Milí čtenáři tohoto přízpěvku, já jako organizátor této akce, dále jen VJV, která proběhla ve dnech 7.-9. května L.P. 2010, vám tvořím tento zápis, aby stesi dokázali představit co všechno lze zažít, když se sejdou lidé, kteří si chtějí užít víkendu. Všechny další řádky jsou nenenzurované, a pisatelé jsou uvedeny na začátku každého z článků.
Za svou osobu jen dodávám že motem výpravy bylo “Jen ta situace ze které se nepoučíme se stává zbytečnou“. Děkuji všem 16 účastníkům za bezva víkend. Zase někdy Hrach
Zápis od Terky Kopečkové a Elišky Příkaské, členek oddílu Squaw:
Pátek-7.5Sešli sme se na autobusové zastávce v Ratíškovicích. Dojeli jsme do HO kde se k nám připojili ostatní. Měli sme mít otisk palce na přihlášce a pár lidí to nemělo a tak si museli špinit ruku a obtiskovat než dojede vlak což sem skoro nestihla. Pak sme nastoupili do vlaku a jeli, s nami v kupéčku seděl chlap co četl křesťanský magazín milujte se! Než sem si vybalila svačinku tak sme vystupovali a přesedali. Vysedli sme někde na konci republiky v Bojkovicích, kde byla restaurace vagón- komunistického stylu. Po cestě sme se my holky mega smály. Došli sme do klubovny. Unavení po cestě sme si vytahli svačinu a pak hráli seznamovací hry. Hrach vymyslel hru že si musíme každe 4 max. 8 h čistit zuby což sme byli všichni nesmírně nadšení. Večer sme šli s pomocí GPS hledat kešky což bylo fakt hustý, protože sme lezli na kopec mezi stromama v lese a pak sme se škrábali navrch po zatopené cestě. Něco sme do kešky dali i vzali si. Aj sme se po cestě trochu bály. Přišli sme asi okolo půlnoci. Pak sme šli unavení spat do tělocvičny-ALE museli sme si vyčistit ZUBY!Sobota 8.5.Měli sme si udělat seznam jídla a šli sme nakoupit. Potom sme si měli sbalit věci, jídlo a kolem 11 sme jeli vlakem do Býlnice, ve vlaku sme se rozdělili na 2 velké skupiny. Naše skupina- Hrach, Essmo, Terka, Elka, Klárka, Jana, Fish, Lucka, Kakao sme se rozdělili do skupinek a postupně vycházeli. My holky sme šly jako druhé povídaly si a byla pohoda, pak sme si daly pauzu a došla nás fisha skupinka. Tak sme šli spolu a na louce sme si odpočinuli a došli nás ostatní, dali sme si svačinu a protože sme zapomněli na razítko z obce tak musel jit každý 1000 kroku se zavázanýma očima. Pak sme tak různě šli krajinou, přes kopce a přes údolí došli sme někam na Slovensko ke skalám. Tam sme si začali vařit obědy na liháčku, ale bohužel sme měli liháčky obráceně a blbý lih, takže nám celý oběd nasmrádl a museli sme ho vyhodit.
Pak sme zase šli a dozvěděli se že jaksi nedojdeme ve slušný čas. Jinak byli cesty zamokřané od toho jak předchozí dny pršelo, bahnité a kamínkové. Kolem 19 hodiny jsme došli do hlavního bodu výpravy- Červený kamen. Což sme moc nepobrali protože tam nic nebylo, byla to obyčejná vesnice. Tam sme si dali v hospodě čaj, napustili vodu a Elka, Hrach a Jana se šly podívat na kešku kterou stejně nenašli. A pak kolem 21 jsme vycházeli na „pochod smrti“ 22km po silnici celou noc. Po cestě sme si zpívali písničky, uskakovali do příkopu před autama, …. . Vždy po 1 hodině chůze sme si dali malou pauzu. Někteří už usínali za chůze, jiní ztráceli hlas nebo měli nějaký jiný problém např. že je boleli nohy. Kolem 24 hodiny sme si dali na československém hraničním přechodu svačinu, vytáhli sme všechny zbytky jídla, dali si lentilky a hroznový cukr na energii a zase vyšli. Chudák Essmo měl výron a tak se belhal za námi a my šli, .. šli.. šli.. šli.. šli a šli. Někdy když sme se zastavili aby se počkalo na ostatní a když sme si sedli v některých případech i lehli tak sme usínali na chodníku a ještě aby toho nebylo málo byla ta hra na čištění zubů a tak sme si museli ve 3 ráno čistit zuby do splavu. Potom sme se zastavili na vlakové zastávce Návojnice kde sme chtěli počkat na 1. ranní vlak, ale ten jel pozdě a tak sme pokračovali do Býlnice. Kam sme dorazili asi kolem 4 hodiny ranní. Byla zima a usnuli sme na lavičkách, potom nám otevřeli čekárnu, tam sme si dali čokoládu a všichni sme si sežehli jazyky. Jeli sme 1. raním vlakem do Bojkovic kde sme se dobelhali na klubovnu, pojedli, vyčistili zuby a šli spat v 6:30.Neděle 9.5.2010Dali sme si jídlo, sbalili krosny, uklidili klubovnu a vyčerpaní sme se vydali domů.
Zápis od Terezy Ochotné – Poštolky , skautka z Veselí nad Moravou, zápis pojednává o sobotním putování odloučené skupiny lovců kešek:
Ahojky :), naše cestování bylo strastiplné. Začalo docela běžně přepravou na určené místo a pochodem… Rychlou chůzí jsme zdolávali
cesty, kopce, louky… Nacházeli kešky jednu za druhou. U jakéhosi kostela mezi loukou určenou k pastvě ovcí jsem si připravili oběd a pokračovali jsme v cestě. Jedna z posledních nalezených kešek byla ukryta v krmítku pro ptáky daleko od místa, kde jsme zanechali “v úschově” své závaží. Na zpáteční cestě dolů ke kříži a báglům se spustil déšt a my jsme jen ztěží rozeznávali hukot právě nám ujíždějícího vlaku… Kvůli této nemilé události jsme díla pokračovali kupředu dalších 20 km. Šli jsme po červené, po vrstevnici nejdříve za světla, poté i za tmy… Cesta byla dlouhá a my jsme šli vpřed jen silou vůle. Kousek od cíle jsme si dali pauzu, naplnili své žaludky chlébem či přežitkem totalitní doby. S úlevným vzdechem jsme poté na klubovně sundali obuv a mohli si říct, že jsme opravdu dobří 🙂 a že nám to stálo za to – překonat se!:)
A jak vše viděla Klárka Dobešová – členka oddílu Squaw:
Tak jako každý rok, tak i letos se uskutečnila akce s názvem Velká jarní výprava a to ve dnech 7-9.5.2010. Letošním symbolem jarní
výpravy bylo hledání tzv. ,,kešek“, což je celorepubliková hra kdy jsou na různých místech České republiky ukryté krabičky s poselstvím v podobě textu. A ten kdo ,, kešku“ objeví se může podepsat na listinu přiloženou v krabičce. Na výpravu jsme vyrazili v pátek v 17.00 autobusem z Ratěk do Hodoša, odkud nám jel 17.30 vlak do Bojkovic s přesedáním ve Staráku. Po dvou hodinách jsem dorazili do cíle cesty tedy do Bojkovic, kde na nás čekala hezká klubovna místních skautů. Ještě než jsme se uložili k spánku jsme se narychlo vydali hledat nějakou ,,kešku“ v okolí. Najednou byla 1.00 po půlnoci a my se rychle uložili k spánku. Ráno po snídani jsme se vydali vlakem do Bylnice, kde jsme se rozdělili na čtyři skupinky : Kluci, holky, vedoucí a samostatná jednotka Hrach a Essmo. Z Bylnice jsme vyrazili do příhraniční obce Sidonie, kde jsme měli za úkol získat pět podpisů od zdejších domorodců. Ale jaké bylo naše překvapení když jsme se na určeném místě setkali s Hrachem a on se nás ptal kde máme ty podpisy. My jsme mu řekli že jsme přes žádnou Sidonii nešli a jenom jsme míjeli pár opuštěných domů. Ale Hrach nám řekl že to byla právě ta Sidonie. Jelikož jsme tedy ty podpisy nezískali tak nás trest neminul. Museli jsme jít 1000 kroků poslepu se zavázanýma očima. To znamená přes kameny, bláto haluze apod. Večerě byla před Červeným kamenem a Hrach zavelel, že se jde hledat ,,keška“. Většina z nás ale byla totálně unavená a blížil se večer. Proto v mužstvu vypukla malá vzpoura, které se neúčastnila pouze Elka a Jana, a které šli s Hrachem tu kešku hledat. My ostatní jsme je čekali místní hospodě. Na zpáteční cestu jsme se vydali všichni ve 21.00. Pak jsme šli a šli a odpočinek byl přesně na státní Česko – Slovenské hranici. Byla to pauza na posilnění, ale problém byl v tom, že se už nebylo čím posilnit. Tak nám Hrach rozdal lentilky na příděl a pokračovali jsme. S vypjetím posledních sil jsme hladní, ospalí a vyčerpaní došli na vlakové nádraží do Bylnice, nasedli jsme do vlaku a okamžitě v něm vytuhli. Na klubovnu jsme dorazili v 6 hodin nad ránem, padli jsme hned do spacáků. Dopoledne jsme nabrali sil a vydali se na zpáteční cestu a všichni jsme se těšili na teplé jídlo a napuštěnou vanu. A teď ještě jedna perlička na závěr. Hrach někde vyčetl že ve skautském hnutí se málo dbá na zubní hygienu, takže vydal rozkaz, že si všichni účastnící výpravy musí přesně po 6 hodinách čistit zuby. Takže náhodní kolemjdoucí mohli v pravé poledne spatřit skupinku mládeže, která si čistí chrup v járku vedle silnice. Přes všechen tento mor to byla jarní výprava na, kterou budu vždycky ráda vzpomínat.
Výuka s GPS – Páteční večer
Sobota ráno – všichni plni elánu – to ečtě nevěděli co je čeká
Seznam k nákupi jídla na celou dobu
Co toto je?
Na cestě
Cestou – raděj nevěděk kama du
Veget
Naslovensku Vršavec
Kolektivní hra
Tak to je náš cíl Červený Kameň
V obydlené osadě “Červený Kaměň”
Ná puťapuťa
Kakao “trochu unaven”
Nad ránem
Opůlnoci na hranicích
Čistit si zuby je základ
Není nadto si dát horkou čokoládu – neděla v ráno 5:38 vlaková zastávka Býlnice
Unavený vůdce
Cesta domů
Vzpomínka na krásný výhled.
DĚKUJI ZA PŘEČTENÍ CELÉHO ČLÁNKU
