ZSaV10-5

Závod SaV – okresní kolo Veselí nad Moravou

Je sobota 24.4.2010, svátek má Sv.Jiří (patron skautů). Dnes jsme se sešli na autobusovém nádraží v Ratíškovicich v nádherném čase 6:40 ráno, jelikoz v 6:48 nám jel bus do Vlkoše, kde jsme přesedli na vlak do Veselí. Tam začínal naš závod. Přijel bus a děcka nasedli. V buse bylo hodně lidí kvůli Kyjovské 50. Při příjezdu do Vlkoše jsme museli čekat asi 20min na vlak. Děcka se trochu vyblbli: dokonca nás oslovil strojvedouci ´´ Nazdar bratři´´  a nám bylo jasné, že je to bývalý skaut. V čas dojel náš slíbený vlak, nasedli jsme do něj a čekali jsme 25min, než dojedem do Veselí.  Ve Vracově jsme také potkali naše staré známé. Hned co naši známi nasedli, dojeli jsme do Veselí. Ve Veselí jsme šli směrem ke skautské klubovně, kde jsme se zapsali a HURAA do závodu. Hrach zůstal a pomáhal na závěrečném táboráku a Já (Kakao) jsem šel na stanoviště.

Celkový počet družstev vlčat byl 7. My jsme sestavili tři hlídky ve složení  Jaguáři (5.místo) – Křeček, Kuba, Mareček a Jóža  Sokoli(4.místo) – Lukas, Timba, Vojta a Adam  Krokodýlci (jako nepostupová hlídka na 2. místě) Flip, Tomík, Zajíc.

Celý závod jsme zdárně zvládli a kluci si poradili i v disciplínách, kterým moc neholdujeme, jako jsou kytičky a vaření. Po celou dobu svítilo slunce a ke konci jsme byli všichni krásně opálení.

Losování pořadí

Hlášení hlídky na stanovišti

jedním z úkolů bylo donést balónek v celku do cíle.

je libo Brambůrku?

 

Bront 10-4

Brontosaurus u Tuláků 2010

Očima Flipa: Sešli jsme se u klubovny v 8:30.Rozdělili jsme se do skupin a začali jsme uklízet okolo klubovny.Vlčata šli čistit Propadliny a my jsme čistili škarpu kolem silnice na Hodonín až k zátočině, našli jsme spoustu zajímavých věcí -např.kazetu,voňavku, blatník, ale některé byly i nebezpečné- např.injekční stříkačka . Potom jsme se vydali za vlčaty do propadlin.V jedné z propadlin byly zakopané prázdné pytle hnojiva, myslely jsme si, že je tam mrtvola, ale byla tam spousta věcí -např. boty, olej do motoru auta,vápno, asfalt, staré barely od barev a hrnce. Pak se šlo ke klubovně, dali jsme si nástup, vlčata šli domů a my jsme veškerý odpad dali do pytlů. Pak jsme šli domů i my.

Speciální dík a uznání Vůdce oddílu mají Flip, Bubo, Bob a Kakao jež i v odpoledních hodinách znovu zajeli k propadlině s  “mrtvolou” a vybrali další dvě káry bordela.

 

Kino-Alvin-5

Alvin a Chipmankové

Dne 9.3.2010 oddíl Tuláci ,byli v kině SVĚT v Hodoníně. Jeli jsme tam za odměnu za představeni otec Abrahám na junáckém plese. Film se jmenoval Alvin a Chipmánkové 2.Moc se nám to líbilo.Vrátili jsme se nějak v 19:45. Zapsal Křeček

 

pokladovka16.1.10-6

Honba za pokladem 16.1.10

Honba za pokladem, výprava 16. 1. 2010Všechno to začalo před klubovnou 16. 1. docela brzo ráno okolo 8, až už se nas sešla většinadali jsme si nastup s pokřikem a rozdělili jsme se do 2 skupin ve kterých jsme získávali útržkymapy k pokladu podle níž jsme se snažili řídit celou výpravu. A pochodovali jsme lesemvedoucí měli boby a střídavě nám na nich vozili baťohy, což bylo bezva. Byli jsme se podívatna zamrzli vor škoda, že led nebyl moc pevný, proto jsme na něho nemohli. Podelšímpochodu jsme se trochu nasvačili a pokračovali v cestě dál, kde nás čekala velká ledováklouzačka, tam jsme se vyřádili a dlouho oddychli. Když jsme došli k máju 1. Skupinka seoddělila a hledala poklad, mi jsme pokračovali dál náš poklad byl až na nákle kde jsme homoseli vykopat a roztrhat ho abychom se dostali k sladké odměně, po rozdělení kořisti sečekalo na první skupinku až dorazí za nama a mi si zatím mohli v klidu pojest. Když doraziliodpočinuli jsi a pojedli a potom jsme společně hráli Otca Abrahama a rozvědčík. Na rozcestíu Nákla jsme se opět rozdělili jenže tentokrát na ty co už chtějí dom a na ty co idů sjížďathorky. Já sem šel sjížďat ty horky a po únavném asi hodinovém skotačení a dělání bolela sešlo konečně dom, všichni jsme byli hodně unavení a těšili jsme se na teplo domova. Zapsal (pozdě, ale přece) Pája

 

deskovky03-2

Odpoledne s Deskovma 28.12.09

Sobotní odpoledne sa dá trávit všeljak. jednou z možností je zahrát si deskové hry. Na “Staré” základní škole se nás sešlo kolem 30. mezi nama nechyběli ani hravý rodiče.  začtětese do názorů těch co tam byli:

V sobotu jsme se ve tři hodiny odpoledne sešli na staré škole.Moc se mi nechtělo,myslel sem že deskové hry jsou nuda,ale nedal sem na první dojem a šel je vyzkoušet.Sešlo se nás tam poměrně dost,takže bylo dobré,že bylo taky dost her.Hry byli karetní,deskové,skládačky,prostě různorodé.Místnost byla rozdělena na hrací stoly a u každého z nich byli hry,hráči si mohli přisednout ke každému z nich a zapojit se.Hry byli zajímavější než sem očekával a když sem se do nich pustil uplně jsem zapoměl na čas,což asi všichni.U každého stolu byl někdy slyšet smích a někdy nářek,jak hráči hry prožívali 😀 .I na ty nejmenší se dostali jednoduché zábavné hry které je zaujali,pro starších tam byli složitější na pohled,ale za pár chvil se ukázalo že jsou taky snadno pochopitelné.Myslím že to byla dobrá akce,jak strávit zábavně čas s kamarády,pobavit se,zapomenout na starosti a jenom se nechat unášet dějem hry.Takovíto relax by sme si mohli užívat i víckrát do roka,těším se na příště Miša.

 

P1210032

Noční pochod s keškama

Když za mnou došel Michal asi 2 týdny před vánoci,abych šels junáky na noční výpravu za keškama,neváhal jsem ani minutu.A tak 18.prosince 2009 jsme se v 18:30 sešli na hlavní autobusové zastávce.Jen jsemse přivítal se skautským vedoucím Hrachem,se kterým jsme se shodli na mépřezdívce Mamlas. Abychom mohli vyrazit,museli jsme ještě na chvíli skočitk Michalovi na internet a upřesnit polohu kešek. Přesně v 19:00 jsmevyrazili-Hrach , Mrákis , Herňajs ,Pája a já-Mamlas.Po chvílí se k nám připojili Bob. Zpočátku ubíhala cesta nezvykle rychle a i přes zasněžený terén se námšlo velice dobře a k první kešce , Žilkovému dubu jsme došli relativněčerství. Po krátké zastávce a objevu první kešky jsem pokračovali přes Litnersměr Bzenec-Přívoz a právě tady jsem začal pociťovat mé nohy,na kterých bylinazuty zcela nové , neprošlápnuté  zimní boty. Když jsme kolem 23:00 došlido Lesnického učiliště Bzenec-Přívoz , kde jsme se na chvíli zastavili , začalijsme pociťovat teploty , které byly hluboko pod bodem mrazu což bylo asi-7°C.Navíc nás tu čekalo zklamání , když jsme zjistili , že zdejší motorest mázavřeno. Ze Bzence-Přívozu jsme se vydali po silnici směrem na Strážnici kedruhé kešce ukryté u majestátného Černého dubu , kde nám Hrach konstatoval , žemáme za sebou přesně polovinu naší cesty. Po přijetí této informace jsem myslel, že to semnou sekne , já,naprosto vyčerpán jsem nemohl uvěřit , že máme zasebou teprve polovinu cesty. Od černého dubu jsme se vraceli zase do Přívozu.Když jsme přecházeli most přes Moravu , začínal jsem již zaostávat,ale můjsmysl pro vytvoření dobrého jména a zachování cti mě hnal stále kupředu.Z Přívozu jsme se vypravili k poslední kešce s názvem VátéPísky. Na této cestě dávali křivolaké , zasněžené , lesní cesty mé slabéfyzické kondici pořádně zabrat. A tak já , Bob a Hrach jsme se trmáceli mýmtempem pod železniční most , zatímco ostatní šli hledat poslední kešku. Popříchodu na místo jsme našli zbytek členů naší výpravy pod mostem. Ale bohuželbez kešky a tak Hrach po krátké motivační řeči poslal Páju a Mrákisa znovu prokešku zatímco my,ostatní jsme se vydali hlemýždím tempem k domovu. Tatoposlední etapa cesty , která vedla už jen po rovné silnici byla snad nekonečnáa já zaostávajíc za ostatními jsem jim jen záviděl jejich snad nevyčerpatelnouenergii. Už ani nevím,jak jsem došel domů, jestli to bylo kvůli motivaci , žena konci té cesty čeká můj dům,nebo jestli to bylo těma Bobovými čokoládovýmikuličkami,ale jak řekl Hrach , udržel jsem se a to je hlavní. Když jsem v 5:00došel domů,okamžitě jsem ulehl do postele a s bolestí celého těla usnul.Tento výlet se mi moc líbil a přinesl mi mnoho nových poznatků a jsem sijist,že to nebyl náš poslední. Už se těším na další junáckou výpravu. Zbyněk Ilčík (Mamlas)

 

Vanocni pochrap 09-11

Vánoční pochrap

Vánoční pochrap začal v pondělí 21.prosince 2009 a skončil v úterý 22.prosince 2009. V pondělí již před začátkem se děti začali scházet naklubovně. Nejdříve se děti museli nechat poučit o tom, že si musí oméct boty a že všechny věci si později budou nosit nahoru, tak, aby se zbytečně nevybalovali. Hned po začátku se vedení i s dětmi odebrali ven a zahráli si velmi bojovou hru Buldock, při které došlo i k několika nepatrným zraněním, většinou to bolelo jen z toho důvodu, že byla zima. Po velmi aktivní hře,ve které se moc Buldockům nedařilo a nakonec i 2 lidi proklouzli, se děti s vedoucími vydali zpět do klubovny, kterou měli nyní vyzdobit. Začali tedy vyrábět a vystříhávat z papíru vločky a řetězy, taktéž malovaly nějaké hezké obrázky. Vše vyrobené tedy skončilo na oknech klubovny, aby alespoň klubovna trošku připomínala Vánoce. Řetěz byl dlouhý asi 4m, vyrobilo se okolo 8 vloček,a byly namalovány 2 obrázky s ježíškem. Nyní, po tomto náročném úkolu se uklidilo vše co se nepotřebovalo a všechen bordel byl vyhozen a děti se vydaly zase ven aby si zahráli Frankovku, jiným známou jako rozkopávačku. Tahle hra byla vcelku zajímavá jen z toho důvodu, že byla tma a bylo zataženo, takže bylo vidět jen na pár metrů. I tak si ji ale děti strašně užili a dokonce nechtěli jít ani zpátky do klubovny po skončení. Jakmile se je podařilo nahnat do klubovny, dostali kuchaři pokyn, aby začali připravovat večeři. Mezitím,však ve velké místnosti probíhal nelítostný boj ve formě, že všichni seděli ustolu, měli ruce pod stolem a foukali do míčku. Kdo prohrál, dostal tečku nebo čárku fixou. Dokonce i vedoucí skončili pomalováni ke konci. Po této hře byly také obeznámeni a odzkoušeni jak se řeší krizové situace a důležitá telefonní čísla a co se má dít a co říct do telefonu. Za dobu hraní dětí ve velké místnosti,kuchaři neúprosně válčili v kuchyni s vařením. Děti se po tomto únavném a vyfoukávacím programu odešly umýt a odebrali se nahoru, kde již hrach měl nějaký program. Mladší skauti, kterých měl hrach po celou dobu nastarosti za dobu her ve velké místnosti sešli dolů a pomáhali s přípravou večeře. Jakmile večeře byla připravená, děti již mohli vstoupit dolů do velké místnosti oblečeni v krojích, a dát si štědrovečerní jídlo ve formě předkrmu, kterým byly piškoty slepené nutelou a hlavního chodu, což byla krupičná kaše. Zdálo se, že všichni s večeří byli spokojeni a nyní všichni obléci se teple a hurá k Vánočnímu stromu. Avšak mladší skauti dostali úkol. Nejenom, že museli dopravit bednu s dárky k Vánočnímu stromu, ale také se museli postarat o vedení (strážce bedny), kteří museli mít zavázané oči, a museli je navigovat až k onému stromu. Cesta to byla vskutku dlouhá. Po příchodu ke stromu se utvořil půlkruh a započala ta chvíle, na kterou se těšili všichni již celý večer a to, rozdávání dárků. Po rozdání dárků byli všichni spokojeni,protože měl každý alespoň jeden. Cestu nazpátek se rozdělili všichni na 2 skupiny a to na mladých a mladších skautů, které si vzal na starosti OK. Mladší šli přímou cestou, oproti mladší skauti s OK, šli někudy jinudy, a to přes Ohňovou zemi. Dalo by se říct, že taková stezka odvahy, ale po dvojicích až trojicích. Po příchodu na klubovnu si všichni hráli se svými dárky a již se připravovali na spánek. Mladí šli nahoru a mladší skauti spali dole s vedením.

 

Uhr.Brod 09-7

Besídka v Uherském Brodě 13.12.09

“Asi o půl 10 jsme se sešli na hodonínském vlakovém nádraží.Potom jsme jeli vlakem do Starého města u Uherského Brodu a tam jsme přestoupili na vlak do Uherského Brodu.Jak jsme přijeli do Brodu,šli jsme hned do aqaparku.V aqaparku byl hodně oblýbený tobogán,vír,vyhřívka a taky i sauna.Jakmile jsme odešli z aqaparku šli jsme na klubovnu skautů.Měli to tam hezky vyzdobené,hodně nástěnek a taky věcí.Hrálo se tam městečko palermo.Potom jsme odešli do kulturního domu atam byla očekávaná mikulášská besídka.Bylo to docela super,hodně vtipů atd.Jakmile besídka skončila přidali se k nám skauti z Kyjova a šli jsme do parku.Tam jsme hráli hru na netopíry,muchy a pavouky.Potom už byl čas na vlak.Všichni jsme se vyfotily a jeli sme zpokojeni a unaveni domů.”Zapsal Bubo”

 

Memorial 09-2

Memoriál generála Sergeje Jana Ingra

V sobotu 7.11.09 ráno byl sraz v 8:15 u hlavni autobusové zastavky.Nato ze pršalo tak nas bylo dost.Jeli jsme autama, tak sme sa moseli rozdelit, aby nekdo s rodičů nejel zbytecne.Nekteří jeli na kole – Bob,OK a Michal. Byli jsme rozdeleni a mohlo jsme vyrazit. Dojeli sme do Vlkoša a nikde to tam nebylo ,tak jsme to chvilu hledali.Za chvilu uz sme tam byli.Byl to memorial generála Sergěje Jana Ingra.Pořádalo to military muzeum Vlkos.Byo to branny zavod .Zaregistrovaly jsme sa a cekaly na začátek,který byl o 10:00hod.Zatím sme si strilali z různých pušek.Poom to začlo .Startovali jsme po 1,kazdý měl svoje startovní číslo.Podle něho nas vyhlasovali na start.Dyscipliny byly :strelba ze zduchovky,lození na laně,podlézání lana bez dotyku těla.Jak dobehls tak si opékls špekaček a čekal ,až všeci doběhnů.Na konci bylo vyhlašování .Všecí sme sa umiístili dost dobre.Pak jsme nasedali do aut a jeli dom.

Děkujeme Jokovi, panu Kotáskovi a panov Zlochovi za odvoz na akci.

 

VPV09-7

VPV 09 – Výprava do Kopřivnice

V pátek 23. října sme sa sešli na plánovanů výpravu do Kopřivnice na hlavním autobusovém nádraží o čtyřech. Nakůpili sme si v pekárně pečivo a pak sme sedli k Hrachovi do auta a jeli sme do Hodonína. Miša šel kůpit lístek na vlak do Štramberka pro čtyři osoby, bohužel víc se nás kvůli okolnostem nesešlo, tak jel Hrach, Bob, Miša a Kakao.Ve vlaku panovala dobrá nálada a co jiného možeme dělat po cestě než jest, u toho sme hráli šibenicu a nadávali Bobovi, ať si ztiší sluchátka XD. Dojeli sme do Studénky a tam jsme přesedli na rychlík, což bylo mockrát lepší, protože ten má kupéčka. Když sme dojeli do Štramberku vydali sme se pěšky do Kopřivnice, kde sme měli spat u kamarádky Ing Bc Hracha. Je to dobrá hostitelka, tak nám tam bylo dobře. Bylo tam teplo a útulno a hostitelka byla cela paf z Ratiškovijáků alá junáků. Roztahli sme si tam věci, pojedli sme a pak Hrach zase vymyslel, že budeme hrát pokr o dobu spaní, jak kdyby sme měli nejaků normální výpravu, kde sa vyspíme, že inženýre XD. Ale Bob jakožto gemblér Hracha rozválal, a tak sme spali osum hodin, teda měli sme, ale vzhledem k naší povaze sme spali dýl, Hrach asi ví, že nevyspaný vlk kouše.Ráno sme stali, oblékli sa a byli vyslaní sadit stromky.

Hrach s Ježkem (teho sem zapomněl, to je Hrachův kamarád, který aspoň normálně umí vysvětlit věci, které dává inženýr do rovnic) se od nás odpojil, a tak sme šli sami tři starší. Samozřejmě sa nestala výjimka a zablůdili sme a došli sme tam pozdíš. Stejně sme eště nebyli na řadě. Pak sme drapli stromek, nářadí a šlo sa sadit.Vykopali sme díru, Hrach říkal, že má byt, až po kolena, za co se nám později jeden z organizátorů vysmál, protože to mělo byt enom nad kořínek, já ti to řikal, Hrachu!

Pak sme tam teda pichli stromek a zakopali ho. Začali sme stavijat ohrádku, aby nespadnul. Když Kakajo zabůchal kůle celý šťastný, že je to za ním, tak nám organizátoři řekli, že to máme o metr posunůt, reakce byla očekávaná. Tak sme sa dali do práce, nevycházelo to tak, jak mělo, ale nakonec sme to nejak stlůkli, že to držalo pohromadě. Pak sme šli důle na slavnostní otevřítí a tam sme pili teplý čaj. Ing.Hrach, Ježek a Liška (to byla vedoucí jednoho z oddílů místních skautů) šli taky zasadit stromek a jelikož inženýr enom poučoval a nic nedělal, tak sme sa šli podívat, jak mu to půjde. Celkem jim to šlo, ale neměli všechen potřebný materiál, tak to nedodělali.

Pak sme měli do třech hodin čas na oběd, tak sme my staří odešli a uvařili sme si kdesi na hřišti oběd na plynovém vařiči. Sraz byl naplánovaný u Šipky, ale to bylo až za dlůho, tak sme eště ulovili kešku, co byla blízko nás. Sešli sme se na Šipce, ulovili tam zase kešku a pak tam hrach ostál čekat na ježka, opět sme šli sami do kopřivnice v domnění, že si konečně lehneme a budeme mět odpočinek. Šak po návratu nás vyhnali házat řepu do sklepa, byla to snadná práca a mňa celkem bavila.

Pak sme sa vrátili zpátky a povečeřeli sme.Jak kdyby někdo nechtěl ulevit našim nohám a už sme dostávali další informace o tom, co máme dělat. Měli sme jít na 6 stanovišť a sbírat tam jakési papírky, ale Kakao si všiml, že mu Ježek dal něco do kapse. Na lístku, co měl Kakao v kapsi byla napsaná adresa hospody. První sme šli na rozhlednu pro první lístek, ale jak sme sa vrátili zpátky do Štramberka, tak Kakao objevil cedulu, na které byla napsaná stejná adresa jako na lístečku, který mu schoval Ježek do kapse. My sme si s Bobem udělali z Kakaa srandu a poslali sme ho tam,a on tam doopravdy šel 😀 . Když vyšel tak něco nésl, tam doopravdy něco bylo, dala mu to obsluha v hospodě. Tak tím sme přeskočili sbírání lístků a šli sme k pivovaru. Tam byli Hrach, Ježek a Lucka (to byla ta naša hostitelka, která se taky podílela na našem programu) a řekli nám, že máme jít do pivovaru a pak zmizeli.V pivovaru byl bořík s Hrachovým šátkem, ten nám řekl, že máme jít do obecní hospody a šátek sme si od něho vzali. Tak sme tam šli, ale on nám asi neřekl všechno, tak sme tam ostáli sedět na lavce před hospodů. Pak sme uviděli Hracha a spol., kteří nám dávali vzkaz na schodek kostela. Tam bylo, že máme jít nahoru na Trůbu. Tam čekali na nás vedoucí a hledali sme papír. Bob si tam našel novů kamarádku, kterů pojmenoval Hrach, byla to kočka! :-DČekali sme tam nějaků dobu a pak došli skautky z místního oddílu, ani nevím, kde sa tam vzali. Pak následovala noční prohlídka Trůby, navrchu sme hráli potmě jakusik hru, Koreu sem stejně moc nechápal, protože sem sa šlahl do hlavy po cestě nahoru a tak sem nevnímal, jak to vysvětloval. Po dokončení prohlídky sme posbírali podpise od skautek a všech přítomných a šli sme rozdělení pro lísky, které sme nesbírali, když sme měli. Já sem šel na nádraží, Bob šel na náš stromek, co sme sadili a Kakao šel na Šipku. Pak sme si dali sraz a šli sme hledat kešky, v noci sme nenašli ani jednu ze dvou a tak sme to sbalili k Lucce.Ta nám dala žemlovku za dobře naházanů řepu.

Tam sme s Hrachem uzavřeli před spaním dohodu, že o půl třetí oběhneme barák a on nám za to ráno nakůpí, pak sme hráli kartičky a šli spat. O půl třetí sme oběhli barák a šli sme spokojeně zase spat. Pak došel Hrach a řekl, že sa posunul čas, že máme eště jednů, na to sme kašlali.(Hrachu, řeklo sa o půl třetí, né kolikrát, to znamená, že sme to splnili, to si ešče vyřídíme, inženýre)Ráno sme pojedli, mohli sme si vybrat, esi půjdeme hned dom nebo až o pěti. Dělali sme inventůru a Kakao šel zjišťovat spoje. Vlak jel aj o dvanácti, tak sme jeli tým. Ale předtím šel eště Kakao kůpit štramberské uši a já s Bobem sme sa dívali na krávy. Pak sme sedli na vlak a jeli dom, po cestě zase hráli kartičky a hrach mě neuznal nákres jako věc, šak počkaj 😛 .Kakaova mamka pro nás přijela do Hodoša a už sme jeli dom.A teď tady píšu toto a pálijů mňa oči, takže končim,zdar Mrákis.