P1360378

Memoriál generála Sergeje Jana Ingra

MEMORIÁL GENERÁLA

Sergeje Jana Ingra

 

Dne 15.10.2011 se konal 3 memoriál generála Sergeje Jana Ingra. Nejprve jsme se sešli na hlavní zastávce. S některýma dětskama byli rodiče s auty, aby nás mohli zavést do Vlkoše. Byl jsem tam já – Křeček, Joža, Šmudla, Mareček, David, Myšpulín, Lubor, Zajíc, Tomík, Bubo, Op, Pavlík, Hugo a Šamin. Když jsme přijeli do lesa u Vlkoše, hned jsme se utíkali podívat. Byly tam různé zbraně z válek.Potom nám organizátoři dali čísla. Pak si nás volali jednoho po druhém, až nás řekli všechny. Odstartovali každému čas a vybíhali jsme po jednom. Stříleli jsme z pušky,proplétali jsme sa mezi špagáty a házeli jsme cvičnými granáty. Hned jak jsme doběhli,mohli jsme si opéct nad ohněm špekáček a nalét si z kastrolu dobrý čaj. Chvíli jsme si mohli hrát s puškama, které dovezli lidi, co to organizují nebo sbírají. Hned potom přišlo vyhodnocení dostali sme krásné ceny které koupili. Po vyhodnocení jsme si zastříleli z kuličkovek. O pár minut později sme se odebrali k autům a odjeli do Ratíškovic. Všem se tenhle den líbil…

 

KŘEČEK

PS: Díky všem rodičům, kteří pomohli s dopravou! Šam

 

Velká podzimní výprava TULÁCI + SQUAW

Po lampionovém průvodu 27.10. jsme měli v 8 hodin sraz na klubovně.

Přišel tam: Zajíc (jako já), Tomík, Bob, Hugo, Káťa, Klára, Ela a Jana, abychom se rozhodli s kým budeme ve skupině na vaření ,v kolik hodin pojedeme a nějaké podrobnosti. Šli jsme brzo spat – asi tak o kolo půl 10, protože nám jel autobus v 5:01 a vstávali jsme asi okolo 4 hodiny ranní.

Na druhý den jsme se sbalili, nachystali se a připravili k odchodu. Když jsme byli na zastávce, tak si Káťa vzpomněla, že zapomněla v klubovně foťák, tak vyslala Huga, aby rychle pro něho šel. Přesně, jak odešel, tak se ze zatáčky vynořil autobus. Naštěstí to ještě stihl, ale teda o chloupek a už hurá hurá do Hodonína. Z autobusového nádraží jsme šli na vlakáč, kde jsme čekali asi jenom 10 minut. Z Hodonína jsme jeli do Přerova a odtud do Vsetína. Cestou vlakem jsme si dali oběd a zahráli kartičky. Ve Vsetíně jsme nakupovali v nějakém supermarketu. Byli jsme rozděleni do 2 skupin po čtyřech, první skupina byla Tuláci a druhá skupina byly Squaw. Každá skupina měla 320kč a měla nakoupit jídlo na celý víkend. Potom jsme si mohli koupit něco za vlastní peníze. Většina si koupila nějakou tyčinku a tang na pití. Byl tam i automat na plyšové zvířátka a Hugo zkusil své štěstí . První pokus se mu nepodařil, ale na druhý pokus vytáhl dokonce dva plyšáky zároveň. Jeden byl sob a druhá byla slépka se srdcem v ruce. Potom jsme odešli z obchodu a šli do Hoštálkové. Byla to docela dlouhá cesta, při které jsme hráli kartičky a vykládali si. V Hoštálkové byla ohrada s jeleny, ve vesnici byli domy, ale lidi žádní.

V popisu cesty stálo jakési 500m prudké stoupání, které jsme nemohli najít, tak se Hugo šel podívat. Žádné chaty tam ale nebyly, tak šel dolů nám to říct. Káťa vyslala Tomíka a mě, abychom se šli zeptat do jednoho domu, kudy se máme vydat. Řekli nám, že máme jít asi 1,5 km a po pravé straně je kopec, na který musíme vyšlapat a za jeho hřebenem je naše chata, kde budeme celý víkend bydlet. Jak jsme vyšli na ten kopec, tak všichni byli úplně zpocení a fůkal tam strašně velký větr. Káťa s Hugem se šli podívat, jestli je to ono a potom prozvonili Boba, že jsme na správném místě. Tak si všecí stůpli a utíkali jsme do našeho nového příbytku. Hned, jak jsme vstoupili dovnitř, tak to na nás působilo, jako by jsme byli v nějakém hororu. Všechno to tam vypadalo tak, že na nás vyleze Samara . Bob a Hugo šli rozdělat oheň a ostatní šli prozkoumat, kde to vlastně bydlíme a co se kde nachází. Na večeřu jsme měli špagety. Mě teda moc nechutnaly, ale ostatní se najedli. Hugo s Bobem řekli mě a Tomíkovi, že máme jít ven do kůlny pro nějaké dřevo. Venku byla tak nehorázná tma a oni nás předtím strašili, že nás hodí do studně a pak nás sežere Samara. Ale naštěstí sme to přežili. Potom jsme šli spat a až všichni byli ve spacáku, tak Káťa zjistila, že je teprve půl deváté. No a zase se stočilo vyprávění k Samaře, že nás drapne za nohu a hodí nás důle do sklepa a nechá nás tam dvě hodiny, abychom se báli.

Další den, teda v sobotu jsme se probudili asi tak o půl desáté a šli jsme se dolů nasnídat. Měli jsme číňanskou polévku, která byla docela dobrá. Potom jsme šli na takovou procházku po okolí a hráli jsme při tom kartičky. Narazili jsme na takový velký kopec, z kterého jsme Bob, já a Tomík váleli sudy. Bob zajel kamsi do listnatého keře a my jsme váleli sudy dál. Potom jsme si dali menší pauzu, kde jsme se shodli, že to už ukončíme a půjdeme zpátky. Hned jak jsme přišli do chaty, tak jsme si zahráli kartičky – Tuláci proti Sqauw. Na oběd jsme měli čočku s párkem, kterou vařili Bob a Hugo – ta byla fakticky dobrá.V sobotu po obědě jsme měli odpočinkové odpoledne. Skoro všichni jsme šli spát, jen já(Tomík) Zajíc a Ela jsme se ohřívali u ohně. Jako první došla Káťa , se kterou jsme si potom vykládali různé historky. Až vstali všichni ostatní, hráli jsme klasické junácké kartičky. Se Zajícem jsme museli nosit dřevo na podpal a jelikož už byla hodně tma a všichni mluvili jenom o hororech, měli jsme co dělat, abychom otevřeli dveře…. . Když jsme usínali zase se všichni začali bavit o hororech a my byli zrovna na takové chatě úplně jako z těch hororů takže si asi umíte představit, jaké to bylo.

V neděli ráno jsme vstávali už v 5 hodin. Pouklízeli jsme chatu, sbalili jsme se a o půl 7 už jsme šli. Přišli jsme dřív a jelikož byl posun času a my měli každý jinak hodiny, měli jsme v tom trochu zmatek, takže jsme jeli více méně na slepo. Nakonec jsme dorazili do Vsetína. Tam jsme začali hrát hru. Po celém městě jsme měli hledat různé informace. Potom jsme jeli vlakem do Přerova. Z Přerova už jsme jeli do Hodonína, kde jsme přestoupili na autobus a hopem domů. A tak skončila naše výprava.

 

Zapsal Tomík a Zajíc

Fotogalerie: https://picasaweb.google.com/motlova.katerina/VPV2011Hostalkova?authuser…

 

IMGP2243_0

30 let činnosti oddílu Tuláci

Již 30 let jsou Tuláci oddílem, jež nejen stále působí v Ratíškovicích, ale zapsal se i v duších mnoha členů, kteří jím za tu dobu prošli.

V sobotu 3. září léta páně 2011 jsme uspořádali pro všechny členy, jak nynější, tak i bývalé, oddílovou výstavu. K vidění byly fotky, kroniky a některé z mnoha artefaktů tuláckého života, jako jsou kaluty a oběžníky.

Co by to bylo za oslavu bez táboráku, jídla v podobě grilovaného masa, jehož přípravy se ujmuli rádci, a doprovodného programu, se kterým nám pomohl Čok a jeho lanové lávky.

Tímto chci ještě jednou poděkovat všem, kteří se podíleli na přípravě akce. Vedoucí oddílu Jiří “Hrach” Stokláska

Fotky z akce sou zde:

https://picasaweb.google.com/st.j.hrach/30LetOddiluTulaci# 

 

Zakončení roku 2011-8

Zakončení Tuláckého roku 10/11

A je to zase za námi! Tak jako každý rok proběhla poslední schůzka našeho oddílu. My,všichni od Tuláků,j sme se sešli v pátek 24 června v 17:00 u klubovny. Zatímco přicházeli poslední opozdilci byly dány jasné instrukce, postavte si „bungala“ na přežití jedné noci ať teplé, studené či deštivé. Až to všichni měli, tak se účastníci rozdělili do dvou skupin, jedni šli pro kuřata s Hrachem a zbytek chystal oheň, pod vedením rádců a Šama. Když dorazila kuřatová četa oheň už plápolal. Potřebovali jsme co nejvíc žižlu, tak Hrach vyhlásil, že každý musí nasbírat přesně 100 šišek, ani víc ani míň. O každů šišku vedle si viník oběhne kolečko kolem klubovny. Při přepočítávání se občas našli jedinci, kteří obíhali jedno nebo dvě kolečka, ovšem Šam prý neslyšel zadání, tak nasbíral o 51 šišek víc. Chudák, aj když mu pomáhali děcka vychodil kolem klubovny snad příkop.

Další program byl následovný, dát péct kuřata, a pak odchod na hřiště, kde měl Hugo nachystané dvě bojovky.Trestanecků hoňku s číslama na zádech a pak běh slepených dvojic. Vítězové s největším počtem bodů dostali čokolády. Po vyhlášení vítězů her následovalo důležitější vyhlašování, a to celoročního bodování. Vítězem u vlčat byl Jožka a u krokodýlků Flip, tyto konečné místa dostali maxi čokolády, mezi ostatní byly rozděleny zbylé ceny. Čas rychle ubíhal a všichni hladoví, se seběhli k ohni, kde se vytahovali kuřata. Dvě skupiny měli kuřata méně kořeněné a dvě hodně kořeněné (přáli si aby Hugovi a Kakaovi ujela ruka při kořenění). Všichnisi chválili to svoje kuře, když sedíce, klečíce ,ležíce ,mlaskali s plnými ústy, zaujatí pouze masem v alobalu před nimi. Po jídle byl volnější program, někteří si dodělávali své místana spaní, někteří rozdělávali raft. Pak na nástupu vystoupili z řady dobrovolníci, kteří šli na stezku odvahy. Zbytek se zívaje odebral ke spánku a příchozí odvážlivci je následovali. Jelikož začalo mírně poprchat Hugo s Pavlíkem se přišli vetřít děckám do bungala, kde saspalo bezpečně, oproti Hrachovi, který spal neznámo kde, asi u ohňa. (Kakao šel po kuřatech dom). První ranní ptáčata byli vysláni pro vánočky, zbytek šel hrát hru na probuzení. Po hře se uklidilovenku i vevnitř v klubovně a rozešli jsme se. Byl to suprový oddílový rok a proto byla i posledníoddílovka suprová :+) a tábor? Taky bude super.. Zapsal Hugo

 

Oddílové raftování-2

Tulácké Raftování 18.6.11

V sobotu 18.6. z rána pofukovál větřík a sluníčko moc nevykukovalo zpoza mráčků, ale nepršelo a tak se našemu oddílu podařilo strávit příjemné poledne na Hliníku s raftama. Na začátku byla rozplavba se základama pádlování. Po celou dobu nám vycházelo počasí a tak se vedení rozhodlo že uvolní místo na raftech a budou raděj zavazet ve vodě, kde je místa více. Na konci hodinkové akce byl závod, kterého se zúčastnili dvě posádky raftů jedem malý člun a dva plavci. Trasa byla jednoduchá přeplavat hlíník od plážky pod Baštou napříč a dostat se zpět, skoro všichni volili cestu nazpátek po vodě až na Kakaa, který běžel na zpátky po souši.  Hrach

 

uh

Výprava do Uherské Hradiště

V sobotu 7.5. se rádci a krokodýlci z Tuláků vydali na společnou výpravu s rádkyněma od Squaw do Uherského Hradiště.Sešli jsme se o půl jedné na hlavní autobusové zastávce,účastníků bylo nečekaně dost.Po převzetí lékárničky a vybrání peněz přijel autobus,který nás odvezl do Kyjova.Přešli jsme na vlakové nádraží,odkud výprava dále pokračovala drncavým tempem vlaku na místa dějiště Uherského Hradiště.Ve vlaku byly rozděleny GPS,mapa,souřadnice a informace,pro krokodýlky a rádce zvlášť.Před vlakovým nádražím v UH na lavičce v parku byly tyto skupiny rozděleny,úkol byl jasný,najít 5 kešek aniž by při tom byla vzbuzena  pozornost okolních lidí,což šlo velmi těžce,protože všechny kešky byly umístěny na rušných místech.Krokodýlci s Hugem vyšli jako první,krokoušům dlouho nevycházela šifra,ale nakonec ji rozluštili.Ze čtyřech lovených kešek byly nakonec objeveny jenom tři,čtvrtá byla těžko nalezitelná kvůli terénu.Polohy kešek byly různě po městě,takže postupně jsme pokračovali blíž a blíž k cíli,kterým byl aquapark.Rádci měli za úkol přijít dřív a zjistit jaká je skupinová sleva a kolik nás to bude stát.Úkol splnili a skupinová sleva byla tak velká,že nám za počítanou cenu vyšel vstup o půl hodiny dél.Vevnitřku se ujasnili pravidla co a jak a pak následovala hodina a půl blbnutí na tobogánech,vířivkách a vodním víru.Aquapark všechny chytl tak,že čas uběhl hodně rychle a nikdo si na něj ani nevzpoměl a tak byl před námi další nečekaný úkol – dostat se co nejrychleji ven.Kluci popohánění rádci to stihli tak tak,ale holky to měli horší kvůli sušení vlasů a byly pokutovány za přetažení času.Po občerstvení jsme se vydali na zpáteční cestu,abychom stihli vlak,obě skupiny si vyměňovali zážitky z lovení kešek,které kdo našel a které kdo vzdal.Z Uherského Hradiště nás vezl rychlík do Starého Města kde nás nabral spěšný vlak do Hodonína a odtud nám navazoval autobusový spoj do Ratíškovic. Zapsal Hugo

 

Guláš čerťák-5

Čertův guláš

Stalo se to nedávno,Kdy jsme se sešli rádci a domlouvali se kam dáme výpravu?? A najednou nás to ťuklo co takhle na Litner? Čertova stěna apod.? Sepsali jsme pár věcí a netrpělive jsme očekávali den 21.4.2011

Jakmile ten den nastal, byl sraz u přejezdu na Rúdník. Počkali jsme na zbytek našich členů a vyrazili směr Rúdník. Po cestě jsme si zahráli pár her. Dokonce jsme museli čekat na nějaké opozdilce. Ale program byl nabytý a se vším se počítalo. Po cestě jsme hráli plno her a díky velíkým vedrám i někteří členové se vyslékli do trének. Směrem na čertovu stěnu jsme se snažili hledat Nejvetši Ještěrku obecnou v našem kraji. Nacházali jsme jich poměrně dost, ale žádná nebyla dost obrovská. Po přichodu na Čertovu stěnu jsme začali vařit oběd. A jediné jídlo co nás tak napadlo byl guláš (proto taky ten název). Po našem vydatném jídle jsme se odebrali na cestu do našich domovů. Po cestě jsme potkali našeho vedoucího, který jel za nama až z práce. U přejezdu jsme dali rozchod a odebrali jsme se do našich domovů.

 

kroj 11-2

Tuláci v kroji na svatého Jiří

Dne 24.4. má svátek svatý Jiří jež je patronem skautů a právě na tento den je každoročně naplánovaná akce Den v Kroji. Podstata tohoto den je prostá, dělat běžné veci v kroji. I přes toto jednoduché zadání se letos moc “krojovaných” neukázalo.

Zde jsou fotky odvážných.

 

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Přespání na tábořišti / Výprava za slépkama

Sešli jsme se v pátek v 11 na hl.zastávce a tam se rozdělili do aut-rádci k Hrachovi a krokodýlci k OK. A vyjelo sa! Cesta byla úmorná, protože pařilo slunko, naštěstí s hudbou se jelo líp.Obě skupiny byly vysazeny kousek od Nové vsi a měli své úkoly:krokodýlci měli donést do tábořiště vajca a nerozbit jich a rádci to měli složitější-vyfasovali 3 slepice a museli je donést z Ivančic do Nové vsi a dle Hrachova přání museli vidět na svět.Šlo to těžko, ale nakonec sa to vyřešilo(viz foto).

Cesta proběhla v pohodě, nevim jak u krokodýlků.Když jsme dorazili na tábořiště(rádci), všichni ostatní tam byli.Budoucí ”večeři” jsme pustili na svobodu, ať si užije volnosti.Po vybalení se nachystali všechny potřebné nástroje, jelikož za jeden vstup do búdy bylo 10 kliků a pak přišla ta chvíla, na kterů sa nekeří těšili a nekeří sa jí báli.Chopil sa teho Hugo ve svém ”katovském obleku” a Bob.Po 3 seknutích sa mrtvole rozdělili do skupin a tyto skupiny si slepice ”zpracovaly” sami.Nekerým to šlo a nekerým ne, ale nakonec to všecí zvádli.Naložit a dat péct, ale nikdo neodhadl správnou dobu pečení.Všecí hladoví vytáhli večeřu z grilu a nastala chvíle žvýkání.Maso sa nedalo pokůsat, spíš to byla žvýkačka.No ale co, aspoň byla sranda.Jediné co šlo normálně jest byl kus-kus a kukuřica.Po ”večeři” sa uklidilo a šlo sa spat.Ráno šli všichni na procházku a Kakao s Bobem začli dělat oběd.Po obědě se vedle nás usídlili skauti z Břeclaváckéj lúky a neco tam hledali.Pak sa ukázalo, že sa ztratili.Nastala obtížná etapa umývání náčení-voda netékla, jediný zdroj byla svatá voda, takže sa muselo chodit každů chvílu.Nakonec sa na památku pověsil slepičí pařát nad vchod do búdy.Dvoudenku sme završili pochodem do Oslavan a kofolů.

Poučení pro příště:Slepica sa dá jest, enom když ju hodíte na 15 minut do žižla bez alobalu.Sice je spálená, ale chutná jak kuře.

BoB

 

IMG_8305

Sázení javorů

V chladném sobotním ránu se nás sešlo okolo třiceti u nové pekárny. Byli tam Tuláci i Squaw. Rýčky, kýble a rukavice byly v pohotovosti. Ušli jsme pár metrů mezi novou halu a sběrný dvůr, kde je mezi silnicí a lesem trochu prostoru. Teda bylo, protože jsme začali kopat díry a postupně zasadili asi 50 mladých javorů. Někteří účastníci si s rýčem moc nerozuměli, třeba i proto, že byl stejně vysoký jak oni. Ale protože nás bylo hodně a nikdo se neflákal, byly stromky v zemi za hodinu a půl, aj s tyčkama a vodou. Snad tam za pár roků budou pěkné stromy.

Protože jsme celou akci stihli rychleji, než jsme čekali, šli Tuláci ještě ke klubovně kde udělali takovou menší akci Brontosaurus. Je zvláštní, že se kolem klubovny vždycky najde tolik bordelu, aj když ho sbíráme průběžně celý rok. Každopádně to byla rychlá akce s dobrým výsledkem.

Šam