06leto01

Táborák pro nejmenší na dětském hřišti “Pod junáckou vlajkou” léto 2006

Rodinný tábor - Nová ves 2006

Rodinný tábor – Nová ves 2006

V__prava_28_10_020

Výprava na “bzenecký hrad” (2005)

Jednoho pěkného podzimního dne (28.10.2005) se vydala skupinka 6-ti dětí (Kamil, Kika, Kartáček, Klára, Míša a Bára) a dvou sice starších, ale i tak mladých, inteligentních a krásných lidí (Léňa a Essmo) na výletek na bzeneckou zříceninu.

Tato parta neohrožených skautů kráčela již od ranních hodin zablácenou polní cestou z Vracova do přilehlého Bzence, po cestě si zahráli nějakou tu hru, protože naše mladé skautky překypovaly energii.

Po strastiplné cestě plné nástrah a úkolů dorazila parta nebojácných k bzenecké zřícenině. Tam přečkali poledne, popapinkali, popili a složili básničku a splnili pár nelehkých úkolů, které jim vkladli na bedra bystrá rádkyně Léňa a vùdce výpravy Essmo…

Po mírném rozptýlení vyrazila tato báječná skupinka zpět na cestu, sluničko jim pálilo do tvářiček a vítr jim cuchal vlásky… no co víc si přát? Tak skautíci zdárně a s úsměvem dorazili domů…

…zazvonil zvonec a výpravy byl konec

 

Necky__da_Skoronice_2005_005

SUCHÁ NECKYÁDA 2005

Je tady konec úžasných letních prázdnin 2005! Ale nebudeme brečet, protože začíná nová etapa našeho skautského žití! A my, jako pořádní a správní skauti, si to taky užijeme! To jsem si řekla já a jak vidno, nebyla jsem zdaleka sama.

Sama s Essmem, dva schopní, spolehliví, báječní a prostě nejlepší roveři v oddíle (co v oddíle? Ve středisku!:),jsme se domluvili, že bychom zopakovali tu naprosto geniální akcičku z minulého roku, neboť ta se nám velice líbila. A rozjeli jsme to ve velkém stylu!

Začátek byl naplánován na 15:00 ve Skoronicích na Lúkách, ale díky nepřítomnosti jistých nezbytných detailů (PC, naši kolegové atd) jsme museli improvizovaně naši suprovou NECKYÁDU zahájit až kolem půl čtvrté. I přes tento malý zádrhel v úvodu jsme si nenechali zkazit náladu a se vztyčenou hlavou jsme se vrhli do napínavého, zákeřného a nerovného boje s neskautskou veřejností a našimi malými skautíky. Bojovali jsme taky sami se sebou. Avšak…Vyhráli jsme! Všechno proběhlo v relativním pořádku.

Po drobném opožděném slovu na úvod jsme se jali soutěžit. Každé z deseti dvoučlenných družstev objelo jedenkrát vytyčenou trasu. Šest nejrychlejších postoupilo a ti soutěžili ještě mezi sebou, první po dvou týmech a pak tři vítězné si ještě dali závod mezi sebou. Opravdu napínavý. Museli jsme ho startovat dvakrát. Ale nakonec vše dobře dopadlo. Vyhrál tým s názvem Sokolí oko s řidičem Markem Šimečkem, živým motorem Tondou Kuřetem a turborychlým vozidlem, které dostálo svému jménu Ohnivý jestřáb. Na druhém místě byli naši staří známí brášci Mechanici Víťa a Pája Lungovi s Opravným vozem. A na třetím místě byli Jezeďáci ze Skalky Andrejka Lungová a Tomášek Hofírek se Zetorem. Nejoriginálnější vozítko s kostýmem získal tým Bufi s vozítkem Bufi pod vedením Lucky a Zuzky Rajsiglových představující páreček bufeťáků.

Všichni výherci i ti, co nevyhráli, dostali bezvadné ceny a užili spoustu legrace. V přestávkách mezi jednotlivými závody jsme hráli nějaké doprovodné hry, soutěže, opékali jsme si špekáčky a výborně jsme se bavili. A protože nám už mrzly nosy a nejenom nosy, tak jsme pěkně poprosili pana Bílu, který vlastní letní občerstvení na Lúkách,jestli byl tak hodný a uvařil dětem čaj. A jelikož je pan Bíla opravdu hodný, tak nám naši závodníci neumrzli.

Když to tak shrnu, nebyl to zas tak špatný zážitek. Musím sice uznat, že ještě musíme vychytat nějaké drobné mušky, ale jinak se nám akce vlastně zdařila. No co už? Chybami se člověk učí. Příště to bude ještě lepší a pak ještě, až to bude úplně nejlepší. Aspoň doufám.

Ještě si dovolím využít tenhle drobný prostor, abych vyjádřila svou vděčnost z toho, že nám Obecní úřad ve Skoronicích umožnil tuhle akci pořádat, že nás pan Bíla podpořil a sponzoroval ohledně nápojů, že rodiče nelenili a pomohli svým ratolestem vyrobit ty nejbombastičtější káry, že naše Neckyáda měla takový úspěch a že jsem mohla spolupracovat s takovými skvělými lidmi jako je především Essmo, pak v neposlední řadě Aki (kdyby někdo nevěděl, tak Věrka:), Blesk, Kanec Villda a můj nervózní tatík Zdeňa. Ještě jednou Vám všem děkuju, že jste mi umožnili dělat něco, co mě zahřálo nejen mozek, ale i srdíčko. Třeba se setkáme příští rok při v pořadí již třetí Neckyádě. Už se na to móóóc těším.

Lenka

 

tabor05_18

HEATHER WALLEY – tábor 2005

Tábor 2005 začíná. První turnus. Přijíždíme do Vřesovic autobusem, dál pěšky. Batohy už máme na místě. Ale co se děje? Na místě, kde máme tábořit, je jen holá louka, srub a postavená polní kuchyň. Ještěže teče voda a naše kadibudky přes rok nikdo nezničil. Co je ale divné, pobíhají zde nějací kovbojové a nechtějí nás sem pustit. Prý je místo prokleté, nebezpečné. Ať prý jdeme okamžitě pryč, že nás nečeká nic dobrého. No to zrovna. Všichni se těšíme už od loňska a teď odjet? Kovbojové, původní obyvatelé teď rozbořeného městečka Heather Walley, museli čelit útoku indiánů zdejšího kmene. Prý když jinak nedáme, tak můžeme zůstat. Ale varovali nás.

Co teď? Jsme zvědaví a věříme si. A navíc, prý můžeme pomoct zrušit prokletí. Zůstaneme. Rozhodnutí je jednohlasně odsouhlaseno všemi členy tábora. Rodiny Parkerů, Bencroftů i Satlerů chtějí čelit všem nástrahám letošní celotáborové etapové hry, získat “onu” věc, vrátit ji indiánům a zachránit městečko Haether Walley. Začíná pořádná fuška. Postavit si tábor, zajistit služby v kuchyni, prostě postarat se o sebe. Nákupy, dřevo, hlídky. Každý den a všichni.

Pro zpestření jsme vyhlásili celotáborový turnaj ve fotbale O POHÁR HAETHER WALLEY. Každý den 3 zápasy na našem minihřišti, kde se dalo nádherně kombinovat. A že to holky nebavilo? Naopak. Klamný předsudek. A co jiného? Spousta her, tábornického zdokonalování, výlet, nějaké vyrábění všeho možného, něco se naučit. A taky, někteří z nás chtějí na táboře složit skautský slib. A na to je potřeba se dopřipravovat.

Za to, že jsme to zvládli bez větších obtíží, nám původní obyvatelé vystrojili hostinu. Ehm, pracovně řečeno žranici. Jako v pohádce. Stoly se prohýbaly pod tíhou pečených kuřátek s rýží a neuvěřitelným množství příloh, džbány plné šťávy. No, jedna báseň. Paní Fojtíková prostě upéct kuřata umí božsky.

Letos bylo na táboře hodně roverů – družiny Hatatitla, Do večera a Antijoe. A protože měli služby jako ostatní, moc času na sebe neměli. Podíleli se také na jednotlivých etapách jako “kompars”, ono, vidět třeba Bleska s Essmem jako nádherné krávy, nebo Kuri – vůdkyni tábora – jako úžasně prskající kočku se nepoštěstí každý den. Prostě za skvělou “etapovku” může Klaky s Dickem a spol. Díky všem.

 

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Big Action 6

Letos, jako již obvykle, se kolem Mikuláše ve Vracově konala akce s názvem Big Action. Kdo ještě neví o co jde tak v krátkosti: Definice: Nechť je dána taková akce, při které můžete vybít svou přebytečnou energii při konání tradičních i netradičních sportů v čase dvacet čtyři hodin. No možná by se slušelo to vzít i nějak lidsky. Jde prostě o akci, kde se můžete pořádně vyblbnout, pokecat, zapařit a no a samozřejmě si zasportovat a pobavit se. Tím, že se jedná o sport ještě neznamená, že musíte být sportovci. Myslím, že my místní taky nejsme kdovíjací sportovci a je pravdou, že i ten, kdo má pocit, že mu sport nic neříká, má možnost se skvěle pobavit. Samozřejmě pokud se již někdo cítí unavený a nebo že ho daná hra nebaví, hrát nemusí. Nic přece nebudeme lámat přes koleno.

A teď trochu k tomu, jak to bylo letos. Na začátku jsem měla opravdu strach, jestli tam budeme jenom my, organizátoři hrát sami, nebo jestli se připojí ještě nějaké nové tváře. Brzy se k nám však připojili skaut a skautka z Prostějova, myslím. To bylo fajn, i když ze začátku jsem si připadala trochu nesvá. Nicméně mé černé myšlenky se postupně rozplývaly a nastoupil zase pocit dobré pohody a kolektivu. No a večer
dorazily ještě Klaky a Dick a kluci z Vlkoše a tak to už bylo úplně v pohodě. Asi ve tři jsme už byli tak trochu, spíše hodně, jetí a unavení, tak jsme šli spat, takže jsem to zase letos nevydržela až do rána, přesto jsem se ještě tři dny nedokázala pohybovat jako tělesně zdravý člověk. Myslím, že nejhroznější z celé akce je však ranní úklid tělocvičny, protože se tam pohybujete mezi sotva se pohybujícíma mrtvolama:). Nicméně jsem si to letos fakt užila a cítila jsem se fajn.

No jenom by se tedy mohli odvážit i další odvážní a příště přijet, protože budou srdečně vítáni mezi námi a pokud snad přece jen budete pociťovat nějaké odcizení, tak věřte, že do dvou hodin do rána se to všechno spraví.

 

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Den dětí 2004

A takto začíná naše spolupráce s DDM Vracov. Domeček zajistil organizačně všechny náležitosti s bufetem a my připravili program. Výborná spolupráce pro radost vracovských dětí. Vždyť to byl přece jejich svátek!!! Akci vedl a zařizoval Villda se svou družinou skautů Kuřátka a zhostil se toho výborně. K ruce jim byla i roverská družina Hoshoo. Děti si měly možnost v Březíčku na stanovištích zasoutěžit a vyhrál každý. Sladkou odměnou nepohrdl nikdo. Pak jsme se všichni náležitě posilnili špekáčky a vyřádili při společných hrách. Celou dobu nám hrál DJ Zdeňa na nervy…, teda pro radost. Děti i jejich rodiče vypadali spokojeně a my unaveně

 

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

SUCHÁ NECKYÁDA 2004

Tak tahle bezvadná akcička – Suchá Neckyáda, kterou pořádali skautíci z Vracova a Skoronic, se konala 11. září 2004 ve Skoronicích na “Lůkách”, což je přírodní areál. Něco málo po patnácté hodině, kdy už byly zaregistrovány všechny vozidla, vozítka a podobné dopravní prostředky, jsme se mohli pokochat pohledem na přehlídku všech vozidel. Při té příležitosti se nám také jednotlivé posádky představily a popsaly svá vozítka, se kterými se budou účastnit závodů. Pak už zbývalo jen popsat trasu a závodníci mohli vyrazit. Za vtipného komentáře absolvovaly jednotlivé posádky trasu závodu. Atmosféra byla vyloženě sportovní – fanoušci své favority nadšeně povzbuzovali, skandovali a drželi jim pěstičky. Po prvním vyřazovacím závodě následovaly zábavné soutěže jako například: lovení rybiček na suchu, odstřihování bonbónů poslepu, skákání v pytli, přechod přes lanovou lávku, cvrnkání kuliček přes opičí dráhu a mnohé jiné. Značně vydovádění jsme se potom vrhli na druhé kolo závodu, kdy z původních deseti družstev zůstalo šest, které se utkaly po dvou týmech, a vítězné tři družstva postoupily do finále. Tam už závodily všechny tři týmy najednou a šlo opravdu o všechno. A měli jsme vítěze! Vyhráli to naši “staří” skautíci – bráškové Pája a Víťa Lungovi. Dostali podomácku vyrobený věnec, všechny tři finálové družstva ještě papírové poháry s bonbóny a jako ostatní týmy taky nějakou tu drobnost. Pak se “hodovalo”! Rozdělali jsme skromný ohýnek a opekli jsme si pár špekáčků, které jsme zakusovali rohlíkama. A bylo po večeři. S plným žaludkem a skvělou náladou z prožitého odpoledne jsme se rozloučili a unaveni jsme se odebrali ke svým domovům, rodinám a pohodlným postelím…

…Dobrou noc, strýčku Fido!

Lenka

 

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Nejlepší fotky z tábora 2004

Na následujících stránkách naleznete 17 fotek z letošního tábora, které byly vybrány z velkého množství. Považuji je za nejlepší, které byly pořízeny a nejlépe zachycují atmosféru a dění celého tábora.

 

kapka_04_2

Kapka 2004

Jako už poněkolikáté jsme se vydali na benzínky protáhnout si tělo, omrknout nová
auta no a mimo jiné taky umýt jim přední sklo (bohužel jsme byli někdy nuceni umývat
sklo i těm starým:)). Nikoli však proto, abychom měli dobré svědomí, že všichni
budou dobře vidět na cestu, ale proto, abychom vydělali nějaké peníze pro Nadaci
na transplantaci kostní dřeně. Naše pracovní skupina (Kuri, Špunt, Lenka, Milda a Venda),
která pracovala pod spolehlivým a zodpovědným dozorem Mildy a Kuri, zodpovědně
prováděla svoji práci na čerpací stanici v Dubňanech. Další skupiny pracovaly v
Hodoníně a Vracově.

Ze začátku jsem se obávala, že naše práce bude jednotvárná, nicméně po chvíli jsem
zjistila, že můj úsudek byl zcela mylný. Při jednání s lidmi jsme vytvořili systém,
díky němuž jsme se pravidelně střídali v jednání. Letité zkušenosti totiž ukazují,
že nejvíce neunavuje samotná práce při umývání oken, ale právě vysvětlování neinformovaným
lidem o co jde. Někteří dokonce i poněkolikáté nevěří, že si ty peníze prostě nestrčíme
do své kapsy, ale že se opravdu snažíme vydělat peníze pro dobrou věc. Někteří spoluobčané
byli dokonce tak zvídaví, že se zajímali i o naši školní docházku. 🙂 Opravdu je
někdy zajímavé, jak se lidé zajímají o své bližní, a také je zajímavé, jak široký
je pojem bližní.

Ačkoli je tento text plný ironie, jak jste asi pochopili, není jeho cílem někoho urazit nebo si stěžovat (to bych radši mohla jít na hlavní nádraží:-)) Naopak je jeho úkolem pouze zábavně informovat o akci, která probíhá už několik let, a je tedy opravdu těžké přidat něco nového. Zážitky jsou velice individuální a každý rok odlišné. Jmenovat je tady by zabralo hodně času a troufám si říci, že by to asi ani nikdo nečetl. Máme to každý ve své hlavě. Letos jsem byla opravdu spokojen a hodlám v práci pokračovat i příští rok a ostatní asi také (abych tam nakonec nebyla sama:)). Možná bych uvítala, kdyby tato akce měla trochu větší reklamu, protože mnoho lidí většinou ani neví, že se něco děje. Každopádně příště uvidíme, co se zlepšilo a co zůstalo stejné…

Chtěli bychom touto cestou poděkovat všem obsluhám na benzínce, že to s námi vydrželi 😉 a také jejich zaměstnavatelům, že byli tak ochotní a nechali nás tuto akci pořádat….