V pátek 20.3. 2026 ve tři odpoledne jsme se sešli u Hrušky na zastávce odkud jsme se autobusem vydali do Kyjova, kde jsme museli běžet z autobusu do autobusu. Pak jsme jeli do Koryčan. A odtamtud jsme jeli do Střílek. Naším cílem byl vrchol hory Brdo, ale po cestě jsme se zastavili na stříleckém barokním hřbitově, vrcholu hory Hrad a za západu slunce i na zřícenině hradu Střílky. Když jsme scházeli z hradu, tak slunce již zapadlo, a tak jsme vytáhli naše čelovky a kolem motorestu Samota jsme za tmy pokračovali až na Vlčák, kde jsme si odpočinuli. Mezi Vlčákem a Brdem již nebylo nic jiného než 3 kilometry tmy a namáhavého pochodu. Po krátkém odpočinku na Brdu jsme se vydali do lesa pro dřevo a rozdělali jsme oheň v ohništi uprostřed turistického přístřešku, v němž jsme spali. Následně jsme si opekli špekáčky a za záře plemenů jsme si povídali. Druhého dne jsme se vzbudili do deštivého a mlhavého rána. Za zvuku dopadajících kapek jsme se sbalili, uvařili jsme si čaj a posilnění vánočkou s povidly jsme vyrazili směrem k Salaši. Prošli jsme podchodem pod zbytky Hitlerovy “Transchřibské” dálnice. Následovala náročná cesta lesem za doprovodu všudypřítomného bahna. Došli jsme až na rozhlednu Salaš. Tam jsme si dali tulácký oběd králů (chleba s Májkou a pikantním salámem). Z rozhledny nás čekal dlouhý sestup dolů a údolím do Velehradu. Kde jsme naši pouť zakončili u tamějšího kláštera. Odtud nás již čekala pouze cesta autobusy a vlakem přes Staré Město a Hodonín až domů.
Za oddíl Tuláci: Všichni společně
