Jak jsme jednou vařili..
Jedno ho dne o jarních prázdninách(13.2.2007) se vydala skupina skoronských skautů (Víťa, Pavel,Peťa, Jarek,Vyk,Červ, Adla, Bára, Lucka, Michala, Kartáček) jako doprovod s námi jeli (Zdeňa a Essmo) na výpravu do Vřesovic na tábořiště.
Tato parta jela autobusem ihned v ranních hodinách do Vřesovic. Když jsme přijeli do Vřesovic, tak jsme se rozdělili na 2 skupiny na kluky a holky a Essmo a Zdeňa nás poslali do obchodu, abychom si koupili něco na objed a v přírodě si ho sami uvařili.Když jsme přišli na tábořiště tak tam byli 4 roveři (Mucha, Zdeňka, Kojot Vilda, Mara) Na oběd si kluci uvařili bramborový guláš a holky brambory a nějaké maso a taky polévky. Obědy byly celkem dobře uvařené. Sotva jsme pojedly a začalo pršet ale naštěstí za chvíli přestalo, ale bylo trochu blato.Po obědě jsme si zahráli různé hry. A taky tam měli roveři kuličkovky a zkoušeli jsme si z nich střílet.Pak jsme rozhodli že už pojedeme domů a Víťa, Jarek a Essmo nachystali hru na cestu zpět, aby si skauti co chtějí dělat nováčkovskou zkoušku zopakovali různé skautské znalosti, bohužel chodili tam nějaké děcka a rozbořili skautské značky, ale nakonec se hra podařila. Ale nestíhali jsme… Museli jsme rychle jít na autobus, mysleli jsme že to nestihneme, protože holky šli dost pomalu, ale stihli jsme to. A vše dopadlo moc dobře.
Víťa
Orbis 2006
ORBIS 2006 29.7.2006 – 4.8.2006 V sobotu ráno se na vlakovém nádraží se sešla parta skautù – Klára, Anet, Víťa, Nika, Adla, Jarek, David, Venda se svými vedoucími – Essmem a Zdeňou. Tábořiště ORBISu 2006 se nacházelo v Mariánském údolí kousek za Brnem. Do tábořiště jsme se dostali bez problémů, protože ORBIS 2006 je velká akce pro skauty ze střední Evropy a ne jen pro ně. První večer byl na programu uvítací ceremoniál. Seznámili jsme se s ORBISmanem a s jeho slepicí Eleonorou. Následující dny n nás čekala řada suprových zážitků. Zúčastnili jsme se zápasů sumo, horolezectví na stěně, kurzu sebeobrany, fotografování, aj.. Viděli jsme představení vyléčených narkomanů, každý večer se promítali nějaké filmy a slyšeli jsme parádní rokový koncert. A ještě mnohem víc…
Ale nejvíc nás potěšilo seznámení s dalšími českými skauty, ale taky s (Jarkovou) novou kamarádkou Morčo z Maďarska. První dny bylo krásné počasí, ale ke konci akce začalo pršet (sice skaut má vydržet všechno, ale toto byla síla) a tak jsme byli nuceni se sbalit a jeli domu, za svými drahými rodinami…
Nika
Výprava na “bzenecký hrad” (2005)
Jednoho pěkného podzimního dne (28.10.2005) se vydala skupinka 6-ti dětí (Kamil, Kika, Kartáček, Klára, Míša a Bára) a dvou sice starších, ale i tak mladých, inteligentních a krásných lidí (Léňa a Essmo) na výletek na bzeneckou zříceninu.
Tato parta neohrožených skautů kráčela již od ranních hodin zablácenou polní cestou z Vracova do přilehlého Bzence, po cestě si zahráli nějakou tu hru, protože naše mladé skautky překypovaly energii.
Po strastiplné cestě plné nástrah a úkolů dorazila parta nebojácných k bzenecké zřícenině. Tam přečkali poledne, popapinkali, popili a složili básničku a splnili pár nelehkých úkolů, které jim vkladli na bedra bystrá rádkyně Léňa a vùdce výpravy Essmo…
Po mírném rozptýlení vyrazila tato báječná skupinka zpět na cestu, sluničko jim pálilo do tvářiček a vítr jim cuchal vlásky… no co víc si přát? Tak skautíci zdárně a s úsměvem dorazili domů…
…zazvonil zvonec a výpravy byl konec
SUCHÁ NECKYÁDA 2005
Je tady konec úžasných letních prázdnin 2005! Ale nebudeme brečet, protože začíná nová etapa našeho skautského žití! A my, jako pořádní a správní skauti, si to taky užijeme! To jsem si řekla já a jak vidno, nebyla jsem zdaleka sama.
Sama s Essmem, dva schopní, spolehliví, báječní a prostě nejlepší roveři v oddíle (co v oddíle? Ve středisku!:),jsme se domluvili, že bychom zopakovali tu naprosto geniální akcičku z minulého roku, neboť ta se nám velice líbila. A rozjeli jsme to ve velkém stylu!
Začátek byl naplánován na 15:00 ve Skoronicích na Lúkách, ale díky nepřítomnosti jistých nezbytných detailů (PC, naši kolegové atd) jsme museli improvizovaně naši suprovou NECKYÁDU zahájit až kolem půl čtvrté. I přes tento malý zádrhel v úvodu jsme si nenechali zkazit náladu a se vztyčenou hlavou jsme se vrhli do napínavého, zákeřného a nerovného boje s neskautskou veřejností a našimi malými skautíky. Bojovali jsme taky sami se sebou. Avšak…Vyhráli jsme! Všechno proběhlo v relativním pořádku.
Po drobném opožděném slovu na úvod jsme se jali soutěžit. Každé z deseti dvoučlenných družstev objelo jedenkrát vytyčenou trasu. Šest nejrychlejších postoupilo a ti soutěžili ještě mezi sebou, první po dvou týmech a pak tři vítězné si ještě dali závod mezi sebou. Opravdu napínavý. Museli jsme ho startovat dvakrát. Ale nakonec vše dobře dopadlo. Vyhrál tým s názvem Sokolí oko s řidičem Markem Šimečkem, živým motorem Tondou Kuřetem a turborychlým vozidlem, které dostálo svému jménu Ohnivý jestřáb. Na druhém místě byli naši staří známí brášci Mechanici Víťa a Pája Lungovi s Opravným vozem. A na třetím místě byli Jezeďáci ze Skalky Andrejka Lungová a Tomášek Hofírek se Zetorem. Nejoriginálnější vozítko s kostýmem získal tým Bufi s vozítkem Bufi pod vedením Lucky a Zuzky Rajsiglových představující páreček bufeťáků.
Všichni výherci i ti, co nevyhráli, dostali bezvadné ceny a užili spoustu legrace. V přestávkách mezi jednotlivými závody jsme hráli nějaké doprovodné hry, soutěže, opékali jsme si špekáčky a výborně jsme se bavili. A protože nám už mrzly nosy a nejenom nosy, tak jsme pěkně poprosili pana Bílu, který vlastní letní občerstvení na Lúkách,jestli byl tak hodný a uvařil dětem čaj. A jelikož je pan Bíla opravdu hodný, tak nám naši závodníci neumrzli.
Když to tak shrnu, nebyl to zas tak špatný zážitek. Musím sice uznat, že ještě musíme vychytat nějaké drobné mušky, ale jinak se nám akce vlastně zdařila. No co už? Chybami se člověk učí. Příště to bude ještě lepší a pak ještě, až to bude úplně nejlepší. Aspoň doufám.
Ještě si dovolím využít tenhle drobný prostor, abych vyjádřila svou vděčnost z toho, že nám Obecní úřad ve Skoronicích umožnil tuhle akci pořádat, že nás pan Bíla podpořil a sponzoroval ohledně nápojů, že rodiče nelenili a pomohli svým ratolestem vyrobit ty nejbombastičtější káry, že naše Neckyáda měla takový úspěch a že jsem mohla spolupracovat s takovými skvělými lidmi jako je především Essmo, pak v neposlední řadě Aki (kdyby někdo nevěděl, tak Věrka:), Blesk, Kanec Villda a můj nervózní tatík Zdeňa. Ještě jednou Vám všem děkuju, že jste mi umožnili dělat něco, co mě zahřálo nejen mozek, ale i srdíčko. Třeba se setkáme příští rok při v pořadí již třetí Neckyádě. Už se na to móóóc těším.
Lenka
HEATHER WALLEY – tábor 2005
Tábor 2005 začíná. První turnus. Přijíždíme do Vřesovic autobusem, dál pěšky. Batohy už máme na místě. Ale co se děje? Na místě, kde máme tábořit, je jen holá louka, srub a postavená polní kuchyň. Ještěže teče voda a naše kadibudky přes rok nikdo nezničil. Co je ale divné, pobíhají zde nějací kovbojové a nechtějí nás sem pustit. Prý je místo prokleté, nebezpečné. Ať prý jdeme okamžitě pryč, že nás nečeká nic dobrého. No to zrovna. Všichni se těšíme už od loňska a teď odjet? Kovbojové, původní obyvatelé teď rozbořeného městečka Heather Walley, museli čelit útoku indiánů zdejšího kmene. Prý když jinak nedáme, tak můžeme zůstat. Ale varovali nás.
Co teď? Jsme zvědaví a věříme si. A navíc, prý můžeme pomoct zrušit prokletí. Zůstaneme. Rozhodnutí je jednohlasně odsouhlaseno všemi členy tábora. Rodiny Parkerů, Bencroftů i Satlerů chtějí čelit všem nástrahám letošní celotáborové etapové hry, získat “onu” věc, vrátit ji indiánům a zachránit městečko Haether Walley. Začíná pořádná fuška. Postavit si tábor, zajistit služby v kuchyni, prostě postarat se o sebe. Nákupy, dřevo, hlídky. Každý den a všichni.
Pro zpestření jsme vyhlásili celotáborový turnaj ve fotbale O POHÁR HAETHER WALLEY. Každý den 3 zápasy na našem minihřišti, kde se dalo nádherně kombinovat. A že to holky nebavilo? Naopak. Klamný předsudek. A co jiného? Spousta her, tábornického zdokonalování, výlet, nějaké vyrábění všeho možného, něco se naučit. A taky, někteří z nás chtějí na táboře složit skautský slib. A na to je potřeba se dopřipravovat.
Za to, že jsme to zvládli bez větších obtíží, nám původní obyvatelé vystrojili hostinu. Ehm, pracovně řečeno žranici. Jako v pohádce. Stoly se prohýbaly pod tíhou pečených kuřátek s rýží a neuvěřitelným množství příloh, džbány plné šťávy. No, jedna báseň. Paní Fojtíková prostě upéct kuřata umí božsky.
Letos bylo na táboře hodně roverů – družiny Hatatitla, Do večera a Antijoe. A protože měli služby jako ostatní, moc času na sebe neměli. Podíleli se také na jednotlivých etapách jako “kompars”, ono, vidět třeba Bleska s Essmem jako nádherné krávy, nebo Kuri – vůdkyni tábora – jako úžasně prskající kočku se nepoštěstí každý den. Prostě za skvělou “etapovku” může Klaky s Dickem a spol. Díky všem.
Big Action 6
Letos, jako již obvykle, se kolem Mikuláše ve Vracově konala akce s názvem Big Action. Kdo ještě neví o co jde tak v krátkosti: Definice: Nechť je dána taková akce, při které můžete vybít svou přebytečnou energii při konání tradičních i netradičních sportů v čase dvacet čtyři hodin. No možná by se slušelo to vzít i nějak lidsky. Jde prostě o akci, kde se můžete pořádně vyblbnout, pokecat, zapařit a no a samozřejmě si zasportovat a pobavit se. Tím, že se jedná o sport ještě neznamená, že musíte být sportovci. Myslím, že my místní taky nejsme kdovíjací sportovci a je pravdou, že i ten, kdo má pocit, že mu sport nic neříká, má možnost se skvěle pobavit. Samozřejmě pokud se již někdo cítí unavený a nebo že ho daná hra nebaví, hrát nemusí. Nic přece nebudeme lámat přes koleno.
A teď trochu k tomu, jak to bylo letos. Na začátku jsem měla opravdu strach, jestli tam budeme jenom my, organizátoři hrát sami, nebo jestli se připojí ještě nějaké nové tváře. Brzy se k nám však připojili skaut a skautka z Prostějova, myslím. To bylo fajn, i když ze začátku jsem si připadala trochu nesvá. Nicméně mé černé myšlenky se postupně rozplývaly a nastoupil zase pocit dobré pohody a kolektivu. No a večer
dorazily ještě Klaky a Dick a kluci z Vlkoše a tak to už bylo úplně v pohodě. Asi ve tři jsme už byli tak trochu, spíše hodně, jetí a unavení, tak jsme šli spat, takže jsem to zase letos nevydržela až do rána, přesto jsem se ještě tři dny nedokázala pohybovat jako tělesně zdravý člověk. Myslím, že nejhroznější z celé akce je však ranní úklid tělocvičny, protože se tam pohybujete mezi sotva se pohybujícíma mrtvolama:). Nicméně jsem si to letos fakt užila a cítila jsem se fajn.
No jenom by se tedy mohli odvážit i další odvážní a příště přijet, protože budou srdečně vítáni mezi námi a pokud snad přece jen budete pociťovat nějaké odcizení, tak věřte, že do dvou hodin do rána se to všechno spraví.
Den dětí 2004
A takto začíná naše spolupráce s DDM Vracov. Domeček zajistil organizačně všechny náležitosti s bufetem a my připravili program. Výborná spolupráce pro radost vracovských dětí. Vždyť to byl přece jejich svátek!!! Akci vedl a zařizoval Villda se svou družinou skautů Kuřátka a zhostil se toho výborně. K ruce jim byla i roverská družina Hoshoo. Děti si měly možnost v Březíčku na stanovištích zasoutěžit a vyhrál každý. Sladkou odměnou nepohrdl nikdo. Pak jsme se všichni náležitě posilnili špekáčky a vyřádili při společných hrách. Celou dobu nám hrál DJ Zdeňa na nervy…, teda pro radost. Děti i jejich rodiče vypadali spokojeně a my unaveně