Skauti v Ratíškovicích, Vracově a Vrbici
Na Ringo jsme vyrazili hned po ránu. I když měl vlak zpoždění a klubovna je od nádraží asi 2 km, stihli jsme přijít v čas a ještě si trochu zatrénovat.
I když jsme se neumístily na prvních 3 místech, hráli jsme celkem dobře. Ostatní družstva mají ringo natrénované již léta ale na táboře ho natrénujeme a určitě nám to půjde o moc lépe.
Jelikož z Vracova do Ratíškovic žádné autobusy nejezdí a tamní železnice slouží jen pro turisty, museli jsem jet dost krkolomnou cestou. Z Vracova vlakem do Vlkoše a odtud autobusem přes Skoronice, Milotice a Vacenovice až do Ratíškovic.
Ze začátku nám pršelo, tak bohužel neproběhli připravené aktivity, ale děti se zabavily i tak. Hromada jídla a hlavně dort sklidily velký úspěch. Když už konečně přestalo pršet, tak se děti rozběhli do lesíka vedle klubovny a tam si nadšeně hrály. Je vidět, že to jede i bez počítače, jen je potřeba jim to ukázat.
Seznam hlídek, letošních úkolů a přesné výsledky jsou uvedeny v příloze PDF. Zde se sluší pouze uvést, že souběžně se závodem probíhala na klubovně jedna z dokončovacích brigád před slavnostním znovuotevřením klubovny.
Zapsal: Palis
Tentokrát jsme se vydali až do Klobouků u Brna…ono to nebylo až tak daleko, ale spíš ty přestupy udělaly z krátké cesty dvouhodinové (skoro) cestováníčko. Ale stálo to za to…..
Sešli jsme se na Vracovském nádraží v 6 hodin a nasedli do vláčku, který nás dovezl do Kyjova. Tam jsme přestoupili na autobus do Čejče, no a z Čejče nás zase jiný autobus dovezl do Klobouk. Z náměstí, kde autobus zastavuje, jsme šli ke kostelu, kde jsme měli spát. pan farář, neboli skautský bratr Armin, nás uvítal a po chvíli jsme se šli ubytovat do klubovny, která byla ve věži kostela. Uklidili jsme stoly a židle, abychom měli víc místa, rozbalili karimatky a spacáky, kdo měl hlad ještě povečeřeli a pak už jen vyčistit zuby, pirátská pohádka a spát…
V sobotu ráno jsme posnídali a co se nestalo….Pirátské lodě, které představují družiny Sedmikrásek (světlušky) a Jestřábů (vlčata), se pohádaly a začal “boj ve vodě”, kde se každý snažil pochytat co nejvíce soupeřů na jeden nádech. Bitev jsme si zahráli několik, užili si spostu srandy a utržili sem tam nějakou modřinu a škrábanec. Také jsme se snažili zmást domorodce, kteří nás stopovali, aby nevěděli kolik nás je, a to tak, že jsme se dotýkali země jen několika končetinami.
Ještě po několika krátkých hrách jsme vyrazili uvařit si oběd. Někdo krúžlal erteple, někdo je krájel, další vařili polévku či krájeli maso, a tak byl oběd brzo hotový. Myslím, že všem chutnal, neb moc nezbylo. Po obědě jsme měli volno, abychom si mohli odpočinout, ale někdo vynesl ven soupravu na kroket, takže jsme nakonec místo klidu zase hráli. Po poledním klidu jsme vyrazili na odpolední vycházku s místními skauty. Ti nás provedli blízkým okolím Klobouků – kolem větrného mýna do Liščího údolí a zase zpět ke kostelu. Po cestě jsme opět řešili problémy pirátů, kteří z nedostatku vitamínů onemocněli, a stali se na chvíli slepými, jednorukými a jednonohými….
Big Action 10 je za námi a tak vám přinášíme vzpomínku v podobě fotek. Bylo velice těžké vybrat z tak velkého kvanta fotek ty nejlepší, ale nakonec jsme to zvládli. Všichni zúčastnění by již měli mít balík těch nejlepších. Pokud jsi byl/a na Big Action a nemáš je, kontaktuj Staňu na stejném emailu, jako jsi poslal/a přihlášku. Pokud nejste účastník, můžete alespoň shlédnou krátký přehled.
Co že jsme to všechno hráli? Snad všechno a nechci to ani vyjmenovávat. Snad jen malá ochutnávka:
V pátek 13.3. se nás na nádraží sešlo spousta – Patrik, Erik, obě Terky, Mirek, Martin, Káťa, Nikolka, Karča, Ivetka, Já a Mucha. Dojeli jsme vlakem do Vlkoše a odtamtud šli pěšky do Skoronic na hasičskou zbrojnici, jejíž součástí je skautská klubovna. Večer za námi přijel ještě Joe, který byl odpoledneještě v práci…
A co jsme na výpravě dělali???
V pátek jsme hledali a skládali oddílový pokřik, připravovali trička na batikování, mezitím si zahráli pár her a po poslechu pohádek spali. Někdo usnul dřív, jiný později, nakonec však usnuli všichni.Snad
V sobotu ráno jsme vstávali kolem sedmé hodiny a čekala nás snídaně, zabalení batohů a potom hry. Kdo měl čas, sušil nad topením trička, která přes noc na studené chodbě příliš neuschla. Zahráli jsme si ringo, konečně podle pravidel – dvě družstva po pěti – což na družinovkách nejde, a šlo nám to vcelku dobře. Doufejme že na turnaji ve Veselí všechny převálcujem
Po obědě jsme začali na suchá trika přes šablonu kreslit znakoddílu (poznámka pro rodiče: !!!!!před prvním vypráním 5 min. žehlit z rubové strany na teplotu bavlna!!!!!!!). A když už byla všechna trika hotová, vydali jsme se na kraťoučkou procházku po okolí zbrojnce. viděli jsme krásný divoký potok i klidný rybník, motrky i traktor a spoustu krásných jarních květin. Ještě chvilka hraní, zabalit znovu vykramařené věci, pohledat co se poztrácelo a zpátky na vlak. Ve Vracově na nádraží na nás čekali tatínkové a maminky…
V sobotu 7.2. 2009 jsme se sešli na nádraží v 9 hodin. A kdo? No přece Mirek, Terka Repíková, Ivetka, Káťa a Nikolka, No a samozřejmě já a Mucha. Vlakem jsme jeli do Kyjova zastávky a rychle jsme přestoupili na autobus, který nás dovezl až do Milotic. A tam to začalo. Stali jsme se tajnými agenty ve výcviku. Naším úkolem bylo připravit se na naši agentskou dráhu. A protože jsme nevěděli, co všechno nás může potkat a kde všude můžeme být nasazeni jako špióni, zkoušeli jsme všechno. Výrobu nábytku, kdyby nás nasadili mezi truhláře, poznávání květin a stromů kdybychom špiónili mezi znalci botaniky, tvorbu mapy pro případ špionáže v kartografickém ústavu či vaření pro tajnou práci mezi kuchaři proslavených hotelů. Krom toho cestou probíhal ještě speciální výcvik plížení, maskování a bleskového úkrytu. A kudy jsme šli? Od zastávky autobusu jsme se vydali do zámecké zahrady a odtamtud do bažantnice, kde jsme si prohlédli romantickou novogotickou zříceninu. Tajným východem jsme se dostali na lesní cestu a po ní jsme došli až k Milotickému rybníku. Odtamtud jsme pokračovali po žluté turistické značce do Vracova, samozřejmě s mnohými zastávkami. Musím všechny agenty pochválit, výcvik zvládli skvěle a těším se na další spolupráci s nimi . Kiwi
V sobotu odpoledne jsme se sešli u radnice a vydali se na Zabiják. Bylo nás celkem dost: Karča, Ivetka, obě Terky, Nikolka, Patrik, Villda, Mucha, Staňa a já – Kiwi. Brzy se k nám přidala ještě Káťa, Dominika a Kristýnka. Parádně jsme si užili sněhu – sáňky, boby i talíře jezdily pěkně, jezdily jsme i vláček. Taky jsme zkoušeli, kdo dojede nejdál – a to štěstí měla Nikolka. Jestli to bylo jejíma super zelenýma bobama, nebo tím, že uměla tak dobře řídit, to nevíme, jisté je, že si obdiv zaslouží. No a promrzlí jsme se pak rozešli dom.
Ve čtvrtek, po slavné zabijačce zakončené požárem ratíškovské klubovny, jsme uspořádali schůzku s hlavním cílem spořádat tlačenku. Sešlo se nás na naše poměry velmi mnoho: Millda, Villda, Mucha, Staňa, Joe, Kiwi a Věrka. Ovšem tlačenka – to nebyl cíl jediný – zabývali jsme se také betlémským světlem (co se bude k tomu dávat, kdo kdy s kým a kde to vyrobí, kdy a kdo to roznese), big action (rozdali jsme si spoustu rozličných funkcí, od vůce akce po aktivního účastníka) a obrokem (po donucovacích praktikách téměř všichni kývli na to, že pojedou…). No a mezitím jsme povídali o všem možném, rozebírali aktuální skautské dění a tak. A jak tlačenky, chlebíčků s česnekovou pomazánkou a dobrého vína ubývalo, problémy se pořešily a nastal čas odebrat se do svých domovů. Tož jsme tak učinili.
V sobotu 22.11. jsme vyrazili na koncertík, na který jsme se pořádně těšili, protože tam měla zpívat mimo jiné Kajča – Špunt. Na nádraží jsme dorazili ve složení: Joe, Mucha, Villda, Kiwi a ve vlaku na nás čekal Staňa. Jančovka nebyla od nádraží příliš daleko, ale přesto jsme stihli pořádně promrznout, takže jsme si téměř všichni dali k pití něco teplého… V průběhu si k nám přisedli ještě Blesk s Janou a Lenkou. A ještě další známí a známí známých. V konečném stadiu kolem stolu pro 5 sedělo asi 10 lidí.
První vystoupení měl jakýsi kluk, recitoval básně, který byly vcelku zajímavý (a intimní). Dál se střídali účinkující, naštěstí (pro naše ouška) se s přibývajícím časem (v případě některých i zvyšující se hladina alkoholu v krvi) zlepšovala kvalita, takže když se okolo desáté objevila na pódiu Caroline Cork, bylo to naprosto úžasný. Tu pak vystřídali kluci z jejich kapely, no a pak se úroveň začala zase mírně snižovat, za což někdy nemohli ani tak interpreti, jako zvukař.
No a protože se čas nachýlil k půlnoci, a my chtěli dorazit domů ještě posledním vlakem, museli jsme zamířit k nádraží. Venku bylo parádně nasněženo a namrzlo, takže jsme se pořádně poklouzali (jako za mladých let), cesta nám rychle utíkala, no a když jsme nedaleko nádraží slyšeli houkání vlaku, utíkali jsme. Vláček jsme krásně stihli a tak jsme měli to potěšení posedět si ve společnosti podnapilých padesátníků.
Kiwi
