Letos, jako již obvykle, se kolem Mikuláše ve Vracově konala akce s názvem Big Action. Kdo ještě neví o co jde tak v krátkosti: Definice: Nechť je dána taková akce, při které můžete vybít svou přebytečnou energii při konání tradičních i netradičních sportů v čase dvacet čtyři hodin. No možná by se slušelo to vzít i nějak lidsky. Jde prostě o akci, kde se můžete pořádně vyblbnout, pokecat, zapařit a no a samozřejmě si zasportovat a pobavit se. Tím, že se jedná o sport ještě neznamená, že musíte být sportovci. Myslím, že my místní taky nejsme kdovíjací sportovci a je pravdou, že i ten, kdo má pocit, že mu sport nic neříká, má možnost se skvěle pobavit. Samozřejmě pokud se již někdo cítí unavený a nebo že ho daná hra nebaví, hrát nemusí. Nic přece nebudeme lámat přes koleno.
A teď trochu k tomu, jak to bylo letos. Na začátku jsem měla opravdu strach, jestli tam budeme jenom my, organizátoři hrát sami, nebo jestli se připojí ještě nějaké nové tváře. Brzy se k nám však připojili skaut a skautka z Prostějova, myslím. To bylo fajn, i když ze začátku jsem si připadala trochu nesvá. Nicméně mé černé myšlenky se postupně rozplývaly a nastoupil zase pocit dobré pohody a kolektivu. No a večer
dorazily ještě Klaky a Dick a kluci z Vlkoše a tak to už bylo úplně v pohodě. Asi ve tři jsme už byli tak trochu, spíše hodně, jetí a unavení, tak jsme šli spat, takže jsem to zase letos nevydržela až do rána, přesto jsem se ještě tři dny nedokázala pohybovat jako tělesně zdravý člověk. Myslím, že nejhroznější z celé akce je však ranní úklid tělocvičny, protože se tam pohybujete mezi sotva se pohybujícíma mrtvolama:). Nicméně jsem si to letos fakt užila a cítila jsem se fajn.
No jenom by se tedy mohli odvážit i další odvážní a příště přijet, protože budou srdečně vítáni mezi námi a pokud snad přece jen budete pociťovat nějaké odcizení, tak věřte, že do dvou hodin do rána se to všechno spraví.
