Dne 1. 7. 2008 schází se členové oddílu eLkO před obchodem ve Skoronicích a nakupují zásoby na cestu. A schází se časně ráno, protože už v 6.35 jsou na nádraží ve Vlkoši aby později nasedli na vlak směr Brno. Ze starších členů (skautů) jsou téměř komplet, až na Lucku, která vypadla ze zdravotních důvodů.
Po rozjetí vlaku se uvítáme s Essmem, zamručíme nad hromadou vodáckého vybavení a vytahujeme snídani. Do křupání čerstvých rohlíků se postupně přidává pochrapování těch co začali dospávat ráno.
V Brně rychle přenášíme věci (hlavně rafty) a za chvilku vyrážíme směr Světlá n. Sázavou. Ve Světlé přesedáme do lokálky (kača) a v půl jedenácté vysedáme u Stvořidel.
Už pohledy z vlaku ukazují jedno: vody je málo!
Nicméně postavíme stany a vydáme se na průzkum terénu. Dneska je přípravný den a tak chodíme po okolí a hledáme něco pro zábavu a sbíráme informace o tom jak to na toku Sázavy vypadá. Mezitím Bíglice udělaly oddílový znak do trávy a kluci se pokusili o samorosťárnu. Odpoledne se vedle objevují dvě lejdysky se psíkem a Vítěrovi a Jarovi se začaly zapalovat lýtka tak mocně, že jim rozdělali oheň i bez březové kůry. Dobrou noc.
středa 2. 7. – ráno snídáme (koblížku koblížku, balíme se, nafukujeme rafty a konečně vyrážíme. Jeden raft je chlapský a druhý dívčí (i když tam to trochu kazil Essmo).
Hned kousek od Stvořidel se objevuje to, co nás bude provázet stále: Zvuk “tramvaje“ a „VYSEDAT a TLAČIT“
Tímto způsobem se dostáváme až do Sluneční zátoky, do míst kde slavný Jestřáb (Jaroslav Foglar) prožíval své mládí.
Při cestě po proudu potkáváme vodáky i pěšáky slunko pálí jak v Ugandě a tak se přes poledne zastavujeme na odpočinek. Něco k jídlu, něco k pití a leháro.
Po poledni do lodí a směr Ledeč. Tady je vody trochu víc, je tu soustava jezů. Ledčí proplouváme, přes jezy nosíme. Po vyplutí z města najedeme k jezu pod kterým není žádná voda, takže héj rup a pěškos. A zase dál, jdeme, pádlujeme, jdeme, pádlujeme, atd…
Jak ubývá dne, ubývá sil, horko je úmorné a kemp v nedohlednu a taky to neustálé sesedání.
Až k páté se dostáváme na louku a na ní je kemp u Vlka. Takže ven z vody a rychle stavět, holky přijíždějí o něco po nás a tak rychle jim pomoct ať jsme na noc OK. ( já už jsem byl skoro OK, protože už jsem stihl kafe).
Na jídlo jdeme do kiosku, kde hodná paní kiosko-vlková připravuje to co si objednáme.
Máme toho fakt dost a tak na kutě-Dobrou noc.
čtvrtek 3. 7. – nebyla dobrá – Worms má žaludeční problémy a taky trochu teplotu. První proti chřipkožaludeční lék poskytuje paní kiosko – vlková a zbytek sestry skautky z nedalekého tábora. My máme jen lehčí, které nejsou až tak účinné.
Padá rozhodnutí – odpočinkový den, což hodně puťákovců vítá, protože toho mají ze včerejška dost. Já , Víťa a Žbira jdeme pěšky po proudu abychom rekognoskovali terén (hlavně vodu) a taky nakoupili zásoby na oběd a večeřu (kiosek zajistí rohlíky atp, ale má omezený výběr).
Dostáváme se až do Chřenovic, kde se ptáme na obchod. “To musíte nahóru, nahóru.“ Zní odpověď všech co potkáváme, nic jiného neslyšíme a taky z nich nedostanem, jsme už blízko Prahy, co se dá dělat. Vsedneme na lokálku a jedeme do Vlastějovic, nakupujeme, informujeme se na kempy a šup zpátky. V našem kempu leháro, takže uklízet a chystat oheň
ať si k večeři uděláme špízy.
Jo jídlo je dobrý, ale další dobrý není, k Wormsovi se postupně přidává Jahoda, Anet, Pavel, Jara a pár dalších je napůl. Nejsou takové problémy jako v prvním případě, ale přece. Navíc se od Šumavy blíží bouře, takže musíme zabezpečit tábořiště. Sotva to doděláváme začíná se blýzkat, je vichr a začíná pršet, po zalezení do stanů začínají padat kroupy a potom dobrá čina, která postupně přejde v déšť.
Pátek 4.7- ráno snídáme ve stanech a spoustě lidí není ještě dobře.
Čekáme na přestávku v dešti a pak rychle balíme a na vodu, (stav je naprosto ideální, dokonce mizí olej a chvilku nás dokonce nese proud) směr jez u Chřenkovického mlýna. Tam stavíme a rokujeme : „Co dál?“ Vzhledem ke zdravotnímu stavu posádek končíme, bereme věci a přenášíme je na nádraží, balíme rafty a čekáme na vlak. Nasedáme a jedeme směr Světlá, tam si dáme v restauraci oběd (někteří jenom vývar a někteří nic) a s touto tečkou nasedáme na rychlík do Brna, kupodivu přes únavu nálada je dobrá, paříme hry a vůbec. Brno nás zase trochu překvapí (ale ne moc) zatímco nataháme všecko na 4. nástupiště vlak odjíždí ze 3. Ale my co to známe to odchytneme a jedeme, ještě jedno přetahování v Kyjově a už nás vítá Vlkoš, přesněji někteří rodiče jako taxi služba. Jsme doma, je konec.Opravdu?
Co máme? Památeční triko, které má 2. vyjímky! A taky máme téměř celý oddíl „zvodákovaný!“ A to go, ne?
Zdeňa
