Naše cesta začala na autobusové zastávce u Hrušku. Rozloučili jsme se s rodiči a pokusili se nějakým způsobem natlačit do autobusu. To nebylo vůbec lehké, ale podařilo se nám to. Přestupovali jsme v Kyjově. Museli jsme čekat asi půl hodiny a dostat všechny do autobusu bylo ještě těžší než v Ratíškovicích – však se nám to nakonec ani nepodařilo. Kyjovští skauti museli počkat na další autobus.
Když jsme dorazili do Vřesovic, šli jsme asi půl hodiny na chatu Radost. Tam naši vedoucí vyřizovali s organizátory ubytování, takže následovala asi hodinová nuda. Nakonec jsme dostali jednu chatu a ostatní (ti starší) si postavili stany. Večer pokračoval seznamovacími hrami, po nich hygiena a šup do postele.
Další den byl o mnoho víc zajímavější. Po ranní rozcvičce, hygieně a snídani jsme byli všichni rozděleni na dvě velké skupiny, které byly rozděleny na menší skupinky a ty pak mezi sebou soutěžily na jednotlivých stanovištích. Odměnou bylo, že jedna skupina vyhrála mapu. Ta mapa vedla k Měsíci! Museli jsme ho najít a dát zpátky na nebe, protože byl ukraden.
Po obědě a po odpoledním klid jsme hráli společné hry, u kterých jsme se všichni hrozně pobavili a nasmáli se. Během svačiny jsme se dozvěděli, že vůdci našich dvou skupin se spolu usmířili a že si budou navzájem pomáhat. Proto jsme vyrazili všichni společně hledat Měsíc. A našli jsme ho! Pomocí zvláštního přístroje jsme jej dopravili na nebe.
Poslední naší povinností bylo potrestat zloděje Měsíce. Věděli jsme, kdo to je a kde ho hledat. Nečekali jsme však, že si na pomoc přivolá hordu modrých příšer z vesmíru – armádu Mimoňů!
Naší jedinou nadějí byla voda, obyčejná voda, která tyto ohavné stvoření ničí. Napustili jsme proto vodu do stříkaček a na povel našich velitelů jsme vyrazili vstříc tomuto nesnadnému úkolu. Boj to byl krutý a nelítostný. Když ale k zemi padla poslední potvora, spravedlnost mohla být vykonána. Za bojového pokřiku jsme vedli Zlouna do našeho tábora, kde jsme ho uvěznili, aby už dále nemohl páchat zlo.
Toto vítězství jsme oslavili u ohně, kde každý oddíl předvedl vtipnou scénku. Řádným skautským způsobem jsme se rozloučili s dnem a šli na kutě.
Poslední den nás čekaly rukodělné práce a posléze odjezd. Zase ta půlhodinou cesta – tentokrát do kopce, ale zvládli jsme to, protože jsme se už těšili domů. Byl to úžasný víkend a prý největší jamboree všech dob. No, rozhodně to byla sranda. FOTKY OD ČOKA ZDE
