Tábor 2005 začíná. První turnus. Přijíždíme do Vřesovic autobusem, dál pěšky. Batohy už máme na místě. Ale co se děje? Na místě, kde máme tábořit, je jen holá louka, srub a postavená polní kuchyň. Ještěže teče voda a naše kadibudky přes rok nikdo nezničil. Co je ale divné, pobíhají zde nějací kovbojové a nechtějí nás sem pustit. Prý je místo prokleté, nebezpečné. Ať prý jdeme okamžitě pryč, že nás nečeká nic dobrého. No to zrovna. Všichni se těšíme už od loňska a teď odjet? Kovbojové, původní obyvatelé teď rozbořeného městečka Heather Walley, museli čelit útoku indiánů zdejšího kmene. Prý když jinak nedáme, tak můžeme zůstat. Ale varovali nás.
Co teď? Jsme zvědaví a věříme si. A navíc, prý můžeme pomoct zrušit prokletí. Zůstaneme. Rozhodnutí je jednohlasně odsouhlaseno všemi členy tábora. Rodiny Parkerů, Bencroftů i Satlerů chtějí čelit všem nástrahám letošní celotáborové etapové hry, získat “onu” věc, vrátit ji indiánům a zachránit městečko Haether Walley. Začíná pořádná fuška. Postavit si tábor, zajistit služby v kuchyni, prostě postarat se o sebe. Nákupy, dřevo, hlídky. Každý den a všichni.
Pro zpestření jsme vyhlásili celotáborový turnaj ve fotbale O POHÁR HAETHER WALLEY. Každý den 3 zápasy na našem minihřišti, kde se dalo nádherně kombinovat. A že to holky nebavilo? Naopak. Klamný předsudek. A co jiného? Spousta her, tábornického zdokonalování, výlet, nějaké vyrábění všeho možného, něco se naučit. A taky, někteří z nás chtějí na táboře složit skautský slib. A na to je potřeba se dopřipravovat.
Za to, že jsme to zvládli bez větších obtíží, nám původní obyvatelé vystrojili hostinu. Ehm, pracovně řečeno žranici. Jako v pohádce. Stoly se prohýbaly pod tíhou pečených kuřátek s rýží a neuvěřitelným množství příloh, džbány plné šťávy. No, jedna báseň. Paní Fojtíková prostě upéct kuřata umí božsky.
Letos bylo na táboře hodně roverů – družiny Hatatitla, Do večera a Antijoe. A protože měli služby jako ostatní, moc času na sebe neměli. Podíleli se také na jednotlivých etapách jako “kompars”, ono, vidět třeba Bleska s Essmem jako nádherné krávy, nebo Kuri – vůdkyni tábora – jako úžasně prskající kočku se nepoštěstí každý den. Prostě za skvělou “etapovku” může Klaky s Dickem a spol. Díky všem.
