Se skautským šátkem na krku v Polsku 20. – 25. 1. 2011
Byli na skautské návštěvě v Polsku, s Harcery z Pilzna strávili 5 dní. Jaké jsou jejich postřehy a zážitky odpovídají Káťa, Bára, Essmo a Hrach – Junáci z Ratíškovického střediska.
1. Co bylo na počátku Střetnutí, jak k tomu došlo?
Ka:Na počátku bylo 10.středoevropské jamboree Concordia, které se konalo v létě 2010 v Maďarsku. Tam jsem poznala Barbaru a Iku, vůdkyně skautů z Pilzna a spolu s Barbarou jsme začali spřádat plány na česko-polskou akci. Barbara sama nabídla, že první akci uspořádají oni a já za to byla upřímně hodně vděčná, protože jsem nikdy nic podobného neorganizovala. Poláci se o všechno úžasně postarali a my teď máme inspiraci, jak na takové akce.
Hr: Káťa přišla, že má boží akci pro naše rádce..
2. Jak jste se dali dohromady jako skupina, měli jste nějaké výběrové řízení?
Ka:Vzhledem k tomu, že náš prvotní plán byl udělat tuhle akci hlavně pro rádce, rovery a rangers (tzn. věková skupina 14-18), nejprve jsem s nabídkou obeslala je. Odezva byla poměrně kladná a tak jsme se s Barbarou vrhly do příprav. Měsíc před akcí jsem měla bližší info, ale zjistila jsem, že najednou nikdo vlastně ani jet nechce. Byla jsem z toho hodně zoufalá, protože Poláci nachystali perfektní program a museli vyřídit plno věci, aby se náš společný camp mohl uskutečnit. A já neměla nikoho, kdo by na něj jel. Tak jsem obeslala i další aktivní skauty a nakonec se nás k mé radosti sešlo 7. Nebylo to sice 10-15 lidí jak bylo původně v plánu, ale sešli se nejlepší z nejlepších 😉
Ba:Originální koncept byl pro skauty od 15 do 18 let. Ti nechtěli jet, tak to bylo nabídnuto nám.
Hr: Což je na jednu stranu dobře, protože nevím, jestli bych původním výběrem prošel.
3. Proč vás nejelo více?
Ka:Asi proto, že tohle je první zahraniční akce, která se na našem středisku vůbec kdy konala. A začátky jsou vždycky těžké. Snad se po to po dobrém startu zlepší.
Hr:Často se rádci (kluci a holky od 15 let) vymlouvali na rodiče, zajímalo by mne jestli to byl ten hlavní důvod, jen škoda že se to již nedozvím.
Ba:Protože ostatní měli něco jiného, neměli peníze, probíhalo uzavírání známek atd. Vždy se něco najde.
4. Dokázali jste si na začátku představit jak to vlastně bude všechno probíhat?
Ba:Ne. Ale ono většinou to, o čem nemá člověk úplně jasnou představu, často dopadne daleko líp než to, co má pečlivě naplánováno.
Ka:Neměla jsem moc představu, hlavně co se komunikace s mladšíma dětma týče. Měla jsem dost strach z nedělní show, na které jsme měli vystupovat spolu s Poláky, nevěděla jsem, co od toho čekat a bála jsem se, že nám pár dní nebude stačit na nacvičení našich příspěvků. Přesnou představu jsem měla jen o naší cestě tam a zpátky a to díky tomu, že jízdenky jsme koupili předem 😀 Naštěstí jsem na místě zjistila, že obavy byly zbytečné 🙂
Es:Vůbec jsem si nemyslel, že to všechno bude probíhat tak hladce, měl sem trošku negativnější představy o průběhu, ale realita mě mile překvapila.
Hr: Tak trochu čekal jsem že bude v klubovně, nakonec jsme byli ubytování v nově postavené škole, protože jejich klubovna nemá ani zdaleka dostačující kapacitu pro tolik lidí (celkem nás bylo kolem 50).
5. Jak jste se domlouvali?
Es: á protože umím akorát česky, německy a možná trochu slovensky sem neměl moc velké předpoklady se s polákama dobře domluvit, ale nakonec se to dalo, slovan se slovanem se vždy nějak dorozumí, v případě skautů to platí dvojnásob.. jen jsem se přesvědčil na vlastní kůži, že v Polsku nejsou Němci moc oblíbení, když jsem v Krakowě v jednom rychlém občerstvení odpověděl německy na otázku, kterou mi prodavač, když zjistil že nejsem „zdejší“, položil v angličtině a on se velice zvláštně pousmál a šel s mým hamburgerem a hranolkama za roh do kuchyně, bojím se jen pomyslet, co mi tam přidal. 😀
Ka: Polsky, česky, anglicky, rukama, nohama. Se staršími to šlo anglicky bez problémů, když jsme něco nechápali, řekli nám to polsky a to už šlo celkem lehce dešifrovat. A s mladšími česko-polsky. Chytré polské děti to vyřešily lehce, když jsme něco nechápali, prostě nám to předvedly. Když za mnou přišla osmiletá Klaudie a sdělila mi, že na kolacju bude chleba, na můj nechápavý výraz zareagovala tím, že mi slovo kolacja (tj. Večeře) vysvětlila jednoduše – pohladila si břicho a řekla mňam mňam 🙂
Ba:Česko-polsko-anglicky. Případně pantomima, divadlo,…
Hr:Ruky nohy vládnou světu. Velice sem si oblíbil větu na Iku (to byla holka která se o nás starala a překládala vše do angličtiny) „No a teď to zkus pomalu a polsky“.
6. Co vás nejvíce překvapilo, ať už mile či nemile?
Ba:Že vystoupení dopadlo tak výborně vzhledem ke katastrofální generální zkoušce.
Es:Nejvíce mě překvapila velká pohostinnost poláků, byli velice milí a přátelští, cítil jsem se jak ministr zahraničí, jak o nás pečovali a vážili si naší návštěvy..nemělo to chybu, pak mě překvapil i bod skautského zákona polských Harcerů číslo 10., (skaut nekouří a nepije alkohol) ten by v ČR asi neprošel.. 🙂 pak se mi moc líbila jejich ukázněnost při nástupech a skautské kroje.
Hr: Ubytování, strava vše pozitivně. Jen děcka mě zklamaly tím, že jsou stejné jako u nás, chtěl jsem si nejaké dovézt na ukázku pro ty naše cagany.
Ka:Překvapení byla jenom milá 🙂 od přivítání po příjezdu až po perfektní nedělní vystoupení a výlet do Krakowa. Všechno bylo perfektně naplánováno, ale přitom jsem nikdy neměla pocit, že by mě někdo do něčeho nutil. Ta atmosféra sama způsobila, že jsme se ochotně zapojovali do všech aktivit. Nechyběly hry, hádanky, procházky, kvízy, noční hry ani sportovní aktivity. Hodně se mi líbila kázeň polských skautů. Skautský zákon dodržují i v běžném životě, ne jenom ve chvílích, kdy mají na sobě kroj. Toho si cením, protože dobře vím, že ne vždycky je to lehké.
Sepsal: Hrach další fotky na FB
