Guláš čerťák-5

Čertův guláš

by with No Comment Blog Tuláci

Stalo se to nedávno,Kdy jsme se sešli rádci a domlouvali se kam dáme výpravu?? A najednou nás to ťuklo co takhle na Litner? Čertova stěna apod.? Sepsali jsme pár věcí a netrpělive jsme očekávali den 21.4.2011

Jakmile ten den nastal, byl sraz u přejezdu na Rúdník. Počkali jsme na zbytek našich členů a vyrazili směr Rúdník. Po cestě jsme si zahráli pár her. Dokonce jsme museli čekat na nějaké opozdilce. Ale program byl nabytý a se vším se počítalo. Po cestě jsme hráli plno her a díky velíkým vedrám i někteří členové se vyslékli do trének. Směrem na čertovu stěnu jsme se snažili hledat Nejvetši Ještěrku obecnou v našem kraji. Nacházali jsme jich poměrně dost, ale žádná nebyla dost obrovská. Po přichodu na Čertovu stěnu jsme začali vařit oběd. A jediné jídlo co nás tak napadlo byl guláš (proto taky ten název). Po našem vydatném jídle jsme se odebrali na cestu do našich domovů. Po cestě jsme potkali našeho vedoucího, který jel za nama až z práce. U přejezdu jsme dali rozchod a odebrali jsme se do našich domovů.

 

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Přespání na tábořišti / Výprava za slépkama

by with No Comment Blog Tuláci

Sešli jsme se v pátek v 11 na hl.zastávce a tam se rozdělili do aut-rádci k Hrachovi a krokodýlci k OK. A vyjelo sa! Cesta byla úmorná, protože pařilo slunko, naštěstí s hudbou se jelo líp.Obě skupiny byly vysazeny kousek od Nové vsi a měli své úkoly:krokodýlci měli donést do tábořiště vajca a nerozbit jich a rádci to měli složitější-vyfasovali 3 slepice a museli je donést z Ivančic do Nové vsi a dle Hrachova přání museli vidět na svět.Šlo to těžko, ale nakonec sa to vyřešilo(viz foto).

Cesta proběhla v pohodě, nevim jak u krokodýlků.Když jsme dorazili na tábořiště(rádci), všichni ostatní tam byli.Budoucí ”večeři” jsme pustili na svobodu, ať si užije volnosti.Po vybalení se nachystali všechny potřebné nástroje, jelikož za jeden vstup do búdy bylo 10 kliků a pak přišla ta chvíla, na kterů sa nekeří těšili a nekeří sa jí báli.Chopil sa teho Hugo ve svém ”katovském obleku” a Bob.Po 3 seknutích sa mrtvole rozdělili do skupin a tyto skupiny si slepice ”zpracovaly” sami.Nekerým to šlo a nekerým ne, ale nakonec to všecí zvádli.Naložit a dat péct, ale nikdo neodhadl správnou dobu pečení.Všecí hladoví vytáhli večeřu z grilu a nastala chvíle žvýkání.Maso sa nedalo pokůsat, spíš to byla žvýkačka.No ale co, aspoň byla sranda.Jediné co šlo normálně jest byl kus-kus a kukuřica.Po ”večeři” sa uklidilo a šlo sa spat.Ráno šli všichni na procházku a Kakao s Bobem začli dělat oběd.Po obědě se vedle nás usídlili skauti z Břeclaváckéj lúky a neco tam hledali.Pak sa ukázalo, že sa ztratili.Nastala obtížná etapa umývání náčení-voda netékla, jediný zdroj byla svatá voda, takže sa muselo chodit každů chvílu.Nakonec sa na památku pověsil slepičí pařát nad vchod do búdy.Dvoudenku sme završili pochodem do Oslavan a kofolů.

Poučení pro příště:Slepica sa dá jest, enom když ju hodíte na 15 minut do žižla bez alobalu.Sice je spálená, ale chutná jak kuře.

BoB

 

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

VJV Squaw Mikulov

by with No Comment Blog Squaw

Letos jsme se vydaly na VJV do Mikulova a to po stopách Kukyho. Tuto výpravu si celou přichystaly naše skautky Jana, Kuli, Bobina, Sára, Petra a Jitka a zvládly to na 1* i když jich kvůli nemoci nakonec jelo jen pár:-)

Sešly jsme se v pátek 15. 4. na autobusové zastávce v Ratíškovicích a celkem nás jelo 15:-)Když přijel autobus, násačkovaly jsme se do něj a vyrazily vstříc dobrodružství. Přesedly jsme v Hodoníně, kde jsme přibraly Plešu a jely vlakem do Břeclavi, kde jsme čekaly na další vlak a daly si svačinku. Během cesty jsme si musely zapamatovat, co nejvíce stanic kterými jsme projížděly. Po příjezdu do Mikulova jsme se vydaly na klubovnu, která byla pod zámkem, takže jsme musely vyjít velký kopec:-) Ubytovaly jsme se a Kamka s Janků a Elků šly nakoupit jídlo, my mezi tím hrály městečko Palermo (což byla suverénně neojblíbenější hra celého víkendu). Když přišly holky z nákupu, povečeřely jsme. Po večeři si pro nás Elis nachystala ekoprogram, poznávaly jsme kytičky a zvířátka a vyplňovaly jsme je do speciálních papírů. Během programu se nám začínaly zavírat očka, a proto jsme se umyly, šuply do spacáku a probudily se až ráno.

Ráno nás vedoucí probudily už v 6 hodin, abychom stihly autobus do Lednice. Nasnídaly jsme se a vyšly na autobusové nádraží. V autobuse jsme hrály kartičky a slovní fotbal. Také se rozebíralo, že v klubovně straší, v noci vedoucí viděly zvláštní blikání, které si nedovedly nijak vysvětlit. Když jsme konečně vysedly v Lednici, šly jsme se podívat do zámeckého bludiště, které jsme nenašly a čekaly na Kuli se Sárou, které měly přijet až v sobotu. Když jsme vyzvedly holky tak jsme se šly projít do zámeckého parku a hrály po cestě hry, přišly jsme k Minaretu, na který jsme vylezly a viděly jsme skoro až do Ratíškovic. Kdo spočítal nejpřesněji schody, získal kamínek od Kukyho. Poobědvaly jsme, chleba se salámem a paštikou a vydaly se po červené do Valtic. Po cestě jsme viděly Lednické rybníky, Appolo, 3 grácie…. Po únavném 11 km pochodu jsme konečně přišly do Valtic a zde si za odměnu daly kofolu, počkaly na vlak a odfrčely zpět na klubovnu do Mikulova. Na večeři jsme si udělaly párky, a jelikož jsme byly moc unavené, tak jsme se umyly, namazaly své spálené obličeje a šly spinkat.

V neděli ráno jsme se sbalily, posnídaly a šly na Sv. kopeček, na klubovně zůstala jen Kamka, Elis a Kuli aby mohly uklidit a uvařit oběd. Dneska v noci zase strašilo, slyšely jsme hlasy a práskání dveří a žádná nevíme, co to bylo. Na Sv. kopečku jsme se vyfotily, zahrály hry a vydaly se zpět do klubovny kde už jsme měly uvařené špagety, poobědvaly jsme, dobalily se, předaly klubovnu slečně, od které jsme se dozvěděly že tu skutečně asi straší a šly na nádraží kde jsme nastoupily na vlak a jely do Břeclavy, tam jsme si daly zaslouženého nanuka, nasedly na další vlak a v Hodoníně na autobus který nás zavezl domů.

(Zapsala Kamča)

Fotky z naší super výpravy najdete zde:

https://picasaweb.google.com/motlova.katerina/VelkaJarniVypravaSquawMiku…

 

Tvůrčí dílna 2011

by with No Comment Blog Tuláci

Jak už to tak bývá i tento rok se konala tvůrčí dílna naDuhovce v Hodoníně a mi jsme se jí samozřejmě účastnili. Měli jsme možnostse naučit vyrábět píšťalku, žile, dělat s marcipánem papírem a nechybělataké výroba žonglovacích míčků z mouky, sáčku a balónku. Děti a mi rádcijsme se vyřádili a měli jsme stále co dělat.

Děkujeme rodičům a Petřačce za poskytnutí aut k odvozu.Ceníme si vašeho času a benzínu, který jste nám byli ochotni poskytnou.

Noční veselské kolečko-1

NVK 11

by with No Comment Blog Tuláci

V pátek, kolem páté hodiny, jsme se sešli u nové pekárny. Sešlo se nás 9, a jelikož už byl čas, tak jsme vyrazili směr Rohatec na vlak. Rozhodli jsme se, že nepůjdem po silnici, ale po kolejách. Po cestě nás čekalo nekolik překážek v podobě pokácaných stromů, ale nakonec jsme tam úspěšně dorazili. Ve vlaku už na nás čekala Anče (z Hodonína) a na vlakáči Blond a Tomík, které dovezl Hrach autem. Po příchodu na Bartolomějské náměstí, kde byl sraz, jsme se rozdělili do 2 skupin a mohli vyrazit na tak dlouho očekávané Noční Veselské kolečko. Cesta byla docela dlůhá a náročná, dokonce jsme se i ztratili, ale nakonec jsme to všichni zvládly a přišli do cíle na Veselsků klubovnu. Večer jsme si vykládali, zvládli si zahrát Bang a pak už jenom zalehnůt do spacáků a na chvilku se vyspat. Když nás ve 4 hodiny Hrach vzbudil, rychle jsme se sbalili, uklidili a vyrazili na vlakové nádraží. Vlak nás dovezl zpátky do Rohatca a my jsme museli dál pokračovat pěšky. Všichni výlet zvládli bez jakýchkoliv problémů a dom dorazili plní nových zážitků. Zapsala náštěva Sýkorka

 

KONICA MINOLTA DIGITAL CAMERA

Výprava za Bobry – 4.12.2010

by with No Comment Blog Tuláci

Náš oddíl ve spolupráci s hodonínskou ZOO připravil na mikulášskou sobotu, výpravu za bobry žijícími u milotických rybníků. Zde se nachází jeden z největších bobřích hradů, jak se říká velkým sídlům. Přes velké obavy o počasí, se nám poštěstilo – bylo krásně zasněženě. I přes malou účast jsme podnikli výšlap pod vedením Radka (ze ZOO) a domorodého šerpy (Radkův bývalý spolužák, jenž se zabývá pozorováním bobrů) k rybníkům. Cestou nám Radek vykládal o životním stylu bobrů pomocí připravených vysvetlujících karet.

Bohužel jak to v životě již bývá, příroda na nás vyzrála a díky zvýšenému stavu vody v potoku byl zaplaven i mostek ( šerpa se hrdě vydal na průzkum zaplaveného mostku, ale vrátil se promočený až po pás). Takže naše výprava skončila nezdarem a bez zahlédnutí bobřího sídla, natož tak bobra. Jediným důkazem, že tam bobři opravdu žijí, byl ohlodaný strom.

Děkuji hodonínské ZOO, sekci Výuka a speciálně Radkovi za ochotu a dobře připravenou výpravu.

 

DSCN1131

VPV – Šumava podzim 2010

by with No Comment Blog Tuláci

Autentický zápis toho ce se nám přihodilo. Zápis byl pořízen přímo na akci, čímž se podařilo zachytit názory ještě žhavé. Celí text je ponechán v původním znění a proto říkám “Není vše horké tak jak sa uvaří.” Extra poděkování patří Essmovy hlavnímu fotografovi akce. Hrach

Čtvrtek 28.10.2010Jako obvykle jsme vyrazili z hlavní aut. bus. zastávce V 6:30. Hrach dojel z Hodonína a my jsme s k němu přidali.Dorazili jsme do Kyjova a čekala nás dlouhá cesta vlakem.Kupodivu ubíhala rychle.Než jsme se nadali, byli jsme v Brně.Pak jsme nasedli do ,,kače“.Odtud se cesta vlekla, jelikož trvala 6 hodin.V Sušicích jsme se rozdělili na 2 skupiny-jedna šla nakoupit, druhá zjištovala autobusové spoje do okolí.Sraz jsme si dali na židovském hřbitově, avšak tam byly dva-což byl ten problém.Asi po 1,5 hodině jsme se sešli a vyrazili směr Loučová.Klasicky jsme se ztratili, protože už byla tma a měli nevyhovující mapu.Nakonec jsme zdárně dorazili a čekalo nás překvapení-KRAVÍN.Smrdělo to tam hnojem, ale i tak jsme tam spokojeně usnuli.Hrach nám prostě dokázal zařídit skvělé ubytování.

Pátek 29.10.2010Všichni jsme čekali ráno klasické brzké probuzení, ale opak byl pravdou. Všichni jsme spali až do půl desáté, a to včetně Hracha. Na snídani byla tunáková pomazánka. Šli jsme do Hartmanic, kde jsme nakoupili pití a jídlo. Tam jsme navštívili tamější synagogu, poté jsme se rozdělili do dvou skupin. Měli jsme jít stejný okruh, ale každá skupina jiným směrem. Po 2 kilometrech jsme zjistili že jdeme naopak takže stejně jako druhá skupina. Tak jsme přidali do kroku, aby to nezjistili. Před 15:00 jsme objevili altánek u kterého jsme si uvařili oběd a Mráka ležel v elektrickém ohradníku s krávama. Pak jsme šli ke Smolné peci. U ní jsme se vyfotili a vraceli se zpátky směr Hartmanice, prošli jsme několik vesniček a přitom jsme fotili zvířata. Kolem 19:00 jsme dorazili zpátky. Odkud jsme se vrátili na základnu do Loučové. Hugo s Bobem vařili jejich oblíbené jídlo – ČOČKU a fazolu. Ostatní se učili hru Sacculus. Ve 23:00 jsme šli spat.

Sobota 30.10.2010Ráno jsme se vzbudili, byla velká mlha. Proto padli Hrachovy plány, Pája, Kakao, O.K a Bob šli do Hartmanic pro vodu ostatní hrabali listí. Ze shrabaného listí vznikla obrovská hromada do které jsme skákali. První skákal Hugo, který skočil přímo na beton narazil si kostrč a spadl přímo do kravinců. Potní jsme se vrátili kluci s vodu, Pája s Liškou uvařili oběd v podobě čočkové polévky byla výborná ,avšak na druhou stranu jí bylo málo. Bubovi začalo být špatně tak zůstal s Bobem na klubovně. My ostatní jsme vyrazlili na Svatoborskou rozhlednu. Asi v polovině cesty se dva členové rozhodli, že půjdou na přímo. Dorazili sice později než ostatní ale šli správným směrem, protože se rozhodli jít podle slunce a stínu. Všichni jsme v pořádku došli na rozhlednu. Vylezli jsme nahoru a prohlédli si krásný výhled. Pak hrachon posílal starých samotných na cestu zpátky,aby si vyzkůšali orientaci,nedopadlo to podle představ,ale všichni došli na klubovnu.Už byl večer,bubo a bob uvařili jídlo,které sa v krku sekalo jak kombajn na dálnici.Už třetí den byla k jídlu čočka,tak si to každý dovede představit jak poskakovala střecha klubovny.Bubo,ela a flip šli zjištovat spoje na ráno,hugo a ok šli na kešku,kde zapadli do bažiny a zbytek uklízal ten binec,Na konec dne jsme zahráli pár her a šlo se spát.

Neděla 31.10.2010 Ráno jsme vše uklidili a vyrazili jsme na dlouhou cestu zpátky. Na oběd jsme měli čínské polévky ve vlaku. Děkuji všem zúčastněným. Organizátorem Hrach

 

Ja Padouch-2

Kino “Já Padouch” 3D

by with No Comment Blog Tuláci

V neděli 24.10. jsme šli do kina na film Já Padouch v 3D provedením, se skvělím dabingem Jiřího Lábuse. I když tato akce byla dobrovolná bylo tam od nás přes 20 děcek a rodičů. Podle smíchu hodnotím že se to všem líbilo. Hrach

 

Chriby TaS-6

Chřiby 9.10. Tuláci & Squaw

by with No Comment Blog SquawBlog Tuláci

V sobotu v 6:30 jsme se sešli na hlavní autobusové zastávce v Ratíškovicích.Někteří jeli autem do kyjova na hlavní autobusové nádraží ,ale vetšina jela autobusem.Potom jsme čekali na autobus do Vřesovic.Tam jsme vystoupili a šli .U popelnic u zatáčky k chatě radost jsme si dali první picí přestávku.Než jsme odešli tak nám jeden milý pán zdělil že tady nemáme stát a že u popelnic je vzteklá liška.Tak jsme šli dále.Druhá zastávka byla v jakémsi altánku.Miša vyhlásil že za chvílu tady bude keška.Jenže sme šli do obrovského kopce a keška pořád nikde.Potom jsme šli na kazatelnu v domění že idem dobře.Potom šamin zjistil že nejdeme dobře,protože on šel jako jediný dobře.Tož jsme šli až na kozla u kterého si Kamka pěkně zdřímla.Pak Miša,Elka a Hrach šli na cimburk hledat kešku.A už zase.Další přestávka na kmenech na který si Flip lehl a podplatil Lukasa sušenků aby mu zpíval.To by nebyla výprava aby jsme se zase neztratili.Tož jsme museli jít po silnisi.Nasedli jsme na autobus a jeli do Kyjova de už na nás čekali rodiče aby nás odvézli dom.Zpsal Bubo

 

P1280132

Výšlap na Brdo a Bunč 25.9.2010

by with No Comment Blog KPS

Tuto akci uspořádal KPS (Klub přátel skautingu) ku příležitosti svého šestiletého výročí vzniku. Po loňské dobré zkušenosti s výstupem na nejvyšší vrchol Bílých Karpat – Javořinu  jsme letos zvolili jiné nejbližší pohoří a to Chřiby a jejich vrchol Brdo (587 m.n.m.). Sraz byl v Roštíně v krásném rekreačním středisku KAMÍNKA mezi 9 – 10 hod.

Dorazilo pět rodin v pěti autech. Evka a Feďko Chovancovi + Janička a Klárka Dobešová Jokova, Palis a Zuzka Hnilicovi a jejich “kluci” Anička a Maruška, Miška a Tomáš (Lovec) + andílek Jožinek (Drápalík) a Ela , Šurka Markéta a Jirci + Hanička a Alička a nakonec naši pražáci  Monika a Viktor Šímovi + Bětka a synovec Jiřík – 10 děcek, 10 dospělců a 1 pes – respektive fena (zlatý retrívr)  – Nela Chovancová. Někteří dorazili s mírným zpožděním a skoro každý jinou cestou ( vyskytlo se totiž několik objížděk a Roštín byl komplet rozkopaný).

Trasa našeho výšlapu opisovala tzv. Chřibský trojúhelník – Kamínka – Brdo – Bunč – Kamínka – bratru 12 km. Nebylo ani zima ani vedro – počasí k nám bylo milosrdné – ne tak už terén. Po Roštínskou kapli se studánkou se to dalo, pak začalo pekelné stoupání a navíc cestička se místy ztrácela ve změti padlých stromů. Tu a tam bylo lze i zaslechnout proklínání vlastní nadváhy nebo dokonce organizátora tohoto výšlapu. Nakonec jsme to všichni (sice v potu tváře) zvládli a vrchol Brdo byl naší skupinou okolo 12 hod. pokořen. Po odpočinku a svačince – nezbytné společné foto a průzkum okolí. Dominantou vrcholu je samozřejmě 6 let stará rozhledna se stejnojmenným názvem, jako hora na které stojí: Brdo. Rozhledna se začala stavět v roce 2001, dostavěna 2004, cena 5,5 mil. Kč. Jedná se o unikátní kamennou stavbu 24 m vysokou, ze které je nádherný výhled do dalekého okolí.

Pak jsme se vydali po hřebenové cestě na další klenot Chřibů a to lesní penzion Bunč. Po cestě nás zaujal mimo jiné obrovský betonový objekt – zbytek tzv. Hitlerovy dálnice, která však nebyla nikdy postavena, ale její rozbudované torza jsou po celých Chřibech dodnes víc než patrná. Asi po 4 km cesty jsme dorazili k velmi krásně a citlivě (a asi i nákladně) opravenému a zrekonstruovanému areálu bývalé turistické chaty Bunč. Děcka se hned vrhli na hřiště a ani ostatní účastníci neodolali a využili pohostinnosti tohoto vskutku malebného podniku. Řádně posilněni a občerstveni se vydáváme zpět do Roštína do rekreačního střediska Kamínka. Oba tyto skvěle fungující podniky provozuje f. Rudolf Jelínek a. s. Vizovice.

Po cestě domů jsme ještě chtěli navštívit barokní hřbitov ve Střílkách a naše bývalé tábořiště v lomu, ale tyto plány zhatil déšť, který spustil ani ne deset minut po tom, co jsme sedli do aut. Jak již bylo řečeno – počasí k nám bylo milosrdné. Děkujem.

Fotogalerie: