VJV 2010-8

Velká Jarní Výprava 10

Milí čtenáři tohoto přízpěvku, já jako organizátor této akce, dále jen VJV, která proběhla ve dnech 7.-9. května L.P. 2010, vám tvořím tento zápis, aby stesi dokázali představit co všechno lze zažít, když se sejdou lidé, kteří si chtějí užít víkendu. Všechny další řádky jsou nenenzurované, a pisatelé jsou uvedeny na začátku každého z článků.

Za svou osobu jen dodávám že motem výpravy bylo “Jen ta situace ze které se nepoučíme se stává zbytečnou“. Děkuji všem 16 účastníkům za bezva víkend. Zase někdy Hrach

Zápis od Terky Kopečkové a Elišky Příkaské, členek oddílu Squaw:

Pátek-7.5Sešli sme se na autobusové zastávce v Ratíškovicích. Dojeli jsme do HO kde se k nám připojili ostatní. Měli sme mít otisk palce na přihlášce a pár lidí to nemělo a tak si museli špinit ruku a obtiskovat než dojede vlak což sem skoro nestihla. Pak sme nastoupili do vlaku a jeli, s nami v kupéčku seděl chlap co četl křesťanský magazín milujte se! Než sem si vybalila svačinku tak sme vystupovali a přesedali. Vysedli sme někde na konci republiky v Bojkovicích, kde byla restaurace vagón- komunistického stylu. Po cestě sme se my holky mega smály. Došli sme do klubovny. Unavení po cestě sme si vytahli svačinu a pak hráli seznamovací hry. Hrach vymyslel hru že si musíme každe 4 max. 8 h čistit zuby což sme byli všichni nesmírně nadšení. Večer sme šli s pomocí GPS hledat kešky což bylo fakt hustý, protože sme lezli na kopec mezi stromama v lese a pak sme se škrábali navrch po zatopené cestě. Něco sme do kešky dali i vzali si. Aj sme se po cestě trochu bály. Přišli sme asi okolo půlnoci. Pak sme šli unavení spat do tělocvičny-ALE museli sme si vyčistit ZUBY!Sobota 8.5.Měli sme si udělat seznam jídla a šli sme nakoupit. Potom sme si měli sbalit věci, jídlo a kolem 11 sme jeli vlakem do Býlnice, ve vlaku sme se rozdělili na 2 velké skupiny. Naše skupina- Hrach, Essmo, Terka, Elka, Klárka, Jana, Fish, Lucka, Kakao sme se rozdělili do skupinek a postupně vycházeli. My holky sme šly jako druhé povídaly si a byla pohoda, pak sme si daly pauzu a došla nás fisha skupinka. Tak sme šli spolu a na louce sme si odpočinuli a došli nás ostatní, dali sme si svačinu a protože sme zapomněli na razítko z obce tak musel jit každý 1000 kroku se zavázanýma očima. Pak sme tak různě šli krajinou, přes kopce a přes údolí došli sme někam na Slovensko ke skalám. Tam sme si začali vařit obědy na liháčku, ale bohužel sme měli liháčky obráceně a blbý lih, takže nám celý oběd nasmrádl a museli sme ho vyhodit.

Pak sme zase šli a dozvěděli se že jaksi nedojdeme ve slušný čas. Jinak byli cesty zamokřané od toho jak předchozí dny pršelo, bahnité a kamínkové. Kolem 19 hodiny jsme došli do hlavního bodu výpravy- Červený kamen. Což sme moc nepobrali protože tam nic nebylo, byla to obyčejná vesnice. Tam sme si dali v hospodě čaj, napustili vodu a Elka, Hrach a Jana se šly podívat na kešku kterou stejně nenašli. A pak kolem 21 jsme vycházeli na „pochod smrti“ 22km po silnici celou noc. Po cestě sme si zpívali písničky, uskakovali do příkopu před autama, …. . Vždy po 1 hodině chůze sme si dali malou pauzu. Někteří už usínali za chůze, jiní ztráceli hlas nebo měli nějaký jiný problém např. že je boleli nohy. Kolem 24 hodiny sme si dali na československém hraničním přechodu svačinu, vytáhli sme všechny zbytky jídla, dali si lentilky a hroznový cukr na energii a zase vyšli. Chudák Essmo měl výron a tak se belhal za námi a my šli, .. šli.. šli.. šli.. šli a šli. Někdy když sme se zastavili aby se počkalo na ostatní a když sme si sedli v některých případech i lehli tak sme usínali na chodníku a ještě aby toho nebylo málo byla ta hra na čištění zubů a tak sme si museli ve 3 ráno čistit zuby do splavu. Potom sme se zastavili na vlakové zastávce Návojnice kde sme chtěli počkat na 1. ranní vlak, ale ten jel pozdě a tak sme pokračovali do Býlnice. Kam sme dorazili asi kolem 4 hodiny ranní. Byla zima a usnuli sme na lavičkách, potom nám otevřeli čekárnu, tam sme si dali čokoládu a všichni sme si sežehli jazyky. Jeli sme 1. raním vlakem do Bojkovic kde sme se dobelhali na klubovnu, pojedli, vyčistili zuby a šli spat v 6:30.Neděle 9.5.2010Dali sme si jídlo, sbalili krosny, uklidili klubovnu a vyčerpaní sme se vydali domů.

Zápis od Terezy Ochotné – Poštolky , skautka z Veselí nad Moravou, zápis pojednává o sobotním putování odloučené skupiny lovců kešek:

Ahojky :), naše cestování bylo strastiplné. Začalo docela běžně přepravou na určené místo a pochodem… Rychlou chůzí jsme zdolávali

cesty, kopce, louky… Nacházeli kešky jednu za druhou. U jakéhosi kostela mezi loukou určenou k pastvě ovcí jsem si připravili oběd a pokračovali jsme v cestě. Jedna z posledních nalezených kešek byla ukryta v krmítku pro ptáky daleko od místa, kde jsme zanechali “v úschově” své závaží. Na zpáteční cestě dolů ke kříži a báglům se spustil déšt a my jsme jen ztěží rozeznávali hukot právě nám ujíždějícího vlaku… Kvůli této nemilé události jsme díla pokračovali kupředu dalších 20 km. Šli jsme po červené, po vrstevnici nejdříve za světla, poté i za tmy… Cesta byla dlouhá a my jsme šli vpřed jen silou vůle. Kousek od cíle jsme si dali pauzu, naplnili své žaludky chlébem či přežitkem totalitní doby. S úlevným vzdechem jsme poté na klubovně sundali obuv a mohli si říct, že jsme opravdu dobří 🙂 a že nám to stálo za to – překonat se!:)

A jak vše viděla Klárka Dobešová – členka oddílu Squaw:

Tak jako každý rok, tak i letos se uskutečnila akce s názvem Velká jarní výprava a to ve dnech 7-9.5.2010. Letošním symbolem jarní

výpravy bylo hledání tzv. ,,kešek“, což je celorepubliková hra kdy jsou na různých místech České republiky ukryté krabičky s poselstvím v podobě textu. A ten kdo ,, kešku“ objeví se může podepsat na listinu přiloženou v krabičce. Na výpravu jsme vyrazili v pátek v 17.00 autobusem z Ratěk do Hodoša, odkud nám jel 17.30 vlak do Bojkovic s přesedáním ve Staráku. Po dvou hodinách jsem dorazili do cíle cesty tedy do Bojkovic, kde na nás čekala hezká klubovna místních skautů. Ještě než jsme se uložili k spánku jsme se narychlo vydali hledat nějakou ,,kešku“ v okolí. Najednou byla 1.00 po půlnoci a my se rychle uložili k spánku. Ráno po snídani jsme se vydali vlakem do Bylnice, kde jsme se rozdělili na čtyři skupinky : Kluci, holky, vedoucí a samostatná jednotka Hrach a Essmo. Z Bylnice jsme vyrazili do příhraniční obce Sidonie, kde jsme měli za úkol získat pět podpisů od zdejších domorodců. Ale jaké bylo naše překvapení když jsme se na určeném místě setkali s Hrachem a on se nás ptal kde máme ty podpisy. My jsme mu řekli že jsme přes žádnou Sidonii nešli a jenom jsme míjeli pár opuštěných domů. Ale Hrach nám řekl že to byla právě ta Sidonie. Jelikož jsme tedy ty podpisy nezískali tak nás trest neminul. Museli jsme jít 1000 kroků poslepu se zavázanýma očima. To znamená přes kameny, bláto haluze apod. Večerě byla před Červeným kamenem a Hrach zavelel, že se jde hledat ,,keška“. Většina z nás ale byla totálně unavená a blížil se večer. Proto v mužstvu vypukla malá vzpoura, které se neúčastnila pouze Elka a Jana, a které šli s Hrachem tu kešku hledat. My ostatní jsme je čekali místní hospodě. Na zpáteční cestu jsme se vydali všichni ve 21.00. Pak jsme šli a šli a odpočinek byl přesně na státní Česko – Slovenské hranici. Byla to pauza na posilnění, ale problém byl v tom, že se už nebylo čím posilnit. Tak nám Hrach rozdal lentilky na příděl a pokračovali jsme. S vypjetím posledních sil jsme hladní, ospalí a vyčerpaní došli na vlakové nádraží do Bylnice, nasedli jsme do vlaku a okamžitě v něm vytuhli. Na klubovnu jsme dorazili v 6 hodin nad ránem, padli jsme hned do spacáků. Dopoledne jsme nabrali sil a vydali se na zpáteční cestu a všichni jsme se těšili na teplé jídlo a napuštěnou vanu. A teď ještě jedna perlička na závěr. Hrach někde vyčetl že ve skautském hnutí se málo dbá na zubní hygienu, takže vydal rozkaz, že si všichni účastnící výpravy musí přesně po 6 hodinách čistit zuby. Takže náhodní kolemjdoucí mohli v pravé poledne spatřit skupinku mládeže, která si čistí chrup v járku vedle silnice. Přes všechen tento mor to byla jarní výprava na, kterou budu vždycky ráda vzpomínat.

Výuka s GPS – Páteční večer

Sobota ráno – všichni plni elánu – to ečtě nevěděli co je čeká

Seznam k nákupi jídla na celou dobu

Co toto je?

Na cestě

Cestou – raděj nevěděk kama du

Veget

Naslovensku Vršavec

Kolektivní hra

Tak to je náš cíl Červený Kameň

V obydlené osadě “Červený Kaměň”

Ná puťapuťa

Kakao “trochu unaven”

Nad ránem

Opůlnoci na hranicích

Čistit si zuby je základ

Není nadto si dát horkou čokoládu – neděla v ráno 5:38 vlaková zastávka Býlnice

Unavený vůdce

Cesta domů

Vzpomínka na krásný výhled.

DĚKUJI ZA PŘEČTENÍ CELÉHO ČLÁNKU

 

RINGO10-19

RINGO 2010 – T&S

Již týden před turnajem bylo vše v rukou počasí, přicházeli vydatné deště. Nikdo si nemohl být jistý, zda i v sobotu bude pršet či se počasí smiluje a nechá nás zahrát si ringo. Nastala sobota 22.5, 6 hodin ráno a mě na tváři zašimralo slunce. Byl to krásný pocit a hlavně známka, že sa pojede. Sešlo se nás 15 a utvořili jsme družstva do všech tří soutěžních kategorií. Zápasy byly napínavé. Našimi favority bylo družstvo nejmladších “Kingové” (Křeček, Adam, Klára, Mája). Velkým překvapením byl postup do finále, kde boužel podlehli “Gulášům”, ale bylo to jen o fous. Dalším želízkem v ohni byli “Krakatice” (Zajíc, Blond, Flip, Bubo) v druhé kategorii, ale snad za to může déšť, který přerušil jeden zápas, či špatná konstalace hvězd, ale bohužel na první příčky sa nedostali. V druhé kategorii nastoupila i Ela, která byla ve smíšeném družstvě. Družstvo s velmi originálním názvem “Boty” (OK, Kakao, Bob, Pája) hájilo barvy Ratíčkovic ve třetí skupině. Děkuji všem za účast a na příšte máme co zlepšovat. Hrach

 

Kyjov 10-7

Všude dobře, doma to znám – Krokodýlci 1.5.2010

V sobotu 1.května jsme se sešli na rozcestí před Růdníkem. Byli jsme 4 (z 8 možných) – Bubo, Flip, Hrach a já (Mrákis). I když nás nebylo hodně, tak jsme šli. Domluva byla taková, že půjdeme v jakémkoliv počtu. Před výšlapem byla rozcvička, Hrach nás naučil orientovat se podle slunce a hodin. Bubo s Flipem pak vyfasovali mapu a měli nás dovést k bažinám v lese. Cesta ubíhala rychle, nešlo se po asfaltu, ale pěšinách, protože tama projíždělo moc cyklistů a bruslařů. Aby nám cesta líp ubíhala, pískali a broukali jsme si známé melodie a hádali jejich názvy nebo od koho to je.

Po cestě nám Hrach vysvětloval, jaký je rozdíl mezi skautem, rybářem a dalšíma organizacema, skautské ideály apod. Po příchodu k mokřinám a objevení bažiny byla přestávka na svačinu, nacpávali sme sa, vykládali si a pak Hrach vytáhl plechovku jahod a řekl „Je vaša ale nesmíte ju otevřít ničím co neseme“. Samozřejmě nám sa nechtělo čekat, jenomže všude byl jen písek, stromy a větve, nic víc. Tak že propučíme plechovku paliců. Plechovka odolávala dost dlouho, ale nakonec pukla a bylo nám uplně jedno, esi je v ní bordel nebo ne 😀 Po přestávce následovala cesta do Bzenca, odkud nám měl jet vlak. Cestů sem chtěl zbit Hracha, ale eště na něho nemám. To sme zjistili, když sem byl vyválán v písku 😀 Ve Bzenci na nádraží nám Hrach dal za úkol naučit sa uzel na šátku podle skautské stezky a pak rozdával podpise. Pozdíš nám dojel spěšný vlak a jelo se směr Kyjov. V Kyjově na nádraží následovala zasloužená kofola, aby měli mladí dost energie na závod, který pořádali místní skauti. Závod byl založen na motivaci „získání místa radních a starosty města Kyjov“, soutěžilo se ve skupinách po 6ti, které byly utvořeny pořadateli v parku. Hrach šel se známýma někam posedět a já si šel projít trasu a zakempil sem to s Vaškem na stanovišti jako výpomoc. Stanovišť bylo celkem 5 po celém městě, každá skupinka vyfasovala jedného průvodce, s nadšením sem pozoroval jak sou do toho mladí soutěžící (ať už skauti nebo ne) zapálení. Po uplynutí času, který měli soutěžící na splnění úkolů, bylo vyhlášení v parku. Vyhrála to skupinka, ve které byli aj Bubo s Flipem, tak sme spokojení šli na autobusové nádraží a pak odjeli spolu se skautkama z Milotic. Výšlap to byl suprový, počasí sa nám vydařilo a hlavně jsme si to všichni užili. Zapsal Mrákis

Fotka v úvodu: Nemáte někdo otvírák?

 

ZSaV10-5

Závod SaV – okresní kolo Veselí nad Moravou

Je sobota 24.4.2010, svátek má Sv.Jiří (patron skautů). Dnes jsme se sešli na autobusovém nádraží v Ratíškovicich v nádherném čase 6:40 ráno, jelikoz v 6:48 nám jel bus do Vlkoše, kde jsme přesedli na vlak do Veselí. Tam začínal naš závod. Přijel bus a děcka nasedli. V buse bylo hodně lidí kvůli Kyjovské 50. Při příjezdu do Vlkoše jsme museli čekat asi 20min na vlak. Děcka se trochu vyblbli: dokonca nás oslovil strojvedouci ´´ Nazdar bratři´´  a nám bylo jasné, že je to bývalý skaut. V čas dojel náš slíbený vlak, nasedli jsme do něj a čekali jsme 25min, než dojedem do Veselí.  Ve Vracově jsme také potkali naše staré známé. Hned co naši známi nasedli, dojeli jsme do Veselí. Ve Veselí jsme šli směrem ke skautské klubovně, kde jsme se zapsali a HURAA do závodu. Hrach zůstal a pomáhal na závěrečném táboráku a Já (Kakao) jsem šel na stanoviště.

Celkový počet družstev vlčat byl 7. My jsme sestavili tři hlídky ve složení  Jaguáři (5.místo) – Křeček, Kuba, Mareček a Jóža  Sokoli(4.místo) – Lukas, Timba, Vojta a Adam  Krokodýlci (jako nepostupová hlídka na 2. místě) Flip, Tomík, Zajíc.

Celý závod jsme zdárně zvládli a kluci si poradili i v disciplínách, kterým moc neholdujeme, jako jsou kytičky a vaření. Po celou dobu svítilo slunce a ke konci jsme byli všichni krásně opálení.

Losování pořadí

Hlášení hlídky na stanovišti

jedním z úkolů bylo donést balónek v celku do cíle.

je libo Brambůrku?

 

Kino-Alvin-5

Alvin a Chipmankové

Dne 9.3.2010 oddíl Tuláci ,byli v kině SVĚT v Hodoníně. Jeli jsme tam za odměnu za představeni otec Abrahám na junáckém plese. Film se jmenoval Alvin a Chipmánkové 2.Moc se nám to líbilo.Vrátili jsme se nějak v 19:45. Zapsal Křeček

 

pokladovka16.1.10-6

Honba za pokladem 16.1.10

Honba za pokladem, výprava 16. 1. 2010Všechno to začalo před klubovnou 16. 1. docela brzo ráno okolo 8, až už se nas sešla většinadali jsme si nastup s pokřikem a rozdělili jsme se do 2 skupin ve kterých jsme získávali útržkymapy k pokladu podle níž jsme se snažili řídit celou výpravu. A pochodovali jsme lesemvedoucí měli boby a střídavě nám na nich vozili baťohy, což bylo bezva. Byli jsme se podívatna zamrzli vor škoda, že led nebyl moc pevný, proto jsme na něho nemohli. Podelšímpochodu jsme se trochu nasvačili a pokračovali v cestě dál, kde nás čekala velká ledováklouzačka, tam jsme se vyřádili a dlouho oddychli. Když jsme došli k máju 1. Skupinka seoddělila a hledala poklad, mi jsme pokračovali dál náš poklad byl až na nákle kde jsme homoseli vykopat a roztrhat ho abychom se dostali k sladké odměně, po rozdělení kořisti sečekalo na první skupinku až dorazí za nama a mi si zatím mohli v klidu pojest. Když doraziliodpočinuli jsi a pojedli a potom jsme společně hráli Otca Abrahama a rozvědčík. Na rozcestíu Nákla jsme se opět rozdělili jenže tentokrát na ty co už chtějí dom a na ty co idů sjížďathorky. Já sem šel sjížďat ty horky a po únavném asi hodinovém skotačení a dělání bolela sešlo konečně dom, všichni jsme byli hodně unavení a těšili jsme se na teplo domova. Zapsal (pozdě, ale přece) Pája

 

P1210032

Noční pochod s keškama

Když za mnou došel Michal asi 2 týdny před vánoci,abych šels junáky na noční výpravu za keškama,neváhal jsem ani minutu.A tak 18.prosince 2009 jsme se v 18:30 sešli na hlavní autobusové zastávce.Jen jsemse přivítal se skautským vedoucím Hrachem,se kterým jsme se shodli na mépřezdívce Mamlas. Abychom mohli vyrazit,museli jsme ještě na chvíli skočitk Michalovi na internet a upřesnit polohu kešek. Přesně v 19:00 jsmevyrazili-Hrach , Mrákis , Herňajs ,Pája a já-Mamlas.Po chvílí se k nám připojili Bob. Zpočátku ubíhala cesta nezvykle rychle a i přes zasněžený terén se námšlo velice dobře a k první kešce , Žilkovému dubu jsme došli relativněčerství. Po krátké zastávce a objevu první kešky jsem pokračovali přes Litnersměr Bzenec-Přívoz a právě tady jsem začal pociťovat mé nohy,na kterých bylinazuty zcela nové , neprošlápnuté  zimní boty. Když jsme kolem 23:00 došlido Lesnického učiliště Bzenec-Přívoz , kde jsme se na chvíli zastavili , začalijsme pociťovat teploty , které byly hluboko pod bodem mrazu což bylo asi-7°C.Navíc nás tu čekalo zklamání , když jsme zjistili , že zdejší motorest mázavřeno. Ze Bzence-Přívozu jsme se vydali po silnici směrem na Strážnici kedruhé kešce ukryté u majestátného Černého dubu , kde nám Hrach konstatoval , žemáme za sebou přesně polovinu naší cesty. Po přijetí této informace jsem myslel, že to semnou sekne , já,naprosto vyčerpán jsem nemohl uvěřit , že máme zasebou teprve polovinu cesty. Od černého dubu jsme se vraceli zase do Přívozu.Když jsme přecházeli most přes Moravu , začínal jsem již zaostávat,ale můjsmysl pro vytvoření dobrého jména a zachování cti mě hnal stále kupředu.Z Přívozu jsme se vypravili k poslední kešce s názvem VátéPísky. Na této cestě dávali křivolaké , zasněžené , lesní cesty mé slabéfyzické kondici pořádně zabrat. A tak já , Bob a Hrach jsme se trmáceli mýmtempem pod železniční most , zatímco ostatní šli hledat poslední kešku. Popříchodu na místo jsme našli zbytek členů naší výpravy pod mostem. Ale bohuželbez kešky a tak Hrach po krátké motivační řeči poslal Páju a Mrákisa znovu prokešku zatímco my,ostatní jsme se vydali hlemýždím tempem k domovu. Tatoposlední etapa cesty , která vedla už jen po rovné silnici byla snad nekonečnáa já zaostávajíc za ostatními jsem jim jen záviděl jejich snad nevyčerpatelnouenergii. Už ani nevím,jak jsem došel domů, jestli to bylo kvůli motivaci , žena konci té cesty čeká můj dům,nebo jestli to bylo těma Bobovými čokoládovýmikuličkami,ale jak řekl Hrach , udržel jsem se a to je hlavní. Když jsem v 5:00došel domů,okamžitě jsem ulehl do postele a s bolestí celého těla usnul.Tento výlet se mi moc líbil a přinesl mi mnoho nových poznatků a jsem sijist,že to nebyl náš poslední. Už se těším na další junáckou výpravu. Zbyněk Ilčík (Mamlas)

 

Uhr.Brod 09-7

Besídka v Uherském Brodě 13.12.09

“Asi o půl 10 jsme se sešli na hodonínském vlakovém nádraží.Potom jsme jeli vlakem do Starého města u Uherského Brodu a tam jsme přestoupili na vlak do Uherského Brodu.Jak jsme přijeli do Brodu,šli jsme hned do aqaparku.V aqaparku byl hodně oblýbený tobogán,vír,vyhřívka a taky i sauna.Jakmile jsme odešli z aqaparku šli jsme na klubovnu skautů.Měli to tam hezky vyzdobené,hodně nástěnek a taky věcí.Hrálo se tam městečko palermo.Potom jsme odešli do kulturního domu atam byla očekávaná mikulášská besídka.Bylo to docela super,hodně vtipů atd.Jakmile besídka skončila přidali se k nám skauti z Kyjova a šli jsme do parku.Tam jsme hráli hru na netopíry,muchy a pavouky.Potom už byl čas na vlak.Všichni jsme se vyfotily a jeli sme zpokojeni a unaveni domů.”Zapsal Bubo”

 

Memorial 09-2

Memoriál generála Sergeje Jana Ingra

V sobotu 7.11.09 ráno byl sraz v 8:15 u hlavni autobusové zastavky.Nato ze pršalo tak nas bylo dost.Jeli jsme autama, tak sme sa moseli rozdelit, aby nekdo s rodičů nejel zbytecne.Nekteří jeli na kole – Bob,OK a Michal. Byli jsme rozdeleni a mohlo jsme vyrazit. Dojeli sme do Vlkoša a nikde to tam nebylo ,tak jsme to chvilu hledali.Za chvilu uz sme tam byli.Byl to memorial generála Sergěje Jana Ingra.Pořádalo to military muzeum Vlkos.Byo to branny zavod .Zaregistrovaly jsme sa a cekaly na začátek,který byl o 10:00hod.Zatím sme si strilali z různých pušek.Poom to začlo .Startovali jsme po 1,kazdý měl svoje startovní číslo.Podle něho nas vyhlasovali na start.Dyscipliny byly :strelba ze zduchovky,lození na laně,podlézání lana bez dotyku těla.Jak dobehls tak si opékls špekaček a čekal ,až všeci doběhnů.Na konci bylo vyhlašování .Všecí sme sa umiístili dost dobre.Pak jsme nasedali do aut a jeli dom.

Děkujeme Jokovi, panu Kotáskovi a panov Zlochovi za odvoz na akci.

 

VPV09-7

VPV 09 – Výprava do Kopřivnice

V pátek 23. října sme sa sešli na plánovanů výpravu do Kopřivnice na hlavním autobusovém nádraží o čtyřech. Nakůpili sme si v pekárně pečivo a pak sme sedli k Hrachovi do auta a jeli sme do Hodonína. Miša šel kůpit lístek na vlak do Štramberka pro čtyři osoby, bohužel víc se nás kvůli okolnostem nesešlo, tak jel Hrach, Bob, Miša a Kakao.Ve vlaku panovala dobrá nálada a co jiného možeme dělat po cestě než jest, u toho sme hráli šibenicu a nadávali Bobovi, ať si ztiší sluchátka XD. Dojeli sme do Studénky a tam jsme přesedli na rychlík, což bylo mockrát lepší, protože ten má kupéčka. Když sme dojeli do Štramberku vydali sme se pěšky do Kopřivnice, kde sme měli spat u kamarádky Ing Bc Hracha. Je to dobrá hostitelka, tak nám tam bylo dobře. Bylo tam teplo a útulno a hostitelka byla cela paf z Ratiškovijáků alá junáků. Roztahli sme si tam věci, pojedli sme a pak Hrach zase vymyslel, že budeme hrát pokr o dobu spaní, jak kdyby sme měli nejaků normální výpravu, kde sa vyspíme, že inženýre XD. Ale Bob jakožto gemblér Hracha rozválal, a tak sme spali osum hodin, teda měli sme, ale vzhledem k naší povaze sme spali dýl, Hrach asi ví, že nevyspaný vlk kouše.Ráno sme stali, oblékli sa a byli vyslaní sadit stromky.

Hrach s Ježkem (teho sem zapomněl, to je Hrachův kamarád, který aspoň normálně umí vysvětlit věci, které dává inženýr do rovnic) se od nás odpojil, a tak sme šli sami tři starší. Samozřejmě sa nestala výjimka a zablůdili sme a došli sme tam pozdíš. Stejně sme eště nebyli na řadě. Pak sme drapli stromek, nářadí a šlo sa sadit.Vykopali sme díru, Hrach říkal, že má byt, až po kolena, za co se nám později jeden z organizátorů vysmál, protože to mělo byt enom nad kořínek, já ti to řikal, Hrachu!

Pak sme tam teda pichli stromek a zakopali ho. Začali sme stavijat ohrádku, aby nespadnul. Když Kakajo zabůchal kůle celý šťastný, že je to za ním, tak nám organizátoři řekli, že to máme o metr posunůt, reakce byla očekávaná. Tak sme sa dali do práce, nevycházelo to tak, jak mělo, ale nakonec sme to nejak stlůkli, že to držalo pohromadě. Pak sme šli důle na slavnostní otevřítí a tam sme pili teplý čaj. Ing.Hrach, Ježek a Liška (to byla vedoucí jednoho z oddílů místních skautů) šli taky zasadit stromek a jelikož inženýr enom poučoval a nic nedělal, tak sme sa šli podívat, jak mu to půjde. Celkem jim to šlo, ale neměli všechen potřebný materiál, tak to nedodělali.

Pak sme měli do třech hodin čas na oběd, tak sme my staří odešli a uvařili sme si kdesi na hřišti oběd na plynovém vařiči. Sraz byl naplánovaný u Šipky, ale to bylo až za dlůho, tak sme eště ulovili kešku, co byla blízko nás. Sešli sme se na Šipce, ulovili tam zase kešku a pak tam hrach ostál čekat na ježka, opět sme šli sami do kopřivnice v domnění, že si konečně lehneme a budeme mět odpočinek. Šak po návratu nás vyhnali házat řepu do sklepa, byla to snadná práca a mňa celkem bavila.

Pak sme sa vrátili zpátky a povečeřeli sme.Jak kdyby někdo nechtěl ulevit našim nohám a už sme dostávali další informace o tom, co máme dělat. Měli sme jít na 6 stanovišť a sbírat tam jakési papírky, ale Kakao si všiml, že mu Ježek dal něco do kapse. Na lístku, co měl Kakao v kapsi byla napsaná adresa hospody. První sme šli na rozhlednu pro první lístek, ale jak sme sa vrátili zpátky do Štramberka, tak Kakao objevil cedulu, na které byla napsaná stejná adresa jako na lístečku, který mu schoval Ježek do kapse. My sme si s Bobem udělali z Kakaa srandu a poslali sme ho tam,a on tam doopravdy šel 😀 . Když vyšel tak něco nésl, tam doopravdy něco bylo, dala mu to obsluha v hospodě. Tak tím sme přeskočili sbírání lístků a šli sme k pivovaru. Tam byli Hrach, Ježek a Lucka (to byla ta naša hostitelka, která se taky podílela na našem programu) a řekli nám, že máme jít do pivovaru a pak zmizeli.V pivovaru byl bořík s Hrachovým šátkem, ten nám řekl, že máme jít do obecní hospody a šátek sme si od něho vzali. Tak sme tam šli, ale on nám asi neřekl všechno, tak sme tam ostáli sedět na lavce před hospodů. Pak sme uviděli Hracha a spol., kteří nám dávali vzkaz na schodek kostela. Tam bylo, že máme jít nahoru na Trůbu. Tam čekali na nás vedoucí a hledali sme papír. Bob si tam našel novů kamarádku, kterů pojmenoval Hrach, byla to kočka! :-DČekali sme tam nějaků dobu a pak došli skautky z místního oddílu, ani nevím, kde sa tam vzali. Pak následovala noční prohlídka Trůby, navrchu sme hráli potmě jakusik hru, Koreu sem stejně moc nechápal, protože sem sa šlahl do hlavy po cestě nahoru a tak sem nevnímal, jak to vysvětloval. Po dokončení prohlídky sme posbírali podpise od skautek a všech přítomných a šli sme rozdělení pro lísky, které sme nesbírali, když sme měli. Já sem šel na nádraží, Bob šel na náš stromek, co sme sadili a Kakao šel na Šipku. Pak sme si dali sraz a šli sme hledat kešky, v noci sme nenašli ani jednu ze dvou a tak sme to sbalili k Lucce.Ta nám dala žemlovku za dobře naházanů řepu.

Tam sme s Hrachem uzavřeli před spaním dohodu, že o půl třetí oběhneme barák a on nám za to ráno nakůpí, pak sme hráli kartičky a šli spat. O půl třetí sme oběhli barák a šli sme spokojeně zase spat. Pak došel Hrach a řekl, že sa posunul čas, že máme eště jednů, na to sme kašlali.(Hrachu, řeklo sa o půl třetí, né kolikrát, to znamená, že sme to splnili, to si ešče vyřídíme, inženýre)Ráno sme pojedli, mohli sme si vybrat, esi půjdeme hned dom nebo až o pěti. Dělali sme inventůru a Kakao šel zjišťovat spoje. Vlak jel aj o dvanácti, tak sme jeli tým. Ale předtím šel eště Kakao kůpit štramberské uši a já s Bobem sme sa dívali na krávy. Pak sme sedli na vlak a jeli dom, po cestě zase hráli kartičky a hrach mě neuznal nákres jako věc, šak počkaj 😛 .Kakaova mamka pro nás přijela do Hodoša a už sme jeli dom.A teď tady píšu toto a pálijů mňa oči, takže končim,zdar Mrákis.