodně času, tak jsme si zahrály pár her a potom se vydaly na autobusovou zastávku. V Brně na vlakovém nádraží jsme měly ještě chvíli rozchod, než nám přijel vlak. Tím jsme jely do Kyjova, kde jsme přestoupily autobusem vydaly zpět do Ratíškovic.

Děkujeme všem vedoucím, díky kterým tahle víkendová výprava mohla vzniknout. Všechny jsme si ji moc užily, a už se těšíme na další.

Za oddíl Squaw

Beáta Růžičková a Tereza Marčáková

20240622_142936

Velká závěrečná výprava Tuláci

by with No Comment Blog Tuláci

V pátek 21. 6. jsme se všichni sešlu u Hrušky v Ratíškovicích na závěrečnou výpravu, na kterou jsme se všichni nesmírně těšili hlavně kvůli každoročnímu opékání kuřat. Tento rok jsme také do programu přidaly návštěvu našeho oddílového stromu který jsme zasadily před patnácti lety ve Štrambeku. Také jsme měli naplánovanou návštěvu muzea tatrovek v Kopřivnici. Autobusem jsme se vydali směrem do Hodonína Kde jsme jsme nastoupily na vlak. Ve vlaku však začlo být strašné horko. Zjistily jsme že nefunguje klimatizace takže se budeme nejmíň hodinu škvařit v rozpáleném vlaku. Mezitím nám vítek přinesl zápis z minulé návštěvy oddílového stromu který nám Majn z radostí přečetl. Jako omluvu za nefungující klimatizaci všem cestujícím personál vlaku rozdal flašky s vodou. Sice jsme měli co pít ale stejně voda byla teplá takže nám to moc nepomohlo. Po vystoupení vlaků v Hranicích na Moravě jsme se vydali na autobusovou zastávku kde jsme počkali na autobus do Nového Jičína. V novém jičíně jsme se vydali na naší klubovnu metitím šel Bob nakoupit jídlo. Na klubovně už nás čekal Paža který nejel od začátku s námi ale už byl v Novém Jičíně. Chvíli jsme si odpočinuly a vydaly jsme se do města. Rozdělili jsme se na dva týmy. Každý tým dostal mapu, instrukce a dvanáct obálek. Podle mapy jsme musely najít místo a na něm otevřít obálku z úkolem. Při otevření druhé obálky jsme podle hádanky hádanky měli hledat knihovnu a podle názvu nějak určit číslo do tajenky. Místo toho Majn hledal tak si šel pročítat nabídku hospody opodál. V polovině plnění úkolů nás mapa zavedla na náměstí kde jste zrovna konal festival takže jsme se museli proplétat mezi davem lidí aby jsme našli odpovědi k úkolům. Po dokončení všech ůkolů jsme se vrátili na klubovnu kde jsme pomocí čísel které jsme zjistily utvořily kód k otevření bedny. V bedně jsme našli mapu, buzolu a instrukce které nám další den hodně pomohli v našem putování. Po vyluštění jsme si odpočinuly a za dobře vykonanou práci jsme se také dobře najedli. Po večeři jsme všichni byly tak unavení že jsme šli spát.

Další den jsme se vzbudily do velmi deštivého a bouřlivého rána. Déšť za chvíli ustal tak jsme šli ven na zahradu na malou raní rozcvičku. Přerušil nás ale déšt takže jsme museli rozcvičku ukončit rychle jsme pospíchali jsme dovnitř na snídani. Posnídali jsme výborné makové buchty. Po vydatné snídani jsme se všichni sbalili na naší cestu a mohli jsme vijít. Venku ale trochu začlo poprchat takže jsme museli vytáhnout pláštěnku.Po příchodu na autobusivé nádraží jsme si všichni sundaly pláštěnky a vyčkávali jsme na autobus. Autobusem jsme přijeli do Kopřivnice ve které naše kroky směřovaly do muzea Tatrovek.

Hned po přichodu nás ohromil rychlovlak Slovenská Strela který stál v proskleném hangáru před muzeem. V muzeu nás hned zaujaly staré motorky které stáli hned na začátku. Chvíly jsme ještě čekaly než Vítek vyřídí vstupenky a mohli jsme jít dovnitř. V muzeu byly zajímavé kousky aut které byly třeba na půl rozložené takže jsme se mohli podívat jak vypadá takový motor uvnitř. Byly tam také vozy které jezdily závody Dakar a různé interaktivní expozice. Každého v muzeu zaujalo něco jiného. Nás všechny ale zaujala expozice ve které se ukazovalo jak v minulosti skauti využívaly vozy Tatra. Po prohlídce muzea terá nás všechny bavila jsme se vydaly na naší dlouhou cestu. Na začátku jsme pouze procházeli rušným městem ale jak mile jsme vyšly velký kopec tak jsme se ocitly v klidném lese. Les byl po dešti ještě mokrý to se nám ale moc nehodilo protože Vítek vybral cestu která byla opravdu zarostlá takže jsme se prodíraly mokrým lesem. Nakonec jsme přišly k Váňovu Kaměni. Byla to velká skála pod kterou bylo nalé posezení. Vytáhli jsme jídlo au pustili jsme se do oběda. Uprostřed našeho hodování Paža zjistil že sebou nemá žádné pití takže celou výpravu musel pít od ostatních. Po vydatném obědu jsme se podle mapy a buzoli vydaly směrem do štramberku. Po cestě jsme se ale pořád dohadovali kudy jít protože jsme z buzoli byli nějak zmatení. Nakonec jsme našli správnou cestou kudy jít. Přišly jsme do lomu kamenárka kde jsme se chvíly pokochali výhledem a sešli jsme dolů po strmé cestě dolů. Dole bylo malé jezírko ve kterém jsme se kvůli vedru chtěli vykoupat ale zjistili jsem že je to přirodní rezervace. Vydali jsme se tedy dolů z kopce a najednou jsme vyšli ve štramberku. Šli jsme chvíly podél cesty odkud jsme vešli do národního sadu. Zase jsme si museli vyšlápnout velký kopec. hahoře byla velká keskyně šipka kterou jsme se trochu rozhodli prozkoumat. Podle cedulí jsme zjistily že v ní kdysi dávno přebývaly pravěcí lidé. Po prohlídce jeskyně jsme se vydali dál po stezce. Podél stezky byly sochy různích významných českých osobností. Po cestě jsme ještě narazily na jednu malou jeskyňy kterou jsme si rychle prohlídly a pokračovali jsme dál. Nakonec jsme přišly k soše Tomáše Garrigua Masaryka u které jsme se nemohli rozhodnou kudy jít. Nakonec nám Vítek dál mapu která ukazovala přesně kudy jít takže jsme se nemuseli dát trápit s buzolou. Mapa nás zarostlou cestou která ani nevypadala jako cesta ale podle mapy jsme šli správně. Přišly jsme na rozpálenou cestu kde nebylo ani trochu stínu takže jsme všichni umíraly vedrem. Cesta nás zavedla do aleje kam jsme celou dobu namířeno. Právě tam se nacházel náš oddílový strom tak jsme ho začli hledat podle cedulek které byly na stromě přidělané. Museli jsme se prodírat kopřivami aby jsme podle cedule zjistili jestli je to náš strom . Žádný strom ale nebyl označený naší cedulí tak jsme takže jsme museli vytáhnout archivní fotografie aby jsme určili přesné místo stromu. Podle fotografií se nám ho podařilo najít ale oproti ostatním byl opravdu malý. Byli jsme si jistí jestli je to on ale jiný fotografie neodpovídal. Takže jsme strom zalili popřáli mu hodně štěstí aby rostl dál. Bob nám řekl aby jsme mu zazpívali ale nikomu se do toho moc nechtělo takže jsme ho všichni aspoň obejmuli. Před odchodem jsme se ještě postavili do řady před strom a zvolali náš pokřik. Naše další kroky směřovali k nedalekému rybníku ve které jsme se chtěli vykoupat. My jsme ale přišli k rybníku tak tam byla cedule která psala zákaz vstupu. Takže jsme přišli o další místo kde by jsme se mohli vykoupat. Naše další kroky směřovaly na Hrad Štramberk na který jsme se museli dostat prudkým kopcem a úzkýma uličkama. Nakonec jsme došli na velké náměstí kde jsme si aspoň zchladili ruky v místní kašně. Voda sice smrděla po chlóru ale aspoň jsme se trochu zchladili. Sedli jsme si na lavičky a vedoucí nám všem koupili malinovku takže jsme jí všichni s radostí vypili. Po odpočinku jsme se vydali dál nahoru na hrad po strmých schodech. Nahoře na hradě jsme se šli podívat na Hradní věž. Vystoupali jsme po strmých schodech. Proti nám chodili lidé ze shora takže jsme se tam tlačili. Nakonec jsme vyšli nahoru kde debil ochoz takže jsme se mohli rozhlédnout do všech stran a viděli jsme opravdu daleko do konce Aleji a náš strom. Po prohlídce věže jsme se vydali dolů na autobusovou zastávku dej jsme si dobrou půl hodinku počkali na autobus. Když přijel první autobus tak byl plný lidí a autobusák nám ani nezastavil jen kývnul hlavou a jel dál. Takže jsme museli další hodinu čekat na další autobus. Mezitím na zastávku přišel záhadný pán bílém tričku který kolem nás začal záhadně chodit tam a zpátky. Nakonec přijel i další autobus ale u něho se stalo to stejné autobusák na nás jen zakýval že nám nezastaví a jel dál. Pán v bílém tričku který kolem nás pořád chodil tak si nás začal vyptávat jestli nevíme kdy jede další autobus. Nakonec jsme se rozhodli že půjdeme do Kopřivnice odkud autobus vyjíždí takže by neměl jít plný ale pán bílém tričku se nás zeptal jestli může jít s námi. Nakonec s námi nešel protože zase odešel ale vypadá hodně zmatený a možná byl opilý. Tak jsme se vydali na cestu museli jsme zase vyjít na náměstí nahoře na kopci a odtud už jen lesníma cestama až do Kopřivnice. Kopřivnici jsme prošli centrem centrem města až k autobusové zastávce kde jsme zase potkali záhadného bílého muže v tričku nevíme jak se tam dostal ale nějak se tam dostal. Počkali jsme si na autobus který byl skoro prázdný takže jsme si měli kam sednout ale každou další zastávku přístupovali další lidé takže kdyby jsme čekali ve Štramberku tak už si asi nesedneme. Po příjezdu do Nového Jičína jsme se vydali do klubovny mezitím Bob šel do obchodu koupit kuřata na dnešní večeři. Chvíli jsme si odpočinuli a hned jsme šli rozdělávat oheň aby byl co největší. Nachystali jsme kuřata a zabalili je do alobalu a vhodili do žhavých uhlíků ohně. Museli jsme si ale pěkně dlouho počkat než se nám upečou. Po upečení všech kuřát jsme je vydělali z ohně rozbalili z alobalu a s radostí je celé snědli. Všem nám velice moc chutnalo. Snězení kuřát jsme si šli vyčistit zuby a spát protože už bylo opravdu pozdě.
Další den jsme se vzbudili šli jsme si dát malou rozcvičku po snídali jsme až začali jsme si balit věci aby jsme stihli autobus. Vydali jsme se k vlakovému Nádraží odkud jsme náhradním autobusem místo vlaku jeli do Jesenice nad Odrou. Tam jsme si počkali na vlakovém nádraží a mezitím nám Vítek rozdal jablka na svačinu. Vlak přijel tak jsme nastoupili a vlakem jsme se přesunuli do Hranic na Moravě kde jsme zase museli čekat na nádraží odtud už jsme jen jeli přeplněným vlakem kterém už fungovala klimatizace takže jsme se v něm neškvařili. Jsme do Hodonína kde jsi nás vyzvedli nadšení rodiče kteří byli rádi že jsme se vrátili. Tak skončila naše závěrečná výprava z které jsme všichni přijeli unavení ale za to šťastní.

Zapsal: Ondřej Bíza