Tato akce se musí konat každé 3 – 4 roky, protože vrby snad víc jak sto roků staré, by neunesly svůj náklad. Z proutků se za tři roky stanou haluze tloušťky ruky a to už něco váží. Letos jsme jeli v pěti – Palis, Rufus, Luke – drvoštěp s pilů, Mikuláš a Inženýr (brácha HB) s autem, které jsme něžně přejmenovali na „hnisavů almaru“ (Nisan Almera). Všecky vrby jsme ořezali a aj 300 polének jsme stihli nakrátit. Večer U Slavíků jsme hráli šachy a poslůchali country – byl tam právě country bál. Všecí nakůpili tombole, ale vyhrál jen Luke – v tombole kudlu a kdo ví kde taky drátěnku, kterou měl z neznámých důvodů v hubě, když se nad ránem vrtil na ubikaci. Jinak se akce ale velmi vydařila, protože jsme věděli, že cíle které jsme si vytyčili splníme, ať už jich bude dosaženo či nikoliv.
Po cestě zpátky jsme u Jarohněvického rybníku byli svědky pozoruhodného meteorologického jevu – dalo by sa to nazvat „tady řádila ledová královna“, ale jak jsme později zjistili, byla to jen kombinace silného větru a silného mrazu. (viz. foto).
